Pokud někomu doma voní závodní benzín pod nosem, těžko se dá na šachy. To je případ i Petra Vraje juniora. V tátovi má oporu, rádce a donedávna i soupeře. Nyní se „mladej“ začíná stavět na vlastní nohy. Křest v rally si odbyl při loňském sprintu ve Vsetíně, v letošní sezóně jsou v plánu další závody.

Po letech strávených v rally slalomech jsi se spolu s otcem pustil do klasické rally. Co pro tebe znamenal vsetínský sprint?

„Už od svých deseti let jsem chtěl jezdit rally. Ono se ani není čemu divit, neboť táta se věnoval automobilovým soutěžím. Platí tady ono pořekadlo, že jablko nepadá daleko od stromu. Sotva jsem dosáhl nohama na pedály, už mě to táhlo za volant. Nejprve jsem jen tak popojížděl okolo baráku, pak přišly na řadu motokáry a později jsem získával zkušenosti v rally slalomech. Do výčtu mých startů patří i několik účastí na zimní soutěži Ve stopě Valašské zimy. Přechod do klasických automobilových soutěží byla proto jen otázka času. V průběhu loňského roku jsme se s tátou pustili do stavby Škody Favorit a tím se začal naplňovat můj sen. A když padlo rozhodnutí startovat na domácím vsetínském sprintu, měl jsem vyhráno. Byla to pro mne dobrá zkušenost a já věřím, že těchto příležitostí bude víc.“

Jaké to bylo jet pod dozorem zkušeného jezdce, jakým je tvůj otec?

„Tady musím přiznat, že jsem byl z našeho společného startu hodně nervózní. Každý máme svůj styl, který je pro každého z nás tím nejlepším. Proto je těžké, když se v autě sejdou dva jezdci. Už při seznamovacích jízdách jsme se občas lehce pohádali. Vsetínský sprint jsme oba s vypětím sil a nervů zvládli. Ovšem po šou v Uherském Brodě, kde jsme absolvovali pouze seznamovačky, jsme dospěli k názoru, že opravdu nemůže jezdit pilot s pilotem. Ale aby to nevypadalo, že jsme s tátou na nože, tak to určitě nejsme. Musím tátovi poděkovat za rady, kterými mne obdarovával a upřímně klobouk dolů, co ve své době v rally dokázal.“

Upřímně, moc si nedovedu představit počínání posádky, kdy oba její členové chtějí řídit. Jaké to bylo?

„Byl to boj asi pro oba. Já jsem chtěl řídit a řídit chtěl i táta. Vsetínský sprint jsme si rozdělili tak, že první tři zkoušky závodu jel táta a další tři já. Závěrečnou erzetu pak jel ten, kdo zajel RZ Santov rychleji. Tátu jsem porazil o osm vteřin a proto závěr sprintu patřil mě. Za oba shrnu atmosféru v autě shodně. Když jsme drželi v rukou volant byli, jsme v pohodě. Ale když jsme seděli na pravé sedačce, byli jsme hodně nervózní. Táta byl a je dobrý soutěžák, ale nesmí sedět se mnou v jednom autě :-). Nejlepší by bylo, kdyby v autě byly dva volanty :-).“

Vzpomínali jsme rally slalomy, které jsi odjezdil s Mitsubishi. Domácí sprint byl v dvoukolce. Jak ti šel přechod?

„Přechod proběhl docela v pohodě, ale pořád to není tak, jako s mitsubishi. Budu si ještě chvíli zvykat na podvozek a na brzdy. A co hlavně, řízení bez posilovače, je to fakt makačka… :-). Ale abych zase jen favorita nehanil, tak například na brzdách se dá hodně vydělat, protože škodovka je lehčí než mitsubishi a lépe se s ní brzdí.“

Už máš plán, které soutěže bys chtěl letos absolvovat?

„Plánů je spousta. Nejraději bychom odjeli celý rallysprintový mistrák. Stojíme však nohama na zemi a rozhodujícím faktorem budou, stejně jako u mnoha dalších posádek, finance. Proto se s největší pravděpodobností postavíme pouze na starty soutěží, které jsou nedaleko. Logicky z toho vyplývají moravské sprinty. V plánu je tedy Kopná ve Slušovicích, dále pak Jeseníky a na závěr roku opět vsetínský sprint. A pokud půjde vše hladce a nebudou kosmetické úrazy na favoritu, které by nás v sezoně přibrzdily, uvažujeme i o startu v rámci Star rally na Barum rally ve Zlíně. Zatím ještě nemám obsazené místo spolujezdce, takže pokud by se našel někdo, kdo se nebojí…“

Nebudete se s otcem vytláčet od volantu?

„Vytláčet se určitě nebudeme. Jak už jsem výše odpovídal, dohodli jsme se, že společně do auta neusedneme. Navíc, i závody jsme si rozdělili. Zatímco já pojedu vybrané sprinty, tátu láká zahraničí. Jeho snem je zopakovat si Rally San Marino. V roce 1988 s Jardou Nerušilem vyhráli třídu A5 a celkově obsadili 7. místo. K tomu ještě taková malá perlička, že porazil Václava Pecha staršího a Josefa „Baňu“ Sivíka, kteří jeli stejně jako táta se Škodou 130 L.“

Kam by jsi to chtěl v rally dotáhnout?

„Rychlá jízda v autě mne docela baví, proto bych se chtěl do budoucna soutěžím věnovat více. Vše ale záleží na financích. A kam bych to chtěl dotáhnout? Chtěl bych být tak dobrý, jako táta. Ne, chci být ještě lepší :-).“