Drobná, usměvavá i zamračená. Taková bývá Marcela Ehlová. Ale i když má náladu jako sluníčko, nebo takovou, že by se nejraději propadla hluboko do země, vždy si najde chvilku prohodit pár slov. Na Janner rally v lednu po boku Petra Kačírka nepříjemně havarovala. Nyní ovšem otvírá svou novou kapitolu v soutěžním sportu.

Tvá letošní sezona začala na Janner rally nepříjemnou havárií. Zkus nám prosím v kostce přiblížit, co se vlastně stalo.

„Tma, sníh, mlha.... Stačí? :-) Ne, teď vážně. Byla to velmi těžká RZ, ještě do toho mlha, tma a všude posypy. Myslím, že nejedna z posádek se zde zapotila. Naše tempo bylo celkem slušné, ale v jedné zatáčce jsme vylítli ven, skočili přes hranu silnice a vletěli do lesa. Zde nás zastavil jeden stromek :-). V tu chvíli mi opravdu nebylo do smíchu. Když vidíte les – tedy tmu v lese, slyšíte praskání menších stromků a tušíte, že jeden zdatnější vás zastaví, ale vy nevíte kdy. Popravdě, v životě jsem se tak nebála, jako v tuto chvíli.“

Jak moc sis při havárii ublížila?

„Dá se říci, že má zranění mají i svá vysvětlení. Chtěla bych tímto upozornit na problém, který možná neřeším sama. Týká se připoutání v závodní sedačce spodními pásy. Pokud si sedne např. můj manžel do závodního vozu a upoutá se, má zapínání pásů řekněme v oblasti, která mu dovoluje v jisté míře pohodlné sezení. Pokud chci dosáhnout já tohoto normálního sezení, musím spodní pás prodloužit a zapínání mít v oblasti břicha, která mi ovšem neumožňuje maximálního upnutí v sedačce, tím pádem se mé tělo při jakémkoliv nárazu pohne. Má zranění nejsou zas tak těžká... Mám hematom v pánvi o velikosti tenisáku, podvrtnutí tzv. esíčka, zlomeninu kostrče a četné praskliny obou ramének stydké kosti. V tu chvíli to znamenalo šest týdnů nechodit, nevstávat ...“

Následoval dlouhý pobyt v nemocnici ... Co se ti honilo v těch chvílích hlavou?

„Pobyty v nemocnici byly dva. Jeden v té rakouské byl krátký a diagnóza strohá: obražená pánev. Druhý byl po týdenní kontrole u českého lékaře o něco delší. Teprve zde zjistili mou pravou diagnózu. Hlavou mi probíhalo mnoho myšlenek. Hlavně na to, co by bylo s Matějem juniorem, kdyby to dopadlo hůře. Dá se říci, že moje myšlenky patřily hlavně jemu. Byl ode mne daleko a dlouho ...“

Jak je na tom nyní tvůj zdravotní stav?

„Můj současný zdravotní stav je ucházející až na kostrč. Bude se hojit velmi dlouho a nepřipadá v úvahu jakékoliv delší sezení, hlavně v autě. Čekají mě ještě v nejbližší době kontrolní vyšetření a zde se zjistí, jak kosti srůstají a hematom ztrácí.“

Do světa jsi vypustila informaci, že s rally asi končíš. Jak moc pravdivá je tato zvěst?

„Nevím, kdo tuto zvěst vypustil, ale něco na tom pravdy bude. Letošní sezóna, plná plánů a ambicí, velmi rychle začala i skončila. Můj zdravotní stav v tuto chvíli nedovoluje zúčastnit se rally na místě spolujezdce :-( . Ale…:-)“

Pokud ukončíš aktivní kariéru, uvažuješ o nějaké další činnosti v rally?

„Absolvovala jsem školení časoměřičů a na rally se budu nyní dívat z trochu jiné strany. Tato příležitost mi dala možnost vidět práci činovníků z obou dvou stran. A myslím, že by stálo za to říci, že mezi posádkami a těmito lidmi, by měla být vždy určitá úcta a vstřícnost. Protože tak, jako my se snažíme v autě plnit svou roli na sto procent, tak také oni. A to, že nám někdy napíší do výkazu nějakou tu penalizaci, není chyba jejich, ale naše a není důvod vybíjet si zlost právě zde!“

Nyní jsi tedy doma. Jak trávíš dny na neschopence?

„Jelikož jsem matkou rok a půl starého dítěte, mé dny neodpovídají dnům práce neschopného. :-) Ale musím říci, že mám naštěstí kolem sebe tolik výborných lidí, že rekonvalescence probíhá dobře. Tímto bych jim také chtěla poděkovat a vzkázat, že mi na nich moc záleží ...“

Co by jsi chtěla vzkázat všem, co ti drží palečky?

„Chtěla bych jim vzkázat: že jsem strašně moc vděčná za podporu, kterou mi dodávali sílu, když mi nebylo zrovna do smíchu. A ještě pro ty mé největší fanoušky jeden vzkaz: Křížalka ještě neřekla svou poslední P8 :-).“