Michal Vaňhara se v české rally pohybuje krátce, již má ale na svém kontě cenné skalpy. Jako spolujezdec si dojel Pavla Dohnala pro 3. místo v K4 poháru a v loňském roce zvítězil v rallysprintech ve třídě 10. Nyní se v krátkosti ohlédneme za mistrovskou sezonou zlínského pilota.

Po sezoně, kdy jsi seděl na postu spolujezdce, jsi se v loňské sezoně držel volantu. Co bylo pro tebe těžší: číst noty nebo tlačit nohou na pedál plynu?

„K automobilovým soutěžím jsem díky tomu, že bydlím ve Zlíně, neměl nikdy daleko. Snad je zbytečné říkat, že poté, co mne rally vtáhla do sebe, jsem nevynechal jedinou Barumku a soutěže v blízkém okolí. Proto i já jsem si chtěl splnit klukovský sen a alespoň jednou si obléct závodní kombinézu. A tady opravdu platí, že rally je droga, která chytne a nepustí. V roce 2010 jsem se poprvé svezl po boku Pavla Dohnala při Mikuláš rally. Spolu jsme pak absolvovali i sezonu 2011 v K4 poháru ve třídě SA3, kde jsme stejně jako v absolutní klasifikaci obsadili 3. místo. V loňském roce jsem posunul sen o kousek dál a krom jednoho závodu jsem se přemístil za volant. A co je těžší? Každá z profesí obnášela něco jiného a je tedy obtížné hodnotit. Pro mne ovšem bylo těžší číst noty, jelikož jsem na místo spolujezdce skočil doslova po hlavě.“

Jak hodnotíš loňskou sezonu, kterou jsi zakončil mistrovským titulem?

„Loňská sezona se vyvedla nadmíru dobře. Vůbec jsme nepočítali, že bychom mohli vyhrát titul. Do sezony jsme vstupovali s cílem získat zkušenosti a učit se, jak se udržet na cestě. Neměli jsme žádné velké cíle. Když se ale naše pohárová sbírka rozrůstala, postupně jsme i my přehodnocovali plány. Jízdou jsme se bavili. Na konci sezony pak bylo příjemné účtování. Z šesti startů za volantem jsem čtyřikrát vyhrál třídu. K tomu ještě titul ve třídě 10, který nám doslova a do písmene spadl do klína, takže sezona byla perfektní.“

Upřímně, získat titul na posledním závodě sezony… Jaké jsi měl pocity, když jsi míjel Reného odstavené auto?

„Před posledním sprintem loňské sezony bylo v naší třídě již vše rozhodnuté. Rendovi stačilo dojet a tak jsme se chtěli jen poprat o vítězství v závodě. Když jsem ale na poslední erzetě viděl Rendu, jak stál na rovném úseku a mával, že máme jet dál, bylo mi jasné, že odešla technika. Upřímně, mi ho bylo v té chvíli moc líto.“

V loňském roce jsi si jednou vystřihl i roli spolujezdce, když jsi navigoval Michala Srba v Kostelci. Proč tato výměna?

„Původně jsem neměl v plánu Kostelec jet, neboť finanční stránka mi to nedovolovala. Proto jsem se domluvil s Míšou Srbem a nějak jsme to spolu zalepili. Já si zavzpomínal na učednická léta vedle Pavla Dohnala a Michal mi dokazoval, že umí jezdit dravě. Ale abych přiznal pravdu, tak hlavní důvod je někde jinde a Michal možná bude na mne časem naštvaný až jej budu porážet. Chtěl jsem totiž od něj odkoukat jeho styl jízdy, abych se posunul ve svém jezdeckém umění výš :-).“

Co plánuješ na letošní sezonu? V jakém mistrovství, s kým a v čem tě uvidíme?

„Vše je o tom, jestli seženeme nějaké sponzory. Rádi bychom jeli rallysprintové mistrovství. Domluvené zatím máme z BRS zapůjčení póla na Vrchovinu. Hlavní novinkou u mne je, že stavíme Renault Clio 3 do třídy 8 u Vladimíra Barvíka. Už se moc těším na první svezení. Snad se na to bude dát dívat :-).“