Svět automobilových soutěží se skládá z jezdců, kteří jdou tvrdě za výsledky a z těch, kteří se rally baví. Do druhé skupiny patří i Marcel Havlásek. Bývalý profesionální voják nezajíždí nejrychlejší časy na erzetách, ale plně si vychutnává pocit sedět v závodním voze a účastnit se soutěží.

Loňský rok asi nepatří mezi tvé povedené sezony. Z tří startů jsi pouze jednou dojel až na cílovou rampu. V čem byla chyba?

„I technika má své špatné dny. Na Barumce to byly tři defekty na začátku “Majáku„ a na sprintu ve Vsetíně nám prasklo těsnění výfukového potrubí na tak nešťastném místě, že po konzultaci s mechaniky jsme auto odstavili, abychom nezpůsobili ještě větší škody. Na připravenost auta nemůžu říct jediné špatné slovo. V JT-čku k přípravě přistupují opravdu, ale opravdu zodpovědně. Jsou však věci mezi nebem a zemí, které nikdo nedokáže ovlivnit.“

Vzpomněli jsme tři tvé starty. Co ti bránilo v tom, abys soutěžil častěji?

„Finance. To je problém tuším 90% startovního pole. Vždyť i mnohem, mnohem, mnohem lepší jezdci a opravdoví profesionálové museli svůj program mnohdy omezit, upravit anebo závodění na dobu neurčitou z těchto důvodů přerušit. Hospodářská krize doléhá na všechny a všechno. Jen hrstce vyvolených a šťastných se podaří zajistit potřebný balík peněz. Je to v dnešní době opravdu těžké, ale co není, že?“

Letošní sezonu jsi začal v Rakousku při Janner rally, ale ani tady jsi zimní rally nedokončil. To na klidu asi moc nepřidá ...

„To tedy ne. Já to beru realisticky a každý kilometr za volantem je dobrý. Neboj nebudu se z toho střílet, prostě takový je život. Jednou jsi nahoře a jednou dole. Jsem strašně rád, že jsem dostal šanci a se v Rakousku svézt. Takže i když to nevyšlo tak, jak jsem si představoval já, jsem spokojený.“

Jak ti šlo sžívání s Mitsubishi?

„Hrůůůůza. Nevěřil jsem, že jsou mezi těmi auty takové rozdíly, ale ano. Ty auta mají společného snad jen to, že jedou po silnici. Mitsubishi mi připadalo takové jemnější. Řazení je měkčí, plyn citlivější, ale jelo se mi s ním dobře a byl to pro mě zážitek. Pokud dostanu ještě někdy příležitost se s ním svézt, budu jen rád a nabídku určitě neodmítnu.“

Co máš v plánu letos absolvovat? S čím a také pokud není tajné jméno spolujezdce i s kým?

„Jsou to jen plány, ale chtěl bych se ukázat na maximu možných sprintů a pravděpodobně i na Barumce. Ale vše se odvíjí od financí. A s kým? Pravděpodobně s Mírou Koutským, neboť se mi s ním jezdí dobře. Pokud bude mít tedy Míra čas, tak budu velice rád, když se spolu svezeme.A když pojedu, tak jedině v týmu Jardy Tomaštíka, protože na něj a na celý tým nemůžu říct jediné špatné slovo. Jeho přístup je skvělý, je nápomocný, umí poradit a snaží se vždycky se vším pomoct. Je to takový velký táta :-) Ne, je vážně skvělý. Takový přístup jako má on, jsem v rally nezažil.“

Jaké máš cíle do sezony?

„Cíle jsou u mne jednoduché, a to najet co nejvíce kilometrů a posunout se zase o kousíček dal. Já závodím sám se sebou. Nejsem žádná hvězda, ale je to úžasný pocit, být v závoďáku na RZ.“

Zkusme lehce zatipovat. Jak myslíš, že se bude letos odvíjet sezona v mezinárodním ale i rallysprintovém mistrovství a kdo by se dle tebe mohl na konci sezony radovat z titulů?

„Nyní je těžké na tuto otázku odpovídat. Nevím, kdo kde bude startovat. Myslím si, že přední místa jsou už rozdané. Valda, Míra Tarabus, Roman Kresta, Venca Pech a Honza Černý. To jsou jména, které budou zřejmě bojovat o nejvyšší příčky v mezinárodním mistrovství. Ve sprintech nevím kdo pojede s WRC, ale tihle piloti budou bojovat o medaile. Tomáš Kostka avizoval, že nepojede, nevím jak Roman Odložilík, Jarda Tomaštík, Honza Sýkora nebo Honza Dohnal.... Všechny jména, které jsem uvedl mají šanci bojovat o nejvyšší příčky. Opravdu nevím, kdo bude ve sprintech startovat. První závody hodně naznačí.“

Na sociální síti jdou u tebe vidět fotky s vojenskou tématikou. Proč právě tento směr?

„Protože jsem celý život sloužil v armádě a chybí mi ta práce. Ty fotky, které nesdílím kvůli obrázkům, ale hlavně pro ten text, který je doprovází. Vždy má neuvěřitelnou hloubku a odkaz. Mám v hlavě ještě jeden projekt a upozornění problematiky válečných veteránů. Strašně mě mrzí, že této tématice a těmto lidem se věnuje tak málo úcty. Každý, kdo obětuje pro stát tolik, co každý z těch kluků, si zaslouží od nás všech mnohem víc uznání, než se jim dostává.“

„Kdo jsou v současnosti naši hrdinové? Sportovci, zpěváci a jiné celebrity. Ale nikdo, kdo slouží naší vlasti. Naše vlastenectví se smrsklo na olympiádu, mistrovství světa v hokeji a podobné události a to je podle mě špatně. Kolik lidí zná válečné veterány a přitom díky těmto lidem si můžeme žít, jak si žijeme. Známe jména hokejistu, ale ne padlých nebo vážně zraněných vojáků. Svoboda každého národa se rodí v krvi jejich padlých vojáku a mám pocit, že na to zapomínáme.Tohle téma je strašně obsáhle. Byl jsem jednou vojákem a vždycky voják zůstanu.“