Hned na své první rychlostní zkoušce působil automobil jako zjevení. Subaru Legacy, v modré barvě a se žlutými nápisy 555 tak, jak si je pamatujeme z podání Colina McRae, způsobilo příjemný rozruch na Rally Šumava 2013.

Pravidelní účastníci, znalci, nadšenci i náhodní přihlížející, prostě všichni ti, kteří se byli v polovině dubna podívat na Rally Šumava Klatovy 2013, se kromě stálic tuzemské soutěžácké scény mohli kochat také nádhernými stroji v kategorii historických vozidel. Letos se do třídy „historiků“ dostal další zajímavý závodní speciál, Subaru Legacy. A za jeho volantem závodník Jiří Kalista podával, až do odstoupení z technických důvodů vynikající výsledky. Nás spíše než klatovská rally jako taková zajímala historie modrého závodního auta a jeho cesta do tuzemského „mistráku.“

Proč jste dali dohromady to právě Subaru? Zdálo by se, podle vaší závodnické minulosti, že preferujete spíše Mitsubishi.

Důvod, proč jsme začali stavět Subaru Legacy, byl jednoduchý, chtěli jsme na velké tratě.

Mě, nás s parťákem a spolujezdcem, bavilo rally odjakživa. Rally je považovaná za královnu motoristického sportu. To já úplně neumím posoudit, protože jsem nezkoušel všechny motoristické sporty, každopádně to mám jasně od začátku dané. Mám rád rally.

Stovky hodin jsem trávil za páskou jako divák, obdivoval jsem všechny jezdce, WRCčka, absolvoval jsem snad všechny soutěže, bez výjimky. Otec mého spolupracovníka Michala Šofra byl dlouholetý závodník a rally mi bylo už od začátku hodně blízké. A já jsem strašně chtěl na závodní trať.

S čím, tedy s jakým autem, jste tedy začínal?

Postavili jsme BMW E30, čtyřkolku, už tehdy jsem věděl, že čtyřkolka je základ. A snažili jsme se prosadit na nějakých amatérských rally. Bojovali jsme jak lvi. Moc rád na to vzpomínám, protože to bylo takové čisté. Postavili jsem káru, mámě jsme sebrali kola z auta, protože měla lepší gumy než my, po ose jsme dojeli na závody .. a kdykoli pršelo, byla tma, to všechny znevýhodňovalo, a my jsme to vnímali jako výhodu. Jakmile se udělalo světlo, teplo, tak šli ti kluci přes nás a my jsme se málem zabili. A nám došlo, že je potřeba tu techniku mít lepší, že jinak nemáme šanci. Takže jsme z Japonska přivezli první Subaru a s tím jsme se zúčastnili nějaké první amatérské rally. Jako předjezdci, protože jsme neměli ani rám. A to už jsme dojeli dvacet vteřin před tím, co to vyhrál. Takže nám bylo jasné, že tohle je ten správný směr.

Tedy auta s pohonem všech kol a přeplňovaným motorem?

Ano, turbo auta. Ta vlna, viděli jsme, jak se sem dere, silná auta, čtyřkolky, a možnost úprav japonských aut, že je nekonečná. Takže jsme se začali přeorientovávat na ně. Subaru jsem měl, takže Subaru jsem znal, chtěl jsem ještě poznat Mitsubishi.

První rally pro nás dopadla smolně, protože jsme (ne)dojeli skrz motor. Ten byl pravděpodobně špatně naladěný a shořel. Motor jsem si stavěl sám, s tím nebyl problém, ale byly spálené písty. Postavil jsem druhý a na jaře jsme jeli vyzkoušet auto s druhým motorem. Shořel… První závod v roce 2010 s novým motorem, který jsem přes zimu postavil, a … shořel motor. Takže bylo jasné, že někde je chyba. Už jsem pak nestavěl závodní motor, vyndal jsem motor z tréninkového auta, které jsem přivezl z Japonska. A obyčejný sériový motor jsem dal do závodního auta a ten nám naladil Mick Kehl. A to takovým způsobem, že jsme od té doby všechny závody vyhráli. Nikdy to auto nebylo druhé. Vždycky bylo jenom první. Paradoxně první závod jsme nedojeli kvůli motoru, a poslední kvůli převodovce. Takže i když jsme všechny ostatní závody vyhráli, tak jsme v sezoně 2010 byli druzí. Jediný pohár za druhé místo je tedy za celkovou sezonu 2010.

Pořád mi ale není jasné, jak jste se od Subaru Impreza a Mitsubishi Lancer Evo dostali k Legacy, vlastně k autu o generaci nazpátek?

Já jsem v roce 2011 (zase) Evo rozbil. A uvědomil jsem si, že jdu špatným směrem.

Jak špatným směrem, jako s Lancerem?

Ne ne, že musím začít znovu. Protože bez jakýchkoli znalostí, průpravy, vedení a organizace mít 420ti-koňové Evo bez restriktoru a lítat s ním po lese … Že taková doba (doba béček) už tady jednou byla, a že to je limit, hrana. Že dál to nejde. Tudíž došlo k nějakému zamyšlení a došli jsme k tomu, že je třeba buď toho nechat anebo udělat zásadní změny.

Chtěli jste na velké tratě…

Ano, věděli jsme, že chceme na velké erzety. A to znamená buď Evo 9 skupiny N, anebo historiky. Ve třídě N bychom nestačili s penězi, a tak byla volba jasná.

Jak jste vybírali auto?

Na výběr bylo BMW M3 (příliš drahý atmosférický motor), Sierra Cosworth (má nepoužitelný sériový podvozek a transmise), Mercedes 190 2.316V (neexistují na něj závodní díly) a Subaru Legacy.

Subaru Legacy?

Jasně. Je to rok 1990, takže spadá do historiků. Má použitelný podvozek. Už léty prověřenou převodovku. A my měli stále kontakty na Japonsko ohledně dílů. Proti hrály sice dvě věci…

Jaké?

No tou první je motor. To co fungovalo ve fabrice, také ve fabrice zůstalo. Nám motor odešel na první soutěži. Ale… Ona to byla dost má chyba, řidičská chyba. Motor měl problém na zapalování, a já jsem sobotní část závodu absolvoval i s tímto problémem. Motor tarokoval v tlaku turba, a tak jsem turbo vyřadil. Jel jsem v podstatě bez přeplňování, bez výkonu. Motor neškubal, ale musel jsem ho hodně točit. A tím, že jsem motor točil do otáček, na které nebyl stavěný, tak nevydržel. Byla to moje chyba, protože jsem chtěl jet. My jsme byli se spolujezdcem domluveni, že na poslední zkoušce odstavíme a tohle se stalo na předposlední erzetě. Prostě jsem jel naplno, přestože jsme byli bez turba, tak časy jsme neměli špatné. To jsem ale přeskočil rovnou k prvnímu závodu…

Jasně, mluvili jsme o dvou slabinách auta. Motor a…?

První problém byl tedy motor, a druhý se objevil později. Rozhodli jsme se pro Subaru Legacy, zjišťovali jsme, jestli tohle auto splňuje homologaci už v roce 1990, a byli jsme upřímně překvapeni, že ano. To auto vyhrálo závod MS v roce 1993 na Novém Zélandu, ale homologaci mělo už v roce 1990. Takže jsme splnili historickou homologaci a bác, kámen úrazu, to auto neexistuje.

Jak neexistuje?

No MK1, ta verze, která má tu homologaci, ta verze, se kterou jel Colin McRae, se vůbec nedělala s řízením na druhé straně, vůbec se nedělala levostranná. Vyráběl se model po faceliftu, nějakých 1992 nahoru, u nás se vůbec neprodával. Na internetu jsme nenašli jediné auto To bylo obrovské zklamání. Hledali jsme po celém světě. Sehnali jsme jedno na Novém Zélandu, ale to byl problém, v Japonsku jsme jedno auto našli, ale strašně drahé. Nebyli jsme schopni nic sehnat. V Evropě vůbec ne. Až jsme se jeli podívat jako každý rok na Rally Legend do Itálie, a u jednoho stánku s oblečením měl prodejce pár fotek, kde prodával věci, co měl v dílně, a byla tam fotka Legacy. Ptal jsem se ho, jestli je na prodej a on že ano! Úplná náhoda! Tak jsem na Rally Legend v San Marinu na konci roku 2011 koupil Subaru Legacy,

Takže u stánku?

Jo jo, všichni si tam koupili nějaké suvenýry, trička, a já jsem si tam koupil auto. Vrátili jsme se do Prahy a hned jsem poslal zpátky odtah do San Marina pro to Legacy a tak začala neskutečná stavba, kdy nadšení, že máme auto, vystřídaly jenom problémy a potíže.

Vrhli jsme se do toho po hlavě a jenom jsme naráželi. Proto máme rok 2012 mezeru v závodění. Prodal jsem všechno, co jsem měl, závodní Evo jsem pronajal, a celý rok jsem se snažil jenom pracovat, vydělávat peníze a stavět to auto. A stavba skončila asi hodinu před začátkem Rally Šumava. Skutečně přes rok jsme na tom autě každý den pracovali.

Takže tím druhým problémem vedle motoru bylo to, že neexistovala dokumentace, díly?

Den co den jsme pořád s něčím bojovali. Na převodovku jsme čekali osm měsíců, a nefungovala, takže náš soustružník nám ji dodělával. A další věci… Zjistili jsme, že na tom původním autě byla řada věcí, které tam továrna měla, ale být tam neměly.

Jak neměli, jakože neodpovídaly homologaci?

Jeli jsme podle továrny ale přišli jsme na to, že to nefunguje. Jedna věc navazuje na druhou, nesmíš upravit tohle, ale pak tam nedáš další díl. A když tohle neupravíš a nepředěláš, tak tam nedáš zase něco jiného. Ale ty to upravit a předělat nesmíš?!

Pak jsme se dostali přímo k nějakým továrním věcem na Subaru Legacy a zjistili jsme, že ty tovární věci nemají se sériovými nic společného. Jsou naprosto jiné. Tím jsme se dostali do obrovského problému, protože jsme v tu chvíli nemohli postavit kategorii A, to bylo nereálné. Museli jsme kombinovat a postavit N/A, což bylo velice těžké, protože „áčková“ věc potřebuje k sobě ostatní „áčkové“ díly. To znamená, že mám do dneška na zdi povešená originální Prodrive „áčková“ ramena, protože ta na tom autě nemohla být, nerozuměla si s ostatními komponenty. Bylo to stále dokola… Když použiji „áčková“ ramena, musím k nim mít „áčkové“ těhlice. Když použiji „áčkové“ těhlice, musím mít správné náboje, do nich patří „áčkové“ poloosy a na druhém konci „áčkových“ poloos musí být být samozřejmě „áčková“ převodovka Prodrive se dvěma aktivními diferenciály, s cenou pro nás nezaplatitelnou. Takže jsme postavili auto, které vypadá jako A, jezdí jako A, zní jako A, ale skupina A to není. Naše auto je takové N/A, abychom byli schopni ho provozovat, abychom mohli jet. A tohle je vlastně celý příběh našeho Subaru Legacy.

Jaké jsou tedy teď parametry toho auta?

Je to tedy Subaru Legacy RS RA, rok výroby 1990. Motor má výkon 334 koní, točivý moment je 430 nm. Hmotnost vozu je 1285 kg a maximální rychlost, kterou naše Legacy dosáhne, je 195 km/h.

A další plán je jaký?

Plán je jednoznačný, jako na začátku. Zúčastnit se co nejvíc soutěží, najet co nejvíc ostrých kilometrů a samozřejmě bojovat o vítězství!