Automobilovým soutěžím propadlo mnoho lidí a někteří si splnili i sen usednout do závodního auta a vydat se na rychlostní zkoušky v rally. Jedním z nich je i Milan Obadal. Pojďme se nyní ohlédnout za jeho první životní rallyovou sezónou.

Co tě vlastně přivedlo do rally?

„V minulosti jsem se věnoval několika druhům sportu, ale ze zdravotních důvodů nemohu v těchto sportech dále pokračovat. Jsem člověk, který nezůstane nikdy v klidu a tak jsem, se poohlížel po jiném sportovním odvětví. K rally sportu mě přivedl jeden z nej kamarádů Venca Lichovník. Sledoval jsem ho, jak se mu v automobilových soutěžích daří i nedaří J a společně jsme rozebírali soutěže, kterých se zúčastnil a jak sám říká, kde prožíval tzv. „srdcovky“. K vůni závodního benzínu jsem natolik přičuchnul, že mě absolutně pohltil a já tomuto sportu propadl. Je to pro mě potřebný adrenalin a zároveň mám z toho všeho velký respekt. Vyzkoušel jsem si několik testovacích jízd, které mi z počátku vůbec nešly, neboť přechod z civilního do závodního auta je poměrně velký krok. Dříve jsem si myslel, že když to řidič rozpálí po dálnici, tak je z něj závodník, ale realita je zcela jiná. Nyní otevřeně říkám, že kluci, kteří zvládají jet rychle po polních uskákaných a rozbitých cestách, které lemují stromy, tak to jsou pro mě opravdoví mistři s velkým M.“

Jaké byly první ostré kilometry?

„Tady mi velice moc pomohli Adam Kobliha a Venca Lichovník, kteří mě do rally hodně zasvětili. Dostával jsem od nich školu, jak jet správně stopu, co je vlastně rozpis a jak funguje. Do té doby jsem věděl, že spolujezdci čtou rozpis, ale nevěděl jsem jakou rychlostí mám najíždět do zatáček a hlavně, aby moje hlava pobrala desítkový rozpis. Zhruba rok mi trvalo, než jsem přišel na to, jak si správně napsat rozpis, kterému věřím. Na posledním sprintu ve Vsetíně jsem si byl rozpisem i autem zcela jistý a jel jsem již naprosto v klidu. Při Mikuláš Rally v Slušovicích jsem jel s vypůjčeným autem, ale nějaká obava, že bych autu ublížil díky špatnému načtení tratě zde rozhodně nebyla.“

Vzpomněl jsi, že jsi fanoušek rally a zároveň jsi nevěděl, jak funguje rozpis… To nejde dohromady.

„Dříve jsem se věnoval takovým sportům, jako jsou třeba fotbal, hokej, box. Nyní mi zůstalo jen jízda na kole, pěší turistika, plavání, lehce posilovna což jsou zcela odlišné sporty. Věděl jsem, že posádka používá rozpis, ale přesné fungování mi bylo do mých začátků v rally trochu záhadou. Chápal jsem, co znamená desítkový rozpis, ale použít ho při závodech a zároveň plně využít výkon auta a do zatáček to poslat naplno, zbytečně neztrácet či probrzdit, přidat, ubrat plyn, tak to jediné znamená jezdit, jezdit, jezdit a sbírat zkušenosti v ostrých kilometrech :-)“

Jak tedy probíhaly první námluvy s rozpisem?

„První rozpis jsem si psal na sněhu na silnici mezi Trojákem a Tesákem s Adamem Koblihou, mistrem v rallyovém sportu. Začínal jsem klouzáním se po valašských kotárech :-)“

Tvůj první závod byl v Lužických horách. Jak závod probíhal?

„V Lužických horách jsem startoval s Petrem Pížou na místě spolujezdce. Petr byl oproti mě poměrně zkušený v rally a najednou začal na mě přenášet spoustu informací, které jsem nestíhal pochytat. Proto byly závody, které se navíc jely na mokru i z tohoto pohledu poměrně těžké. První ostrý závod, plno informací, nový vůz na který jsem si zvykal, zkrátka bylo toho moc najednou a já nevěděl, co mám od soutěže očekávat. Nejel jsem rychle a když se s odstupem času podívám na on boardy, tak vidím, jak hrozné to byly začátky :-)“

Do konce sezony, jsi jel všechny zbývající sprinty krom Krkonoš. Jak tedy hodnotíš tvou první sezonu?

„Od Kostelce jsem začínal mít auto pevněji v rukách a začínal jsem více věřit svému rozpisu. V průběhu roku jsem startoval i v Hustopečích v Poháru ČR, kdy jsem si chtěl dát další kilometry na zdokonalování se v soutěžích. A pokud mám hodnotit soutěže, které se mi nejvíce povedly, tak to bude domácí sprint ve Vsetíně a závěrečný podnik sezóny ve Slušovicích, kdy jsem jel v pohodě a i výsledkově se mi dařilo. Do těchto dvou závodů to vše bylo jako trénink. Se sezónou jako takovou jsem spokojený, ale stále je co zlepšovat a v čem se zdokonalovat. Každý sportovec, který chce nějaké výsledky, musí trénovat, jenom trénink dělá mistra :-)“

V průběhu roku jsi vystřídal poměrně dost spolujezdců, proč?

„Jedním z důvodů bylo, že spolujezdci byli na soutěže již rozebrání a proto jsem se musel často poohlížet po jiném mitfárovi. Největší problém pro mě byl, že jsem byl nováček - nevyježděný jezdec, od kterého se neví, co se dá očekávat. Proto obdivuji kluky, kteří si vedle mě sedli a jsou to podle mě borci - srdcaři. Sednout si totiž s neznámým chlapem do auta a vědět, že ještě nemá auto pod kontrolou, to potřebuje notnou dávku odvahy. I když jsem oslovil zkušené spolujezdce, tak mě odmítali právě z důvodů mé nezkušenosti v rally.“

Střídání spolujezdců muselo být taky velmi náročné…

„Bylo to velmi těžké, každý z těch kluků má jiný styl diktování. Nyní už vím, co od spolujezdce chci slyšet a jak to chci slyšet.“

Závěr sezóny jsi jel již pod stálým dohledem Iva Vybírala. Jak tady tato spolupráce funguje?

„S každým z předchozích spolujezdců to fungovalo podle mě dobře. Jeden vedle druhého mi předali nějaké informace, poznatky a zkušenosti a teď je na mně, jak je využiji. Také Ivo mi předává spoustu informací a já se prakticky pořád učím a učit budu od zkušených mistrů (které jsem již zmiňoval).“

Celou sezonu jsi startoval s Hondou, ale Mikuláš rally jsi jel s Renaultem Clio…

„To byl nápad Iva, abych si vyzkoušel i jiné auto, zda by mi víc vyhovovalo. Celou věc sám domluvil a přinesl mi vlastně zprávu, že pojedu Mikuláš a s Renaultem. Den před závody jsem byl dost nervózní, neboť jsem neměl nic natestované a ani jsem neměl představu, jak s tím autem jet. Bylo to pro mě opět vše úplně nové. Po dvou kilometrech, ale ze mě vše spadlo a jelo se mi suprrr. Auto fungovalo, rally show jsme si užili.“

Co máš v plánu pro příští sezonu?

„Nyní se rozmýšlím mezi Hondou a Cliem. V této chvíli ještě nevím, které z těchto dvou aut pojedu, vše závisí na nabídce. Volbu auta budu projednávat s Ivem, se kterým pojedu v příštím roce. Co se týká soutěží, tak tady mám jasno a bude se jednat o kompletní seriál rallysprintů. Uvažuji i o třech velkých soutěžích, které se jedou okolo komína a to Barumku, Hustopeče a krásnou soutěž v Českém Krumlově. Také se těším na porovnávání se s posádkami tří bratrů Lichovníků a Černochů v sezóně 2014. To tu snad ještě nebylo, tři shodné posádky :-)“

Poděkování…

„Chtěl bych poděkovat Tomášovi Dostálovi, který mi pomohl v začátcích s přípravou, servisem a pronájmem auta a několik nocí klouzáním se po valašských kotárech. Dále Martinovi Trlifajovi, Honzovi Mikulíkovi, potom Jirkovi Černochovi, Bobovi Černochovi, Vencovi Lichovníkovi, Ivošovi Vybíralovi a v nemalé řadě Adamovi Koblihovi za předávání a přenášení svých zkušeností na mou osobu. Nesmím opomenout celému týmu Sparrow racing velké díky, kteří se o nás vždy dobře postarali, jak v přípravě sportovního vozu, cateringu. Mohu jen doporučit pro mladé a začínající jezdce. Nesmím ani zapomenout na fanoušky z AK RACING KLUB a kteří mě podporují při závodech a mou milovanou rodinu, která mě na závody nerada pouští, ale podpora je :-)“

Jak vyplníš zimní pauzu?

„Tady mám plán naprosto jasný a byť bych to neměl říkat, budu opět jezdit a klouzat – vrkat J se po zasněžených valašských cestách. Už se těším na další sezónu a všem přeji krásné Vánoce a rok 2014 plný zdraví a síly.“