Příznivci rally mají jméno Michala Nedbala spojené s červenou Škodou 100 L. Málokdo však ví, jaký zajímavý původ má toto auto. Nebo, že znělka rally na eurosportu obsahuje záběr natočený Michalem. V letošním roce oslaví jezdec z Chvalčova na kroměřížsku třicátiny a pro rally chystá změnu vozu.

Většina rozhovorů začíná otázkou, jak se člověk dostal k rally. U tebe udělám výjimku. Co tě k rally přivedlo?

„K rally mne i bratra přivedl otec. Sám chtěl ve své době jezdit, ale nějak se k tomu nikdy nedostal. Proto nás brával na rally výlety po soutěžích v nejbližším okolí. Tudíž už coby malí kluci jsme byli diváky na Valašské rally, Barum rally a Ve stopě Valašské zimy. A právě Stopa se mi svým způsobem stala osudnou, neboť v roce 2006 jsem jel svou první soutěž. Již v té době to byla Škoda 100 L a spojení s Jirkou na sedadle spolujezdce. V závodě se nám docela dařilo, pak ale přišla poslední zkouška závodu a my jsme si na dlouhou dobu ustlali v závěji. Soutěž jsme ovšem nakonec dokončili.“

Ty jsi v počátcích usedal do soutěžního vozu spolu s bratrem. Jak se na vaše rozhodnutí dívala rodina?

„Nikdy jsem nepřemýšlel, co by se stalo, kdyby... Rodina nás vždy maximálně podporovala a jen diky pochopení nejbližších pro automobilový sport jsem mohl s rally začít. Bez podpory a pochopení by to ani jinak nešlo. Tady mohu prozradit, že jsme s bratrem skvěle sehraná dvojice, Jirka závodní auto vždy perfektně připravuje a já většinou přicházím k hotovému. No není to paráda?!“

V tabulkách výsledků se ti podařilo zkompletovat všechny tři absolutní umístění se svou škodovkou ve třídě. Kterého výsledku si nejvíce vážíš?

„Nejvíce si samozřejmě vážím vítězství ve třídě HA z roku 2010, kdy jsme bojovali s Jirkou Daňkem. Vsetínský jezdec byl často hodně rychlý a jeho favorit byl proti naší škodovce na trati neporazitelný, nicméně nakonec jsme vyhráli díky spolehlivostí techniky. Radost mám ovšem z každé dokončené soutěže. Jezdím totiž pro radost a tudíž průjezd cílovou rampou mne vždy velmi uspokojí.“

Když jsme vzpomenuli rudého ďábla – tvou škodovečku... V našich končinách je běžné, že posádka mění vůz co dva tři roky, ale ty zůstáváš věrný jednomu autu již sedm let. To ti tak přirostlo k srdci?

„Myslíš náš rodinný klenot Škodu 100? Toto auto nikdy nepůjde z domu, což už jsem několikrát říkal. Historie škodovky začala v roce 1973, kdy si ji babička koupila v Mladé Boleslavi. Od tohoto roku s ním babička jezdila do tří škol, kde byla postupně ředitelkou, posléze se v něm vystřídala celá rodina a vůz navozil i stavební materiál na několik rodinných domů. Dokonce, když jsme s ní zavodili, tak byl pořád první majitel. Naše babička byla a je určitě nejstarší majitelkou historického závodního vozu v ČR. Později se stala babička naším sponzorem. Babička byla ostatně velkým fandou motorů, jednu dobu vozila dědu do práce na Jawě 350.“

Určitě máš i nějaké sny, pojďme se chvilku vznášet v oblacích. V jakém autě by ses chtěl svézt, myslím tím držet volant?

„Hmm, vznášet se v oblacích a snít sny je určitě krásné a každý občas zažívá takové chvilky. Pokud bych mohl snít já, v jakém autě bych se chtěl svézt, tak bych zřejmě brouzdal po vozech z nedaleké historie. Automobily skupiny B má v paměti jistě každý velký fanda rally a svezením s některým z těchto vozů by byl jistě velkým zážitkem. Obdobné krásné chvíle se jistě zažívají i s vozy specifikace WRC. Já ale přesto zůstanu trošku skromný, velice se mi líbí Peugeot 306 Maxi, se kterým u nás jezdíval Pepík Peták. Taková hračka pro svezení by se mi líbila.“

Rally se bavíš, ale přesto, kam by jsi to chtěl dotáhnout?

„To je další otázka z kategorie snů. Soutěže jsou mým velkým koníčkem a odreagováním. Jedu dle svých možností. Upřesním to - když sedím v závodním autě, tak se opírám do plynového pedálu pořádně, ale pro to abych oblékl kombinézu potřebuji finance a čas. Pokud se obojí skloubí, jedu rally. Zatím to jsou pouze závody v Česku, ale mým snem je jednou odstartovat do nějaké pěkné soutěže v Evropě, například Monte Carlo nebo Sanremo. Pěkné by jistě také bylo zaskákat si ve Finsku. Jinak třeba vítězství v kategorii v rámci MČR HA by se mi rovněž líbilo.“

V předchozích letech jsme tě měli možnost vidět startovat častěji, ale letos to byly pouze dva starty. Kdo ti brání v tom usednout do ďábla?

„Ano, letos jsme jeli jen dvakrát, bohužel práce je víc a víc a na koníčky nezbývá čas. Moje a Jirkovo pracovní zaneprázdnění má pak dopad i na přípravu škodověnky. Pokud vím, že nestihneme auto nachystat, tak raději nejedu. Přece jen náš (babiččin) historik letos oslaví kulatých 40 let a pořád mu to sluší, jen ta příprava déle trvá.“

Jsi známý také tím, že kromě závodního volantu třímáš v rukou na závodech i přístroje na přenášení pohyblivých obrázků. Co z těchto dvou věcí je srdeční záležitostí: volant nebo kamera?

„Nyní odhaluji svou pracovní profesi, neboť se živím jako kameraman. Musím přiznat, že obě činnosti jsou zároveň mými velkými koníčky a je jen škoda, že se rally nestalo mým druhým povoláním. Proto musím vyjít s prací za kamerou. Jednou mi kamarád řekl – spojili jsme dvě největší klišé, které se úzce týkají města Zlína, film a rally.“

Kam všude jsi se s kamerou dostal a co považuješ za svůj TOP úlovek?

„Nenatáčíme jen motorsport, takže jsem byl letos například v Srbsku na festivalu balkánských lidových souborů a s kamerou jsem procestoval skoro celou Evropu. Mým největším úlovkem je asi crash Nicolase Vouilloze při Rallye Monte Carlo 2009. Měl jsem tehdy novou kameru a podařil se mi tento záběr, navíc to byl první rok, co dělal Eurosport přímé přenosy. Tak jsme se s „Plutem“ dohodli, že se vydáme do studia a záběr televizní stanici nabídneme. Tehdy jsem si říkal, že určitě mají lepší kamery a svému záběru jsem moc šancí nedával. Ve studiu měli dvacet kamer Sony EX1, kterou jsem natáčel a používám do dneška. Nakonec se záběr dostal ještě týž den do sestřihu a Eurosport jej používá ve znělce dodnes.“

Vystřihni nějakou perličku z natáčení ať už zpoza volantu, tak i za kamerou…

„Od kamery jsem naštěstí utíkal jednou jedinkrát... Věděl jsme, že stojím špatně, ale bohužel, musel jsem mít záběry s reklamními bannery a to hned třikrát. Auto letělo na mne a zastavilo se na dotek od stativu. Tím, komu se mě podařilo vyhnat od kamery byl Luboš Loubal ve Slavkově u Brna, kde se jezdil Berg cup, který jsem rovněž několik let točil. Zpoza volantu je historek spousta, například ze Vsetína, když jsem přehnal poslední zatáčku před cílem a auto se klouzalo v trávě naprosto neovladatelně. Brácha mi jenom hlásil - hlavně se tref do cíle!!!.“

Co připravuješ na příští rok? Auto je jasné, spíše by mne zajímaly podniky, kde tě uvidíme.

„V letošní sezoně bych měl opět startovat na podnicích MČR historiků. Spolu s bratrem chystáme velké překvapení, které se bude týkat techniky. Babiččinu stovku ovšem naší příznivci určitě letos uvidí a nebudou o ni ochuzeni. Na dílně připravujeme dalšího historika, tentokráte áčkovou Škodu Favorit, ale vyrazíme s ním pravděpodobně až do sezony 2015.“