Komu rozhodně koluje v žilách krev typu rally, jsou bratři Petr a Jarda Krajčové z Želechovických pasek. Ale pozor, nejsou to žádní „pasekáři“, na plynový pedál umí pořádně šlápnout a jejich oranžová Škoda 100 L dokáže pod jejich vedením divy.

Mladší Petr se drží volantu, seč mu síly stačí. A to i v práci. A Jaroslav vykonává pro rally mnohé: natáčí videa, připravuje s partou stejně zapálených lidí populární Besedu se závodníky rally a rovněž si obléká závodní kombinézu.

Bratři Krajčové zkuste se nám trošku představit, co děláte a něco málo z soukromí…

Petr „Je mi 33 let a jsem zemědělec – traktorista. Tudíž jsem neustále pracovně zaneprázdněn a jsem rád, když dostanu na závody v práci volno. Prostě neustále držím volant a to v létě, když jsou žně i v zimě, neboť kravičky potřebují nažrat :-). Jinak jsem svobodný, bezdětný a krom rally mám rád pivo :-).“

Jaroslav „Já pracuji ve firmě BMKco Zlín, což je firma zabývající prodejem spojovacího materiálu. V létě jsem oslavil 38 let. Jsem ženatý, mám dva syny a mezi mé zájmy patří mimo rally, fotbal, hokej, lyžování a rodina. Jako tým každoročně pořádáme setkání s jezdci v Želechovicích pod názvem Beseda se závodníky rally, letos již 7.ročník.“

Co vás přivedlo k rally?

Jaroslav „Já jsem dlouhodobý fanoušek rally a na závodech se zúčastňuji v rolích diváka, kameramana a v poslední době i jako aktivního spolujezdce. Tento motoristický sport mne učaroval prakticky odmala. Okolo našeho domu se jezdí RZ Pindula, tudíž asi nebylo těžké k rally přičuchnout. Chodíval jsem se dívat na soutěže, které se jely nedaleko, což byly hlavně Barum rally, Kopná nebo závod ve Vsetíně. Postupně jsem okruh závodů rozšiřoval a to nejenom v Česku, ale i v zahraničí. Rally je prostě droga, která i mne pohltila.“

Petr „Tak, jako mnoho malých kluků i my jsme stávali podél rychlostních zkoušek a záviděli těm, kteří usedali do závodních aut. Jednou jsme se vyhecovali s Jendou Pospíšilem ve Vyškově a došlo to až tak daleko, že jsme začali stavět vlastní vůz. Škodovku jsme stavěli dva roky a v roce 2002 jsme vyrazili na náš první závod do Pačejova. Tady se nám zadařilo a v cíli jsme slavili první místo ve třídě.“

Jak to vypadalo doma, když jste s rally začínali? Rodiče asi nebyli moc nadšeni, když se dva bratři pustí do soutěží, nebo se mýlím?

Jaroslav „Rodiny nás podporují a fandí nám.“

Petr „Vše bylo v pohodě, nebo ne? :-)“

V roce 2002 Petr vyhrál svou první soutěž. Jak dál pokračoval vývoj v soutěžácké kariéře?

Jaroslav „Z prvního vítězství jsme měli samozřejmě velkou radost, jenomže v dalších soutěžích už to tak jednoduché nebylo. Dařilo se se střídavými výsledky a hodně dlouhou dobu se vychytávaly dětské nemoci vozu. Tudíž se odstupovalo na technické závady, hlavně po poruchách motoru a převodovky. Z počátku se jezdila kategorie historických vozů a později i různé volné podniky. Pak byl vypsán Pohár ČR v rally a auto se opět dál posunulo, již to bylo takové historické áčko. Do poháru jsme šli hlavně z důvodu, že kritéria pro historické vozy se hodně zpřísnily.“

Petr „Hlavně jsem se učil s autem sžívat a řídit jej. Trošku paradoxem je to, že od velkého výsledku jsem šel dolů. Většina posádek má vzestupnou tendenci, ale u mne tomu bylo jinak. Postupně jsme odbourali problémy a následně se dostavovaly i výsledky. Mimo to se přihodila i havárie na vsetínském sprintu v roce 2009 a další dva roky se dával dohromady vůz. A od roku 2012 startuji v Poháru ČR v rally.“

Když jsme nakousli historické vozy, nemrzí vás poněkud slabší účast v této kategorii?

Jaroslav „Ano, bohužel v Česku jezdí čím dál méně historických vozů. Když jsme v této kategorii začínali, tak bývalo na startu cirka třicet vozů, kdežto v současnosti je to polovina. Velký podíl na počtu těchto vozů u nás má zřejmě náročnost řádů, podle kterých se historické auto smí postavit. Proto jezdci spíše postaví vůz pro Pohár, který je finančně méně náročný a pak technické pravidla pro vozy v poháru nejsou až tak přísná jako v historicích.“

Petře ty jsi vzpomenul havárii na Vsetíně, ale já vím, že nebyla jediná. Která byla z tvého pohledu nejhorší?

Petr „Kromě havárky ne Vsetíně tp byla ještě kolize na Kopné na erzetě Májová. Při sjezdu do cíle se auto spakovalo z cesty a narazilo do stromu, od kterého jsme se odrazili zpět na cestu a zkoušku dokončili. Ač to nebyla velká havárie, škodovka dostala hodně na frak. Tady byly vidět mé malé zkušenosti v rally, neboť jsem to poslal do stromu na mojí stranu. Inu pořád jsem se učil :-)“

Který výsledek byl naopak ten TOP, kterého si nejvíce vážíte?

Petr „Nejvíce si cením dílčího úspěchu z posledního vsetínského sprintu, tady mne opravdu velmi překvapily časy, kterých jsem byl schopen dosahovat. Na první zkoušce v Semetíně jsem zajel 4. čas v poháru a ve V1 jsem byl druhý za Petrem Šimurdou. Ač byl tady uklouzaný asfalt, tak jsme jeli ještě s rezervami. Časoměřiči ve stopce nám říkali „smrdí vám brzdy, to jste asi hodně spěchali :-). Na Vsetíně jsem potřeboval dojet, ale nevydržel motor a odstupoval jsem z 9.místa, ale ty časy byly prostě skvělé.“

Jaroslav „Já si velmi cením 3.místa v Kostelci. Byla to soutěž, kde jsme startovali poprvé a tudíž erzety byly pro nás zcela nové. Tady se pozná sehranost posádky, navíc zkoušky byly těžké. Moc si ceníme i vítězství v Hustopečích. Velmi spokojený jsem i s umístěním při pěkné Valašské rally.“

Jakou soutěž by jste zařadili na vrchol co by nejpěknější?

Petr „Mě se nejvíce líbí rally v Hustopečích. Prostředí, v jakém se závodí mezi vinicemi, je prostě nádherné.“

Jaroslav „Já se pro změnu přikláním k soutěžím na Valašsku. Trochu mne mrzí, že jsem nemohl s bratrem absolvovat domácí Kopnou, Barumku a závěrečnou Mikuláš rally. Taky mne velmi mrzí, jak dopadla rallyshow v Uherském Brodě, pro diváky to byla pěkná rally a je velká škoda, že tato soutěž skončila, jak skončila.“

Jak funguje spojení bratrů v závodním voze?

Petr „Já dělám pouze šoféra, neustále poslouchám a jedu :-). Stane se i to, že se brácha ztratí v rozpise, ale to snad každý spolujezdec. Jako spolujezdec funguje dobře.“

Jaroslav „Petr si pamatuje hodně problematických míst ze seznamovacích jízd, což je jeho velkou výhodou. Doplňujeme se ve voze navzájem. Brácha ví, co má jet a ví, kde si co může dovolit. Slova jako zrychli nebo zpomal mu rozhodně neříkám, takové slova ani neznám :-). Jo, že se ztratím, to je tím, že jede asi moc rychle. Ale nebojím se!!“ (zatím :-)

Petře ty sis vyzkoušel i roli spolujezdce, nebál jsi se?

Petr „To bylo s Martinem Patákem ve Vsetíně 2011, kde jsme byli vyloučeni. V autě byla sranda, pobaveníčko to bylo pěkné, a svezení taky. Ani jsem neměl tendenci sednout si za volant, prostě paráda.“

Jaroslav „S Martinem bych se asi trochu bál :-).“

Bude ještě nějaké repete v roli spolujezdce?

Petr „To určitě, raději se budu držet pouze volantu.“

Jardo obdobná otázka na tebe. Ty znáš pouze roli spolujezdce, neláká tě to za volant?

„Neláká. Po jedné akci v roce 2009 jsme se domluvili a já se střídal za volantem na amatérské soutěži Ve stopě Valašské zimy. Tehdy z toho bylo 3.místo. Auto jede již ale mnohem lépe a rychleji a toto auto musí řídit šofér. A já si myslím, že na to nemám. Proto po volantu ani netoužím.“

Petře ty jsi během své soutěžní kariéry vystřídal několik spolujezdců, mimo jiné i bratra. Jak se to dá snést, tolik intonačních hlasů a rozdílných lidí?

Petr „Vždy se jednalo o kamarády a já věděl, co od nich mohu očekávat. Prostě jim věřím a vždy jsem byl s nimi spokojený.“

Jak hodnotíte svou dosavadní kariéru? Beru v potaz to, že jste v počátcích stávali za mlíkem, pak stavěli auto a nyní závodíte…

Jaroslav „Moje kariéra je krátká, proto bude hodnocení rychlé. Nadmíru jsem spokojený a nedovedu si představit, že bych jel s někým jiným. Dobře znám auto, bratra a ta spolupráce mezi námi klape.“

Petr „Splnili jsme si klukovský sen, což je nádhera. Určitě bych chtěl zkusit i jiný vůz, ale finance mi to zatím nedovolují. Zajímalo by mne porovnání s dalšími jezdci a tím se v rally posouvat dále. Zůstat tady by nebylo dobré, neboť stárneme nebo jezdecky zrajeme???“

Jak se díváte na loňskou sezonu?

Petr „Podle mne to byla má nejlepší sezona. Po Kopné se udělal nový motor a převodovka, když se dojelo, tak z toho bylo vždy velmi pěkné umístěné, takže velká spokojenost.“

Stačí vám doma poličky na poháry za umístění?

Jaroslav „Těch pohárů zase tolik nebylo…“

Petr „Já už jakési poháry mám, ale místo na skříni ještě je. Jenom je musím občas omést od prachu… :-)“

Co sezona 2014? S kým, v čem a kde?

Petr „S čím, to je asi jasné. Pokud by se zadařilo, chtěl bych zkusit i něco jiného, ale Škodovka bude připravena. První závod zřejmě v dubnu a mé starty budou v Poháru ČR v rally a otázku spolujezdce ještě řešíme.“

Po soutěžích se samozřejmě nepohybujete pouze vy dva, kdo vám pomáhá?

Jaroslav „V loňském roce nás velmi podporovali dva nejbližší partneři a to Natur Vita a Bramborové lupínky Jana, bez kterých bychom těžce fungovali. K tomu je nutno připočítat pár dalších sponzorů, jenž nám rovněž pomáhali. Poděkovat bychom chtěli mechanikům Petru Malaníkovi, Pavlu Slezákovi a Honzovi Pospíšilovi. Díky patří i rodině za podporu. Nesmíme zapomenout ani na fanoušky, kteří nám drží palce podél erzet. Věříme, že nejenom jim ukážeme ještě mnoho krásných průjezdů a smyků.“