Ačkoli Jiří Sedlář (23. 7. 1959 – 13. 8. 1989) prokazoval mimořádný talent od svých prvních závodů na motokárách, široká motoristická veřejnost o něm příliš nevěděla. O rodákovi z valašské Kašavy se totiž začalo hlasitěji mluvit, až když od svého debutu pravidelně čeřil vody domácího soutěžáckého rybníka. Sedlářova kariéra byla díky své přímočarosti takřka ukázková.

Jako dítě získával první závodnické ostruhy na podomácku postavených minikárách, aby se přes skvělé výsledky na nich dostal až do rally. Ani tehdy však milované motokáry nedokázal opustit a prakticky celý zbytek kariéry se k nim od rally vracel.

Do rally Sedlář nevstoupil, ale doslova vtrhl při domácí Rally Valašská zima 1982. Tedy v roce, do nějž je datován první start Valašské rally. S navigátorkou Milanou Žákovou sice od pořadatelů dostali startovní číslo kolem stočtyřicítky. Nicméně rychlými časy, a především 14. místem absolutně a vítězstvím ve třídě, na sebe mladý jezdec okamžitě strhl pozornost soutěžáckých odborníků.

Pro další růst nadějného talentu mělo velký význam spojení s navigátorem Josefem Častulíkem. Ani on sice tehdy ještě nebyl ostříleným mazákem, ale v začátcích se hodily i zkušenosti z oblastního přeboru. Sedlářova kariéra pak pokračovala v rychlém vzestupu. Při Valašské rally 1984 Sedlář s Častulíkem poprvé zamotali hlavu továrnímu týmu. Škodováci tehdy představili čerstvě homologovanou Škodu 130 LR skupiny B. Fanoušci, ale i členové továrního týmu s údivem přihlíželi, jak v rally neznámý motokárista za volantem o poznání slabší Škody 120 LS drží krok s mladoboleslavskými speciály.

„Vzpomínám si, že tenkrát bylo hodně ledu. Drželi jsme se třetí před Kvaizarem a třetí bychom i skončili. Ale jako páté auto startoval nějaký Bulhar s Žigulíkem a na Pinduli zůstal trčet. Fabrika a Slušovice ještě stihli projet, ostatním, včetně nás, připočetli náhradní čas a my tak skončili až pátí,“ zavzpomínal v roce 1999 pro časopis Autosport navigátor Josef Častulík.

Ani v mistrovství Československa Sedlář nepřijal roli zajíce, který by se měl pozvolna seznamovat s prostředím a učit se. Hned v první sezoně (1984) ve federálním mistrovství vyhráli Sedlář a Častulík se Škodou 120 LS svou třídu, když dokázali zvítězit na Šumavě a v Příbrami. Sotva se Sedlář objevil v šampionátu soutěžáků, zazářil mezi nimi jako kometa. A svou nově nabytou pozici potvrdil i na Barum rally 1984. Trať se točila kolem Sedlářovy rodné chalupy, o motor se staraly šikovné ruce Miloše Vodseďálka. Po vyrovnaném souboji s továrními posádkami tvrdil překvapený Jiří Sedlář v cíli: „Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl soupeřit s jezdci továrního týmu. Škoda, že ve druhé půlce soutěže motor trochu ztrácel na výkonu...“

Svůj talent předvedl Sedlář (na snímku s Josefem Častulíkem ve Škodě 130 LR při XVI. Barum Tríbeč Rallye 1986) i zahraničním příznivcům rally. V roce 1985, při svém debutu na zahraničních tratích, dokázal vybojovat páté místo absolutně na Rally Jugoslavia. V roce 1986 pak Jiří Sedlář získal prestižní domácí ocenění Zlatý volant v kategorii soutěžní jezdec.

Jezdec, startující pod hlavičkou JZD Lukov, se brzy stal trnem v oku členům továrního týmu Škoda. Škodováky na domácích tratích začal prohánět s vozem postaveným mimo fabriku, což se tehdejšímu vedení pochopitelně nezamlouvalo. Jiří Sedlář sice dostal příležitost, aby mezi továrníky nakoukl, ovšem Sedlářovo tovární angažmá mělo jen epizodní charakter. O důvodech jeho brzkého odchodu z mladoboleslavského angažmá se proslýchalo ledacos, sám jezdec své rozhodnutí odůvodnil tím, že vedení továrního týmu nesouhlasilo s jeho starty na motokárách.

Sezona 1987 znamenala pro Jiřího Sedláře dosažení jednoho z vrcholů kariéry. Se škodovkou dokázal konkurovat jezdcům s mnohem silnějšími vozy a po skvělých výkonech na neznámých tratích v Rakousku, Itálii a v Německu vyhrál Mitropa Cup.

Na Rally Šumava 1988 debutovali Jiří Sedlář s Josefem Častulíkem s Lancií Delta Integrale skupiny N. Po roce trápení s nespolehlivým italským vozem přezbrojili Sedlář s Častulíkem před startem domácího šampionátu 1989 na Škodu Favorit a s tímto vozem vybojovali desáté místo absolutně na Barum rally.

Jen málokdo by si tehdy pomyslel, že o rok později se ve Zlíně už Sedlář nepředstaví. Rutinní testování tlumičů před Rally Budapešť na notoricky známém úseku nedaleko Valašského Meziříčí skončilo tragickou havárií. „Chystali jsme se na Rally Budapešť, která se jela v rámci MitropaCupu, a testovali poprvé originální tlumiče. Jirka se normálně poutal, to spíš já jezdil bez pásů, tenkrát to ale zrovna bylo naopak. Přirychlejším průjezdu jednou zatáčkou šel závodní favorit ven na stranu, příkopa auto zvedla, a to se převrátilo přes střechu. Nic by se asi nestalo, kdyby Jirka nehrábl po klice a neotevřely se dveře. On se v autě neudržel a dopadl na krajnici, já zůstal sedět v autě,“ zavzpomínal na osudové chvíle pro časopis Autosport Josef Častulík.

Když Jiřího Sedláře do sanitky nakládali, ještě s Josefem Častulíkem komunikoval. Ačkoliv lékaři v nemocnici ve Valašském Meziříčí dělali, co bylo v jejich silách, život motokáristy evropského formátu a jednoho z největších talentů domácí scény automobilových soutěží se jim zachránit nepodařilo. Před sedmou hodinou večer dne 13. srpna 1989 třicetiletý Jiří Sedlář na následky mnohočetných vnitřních zranění a silného krvácení do břicha, hrudníku a hlavy zemřel...

Fotografie a novinové výstřižky časem zežloutly, ale vzpomínky zůstávají stále živé. A kdo Jiřího Sedláře znal, zapomenout nemůže ...

PŘEHLED ÚSPĚCHŮ JIŘÍHO SEDLÁŘE

To vše v době, kdy dostupnost kvalitní techniky byla omezená a cestování do zahraničí problematické. Jiřímu Sedlářovi pomáhal k úspěchům nejen jeho fenomenální talent, ale také neuvěřitelná píle a houževnatost, se kterou přistupoval ke všemu, co dělal.

Foto a zdroj: Almanach Valašské rally; motokary.cz; ewrc.cz; časopis Autosport

Za pomoc při zpracování tiskové zprávy děkuje autor Josefu Častulíkovi