V minulosti patřili bratři Bryndové vždy k horkým favoritům své třídy. Kromě vlastního závodění se zabývá tato dvojice i pronájmem soutěžních aut a když se řekne mám auto od 'Brynďáka', byla to vždy jistota dobře připraveného vozu. Ale kdo to vlastně jsou Jiří a Petr Bryndovi? Pojďme si je představit.

Rozhovor se natáčel krátce po hokejovém utkání rally jezdců a nechyběl u něj ani Michal 'Myšák' Ernst, velký kamarád obou bratrů. A to by bylo, aby si nepřidal své.

Petr: „Na co se mne chceš ptát? Jestli se mám dobře? Jo mám se dobře, navíc jsme porazili v hokeji Moravu :-).“

Bratři Bryndové, zkuste nám i vy předložit na úvod rozhovoru vaši vizitku…

Petr: „Pracuji jako automechanik a bude mi 33 let. Mezi mé zájmy patří hokej, který rád hraji, dále pak auta a občas jedu nějakou rally, ale těch už moc nebude. A mám přítelkyni.“

Jiří: „Já se starám a připravuji závodní auta pro několik jezdců. Navíc se podílím na projektu Opelu v rally a mezi mé zájmy patří, stejně jako u bratra, hokej a k tomu ještě lyžování a běhání. Co mne nejvíce baví to i dělám, a to je rally. Je mi 34 let a mám přítelkyni.“

Kdo vás přivedl k rally?

(Michal Ernst: No, řekni kterej blbec tě dotáhl do rally, no řekni to :-)

Petr: „Ten první popud šel určitě od táty, neboť v minulosti jezdil s Trabantem oblastní závody. My si toto období nepamatujeme, ale rádi jsme si prohlíželi jeho fotky. Navíc doma jsme měli jako správní kluci hračky jako motorky, traktůrky a různá auta. Táta později připravoval Trabanta nějakému jezdci a my si do něj mohli usednout. Později nás máma začala vozit na závody a tím to začalo.“

(Michal Ernst: Mě vaše máma nadává do dneška, že jste začali závodit.)

Doma tudíž byla podpora už od prvopočátku…

Jiří: „Táta se pustil do servisování vozů ve velkém a na nás mu nezbývalo už tolik času a když se jely nějaké závody v okolí, tak jsme tam chtěli být. Proto nás brávala s sebou máma. Podporu jsme tudíž měli od prvopočátků. Hodně nám v tomto pomohl táta, který vlastní servis. Nedával nám žádné finance, ale umožnil nám v prostorách servisu připravovat si auto.“

Oba jste usedali za volant, panuje mezi vámi rivalita? Respektive, který z vás je lepší jezdec?

Petr: „Ono nejde říci, který z nás je lepší.“

Jiří: „Možnost porovnání jsme nikdy neměli neboť jsme se na autě střídali a každý z nás jel pokaždé jinde. Mládí nakonec zvítězilo, neboť já jsem se staral o peníze abych brácha mohl jezdit a on jezdil.“

Není tedy tak trošku škoda, že jste se nemohli poměřit?

Jiří: „Každopádně, určitě je to velká škoda, že jsme se nemohli poměřit…Nebo štěstí? Kdo ví?“

(Michal Ernst: Jednu bratrskou dvojici jsem znal, tak vím jaké to je… A občas mne to i bolelo, to jejich měření.)

Petr: „Je škoda, že jsme se nemohli nikdy postavit proti sobě. Na druhou stranu je si potřeba uvědomit, že nás závodění stálo velké peníze a my si na závody vydělávali rukama. Pronajímali jsme auta a jeden z nás musel být vždy v servisu a řešit věci kolem aut.“

Kecali jste jeden druhému do řízení?

Petr: „Ne, že by to bylo kecání, ale když jsem závodil a brácha se mi snažil vysvětlit nějaký průjezd, tak jsem si chtěl z jeho rad něco vzít. Ale mám svojí hlavu. Jsem mladší, ambicióznější a chtěl jsem dát do jízdy všechno. Brácha mi radil, abych jezdil v klidu a když jsem udělal chybu, zpětně jsem věděl, že mi radil dobře. Kecat jsem si do řízení tedy nenechal ale rady byly dobré.“

Kterého výsledku si nejvíce ceníte?

(Michal Ernst: Porazit Moraváky v hokeji.)

Petr: „Mezi mé nejcennější úspěchy určitě patří výsledek z Kopné 2003, kdy jsem jel s Škodou Felicia ve třídě A5 a porazil jsem všechny domácí jezdce. Kopná se traduje jako nejtěžší sprint v republice a bývá doménou domácích jezdců, takže tento skalp mne velmi těší.“

Jiří: „Mezi mé největší výsledky patří rok 2002, kdy jsem absolutně zvítězil v čtrnáctistovkách.“

Startovali jste prakticky na všech závodech, které se u nás jedou. Která soutěž je vaše srdeční?

Petr: „Soutěž v Českém Krumlově je podle mne velmi pěkným závodem. Jezdec tady dobře využije potenciál vozu a navíc se jezdí v létě za pěkného počasí. Tady na Moravě bych vyzdvihl Barum rally, která je super a nesmím zapomenout ani na náročnou Kopnou. Naopak ze soutěží, které se mi moc nelíbí, je vsetínský sprint. Nemám nic proti této rally, ale tady mi to prostě nejde.“

Jiří: „Já jsem jel hlavně sprinty ale s bráchou naprosto souhlasím :)“

Sezona byla pro Jirku Bryndu poslední… Proč?

Jiří: „V mém ukončení kariéry není finanční otázka, nýbrž časové zaneprázdnění. Během roku se na soutěžích staráme o více jezdců a kolem toho je vždy spousta starostí. Proto nemůžeme sedět v závodních autech oba, i když by to šlo, a jet jeden závod za rok, to by mne nebavilo. Pokud bych měl do soutěží nastoupit, tak určitě na celou sezonu, aby to mělo nějaký smysl. Nechtěl bych se jen tak plácat, neboť vím, že to je k ničemu. Buď celou sezonu nebo nic.“

Ty jsi se moc neplácal ale kdo sebou občas plácnul byl Petr. Která z tvých ran byla takovou z těch au to bolí?

(Michal Ernst: No ještě že neodpovídám já.)

Petr: „Já musím zaklepat, že jsem nikdy nedal takovou ránu, která by mne opravdu moc bolela a za to jsem moc rád. Ale pokud mám vyzdvihnout nepříjemnou havárii tak určitě ta v Českém Krumlově a při Barum rally trefený železniční most. Rána z Barumky by pomyslný žebříček havárií asi vedla, ta byla opravdu ošklivá.“

Petr startoval mimo jiné i v zahraničí – Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko, Francie a Belgie. Co tě lákalo do zahraničí?

Petr: „Hlavním důvodem proč jsme vyráželi ven bylo podívat se na jiné soutěže a zazávodit si proti jiným soupeřům. Styl závodění u nás a například na Korsice je zcela jiný, tam se jede jiná stopa, jiný styl brzdění a toto jsme si chtěli vyzkoušet. Taky jsme si chtěli něco dokázat. Je pravdou, že za jednu sezonu jsme se akorát pěkně povozili, ale nic nedokázali. Pro mne je rozhodně nejpěknější soutěží z těch, které jsem jel v zahraničí, určitě Korsika. Je to opravdu nádherná soutěž, střídá se tu několikrát asfalt a rytmus jízdy a to na jednotlivých erzetách. U nás toto člověk prostě nezažije. Ano, Barumka je krásná, ale je rychlá a pořád stejná.“

Jirku zahraniční starty nelákaly?

Jiří: „Určitě mne i tyto soutěže velmi lákaly, ale nebyl čas. Přednost měly jiné věci. Pro mne je velkou odměnou, když náš vůz odstartuje a úspěšně dokončí třeba právě tu Korsickou rally. Potkávám tady spoustu známých lidí i těch co půjčují vozy a každé dojetí je pro nás velkou reklamou.“

V průběhu vaší kariéry jste usedali do škodovek a později renaultů Budete v tomto trendu pokračovat nebo se chystá i něco nového?

Jiří: „V letošním roce nás čeká spousta práce. Do našich plánů jsme dali spoustu časů a peněz a nyní je třeba, abychom tuto činnost zúročovali. Proto je třeba aby závodili mladší kluci. Náš tým se i letos bude starat o Hannese Danzingera, se kterým jsme v loňském roce objeli celou Evropu. Co mi asi přibude bude Opel cup, což bude jistě velký krok kupředu pro začínající jezdce. Myslím, že spojení Tomáše Pochopa a jeho Rally Event s panem Hájkem, Opelem a námi bude jistě velkým přínosem a tento cup bude dobře fungovat.“

Petr: „Já bych chtěl dál závodit, ale… Když jsem si připravoval auto ve čtvrtek do půlnoci a druhý den jsem měl být na Moravě, tak vím, že to bylo špatně. Proto budu připravovat podmínky pro druhé jezdce. Třeba se svezu pro požitek z jízdy na nějakém závodě. Ale závodit za každou cenu nebudu. Já jsem členem týmu Honzy Černého, takže i tady mám nějaké povinnosti a na klidné závodění mi spousta času nezbývá.“

Co připravujete ve vašich dílnách a kdo pojede s vašimi vozy?

Jiří: „Nyní máme na dílně tři Renaulty R3, jednoho Citroena C2, čtyři Peugeoty pro Rally Event a přibudou zřejmě i Opely. Co se týká obsazení tak jsme již vzpomínali Danzingera a Vlastík Maxa pojede velký mistrák. Pokračovat bude Renault Cup, kde by měla startovat Martina Daňhelová a spousta věcí je v jednáních. My jsme si pořídili nový 18-ti tunový kamion pro doprovod, takže i po této stránce se zdokonalujeme.“

Váš vzkaz fanouškům…

Petr: „Chtěl bych všem fanouškům vzkázat aby dbali hlavně na svou bezpečnost a měli ty nejkrásnější zážitky z rally. Hlavně ať fandí a je jich co nejvíce.“

Jiří: „Hlavně ať koukají kam auto jede a ať se baví. Přál bych jim ať prožívají období, jaké jsme měli my, kdy jsme spali po příkopách a pozdě do noci stáli u erzet. I když i to je dnes už asi přeci jenom jinde.“