Moc nechybělo a Zdeněk s Danielem mohli plácat do balonu při volejbalových zápasech. Naštěstí měli okno bytu natočené správným směrem a i když se hádali o dalekohled, nakonec přičichli k rally. Přičichli a nechali se tímto sportem pohltit, stejně jako řada z nás.

Neporušme tradici a začněme vaší vizitkou, představte se nám, prosím…

Daniel: „Je mi 36 let, jsem svobodný, pracuji jako strojní konstruktér a mezi mé zájmy patří hlavně rally a vše kolem ní, potom různé druhy sportů, které si rád zahraji rekreačně. Jinak mě baví o víkendech také posezení s přáteli.“ :-)

Zdeněk: „Bude mě letos 38 let a pracuji jako projektant dopravních staveb. Jsem ženatý a mám jednoho malého rally fanouška. Moje žena pochází jak jinak než z obce rally zaslíbené - Hošťálkové. Automobilové soutěže je pro mě sport číslo jedna a občas si rád zahraji fotbálek, floorbal, ping-pong a rád vyjdu na nějaký kopec nebo rozhlednu.“

Vy jste kluci ze zlínska a o tom, že budete fušovat do rally, předpokládám, hodně řekla místní Barumka. Ale přesto, jak jste se dostali k automobilovým soutěžím?

Zdeněk: „Samozřejmě že, Barumka za všechno může a jelikož jsme za mládí bydleli ve Zlíně na Jižních svazích a bylo vidět přímo k Velkému kinu a hotelu Moskva, trávili jsme 14 dní před Barumkou vyhlížením z okna a dalekohledem v ruce. Jak jsme zpozorovali dodávku s koly na střeše a autem na vozíku bylo jasné, že to začalo a my spěchali obhlédnout situaci. Získáváním kartiček a fotek alias 'bitte etikette', nás moc nebralo, spíš jsme se zajímali, kdo to přijel a jaké má šance na umístění.“

Daniel: „Ano byla to právě Barum rally a dostal jsem se k tomu vlastně stejně jako můj bratr, když jsme se hádali o ten dalekohled :-).“

A jak tomu bylo u vás doma, když jste oznámili, že bratři jdou jezdit adrenalinovou rally?

Daniel: „Mamka moc ráda nebyla, obzvláště když měla oba syny v jednom autě, takže se i trošku oddychla, když brácha přestal jezdit, ale nervózní je dodnes… Taťka byl taky nervózní, ale nenechal to na sobě tolik znát a spíš uklidňoval mamku.“

Zdeněk: „Taťka z nás chtěl mít vždycky vrcholové sportovce. Když mu to nevyšlo ve volejbale (hráli jsme ho asi 10 let), tak chtěl abychom byli minimálně mistry Evropy v rally :-). Nakonec byl rád, že aspoň jeden z auta vystoupil a mamka samozřejmě také.“

Vaše první společná rally byla před čtrnácti lety. Vzpomenete si ještě na její průběh, byly začátečnické perličky?

Daniel: „Ano byla to Valašská rally 2000 a jeli jsme se Škodou Favorit třídy N1 vypůjčenou od Franty Pilky. Hned první erzeta soutěže byla Valašská bomba, tedy třicet ostrých kilometrů z Vesníku na Bystřičku. Naštěstí od startu vedla trať asi 3 km do kopce, kde Favoritu trošku chyběl výkon. To nás možná zachránilo od začátečnické daně v podobě havárie na prvním závodě, které se nevyhne více než 70 % nováčků. Začalo se ve velkém tempu, ale naštěstí jsme první RZ zvládli a závod dojeli na 10. místě tehdy ještě velmi dobře obsazené třídy.“

Zdeněk: „Tenkrát to byl opravdu masakr. Tolik rozházených aut po trati na první zkoušky jsem ještě neviděl. Hned ve výjezdu k Velké Lhotě, Honda Civic v příkopu a pak ve sjezdu Výškovo Subaru po boudě a pak asi tři nebo čtyři spadlá auta v levé 'Engeho' zatáčce. A když pak nás ve sjezdu do Horní Jasénky předjížděl zcela otrhaný Nissan Sunny Jirky Plška, který startoval asi 5 min před námi, tak jsme si oddychli, že máme Valašskou bombu – jak se tehdy Bystřičce říkalo, za sebou.“

Bratrské spojení v autě vydrželo poměrně dlouho, přesto se nakonec rozpadlo, co bylo důvodem?

Daniel: „Brácha se začal více profesionalizovat na natáčení záběrů ze soutěží a když jsem začal jezdit více závodů, tak jsme se dohodli, že to zkusím s někým jiným a brácha bude v klidu postávat u trati a natáčet nás nejen ve vracečkách, jak se někteří kameramani specializují, ale i v nějaký rychlejších úsecích.“

Zdeněk: „Samozřejmě příčinou byly baby. Tehdy moje přítelkyně (dnes manželka), která mimo jiné stráží zdraví závodníků na rychlostních zkouškách Kopné a Barumky v sanitce, už neměla nervy mi vždy jen zamávat na startu rychlostní zkoušky a třást se jestli zkoušku dojedeme, řekla jednoho dne dost a já toho nechal.“

Byly pevně rozdělené úkoly v autě? Netlačil se Zdeněk za volant? Jak by fungovala posádka, kdy by byl Zdeněk za volantem a Daniel by četl noty?

Daniel: „Zdeněk měl vždy rád mapy a různé hledání cest a navíc byl pečlivější než-li já, tak byly role rozdělené. V 90. letech si Zdeněk volant dokonce zkusil a já mu četl noty. Bylo to při prvním ročníku Rallysprint Petrůvka , který jsme absolvovali v rodinné Škodě 120L. Při druhém ročníku tohoto závodu, kde se mimo jiné představili zvuční jezdci českých rally, jsme při tréninku lehce havarovali a od té doby jsem, po získání řidičského průkazu, řídil už jen já.“

Zdeněk: „Přesně tak, já jsme v 18-ti letech začínal za volantem od dědy zděděné hnědé Škody 120 L, ale při tréninku na druhý ročník významného a vůbec vlastně jednoho z prvních rallysprintů v ČR – rallysprintu Petrůvka, pořádaného Rallysportem Příluky, jsem havaroval. Auto jsme pak opravovali dva roky a bratr dovršením věku umožňující sednout na levou stranu vozidla zneužil situaci a k volantu mě už nepustil. Tenkrát na 'Petrůvce' byla startovní listina našlapaná skvělými jmény: 1. Jara Holý, 2. tehdy 16-ti letý Luba Minařík, 3. Pavel Prášil, 4. Milan Kneifel a 5. Jaromír 'Mira' Tarabus. Bylo se tenkrát na co dívat i beze mě :-).“

Danieli ty jsi vystřídal během své kariéry poměrně dost spolujezdců, proč ten dlouhý seznam jmen?

Daniel: „No ani nevím, proč tak dlouhý seznam jmen. Nemyslím, že je to tím, že by se mnou nešlo v autě vydržet. Je to spíš tím, že ode mne odcházeli spolujezdci buď do rally důchodu, nebo potom do nejvyšších tříd rally S2000, S1600 atd. :-). Například Igor Norek, Lukáš Vyoral, Ivo Vybíral a teď už i testovací jezdec týmu Tarabus – Trunkát, Pavel Šivic, se kterým jezdím nyní a tuším, že o něj taky brzy přijdu. Nebo spíš půjdu do rally důchodu já. Ale děkuji i klukům, kteří se mnou jeli jeden závod, Karlu Hédlovi, Jardovi Blažkovi, Mirovi Staňkovi, Ondrovi Blaťákovi či Pavlu Zvonkovi.“

Mezi spolujezdci jsem našel i Ondru Blaťáka, což je taky řidič. Nebál se s tebou v autě a jak toto spojení fungovalo?

Daniel: „Ano tehdy s největším rivalem Ondrou Blaťákem jsem se také svezl, když s touto myšlenkou přišel právě on. Jeli jsme Rally Mikuláš a je vidět, že Ondra už někdy noty četl, protože mu to šlo celkem dobře. A jestli se bál, to by jste se museli zeptat jeho. Myslím si ale, že ne, protože se víc bál sám se sebou, když zajížděl na některých RZ neuvěřitelně rychlé časy. Myslím si, že je to nejrychlejší doktor u nás. Teď doktor Pošík promine, ale Blaťák byl prostě rychlejší :-).“

Zdeněk přešel z závodní sedačky ke kameře, ale i tady je nějaký zlom, proč?

Zdeněk: „Stát u tratě v dešti, sněhu, vedru a zimě nás vždy ohromě bavilo. My určitě nejsme tací, že když nezávodí, tak je to nezajímá. Kompletní český mistrák sjíždíme jako diváci už od roku 1997. Ty krásné adrenalinové zážitky jsme si chtěli nějak zálohovat, abychom se k nim mohli vrátit třeba prostřednictvím televize doma v obýváku a tak jsme si rally začali natáčet. A jak jednou něco začalo, tak to musí i skončit a když loni skončila svou jezdeckou kariéru tak významná jména jako jsou Milan Kneifel, Roman Kresta a pak i Sebastien Loeb, tak jsem skončil svou kameramanskou kariéru i já.“

Krom svého bratra jsi nikomu jinému noty nečetl, chyběla důvěra v cizí kluky nebo málo platili?

Zdeněk: „Já bych se s cizími kluky určitě bál, ale je pravdou, že když bratr vodil sériovou hnědou Škodu 120L po lese, tak jsem si strach nějak neuvědomoval. Je dobře, že jsme to ve zdraví všechno přežili :-).“

Objíždíte závody u nás i v zahraničí, co patří mezi tvé TOP úlovky za kamerou?

Zdeněk: „Můj největší úlovek je bouda Vaška Pecha na Jänner rally 2004. Však jsi ho sám, Mirku, pomáhal obracet na kola. Pravou táhlou zatáčku moc 'katl' a vjezd na pole ho katapultoval na střechu. Další, koho bych vzpomenul byl druhý muž letošního Monte Carla Bryan Bouffier, který to zapíchl do plotu nad Žlutavou na Barumce 2006. Jednu dobu byli ze mě nešťastní plzeňáci pan Liška a pan Vlček, které se mi podařilo natočit za jednu sezónu vícekrát při opuštění trati.“ (pozn. autora: Tehdy to byla ta pravá sněhová Jänner rally a ve skutečnosti to bylo tak, že mou nešikovností jsem otáčel Ášina obráceně než dav dalších fanoušků, kteří mne přemohli :-))

Danieli startoval jsi za AK Rallysport Příluky a pro fanoušky známý pojem. Čím vším se zabýváte?

Daniel: „Rally sport příluky je parta nadšenců rally ze zlínské čtvrti Příluky, ze které pochází i Jaromír Tarabus či Daniel Zpěvák. Tehdejší šéf Štěpán Forman je dnes vedoucí Katastrálního úřadu a jako relax bere mechanikování naší Felicie při závodech. Za to mu moc děkuji.“

Co máte v plánu v letošní sezoně?

Daniel: „Já nejsem plánovací typ, proto sezonu začnu řešit, až když mě budou svrbět ruce po volantu a po absolvování lékařské prohlídky :-). Navíc plánuji nějaké rekonstrukce bydlení a FIA nám některými nesmyslnými nařízeními hází klacky pod nohy, tak uvidíme jestli vůbec něco bude.”

Zdeněk: “Letos se chytáme navštívit jako diváci MS v Polsku, byli jsme tam v roce 2010 a bylo to perfektní.„

Vzkaz fanouškům…

Daniel a Zdeněk: “Všem fanouškům motosportu přejeme krásné zážitky, pěkné a zajímavé závodní tratě, pořadatelé ať to nepřehání s represemi a fanoušky v bezpečném místě pustí blíže k trati a ať má rally v České republice vzestupnou tendenci."

Daniel a Zdeněk: „Všem fanouškům motosportu přejeme krásné zážitky, pěkné a zajímavé závodní tratě, pořadatelé ať to nepřehání s represemi a fanoušky v bezpečném místě pustí blíže k trati a ať má rally v České republice vzestupnou tendenci.“