Když jsem si dával dostaveníčko s bratry Mechlovými, ani zdaleka jsem netušil, jak moc zajímavé povídání mne čeká. Kromě rally jsme nakoukli i do slalomů a okruhů. Dvě hodiny utekly strašně rychle a stále bylo o čem povídat. Zde je zlomek z zajímavostí a perliček.

I pro bratry Mechlovi na úvod klasická představovačka…

Viktor: „Jmenuji se Viktor Mechl a je mi 41 let. Mám spoustu zájmů, přičemž ten největší je vše, co se týká aut a motorů, a to od malých modelů až po velká auta. Mezi další koníčky patří hokej, lyžování, šifrovačky, což jsou hry, kde je potřeba luštit šifry přes noc, tedy pro změnu záběr na přemýšlení. Vyhledávám takové aktivity, kde mohu dokázat své schopnosti a při tom se něco naučím. To vše mne posouvá dál a to mne baví. Mám čtyři děti, které fandí mým koníčkům, spoustu věcí děláme společně.“

Ondřej: „Já jsem Ondra a je mi 36 let. V rally působím na postu spolujezdce, ale občas si zajedu na okruhy, kde si sednu i za volant. Mezi mé koníčky rovněž patří auta a různá sportovní odvětví, například in line brusle, plavání nebo bojové sporty. To vše ale bylo do doby, než jsem založil rodinu, takže nyní je mým největším koníčkem rodina a roční dcera Klára.“

Co vás uchvátilo na automobilových soutěžích, že jste propadli jeho kouzlu?

Viktor: „Já jsem od mládí jezdil s autíčky na autodráze nebo s minikárou, kde jsem se hodně naučil řízení. Rally jsem hodně fandil, ale nikdy jsem nevěřil, že někdy nějakou soutěž pojedu, neb to byl pro mne nedosažitelný cíl. Až kamarád Vláďa Barvík se vrhl do rally a na první závod ve Vyškově potřeboval mechaniky, tak mne oslovil. Tím jsem se dostal do bezva party a pak už byl jen krůček k tomu usednout za soutěžní volant a svézt se. Najednou jsem zjistil, že jde vše zorganizovat a zařídit.“

Vaším prvním společným startem byla amatérská soutěž Ve stopě Valašské zimy v roce 1998. Jak se vám při premiéře dařilo?

Ondřej: „Vybrat si první závod, který se jede na sněhu a ledu je asi největší hloupost.“

Viktor: „Hned v první erzetě se nám podařilo zapíchnout se v retardéru, kde jsme nějaký čas ztratili. Přes chybičku v úvodu soutěže jsme si zbytek závodu užívali a ve výsledku z toho bylo absolutně 13. místo. Tento výsledek mne natolik nabudil, že jsem s Favoritem začal jezdit slalomy. Byla to levná varianta závodění a učení se s autem.“

Jak se tvářili doma na to, že chcete závodit?

Viktor: „U nás všichni věděli, že jsem hodně zapálený do aut, takže je mé rozhodnutí závodit ani moc nepřekvapilo. Nejčastěji mi byla kladena otázka zabezpečení rodiny. Manželce pochopitelně vadilo odčerpávání rodinné kasičky na závody i čas, který tomu věnuji a po narození prvního syna bylo jasno okamžitě. Proto bylo další pokračování v závodech až po desetileté pauze.“

Ondřej: „Postoj rodičů byl z počátku silně proti závodění. Na jednu stranu se jim moc nedivím, mít dva syny v závodním autě je dost nepříjemné.“

Vzpomínal jsi období slalomů, myslíš si, že to je ta správná cesta pro začínající jezdce?

Viktor: „Musím otevřeně přiznat, že tato část jezdecké kariéry mi hodně pomohla a všem bych to určitě doporučil. V dnešní době je možnost startovat na těchto podnicích a rozhodně bych nedoporučoval začínat v rally hned velkou a těžkou soutěží.“

Ondřej: „Já určitě nebudu nikomu sahat do svědomí, neboť my jsme v našich začátcích zažili dva nerozumy. Prvním byla soutěž na ledu a sněhu a druhým pak start po deseti letech při druhé soutěži s čtyřkolkou. My jsme to přežili, ale jezdec se musí hodně hlídat. Ale i já bych se přikláněl k variantě slalomů respektive okruhů, kde se člověk za málo peněz hodně naučí.“

Vás první závod byl s Favoritem, ale další společná soutěž již s Mitsubishi Lancer, to je poněkud velký skok kupředu…

Viktor: „V té době jsem si chtěl půjčit Hondu Civic, ale nikoho z lidí, kteří půjčují auta, krom Barvíka, jsem neznal. Vláďa měl pouze micáky a tak jsem sáhl po starším modelu. Svezení s šestkou bylo moc příjemné a na rychlostkách to je velmi hravé auto. Naopak velkým utrpením bylo jet v normálním provozu a přejezd přes rampu byl velký problém. Poprvé jsem do toho auta sedl totiž na startu. Závod jsme si užili a je trochu paradoxem, že po čtyřkolce jsme laťku v náročnosti aut pomalu snižovali až po šestnáctistovku, se kterou jezdíme nyní.“

Od čtyřkolky ovšem přecházíte do dvoukolek, to vás pohon všech kol nezaujal?

Viktor: „Hlavním důvodem byla finanční stránka. Od kamaráda jsme si pak půjčovali Hondu Integru, ale kvůli ceně náhradních dílů jsme později přešli na Hondu Civic.“

Ondřej: „V Civicu je ideální poměr hodnota a spolehlivost auta, což nám velmi vyhovovalo. Na okruhu toto auto vydrželo kroužit i dvanáct hodin v kuse bez nejmenších problémů.“

Naťukl jsi okruhy a tudíž zákonitě musí přijít otázka proč právě okruhy?

Ondřej: „U mne je důvod naprosto jasný, neboť i já jsem chtěl občas řídit závodní auto.“

Viktor: „V rally jsme se střídat nemohli, vlastně ani nechtěli, protože já bych nemohl sedět na místě spolujezdce. To bych se opravdu bál a nedokázal bych se soustředit na čtení rozpisu. Ale zpět k otázce, já nemám možnost trénovat před rally a okruhy se mi jeví jako ideální možnost několikrát najet s autem zatáčku a vyzkoušet si, jak se auto chová a kde jsou jeho hranice. Proto jsem se přihlásil do amatérských okruhových závodů.

Ondro ty jsi se konečně dostal za volant…

Ondřej: „Je to paráda někoho tři kola tlačit před sebou a pak jej ulovit. Instinkt lovce, to je paráda.“

Kterého výsledku si nejvíce vážíte z okruhů?

Viktor: „Nejkrásnější zážitky máme z loňského roku, kdy se poprvé jela 24 hodinovka na Slovakiaringu. Bylo to něco naprosto úžasného. Už jen sestavit tým lidí a celé to zabezpečit tak, abychom byli schopni dvacet čtyři hodin závodit, bylo velmi náročné, ale celý tým to stmelilo. Nakonec vše bylo korunované 3. místem absolutně a vítězstvím ve třídě. Tento závod jsme jeli opět s Hondou Integra a pro nás všechny to byl neuvěřitelný zážitek.“

Když už představujeme vaší společnou kariéru na okruzích, nezbývá se nezeptat na techniku, se kterou jste zde startovali?

Ondřej: „Já jsem na okruzích vystřídal tři typy aut. Postupně to byly Honda Civic, Honda Integra a naposledy Ford Fiesta.“

Viktor: „Na okruzích přidám ke třem uvedeným ještě start s formulovým vozem v loňském roce.“

Konečně jste se dostali oba za volant, fungovala u vás rivalita?

Ondřej: „Rivalita u nás nemohla být, neboť pokud byl týmový závod, kde jsme se střídali, tak se výsledky sčítaly. Proto bylo důležité auto vrátit v pořádku a přitom autu neublížit.“

Viktor: „Nikdy jsme nejeli proti sobě, ale v jednom týmu a mohli si časy porovnat. Tady mohu říci, že časy byly velmi srovnatelné.“

Ondřej: „Brácha byl vždy rychlejší.“

Viktor: „Ondra mi chce udělat radost a dodat sebedůvěru.“

Ondřej: „Když jedu v závodním autě, tak jsem opravdu hodně zodpovědný a hlídám se, abych nedělal kraviny.“

Neláká vás postavit se proti sobě? Na okruzích, které jezdíte, je k tomu ideální příležitost.

Ondřej „Já to řeknu takhle: mě je jedno koho předjedu, koho ulovím :-)!“

Dostal jsi se i do fáze, kdy jsi vytvořil tým a připravuješ auta. Představ nám tuto činnost.

Viktor: „Dlouho jsem tvrdil, že nechci mít vlastní auto. Závody beru jako koníček a chci mít někoho, kdo se o auta bude starat zodpovědně. Až v poslední době jsme se rozhodli pro stavbu historických Peugeotů pro demonstrační jízdy. To vše je ale dlouhodobá věc, neboť vše je pro nás jen aktivita pro volný čas. Na rally bych si auto určitě nechtěl připravit sám, bál bych se v něm jet.“

Které auto pro vás bylo v rally tím nejlepším?

Viktor: „Pokud pominu jeden start s Lancerem, tak jednoznačně bych zvolil nejlepší auto Škodu Felicii Kit Car. Podvozkově a technicky bylo toto auto úplně někde jinde. I když se blížila krize, toto auto to zvládlo. Já jsem ani nevyužil veškerý jeho potenciál. Finančně však bylo nad naše možnosti startovat s tímto vozem více soutěží. Krásně jsem si užil i jízdu ve Škodě 130 LR, ale slabý motor neumožnil využít efektu zadní poháněné nápravy.“

Viktore ty jsi na nějakou dobu vypustil bratra z vozu a přivzal k spolupráci jiné navigátory. Jaký byl k tomu důvod?

Viktor: „ Tak trošku očekávaný vývoj přišel v den bratrovy svatby, kdy mi řekl, že končí s rally. Já si to prožil před patnácti lety a jeho to čeká teď, takže si asi deset let počkám...“

Ondřej: „Pro mne jednoznačně důvod číslo jedna, narodila se nám dcera, což bylo pro mne hodně důležité.

Ondro ty jsi navigoval pouze bratra nebo máš i jiné zážitky?

Ondřej: „Jednou jsem si odskočil a zbořili jsme zídku. V jednosměrce okolo přehrady Bystřička to hodně klouzalo a navíc se jelo na podzim, kdy bylo i blátíčko. Byl úsek L2 – P2 a Mirek Žůrek při katování příkopou nabral bláto a když chtěl zatočit, tak šel rovně.“

Budeš ještě někdy navigovat někoho jiného nebo raději zůstaneš u bratra?

Ondřej: „ :-) Pokud bude někdy nějaká příležitost, tak si určitě jezdce pořádně proklepnu. Toto byl takový experiment. A v tom zlém to dopadlo dobře.“

V roce 2012 jste naposledy startovali v Poháru ČR v rally, následovaly pouze dva starty demonstračních jízd. Jaký je důvod tohoto zlomu?

Viktor: „V tomto roce jsem přišel o bratra - spolujezdce a já jsem si dalšího navigátora nesehnal, abych mohl kompletně pokrýt celou sezonu. Sezonu 2012 jsem dojel se Zdenkou Tamášovou a Danielem Janalíkem. Z mé strany přišlo rozhodnutí, že za těchto podmínek další rok v rally nebudu absolvovat a že se budu věnovat více okruhům. Navíc, nejstarší syn začal závodit a spolu jsme jezdili slalomy. Mladej na konci roku vyhrál kategorii juniorů. Sezonu 2013 jsem směřoval k okruhům a syn do slalomů. Rally jsem chtěl jet pouze pro zábavu a demonstrační jízdy mi přišly jako ideální příležitost. Chtěl jsem si zkusit Škodu Favorit, auto bez posilovače, zkrátka ryzí závodění a proto jsem šel touto cestou. V loňském roce jsem absolvoval dvě demonstrační jízdy a to při Barum rally a Rally Liberec. Tady jsem si zazávodil bez ohledu na čas. Výhledově bych směřoval své kroky právě tímto směrem.“

Sám jsi nakousl otázku historických vozů a demonstračních jízd. Co je tvým snem?

Viktor: „Mým snem je postavit repliku Lancie Stratos a s tímto vozem absolvovat již zmiňované demonstrační jízdy. Můj hrubý odhad je, že za tři roky bych chtěl začít stavět tuto repliku.“

Na demonstračních jízdách se objevil další zástupce Mechlů. Je to další mladá krev do rally?

Viktor: „Manželka Jana dlouho trpně snášela můj koníček a v loňském roce jsem jí několikrát svezl při slalomech. Po těchto zkušenostech se chtěla svézt i v rally, její přání bylo vyslyšeno v Liberci. Panovala zde pohodová atmosféra a celkově bych to zhodnotil, jako příjemný výlet. Možná se v budoucnu manželská posádka Mechlů na startu někde objeví, ale určitě to bude opět demonstrační jízda. Do „velké“ rally manželku pustit rozhodně nechci.“

Vedle manželky se v automobilovém sportu pravidelněji objevuje tvůj syn. Pokračují děti ve vašich šlépějích?

Viktor: „V loňském roce vyhrál juniorskou kategorii v mistrovství ČR v slalomech a dojel druhý ve třídě L4, což jsou sériové vozy. Tuto kategorii jsem vyhrál já. Syn je zatím pomalejší, ale říkal, že mu dlouho trvat nebude a na bedně bude stát nade mnou. V letošním roce bude pokračovat i v závodech na Slovensku. Další děti jsou na závody ještě mladé a tak zatím fotografují, jezdí s modely po dráze a mechanikují.“

Ondřej: „Já mám jednoroční dceru, takže akorát usedí v závodní sedačce.“

Co bude až Klárka jednou přijde a řekne taťko, já chci dělat spolujezdce v rally?

Ondřej: „Jako spolujezdec jí určitě poradím. Ale jako otec jí to zatrhnu.“

Kluci kde vás letos uvidíme?

Viktor: „Já chystám sezonu s národní čtrnáctistovkovou formulí na okruzích, tím pádem nebudu potřebovat spolujezdce. Mimo to pojedu i závody v slalomu se synem.“

Ondřej: „U mne, pokud se podaří, tak vypláchnu adrenalin na okruhu nebo se svezu na demonstrační jízdě. Pro mne je ale přednější dcera, takže závody jdou lehce stranou.“

Viktor: „Chtěl bych každý rok odjet alespoň jednu soutěž v rally. Barum rally se nám kryje se závodem na Slovakiaringu, takže budu hledat jinou soutěž, kde nebude termín kolidovat s okruhy.“

Vzkaz fanouškům…

Viktor: „Já bych chtěl povzbudit fanoušky ať vydrží u erzet i na zadní posádky ve startovním poli.“

Ondřej: „Je pěkné sledovat špičku, ale to jsou nudně dokonalé průjezdy. Opravdový fajnšmekr si počká na ty správné ranaře v hloubce pole, kteří to do zatáčky pošlou. To je pak správný adrenalin.“