Při představování sourozeneckých dvojic v rally tentokráte zavítáme k Hejhalům. Dobrá nálada obou bratrů se projevuje nejenom v jízdě na rychlostních zkouškách, ale také při tvorbě tohoto rozhovoru. Škoda jen, že Martin před odesláním rozhovoru zapomněl nakrmit poštovního holuba a ten cestou pošel. Příjemné povídání mohlo být na stránkách AutoSportu.cz dříve. Nic tomu ale nebrání vychutnat si Petra i Martina nyní.

Kluci ani vás nemine otázka ohledně představení, tak prosím…

Petr: „Je mi 43 roků a jsem šťastně ženatý, s manželkou máme tři děti Helenku, Janičku a Péťu. Pracuji jako servisní technik výtahů. Volný čas trávím s rodinou a samozřejmě v dílně přípravou našeho skvostu „Bobiny Š110“, ale nebráním se ani jiným sportovním aktivitám. Tak třeba letos jsem si pořídil po 27 letech brusle.“

Martin: „Já jsem na tomto světě již 38 let. Jsem úspěšně svobodný a žádného potomka závodníka zatím nemám. Pracuji jako vedoucí údržby. Práce a rally mě zabírá spousty času a když si najdu nějakou volnou chvilku, tak navléknu běžky, zúčastním se soutěže požárního sportu, ale nejraději vyrazím na hory zdolat nějaký ten kopec. Mám rád většinu sportů, hlavně v televizi. On takový bungeegaučink není k zahození :-).“

Rally je droga, která pohltila spoustu lidí, co stálo u vás na jejím počátku? Jak jste se k rally dostali?

Martin: „Patříme k těm, kteří se narodili v místě rally zaslíbeném a dodnes vzpomínáme, jak jsme netrpělivě vyhlíželi pomalované „speciály“ Škoda, Trabant, VAZ, Moskvič a jiné s ostrým zvukem, které se chystaly na oblastní soutěž Rally Vamberk. A právě tuto soutěž jsme pak jako kluci navštěvovali na svých bicyklech, později na dvousedadlové Jawě 20. To bylo v době, kdy nás ani ve snu nenapadlo, že jednou zažijeme ten krásný pocit z jiného světa, ze světa posádky řítící se rychlostní zkouškou. K rally nás přivedl náš bratranec Luděk Hartman, dnes ho každý zná pod přezdívkou Hary ředitel.“

Petr: „Začal jsem s ním jezdit předjezdce v roce 1993 jako spolujezdec se Škodou Favorit. Po zakoupení Škody 1000 MB jsme se vrhli na historiky, kde nám byl soupeřem i tehdy začínající Václav Pech. Po návratu Martina z vojny stála v garáži již „Bobina“, ještě v sériovém stavu. A za neuvěřitelné čtyři měsíce jsme startovali v Rally Úslava Blovice 1997. A od těch dob startujeme každou sezónu bez přerušení.“

Jak to vypadalo u vás doma s podporou či averzí vůči rally, když jste oznámili, že oba pojedete automobilové soutěže?

Petr: „Do poslední chvíle jsme se snažili náš záměr utajit. Vše se celkem dařilo, ale když začaly přibývat do sériové Škody 100 bezpečnostní trubky, tak taťka zpozorněl a vše bylo vyzrazeno, ale cesta zpět již nebyla možná. Vzhledem k tomu, že ani my sami jsme nevěděli, do čeho jdeme, tak odpor rodiny byl přijatelný. Spíše padaly otázky typu - kde na to chcete vzít? Po „budce“ na naši druhé soutěži ve Vyškově se rodina a hlavně taťka začal ptát trochu jinak – to vážně chcete takto pokračovat??? :-) Ale neuběhlo ani 14 dní a táta nám již pomáhal s opravou neopravitelného vozu, s kterým jezdíme dodnes.“

Společně usedáte do závodního auta už 17 let. Jde to, aby nevznikla ponorková nemoc?

Petr: „Jde :-).“

Martin: „No jasně. Jediná rvačka byla, když jsme měli poprvé v autě onboardovou 4 kg vážící kameru :-) A boj byl o to, kdo uvidí první záběry. Na to rád vzpomíná náš bývalý mechanik Petr Veverka. Ale hlavně máme na rally stejný pohled. Automobilové soutěže jsou pro nás oba srdcovou záležitostí, každý průjezd RZ si užíváme a proto nemáme s ponorkou problém.“ (hm… 4 kg vážící kamera… to byla ještě na klíček a setrvačník, ne??? :-)

Petře ty jsi si vyzkoušel pozici spolujezdce, proč zůstalo jen u tří závodů?

Petr: „Těch závodů bylo určitě víc... :-) Myslím, že není pro žádného jezdce na škodu si roli spolujezdce vyzkoušet. Pomohlo mi to rychleji pochopit rozdílné potřeby jezdce a spolujezdce na rozpis a tomu hned od počátku přizpůsobit tvorbu rozpisu. Tímto obdivuji Martina.“

Martin: „To chápu. Dík :-).“

Petr: „Vždy jsme snili s bráchou, že budeme jezdit spolu a hlavně si vše budeme dělat po svém. Když došlo na rozhodování, kdo bude řídit, tak to bylo jednoduché. Měl jsem dříve řidičák.“

Martin: „No a co? Viděl jsi mě někdy řídit?“

Petr: „Viděl :-).“ (jsem rád, že jsem to neviděl já… asi bych to taky rychle pochopil kdo patří za volant :-).)

Martine nemáš někdy tendenci bráchu zbít a vyhodit od volantu?

Martin: „Jednou jsem jel závod do vrchu v Ústí nad Orlicí. Dostal jsem od bráchy deset vteřin, ale nikomu a ničemu se nic nestalo. Ostrou soutěž bych určitě nejel. Za volant bych si rád sedl pouze při nějaké volné soutěži, jen pro zajímavost. Jinak na to určitě nemám a když někdy vidím výkony jezdců, klobouk dolů před nimi. Jízda s bráchou je super zážitek a je obrovská zábava, když porušuje fyzikální zákony! Naštěstí se nemusím dívat ven, ale můžu si číst. Zato při tréninku mě dokáže vytočit, když se vyhýbá nesmyslně ostatním posádkám na široké silnici a nevěnuje se rozpisu… To mám chuť ho fakt někdy zbít :-).“

Jak by fungovala posádka v obráceném obsazení, tedy Martin za volantem a Petr s noty v rukou?

Martin: „No tak na nákup, do práce a na start RZ bychom bez problému dojeli. Na rychlostní zkoušce patřím na pravou stranu.“

Petr: „Martin by to určitě zvládl bez problémů. Ale už je to dávno, co jsem naposledy četl a určitě bych se v nějakém nevhodném místě zadíval, jak s tím kolečkem pěkně kroutí a ztratil se.“

Martin: „No o tom nepochybuji mistře :-)“

Od vašeho prvního startu využíváte vozy s podtitulem historické. Nemáte chuť si někdy odskočit do soudobých závodníček?

Martin: „Myslíš opustit Bobinu? … jasně že máme. Tomu, kdo pro nás po přečtení tohoto rozhovoru připraví nabídku na sezónu s vozem S2000, tomu se určitě zuby nehty bránit nebudeme. Na světě je spousta krásných závodníček, jako např. Fabia S2000, Škoda Felicia Kit Car nebo Renault Clio R3 a řada dalších. Jet s některým z těchto vozů by bylo jistě fajn. Známe však naše možnosti a díky tomu si užíváme tohoto krásného sportu již tak dlouho a jsme vděčni za to co máme.“

Kategorie historických vozidel je tak trochu na ústupu, co by se podle vás mělo změnit pro větší počet startujících?

Petr: „S tím nemůžeme souhlasit. Myslíme si, že je tomu přesně naopak. V současné době jsou historické rally již dva roky na vzestupu a postupně přibývá posádek. Nemalou měrou se na tom podílí noví lidé ve vedení historiků v čele s panem Kafkou. Konečně se nás někdo ptá na naše názory, můžeme o nich rozumně diskutovat a oceňujeme, že tyto myšlenky jsou postupně zohledňovány v nových řádech a to jak v technických, tak sportovních. Mezi posádkami historiků byla a stále je dobrá parta a i to je jedním z důvodů, proč nás tato kategorie tak baví. Každý by samozřejmě uvítal jakékoliv zlevnění a úlevu v předpisech pro tento sport, ale chápeme, že vše má své hranice.“

Kterého výsledku si nejvíce vážíte?

Martin: „No samozřejmě vítězství :-).“

Petr: „My již nějaké celkové výsledky po těch letech moc neřešíme, i když úspěch potěší každého. Proto si nejvíce vážíme každé úspěšně dokončené soutěže, po které si nemusíme hrát na klempíře a lakýrníky. Největší radost nám udělá tuhý, nejlépe vítězný, boj o vteřinky s jakýmkoliv soupeřem. Ten skvělý pocit v cíli RZ, která nám sedla, je nejvíc co můžeme zažít.“

Jaký máte program pro letošní sezonu?

Petr: „Nikdy jsme žádný pevný program neměli. Ono plánovat s jedním autem v garáži je ošemetné. Přesto nějaký náznak závodů je a v plánu určitě nechybí krásná soutěž v Krumlově. Dokud však nejsme úspěšně v cíli, není co dále plánovat. Každopádně upřednostňujeme dvoudenní soutěže, kde si užijeme více ostrých kilometrů oproti sprintům. Potěšilo nás, že se do kalendáře historiků dostala po tolika letech Bohemia rally, jejíž tratě jsou velkou výzvou. Rádi bychom se také letos zajeli inspirovat na světovou soutěž do Polska a načerpané zkušenosti samozřejmě zhodnotíme v šampionátu historiků :-).“

Vzkaz fanouškům autosportu…

Martin: „Ahoj všem kdo fandí tomuto sportu. Každá mávající ruka, transparent nebo vlajka nám nejen udělá velkou radost, ale zákonitě nás zrychlí a vám přivodí nezapomenutelné zážitky. Jste super a věřte, že počkat na historiky se určitě vyplatí.“

Petr: „Děkujeme také rodinám za trpělivost, mechanikům za spolehlivost a sponzorům za věrnost a za vše všem ostatním, kteří nám kdy pomohli. A že jich bylo. Ahoj na tratích rally.“