Nejeden znalec českých soutěží jistě rád zavzpomíná a zamáčkne slzu při vzpomínkách na období, kdy za soutěžní volanty usedali Katka a Karel Trojanovi. Nyní přinášíme rozhovor plný legrácek, úsměvů i zamyšlení. A perličky na závěr v duchu: 'Tak, kde máme tu tyčku' a závodní vůz, za kterým sprintuje spolujezdkyně. Zkrátka krásné čtení se super lidmi.

Ti dříve narození si sourozeneckou dvojici Trojanových pamatují, ale zkuste se, prosím, představit těm mladším.

Katka: „Asi začnu já, protože jsem mladší :-). Klíďo, i když spousta žen se za svůj věk stydí a nenapsala by ho, já napíšu, že je mi 37 let, mým partnerem je Jára Vančík, se kterým mám šestiletou dceru Karolínku a tříletého syna Tomíka. Jsem na mateřské, takže se nejvíce věnuji dětičkám a mému dalšímu velkému koníčku, což je chovatelství čtyřnohých koníků, kterých máme s mým taťkou sedmnáct.“

Karel: „Je mi 39 let, mám manželku Janičku a 2 dcery Anežku – 7 let a Nelinku – 4 roky. Naše firma Korno motorsport se zabývá stavbou, servisem a vůbec vším, co se týká závodních aut. Vlastně nejen závodních, ale i sériových. Pokud mám prozradit své zájmy, tak kromě aut se vše ostatní stejně pořád hodně točí kolem toho, co vrčí - motorka, vodní skútry a poslední dobou i Flyboard, ale i lyže, kolo atd.“

Ve vašem případě se ptát, jak jste se dostali k rally, by bylo jistě hodně naivní. K soutěžím jste měli oba hodně blízko, ale měl u vás šanci i nějaký jiný sport?

Katka: „Jak jsem již uvedla, dalším zájmem jsou koně. Jako malá jsem začínala na dostizích na ponících, pak přišly distanční dostihy a zkusila jsem i parkur. Teď s dětičkami jezdím na vyjížďky a užíváme si v klidu krásný pohled z koňského hřbetu :-). Samozřejmě, v zimě ráda lyžuji.“

Karel: „U mě koně skončily zhruba v 11-ti, kdy mi táta koupil pionýra a já ho začal upravovat, ladit a už to šlo. Ve 13-ti jsem začal jezdit motokros, ale to byla jen dočasná věc na pár let, než jsem mohl do auta. Po letech jsem se k jízdě na motorce vrátil a teď mám doma motokrosovou Husqvarnu 450. Ne, že bych jezdil motokros, ale s kamarády jezdíme spíš enduro, extremní výjezdy a další nesmysly. Je to skvělá fyzická příprava a já tvrdím, že snad nejlevnější motoristicky sport. Za 200 Kč benzínu, strávíš půl dne na motorce a člověk je zničený na dva dny :-). No a v létě Flyboard a vodní skútr (stojka), což je taky pěkná zabíračka.“

To, že půjde Karel junior ve šlépějích svého otce se jaksi dalo čekat, ale jaké to bylo doma, když i Katka začínala jezdit?

Katka: „Myslím, že nejhorší to muselo být pro mamku, protože třetí vymaštěnec v rodině, to musela být hrůza a teď jako matka to teprve všechno chápu :-). Ale mamka, jako vždy, nic neřekla a mazala svačiny dál :-), za což jí moc děkuji. To, že jsem s auty začala, vymyslel Tomík Vodička, taťka Dana Vodičky, tehdejšího spolujezdce bráchy. S Tomem jsem v roce 1998 poprvé sedla do závodního vozu jako spolujezdkyně a tím začala má soutěžní kariéra.“

Katko, vzpomněla jsi svůj první závod coby spolujezdkyně, proč ale zůstalo pouze u jediného startu?

Katka: „Odpověď je naprosto jednoduchá - byť jsem seděla v závodním autě, v rukou mi chyběl volant :-) A hlavně, já nejsem člověk na papírování a jistě bych měla v tom všem pěkný chaos. Proto raději sednu, poslouchám a jedu :-)“

V interkomu jsi slyšela diktát jak od kluků, tak i holek. Nevadil ti poměrně velký počet spolujezdců a který z nich ti nejvíce vyhovoval?

Katka: „Vidíš, to mi ani nedošlo, ale fakt jich bylo hodně. Jako první to “odnesl„ Danda Vodička. A pak se stal mým panem učitelem dlouholetý spolujezdec mého taťky Pavel Šlemín. A po něm už začaly dámy. Všem moc děkuji. Samozřejmě, k nejvíce úspěchům mi pomohla Janička Pluhařová, ale teď už je švagrová, takže Trojanová :-), se kterou jsem jezdila nejdéle. To vše až do doby, než ji brácha 'znehodnotil' a čekala jsem na neteř :-)“

Osobně velice rád vzpomínám na krásně divokou jízdu Karla juniora s favoritem. Jak na toto období vzpomíná přímo jezdec?

Karel: „Určitě v dobrém, mám spoustu krásných zážitků, i když je pravda, že jak člověk stárne a má rodinu, tak víc myslí na to, co bude i v druhé půlce zatáčky :-)“

Tvá pouť dále putovala i do technických klenotů Toyota Celica GT-Four a WRC. Který z vozů, které jsi krotil, ti nejvíce přirostl k srdci?

Karel: „Každý z vozů měl něco do sebe. Z velkých “áčkových„ aut jsem měl tu čest závodit s Escortem Cosworth, Celicami, Escortem Super Kit, Corollou WRC, Octavii WRC a Focusem WRC. Nejvíce jsem toho najezdil s celicou, ale nejtěžší pro mě byl asi Focus WRC Vaška Pecha, protože jsem s ním jel jeden závod a neměl moc natestováno. Pokud bych měl ovšem jeden vůz více vyzdvihnout, tak volím Toyotu Corolla WRC, která mi nejvíce seděla.“

Katka pověsila kombinézu na hřebík, ale Karel ještě sporadicky startuje. Co vězí za tímto útlumem?

Katka: „Můj útlum zapříčinilo mateřství, ale kombinéza nevisí na hřebíku, neboť alespoň dvakrát za rok ji provětrám ve Formuli 3, kterou mi půjčuje náš rodinný přítel a závodník Zdeněk Křivohlavý. Jedná se o formuli z roku 1964 s wartburgovým motorem a to je fakt nářez. Dokonce jsem měla možnost se s ní dostat i na brněnský okruh. A v roce 2012 jsem měla super zážitek s Járou, tedy mým partnerem, v žigulu při startu na Barum rally, sice jako spolujezdec, ale byla to taky bomba.“

Karel: „U mne je důvod krátký a stručný - peníze. Problém je v tom, že jsem zvyklý dělat věci na 100% a proto, když nemám na to auto perfektně připravit a zrepasovat, tak raději nejedu. Mohl bych toho jet možná víc, najet víc km na díly, které se mají vyměnit. Spousta lidí to tak z finančních důvodů dělá, ale já bych si závod neužil a celou rally bych myslel na to, co mi upadne. Doba je zlá, sponzoři se shání velmi těžko a já neumím vydělávat tolik, abych si mohl závodění platit. Přesto moc děkuji těm, co mi pomáhají. Nebudu je vyjmenovávat, oni vědí o koho se jedná a kdo mi umožňuje jet alespoň občas. Život bez rally si nedovedu představit a usilovně pracuji na tom, abys příště nemusel psát… 'Karel ještě sporadicky startuje' :-)“

Za sebou máte velkou řadu soutěží a tudíž můžete porovnávat. Zkuste porovnat vaší slavnou éru se současnou soutěžáckou scénou. Co by se dalo zlepšit?

Katka: „Dnes mi připadá u všeho taková hektičnost a zdá se mi, že spousta lidí dělá tento krásný sport jako by za trest a ne, že je tato činnost baví. Takže co bych já navrhovala zlepšit? Jedině dělat vše s radostí a chutí a ne za každou cenu.“

Karel: „Mrzí mne souhra špatných náhod a neštěstí, co se v poslední době staly a možná také s tím související médii ovlivněný úbytek fanoušků a lidí kolem rally. Dřív se vše dělalo s větším nadšením, jak uvádí Katka. Taky se mi nelíbí některé nové předpisy pro letošek, například zákaz prořezávání a ohřívání pneumatik. Myslím, že toto jsou věci, které bezpečnosti nejdou zrovna moc naproti. Když pak slyším názory některých funkcionářů 'alespoň pojedete pomaleji', chce se mi zvracet. To může říct jen blb, který nikdy v závodním autě neseděl a neví, jak závodní pneumatika funguje.“

„Jinak máme u nás krásné soutěže a přeji si, aby to tak zůstalo, protože vím, že vzhledem k nynější situaci není lehké pro pořadatele vůbec soutěž uspořádat. Jak už jsem říkal, myslím, že médii ovlivněné veřejné mínění dělá strašně moc. Uvedu malý příklad - před 10-ti lety, kdybych jel s tréninkovým autem přes obec 90 km/h a stál tam člověk, tak mi mává a fandí už při tréninku. Dnes jedu přes obec 40 km/h (občas i s GPS od pořadatele) a člověk, který tam stojí, si ťuká na čelo nebo mi hrozí. Proč? Protože vidí, že jedu v Evu a jsem tudíž závodník, čili vrah. Je to velká škoda a je potřeba, aby zase lidé začali rally více fandit.“

Kterého výsledku si nejvíce ceníte?

Katka: „Já si velmi vážím vítězství s Hondou Type - R na Krumlově a na Barumce v roce 2005 ve třídě N3.“

Karel: „Já mám výsledků, na které jsem opravdu hodně pyšný, víc. Mezi ně jistě patří absolutní vítězství v Přibrami v roce 1999 a na Šumavě 2002, navíc jsem tato prvenství dosáhl na soutěžích, které jsou mé nejoblíbenější. Cenná je také výhra při soutěže Evropského poháru Rally Postojnska jama ve Slovinsku. Hrdý jsem samozřejmě i na celkové výsledky za sezóny - vicemistr republiky 2007, vicemistr v evropském poháru 2007 a několik 3.míst absolutně v jiných letech.“

Opakem úspěchu je neúspěch a v rally to bývá většinou karambol. Na kterou havárii naopak nejméně rádi vzpomínáte?

Katka: „Na všechny havárie nevzpomínám ráda, ale asi nejvíce mě zamrzela ta, kdy jsem s úplně fungl novým Cliem na první erzetě Rallyšou Blovice 2003 vypochodovala z trati. Tehdy jsem dojela auto startující před námi a zatmělo se mi :-) Školácká chyba.“

Karel: „U mne je volba jasná a jednoznačně to byly Rally Tatry 2008. Byla to má nejtěžší havárie, kde fakt už šlo o kejhák. Jsem rád, že můj tehdejší spolujezdec Petr Řihák je v pořádku. Z Evo IX mi tenkrát zbyl pouze motor a poškozená převodovka. Mám na dílně vyrámovanou náhradní karoserii, která je připravena v laku pro případ větší rány. Tahle však byla taková a na opravu bylo potřeba tolik věcí, že jsem musel koupit celé nové sériové auto a postavit závoďáka od základu.“

Fungovala by posádka s Katkou za volantem a Karel na pravé sedačce?

Katka: „Tak na to ani nemusím odpovídat, brácha by si ke mě NIKDY nesednul :-) !!!“.

Karel: „Nejsem blázen… :-)“

Co děláte v současné době a bude comeback?

Katka: „Jak jsem již uvedla, nyní mám jiné priority - děti, koně, formule…“

Karel: „Kromě mojí práce připravuji auto na Krumlov a sním o Šumavě…, a v tom snu sním o dalších závodech po Šumavě :-).“

A zkuste i nějakou veselou historku z rally….

Katka: „Dobu závodění považuji za moje nejkrásnější sportovní léta a na každé soutěži byla nějaká veselá historka, ale jedna by byla. Na Krumlově ke konci erzety se nám kousla u Clia spojka a my s Janičkou jako dvě blondýny si myslely, že to těch 300 m do kopce dotlačíme. Samozřejmě to nešlo. Nakonec jsem sedla do auta a jak to houplo, spojka se chytla a já Janičce ujela. Janička pak za mnou běžela v té helmě jako o život a pán, co nás celou dobu natáčel, pak se svým 'naším' videem vyhrál zájezd v soutěži 'Natoč to' :-).“

Karel: „V roce 2009 jsme jeli jen tak z hecu a pro srandu s Danem Vodičkou závod volného poháru Rally Železné hory. Celkově jsme to pojali tak rekreačně a uvolněně, prostě jen se svézt, o nic nešlo. V jednom místě se na lesklém asfaltu dobrzďovalo do odbočení na téčku, které byla lehce za horizontem. Při tréninku říkám: 'Tady to bude pěkně na brzdy klouzat a každý se tu posere, dopiš mi tam tu tyčku u pole, tu já uvidím a budeme brzdit déle.' A jak jsem řekl, tak jsem udělal. Navíc, jak jsme jeli jen tak pro zábavu, tak jsem to při ostrém průjezdu komentoval 'Tak kdepak máme tu tyčku?' a za dvě vteřiny 'Člověče, asi pojedeme rovně.' A jeli jsme rovně... Bohužel tam byl metrový sráz a my skočili do oranice, takže sranda úplně zadarmo nebyla. Bohužel, tohle všechno je na onboardu na Youtube dodnes. Tenkrát si všichni ze mě dělali půl roku srandu a já byl za blbce :-).“

Vzkaz fanouškům Autosportu…

Katka: „Hlavně buďte... A při tom bytí, buďte opatrní a podporujte tento královský sport, jak jen to půjde. S díky Katka.“

Karel: „Choďte se dívat, buďte opatrní a já slibuji, že když pojedu, tak se budu snažit jet pro vás… Stejně mě to jinak ani nebaví :-).“