Mitropa Rally cup je v plném proudu a třetí podnik seriálu zavítal do slovinské Lublaně. Tamtéž zavítalo i několik českých posádek a mezi nimi i českomoravská posádka Voldřich – Mikulík alias Subarák – Ozzák. Skromný jihočeský tým ze šumavského Vacova - Voldřich motorsport se rozhodl vynechat v letošním roce domácí superrychlé tratě a vyměnit je za pomalejší, zajímavější na úzkých a klikatých silničkách v zemích jižně od našich hranic.

V předcházejících dvou podnicích Rebenland Rallye a Lavanttal rallye se posádka umístila vždy na 3. místě mezi juniory. Na tyto úspěchy však posádka ve Slovinsku nenavázala. Proti se postavila technika. O podrobnosti a dojmy z této rally jsme požádali pilota Jakuba Voldřicha.

Jakube, měli jste za sebou dvě úspěšně zakončené soutěže. S jakými očekáváními jste do Slovinska odjížděli a jaká odjezdu předcházela příprava.

„Měli jsme za sebou sice dvě soutěže dokončené, nikoliv však bez problémů. A těch jsme se právě chtěli vyvarovat a v přípravě na Saturnus jsme udělali mnoho. Zrevidovala se převodovka, vyměnilo se preventivně dvojkové kolo, celé se to znova poskládalo. Dělali se úpravy na tlumičích a spoustu dalších věcí, které měly auto posunout dále zejména jízdními vlastnostmi. Do Slovinska jsme tedy odjeli natěšení z toho, že auto je skvěle připravené, s novými pneu. S Honzou jsme si řekli, že zkusíme pořádně zatáhnout, protože v Rakousku to bylo stále rozkoukávání a učení se jakéhosi nového stylu jízdy. K těmto závodům se musí přistupovat úplně jinak než například ke sprintu, kde se jede od začátku do konce na 110%. Tady se musí jet jinak, více hlavou a rozvrhnout si síly na celou, třeba 30 km dlouhou vložku. Hlavně se musí přemýšlet, jak brzdit, aby brzdy fungovaly až do cíle. Samotný pocit z jízdy může být takový, že jedeme pomaleji, ale právě na těchto závodech je plynulost klíčem k úspěchu.“

Čtenáře by jistě zajímalo, jak tak malý tým zajišťuje logistiku. Tím nemyslím pouze samotnou dopravu, ale i starost o dokumentaci, ubytování a stravování. Jste rodinný tým, jak jsou v něm rozdělené role?

„Já se starám o přípravu auta jak závodního, tak servisního. Na závod jede servisní doprovod s tátou a bráchou Matoušem a s nimi jede další mechanik Lukáš Hůla. Já jedu druhým autem a v místě soutěže se sejdu s Honzou, který jede tréninkovou Felicií. Dokumenty důležité k závodu dohledávám spolu s Honzou a on je pak veze s sebou na závod. Ubytování sháním já nebo táta, samozřejmě se snažíme najít vždy něco, co možná nejlevnějšího, kde se nechá normálně vyspat, aby tam byl internet, abych mohl psát své dojmy, a aby to nebylo daleko od servisu. Až na první závod se nám to, myslím, skvěle povedlo. Co se týče stravování, tak si vše vezeme vlastní.“

Když jste do Lublaně dorazili. Zbyl ještě čas na tamních cestách potrénovat nebo jste se vrhli do soutěže rovnýma nohama pouze s dvojitým najetím jednotlivých vložek?

„Dorazili jsme ve středu večer. Honza vyzvedl itík, který jsme ještě večer trochu nastudovali a ráno se začalo trénovat. Servisní doprovod s autem dorazil ve čtvrtek večer. Žádný test jsme v místě neměli. Rovnou jsme se vrhli do trénování a museli jsme se trochu přizpůsobit jen dvěma průjezdům. Velice nám pomohl Petr Uhel, když nám půjčil jejich rozpis z dřívějších let, abychom si mohli do poznámek dopsat vytahaný bordel, a hlavně podrobně popsat, kde v jakých zatáčkách a jak moc klouže asfalt. Za to Petrovi moc děkuji, moc nám to pomohlo, protože jsme první průjezd nemuseli přemýšlet nad tím, kde to klouže a kde ne. Mohli jsme jet zkrátka hned naplno. Pro Rally Saturnus je typický asfalt, který velice často mění svou přilnavost, i když je sucho. Některá místa asfaltu obsahují křemíkovou přísadu a ta nesmírně klouže. Takže se může stát, že projíždíte zatáčkou a najednou jedete bokem. Jet to za mokra, tak na tom nebudou fungovat ani hroty :-).“

Poté, co jste stvořili rozpisy a poznali charakter zkoušek, co vám vytanulo na mysli? Bude to zábava, brnkačka, horor nebo pořádný tělocvik? A když už jsme u toho tělocviku, věnujete zvláštní čas fyzické přípravě?

„Po tréninku jsme byli strašně natěšení, protože všechny vložky byly opravdu překrásné. Pomalé pasáže v úzkém střídaly lehce rychlejší úseky. Pro představu rychlejší úsek je například 150 metrů rovina. Toto vše je doplněné krásnou utaženou šotolinou, která má třeba 3 km. Měli jsme však z tratí veliký respekt, protože na mnoha místech nebyl prostor pro chybu. Takže jsme měli na mysli, že to bude především zábava, o tu jde vždy, pak že to bude hodně veliký tělocvik, ale především to bude ta největší škola. Já se fyzičce momentálně nevěnuji pravidelně, občas si dám nějaký výšlap na kole. Zkrátka není čas. Honza po závodě pronesl, že už se nediví, proč museji špičkoví jezdci a spolujezdci dodržovat fyzickou přípravu a že taky začne.“

Jaká byla nálada v kokpitu až do osudného přejezdu mezi sedmou a osmou zkouškou?

„Nálada byla výborná, protože nám to na tratích RZ opravdu šlo. Rozpis nám seděl, auto fungovalo, já jsem nedělal chyby a Honza perfektně četl. Dokonce byl spokojený i brácha, a to už je co říct, protože jemu se časy na RZ moc nezavděčím.“

A pak se to stalo...

„A pak jsme po absolvování druhého průjezdu RZ Visnja Gora, která měla 30 km, zrychlili o 15 vteřin oproti prvnímu průjezdu a před námi byl třetí průjezd touto vložkou a opravdu jsme si věřili, že zase zajedeme skvěle. Jenže po příjezdu do seskupení jsem zjistil únik oleje z převodovky. Doufal jsem, že bude jen něco povolené a že se pojede v pohodě dále. Bohužel v servisu se zjistilo, že je prasklý obal diferáku. Tak se kluci rozhodli obal vyměnit. Za 30 min servisu se to nestihlo a my dělali přes čas. Bohužel ten byl povolen jen 15 min. Pak následovalo vyloučení. Takže jsme odevzdali výkaz. Vše zlé je ovšem k něčemu dobré, neboť jsme zjistili, že praskla vidlička v převodovce a kus se dostal k diferáku. Ten ho vytlačil přes obal ven. Proto ta díra. Takže bylo štěstí, že jsme nepokračovali, protože by se to za městem někde rozlétlo celé a převodovka by byla na kaši a my bychom pro zbytek sezóny dojezdili, protože na novou nemáme peníze. Takhle to bude jen výměna vidličky a jedeme dál. Byl jsem strašně zklamaný, neboť zbývala jedna vložka do cíle a já tak moc chtěl dojet. Ale jak se říká: „To je rally“. Takže bych chtěl moc poděkovat Matoušovi s Lukášem a tátovi za jejich práci na rozpáleném autě v koupeli z vařicího oleje.“

Do další soutěže zbývá polovina měsíce, je třeba rychle zapomenout na Saturnus a myslet na Rally Velenje. Co to pro vás znamená?

„Na Saturnus nemůžeme rychle zapomenout, to nejde. Tak krásný závod a takové zážitky člověk nemůže zapomenout. I když jsme nedokončili, tak velikou měrou převládá velká spokojenost s tím, jak jsme tam jeli. Tamní tratě nám oběma hrozně moc dali a to je to nejdůležitější. Za rok se vrátíme a dojedeme to i s tou poslední vložkou. Velenje vynecháváme z důvodu mých státnic ve škole. Rádi bychom startovali na červencové Rally Cassentino Toscana v Itálii, ale jestli se nám to podaří finančně zajistit, to momentálně nevíme.“

Takže si dáte kratší pauzu. V tom případě ti popřejeme úspěšné složení státnic bez zlomené vidličky a unikajícího oleje, a abys se na horké školní půdě nepopálil. Vaši sponzoři by mezitím mohli rozevřít měšce, aby toskánská rally nevypadla z vašeho kalendáře.

„Děkuji, budu se snažit, abych už tu školu měl konečně za sebou. Musím se teď hodně učit, ale pořád musím myslet, jak rozebírám auto a vymýšlím, jak to udělat, aby se do Itálie jelo. Sponzoři nám v našem snažení pomáhají, nicméně já to musím doplňovat brigádou a pořád je to málo. V dnešní době můžeme být rádi, že vůbec něco jedeme. Tímto bych chtěl poděkovat za podporu Milanovi Farbiakovi a jeho firmě M+M,s.r.o dřevoobráběcí stroje a také www.pojistimeauto.cz, Pneuservis Čtvrtník, Autoopravna Petr Špalek, Truhlářství Voldřich.

Závěrem bych se tě chtěl zeptat, jak po třech odjetých závodech hodnotíš soutěže z hlediska organizace pořadatelské služby, starost o týmy, o diváky, vymezování bezpečnostních zón atd.?

„Popravdě je to tam úplně něco jiného. Organizátoři jsou rádi za to, že tam přijedeme. Je na nich vidět, že to dělají z nadšení, nikoliv pro peníze. Dělají to pro posádky a snaží se jim to jakkoliv ulehčit. Dělají to pro diváky, kterých je opravdu mnoho. Jasným obrazem toho jsou startovní listiny všech třech závodů, které jsme dosud jeli. Na Lavanttalu bylo okolo 120 startujících. Na Šumavě 34. Očividně je někde něco špatně. Máme nějaké reference z tratí podél RZ, že pořadatelé jsou přívětiví a nechají stát diváky na místě, které sice není divácké, ale bezpečné. Nevyhazují po trati pochodující diváky 2 hodiny před startem. Před startem Saturnu mi přišel mail od pořadatelů, kde se ptali, zda jedu staré nebo evropské gumy. Ptali se proto, kam mě mají zařadit ve startovce. Tento závod se jel ve stejném poháru, jako třeba Krumlov. Proč můžu ve Slovinsku jet na starých gumách a na nových jedou jen ti z poháru a v Čechách to nejde? To nemůžu pochopit. Z mnoha a mnoha důvodů se zpět do Čech nevrátím.“

Děkuji za odpovědi.

Motorismu zdar a rally zvlášť! Ahoj v Toskánsku.