Postupnými kroky se Jan Pilař propracovával od amatérských soutěží až ke startu v Mediasport mezinárodním mistrovství České republiky, již za dva týdny se totiž postaví na start Rally Bohemia. Pojďme si jej krátce představit prostřednictvím rozhovoru Barbory Vebrové.

Jak jsi se dostal k rally?

„Moje cesta nevedla přes rodinu, protože u nás nemá motorsport tradici. Vše začalo přes mojí srdcovku - vozy Škoda. Může se to zdát úsměvné, protože jsem nezávodil s ničím jiným, než s Hondou. Ale naopak moje auto nebylo nikdy nic jiného, než škodovka. Nicméně, bylo to někdy na střední, kdy Škoda brázdila tratě MS s Octavií WRC. A i když se jim tenkrát nedařilo, tak já sledoval každý závod a fandil. Jednou jsem se seznámil s Terezkou Schovánkovou, která mi umožnila být traťákem na Rally Příbram a zasvětila mě do rally. Byl jsem první píšťalkou z těch mnoha, kdy jsme se na znamení „pozor, jede“ propískávali do sousedních vesnic. Velmi jsem si to užil a píšťalku mám schovanou doteď.“

Takže od traťového pořadatele až na horké sedadlo jezdce?

„Dá se říct, že ano. Jak šel čas, tak mi bylo přáteli umožněno svézt se 50 km na letišti v Hondě Civic VTi Jardy Kastnera. Od té doby jsem vymýšlel, jak se svézt alespoň na jedné soutěži. To se podařilo v roce 2011, kdy jsme s Tomem Kosánem jeli RallyeShow Stříbro. Pak už to bylo chování „feťáka“, který chce víc. Ač to nebyl plán, vyměnili jsme pětku VTi za šestku od Petra Koláře, s kterou k maximální spokojenosti jezdíme dosud.“

Jaký máš rallyový sen?

„Jeden ze snů je, aby jezdci začali táhnout za jeden provaz, méně remcali a více se zajímali či zamýšleli. Aby začali makat hlavně u sebe a nehledali chyby u druhých. Tím, že jsem se díky Jirkovi Sutrovi ocitl v AJR, to vnímám dost silně. Co se týče auta, chtěl bych si vyzkoušet to, které mě k rally dostalo – Škoda Octavia WRC. Ne na závod, nemám na to ruce a asi by to nedopadlo dobře. Ale někde na testovací trati, kde bych si s tím mohl trochu zazlobit a přitom se nebát, že způsobím škody za miliony. V budoucnu bych chtěl přesednout mezi áčka, kde je sekvenční řazení, jenže to jsou velké finance. Když se ve skříni se sny podívám do šuplíku, kde mám schované soutěže, tak jeden se snad podaří splnit letos. Přihlásil jsem se na pro mě nejlepší soutěž u nás, Rally Bohemia. Z mistrovství světa mě vždy zajímala Rally Deutschland, kde jsem byl jako divák. Obávám se, že by naše Vti působila vedle „Werglí“ trochu archaicky.“

Který závod máš nejoblíbenější a proč?

„Osobně miluji Rally Bohemia. To je soutěž, která má duši. Vždy, když to šlo, tak jsme se jeli kouknout. Pamatuji, že jsem třeba přemlouval kamaráda, kterého rally nezajímala, ale měl řidičák a auto, což já v té době ne, aby jel se mnou. Soutěž je zakomponována do nádherné přírody, a to jí dává nezaměnitelné kouzlo. Ze sprintů mi k srdci přirostly Rally Krkonoše, kde jsme začínali v Poháru ČR. Moc se mi líbilo, když se jezdilo v okolí Trutnova. Mám odtamtud i svůj první kalíšek z pro mě už oficiálních podniků. Na Krkonoších se mi také líbilo, že i ke mně, tehdy jako k poháristovi, se pořadatelé chovali tak, že jsem si připadal jako Roman Kresta. Přátelský přístup, legendární řízek v UP a nádherná prezentace posádek v pátek, proto mám oblíbené Krkonoše. Ale Bohemka je Bohemka.“

Který výsledek považuješ za nejlepší?

„Pro mě je každé dojetí do cíle úspěchem a není to jen otřepaná fráze. Nicméně, statisticky nejlepší výsledek je z loňského Pačejova, kdy jsme s Tomem dokázali vyhrát skupinu 9. Z toho se raduji doteď. Gratulace nám přišla i od pana Jaroslava Ginsla, ke kterému mám velkou úctu a respekt, jakožto k člověku, který dokáže nad tímto sportem uvažovat jako málokdo a má neuvěřitelné zkušenosti. Ale nemůžu zapomenout na loňský Kostelec, kde jsme dojeli šestí, ale se ztrátou 10,6 s na vítězného Lukáše Nekvapila s Romanem Koscelníkem. Což bylo nic, drželi jsme s klukama krok a poslední RZ jsme ve skupině vyhráli. Byla to naše první vyhraná RZ ve sprintech, a to pro mě moc znamenalo. Když mi v cíli dávali plaketu účastníka rally, bylo to jako bych dostával kalich za vítězství absolutně. Tehdy jsem to označil jako životní výsledek. Pochválil mě i kamarád Honza Dohnal, kterého si moc vážím.“

Jaké máš plány a cíle do letošní sezony?

„Když jsme z kraje roku dělali akci pro naše partnery v čele se srdíčkovým DAQUASem, tak jsme neskromně řekli, že bychom chtěli být na konci roku v TOP3 skupiny 9 a být v kontaktu o titul. To jsme netušili, jaká bude letos konkurence, ale rozhodně to je náš plán. Díky loňské spolehlivost jsem si vyjel velkou licenci, a tak jeden z cílů, je jet svou první velkou soutěž. Což bude Rally Bohemia. Zatím řeším, s kým jí pojedu, protože Tom se nakonec rozhodl Bohemku nejet a Roman nepočítal, že by jí se mnou jet měl. Takže zatím není nic jistého, ale přihlášený jsem.“

Jak jsi spokojen se svým spolujezdcem?

„Moc spokojen. Roman je člověk, který rally žije a miluje ji. V minulosti byl pořadatelem. Má zkušenosti z řízení, kdy v roce 2012 jezdil s Citröenem Saxo, teď má svůj Renault Clio Sport neboli Bruna. Vedle všeho je ale i výborný spolujezdec, který se umí postarat o všechno, prostě parťák. Je sice znát, že ještě nejsme úplně sladění, což je tím, že je dlouhodobě v zahraničí, ale snažíme se spolu trénovat, když je v ČR. Vtipné bylo, že když mi Tom v loni oznámil, že končí, tak jsem měl v hlavě Romana jako toho, za kým půjdu první. A Tom mi říkal, že ví o někom, s kým si myslí, že by to mohlo fungovat a tím byl rovněž Roman. Teď jsem rád, že to vyšlo a s Romanem tvoříme posádku.“

Co děláš, když nezávodíš?

„Jsem takový činorodý pavouk se sklony k prokrastinaci, rozuměj lenosti. Pracuji jako IT konzultant v KPCS CZ, což je jeden z našich rally partnerů. Práce IT podivína je taky časově náročná. Když nepracuji, tak dělám na webu nebo jiných aktivitách pro Asociaci jezdců rally. Od začátku roku jsem začal hodně cvičit. Dal jsem se na alpinning, který pomohl výrazně snížit zátěž planety mou tělesnou schránkou. K tomu hraji squash. A aby toho nebylo málo, protože den má 24 hodin, z čehož mi zbývalo asi 5 hodin místo spánku, začal jsem v roce 2011 dálkově studovat Univerzitu Tomáše Bati, konkrétně marketingové komunikace. Dálkově je to doslova, protože dojíždění z Prahy je hlavně v období zkoušek náročné. Nicméně jsem tam poznal řadu fajn lidí, v jednom případě i výjimečných. A i když to je úplně mimo můj obor, kterým se živím, moc mě to baví a uvidíme, co z toho jednou bude dál.“