Pražský rallyový jezdec Jan Pilař patří již ke stálicím ve startovních listinách domácích soutěží. Doposud byl Honza úzce spjatý s Hondou Civic. Letošní sezona ovšem bude pro třiatřicetiletého jezdce naprosto odlišná od těch předchozích.

Honzo, loňská sezona byla tvá třetí v rallysprintovém mistrovství, jak ji hodnotíš?

„Trochu rozporuplně, abych byl upřímný. Na jednu stranu jsme dosáhli jednoznačně nejlepšího výsledku v rally, co se sezony týče. Opravdu by mě nenapadlo, že budeme druzí v rámci sprintů. A je to moc krásné. Na druhé straně jsem musel párkrát prohodit spolujezdce, protože Romča je hodně pracovně vytížen, a i když na naše rally běžně létá z Velké Británie, tak ze Singapuru už by to bylo opravdu trochu moc :-). I když díky tomu se v hondě odehrál malý comeback v podobě Toma Kosána. Takže všechno špatné je i k něčemu dobré.“

Kdyby ti někdo před sezonou řekl, že na jejím konci budeš stříbrný v devítkách, co bys mu odpověděl?

„Dej si ještě slivovičku, nějak se ti zamlžuje vidění. Asi to bych odpověděl. Pro mě to bylo naprosto nereálné si něco takového představit. Ukončení sezóny 2014, kdy jsme hondu poměrně dost potloukli, bylo bolestivé nejen finančně, ale i psychicky. Takže s tímhle blokem a úplně novou převodovkou, s kterou jsem neměl vůbec žádnou zkušenost, jsem nastupoval na Valašku. Snažili jsme se bojovat, na Vyškově, když už jsme se s časem zase posunuli dál a začali jsme předjíždět některé naše rivaly, už jsem měl fakt skvělou náladu. Pačejov byl hřeb. No, a když se za tou sezónou ohlédnu a podívám se doma na poličku, kde se majestátně práší na pohár za druhé místo v rámci sezóny, mám krásný pocit, že jsme pokořili sami sebe a dokázali, že nejsme v tomto sportu jen do počtu. Minimálně sami sobě :-).“

Který závod se z tvého pohledu vydařil nejvíce?

„Nejvíce se vydařil Pačejov, samozřejmě. Ale zde bych odhlédl od výsledku. Tím nemyslím, milí čtenáři, že bych si ho nevážil nebo ho bral za samozřejmost. Nikoliv. Myslím celkovou atmosféru, která se u nás v týmu zase vytvořila. Přijela většina týmu, jeli jsme s Kosánem, dokonce jsme mohli splnit jeden sen směrem do DAQUASu, našemu partnerovi. Závod jsme si s velkým úsměvem a srandou užívali od začátku do konce. Velký podíl na tom má i Luky Nekvapil s Míšou Rezkovou. S nimi je to vždy velká sranda. S Lukynem do sebe pořád rýpeme a jakkoliv jsme soupeři a nehodláme si nic darovat, tak myslím, že jsme i kamarádi a rýpeme do sebe, jak to jen jde. A když k tomu samozřejmě přidám hattrick, to byla pro mě vážně velká úleva. A kdybyste viděli, jak za poslední časovkou jásali i Luky s Míšou. To je to správné rallyové parťáctví.“

Rally Pačejov, tři rallysprintové starty a tři vítězství ve třídě, čím to je?

„Těžko říct. Taky jsem nad tím dost přemýšlel a z nějakého zvláštního důvodu je Pačejov soutěž, kde si dovoluji být drzý. Závodnicky drzý. Když jedeme čečelovickou zkoušku, tak často i přes interkom slyším, jak nám hvízdají gumy, že brzdím správně, do některých sjezdů si jen plynem upravím balanc, ale nebrzdím. Sám si pak říkám „vole, proč takhle nejedeš i jinde?“. Pačejov mi prostě hrozně vyhovuje. Vůbec si nemyslím, že to je lehká soutěž. Asi se tam potkává ta správná alchymie jezdecké drzosti, našeho rozpisu a čisté stopy, kterou se snažíme jet. Moc mě potěšilo, že jsme byli v roce 2015 na Pačejově nejrychlejší auto ve skupinách 9, 8 i 7 a na Clio R3T nám chybělo půl sekundy.“

V průběhu sezony jsi i docela točil spolujezdce, proč?

„Já už jsem na to vlastně trochu odpověděl. Nebyl to záměr. Fakticky došlo k neplánované výměně pouze na Pačejově. S Romčou jsme nikdy nebyli dohodnutí na tom, že bychom spolu jeli něco z velkého mistráku. Proto i v roce 2014 jsem jel Bohemku s Verčou Havelkovou a ne s Romanem. Roman jel i loňskou Bohemku se svým vlastním Cliem, a tak pokud já chtěl jet, tak jsem si musel najít náhradu. To bylo známé od začátku roku. Pačejov byl neplánovaný, protože Roman musel odletět hodně daleko kvůli pracovním povinnostem. Řekl mi dostatečně dopředu, takže jsem měl manévrovací prostor. Díkybohu do toho šel Kosán, i když se za týden na to ženil. Je pravdou, že jsem si sám sobě tenkrát řekl, že jestli nebude moci jet Tom, tak jiného spolujezdce hledat nebudu a Pačejov nepojedu. Těch změn bylo už moc a není to nic, co by mi vyhovovalo.“

Doposud jsi startoval s Hondou Civic, nepřišel už čas usednout do něčeho jiného?

„Rozhodně přišel. I když máme partnery a vážíme si každé koruny, kterou dostaneme, tak to nikdy nebylo na to, abychom mohli jet sezónu s něčím jiným než s hondou. Když tenkrát Hájek Motorsport oznamoval, že bude Adam Cup, tak jsme měli už připravené úplně všechno a byli jsme na čekací listině na auto, myslím, že osmí v pořadí. Kdyby to tenkrát nepoložili, tak jsme v hondě už nezávodili. Jenže smůla. Letos mám v plánu pojmout závodění jinak a bude se to týkat právě aut. Chci si vyzkoušet dvě auta a z toho se pak uvidí, co bude v roce 2017.“

V jakém autě by ses rád svezl?

„Rád svezl? Jednou, až budu velký, bych se rád svezl s Octavií WRC. Ideálně někde na letišti, kde s tím hned někde neplesknu. Možná. Nicméně, zpátky do reality. Rád bych se svezl v autě se sekvencí. Upřímně je mi jedno, jestli by to byl Adam Cup nebo R2. Rád bych si to vyzkoušel, jaké to je. Honda je úžasné auto, vážně mě moc baví. I po těch letech spolu strávených. Adam R2, co bude mít Luky Nekvapil, je úžasné auto a něco takového je přesně to, v čem bych se rád svezl. Jsou však sny a realita. Realita bude trochu jiná, doufejme. Nemůžu teď nic říct, protože se stále jedná o tom, jestli ta auta vůbec klapnou. Uvidíme. Jedno by mělo být enko a druhé naopak něco se sekvencí. Uvidíme, co a jak.“

Zákonitě musí přijít otázka co v letošní sezoně, takže kde tě uvidíme?

„Mě a náš tým již neuvidíte v rámci kompletní sezóny sprintů a ani velkého mistráku. Pro rok 2016 bych rád jel pár závodů v rámci sprintů, otestoval auta a pak z toho uviděl, co bude v roce 2017. Cílem je jet Vyškov a Pačejov. Ale Pačejov pouze pokud by šlo jet s něčím jiným, než s Hondou. S tou už jsme dokázali, že tam něco zajet umíme, tak by to chtělo se posunout někam dál. Jestli mimo tyto dvě soutěže pojedeme i něco navíc, to se uvidí. Podle peněz. Rozhodně nemáme v plánu jet Valašku, tahle soutěž mi nepřirostla k srdci a nemyslím tím jen zoufalý organizační tým let 2014 a 2015. To se mnohem raději vrátím do Vsetína, což je naopak soutěž, která je nádherná a moc se mi líbí. Z velkého mistráku taky nemáme nic v plánu. Mám-li se rozhodnout, jestli jet pár sprintů nebo jeden velký závod, volím tu první možnost. Tento sport je prostě o financích. Ne že by to nebylo jinde jiné, ale nebavíme se o šipkách. A tak jednoduše uvidíme, co nám tento rok přinese za krásy. Tak či tak, se už moc těším.“