Domácí scéna automobilových soutěží, to nejsou pouze jezdci ze sprintů a velkého mistráku. V líhni volných podniků se občas objeví někdo, kdo by mohl být štikou mezi „velkými kluky“. Do této kategorie patří určitě Tomáš Dostál, jenž sbíral zkušenosti na místě spolujezdce. Post za volantem mu učaroval a já věřím, že o tomto jezdci ještě uslyšíme.

Na úvod dnešního povídání tě požádám o tvou vizitku, představ se nám prosím…

„Jmenuji se Tomáš Dostál a je mi 34 let. Jsem vyučený automechanik a s tím souvisí i mé koníčky, protože vše, co smrdí benzínem, mne nějakým stylem zajímá, ať už to jsou motorky nebo auta. Navíc jsem z vesnice, což samo o sobě hovoří o tom, že jsem už jako malý kluk proháněl motorky po lesích k občasné nelibosti místních hajných. S přítelkyní Editkou máme rok a půl starého syna, shodou okolností také Tomáše. Mezi mé největší koníčky patří rodina.“

Jak ses dostal k automobilovým soutěžím?

„K soutěžním automobilům jsem se dostal před deseti lety, kdy jsem měl možnost usednout do vozu VW Golf vedle Zdeňka Němce. Zvláštní shoda náhod je v tom, že stejný golf, byť několikátou evoluci, jsem řídil při posledním závodě GPD Rally cupu v Kopřivnici. V roce 2006 jsem jel se Zdeňkem soutěž Volného poháru Rally Světlá nad Sázavou. Tento závod jsme sice nedokončili, ale rally mne nadchla natolik, že jsem se chtěl co nejrychleji dostat za volant a zkusit soutěž z pozice řidiče. V té době jsem se na amatérské úrovni věnoval motorkám a quadům (čtyřkolkám), ale s první automobilovou soutěží šly jízdy v terénu stranou. Ne že by mne činnost na sedadle spolujezdce nebavila, se Zdeňkem jsem odjel spoustu soutěží ve Volném poháru se zajímavými výsledky. Tehdy se jely zhruba tři závody za sezonu v závislosti na financích. Úspěchy byly, ale volant mne magicky přitahoval mnohem víc, než pravá strana v závodničce. Se Zdeňkem jsme i nadále velcí kamarádi a myšlenka společného startu v jednom autě je stále živá.“

K jaké soutěži se datuje tvá premiéra za volantem, a tím i splnění klukovského snu?

„Poprvé jsem za volant svého závodního vozu usedl v rámci testu při Šíma sprintu. Tuším, že to bylo v Šternberku nebo v Týnu nad Bečvou, ale na rok si nevzpomenu. Následovalo několik podobných startů a v roce 2013 jsem se postavil na start pro mne větší rally v Teplicích, která se započítávala do seriálu Rally cupu…“

Právě Rally Teplice 2013 pro tebe ale neskončila dobře…

„Rally Teplice 2013 se jela týden po Rally Posázaví, kde jsem jel se Zdeňkem opět jako spolujezdec. I díky vítězství ve třídě a 4. místě absolutně ve Volném poháru jsem byl strašně přemotivovaný. V Teplicích panovaly strašné podmínky a ve druhé erzetě jsem způsobil velkou havárii. Naštěstí se mně ani spolujezdci nic vážného nestalo. Byla to má jezdecká chyba, a když se zpětně ohlížím za touto soutěží, tak musím přiznat, že jsme byli naprosto nepřipraveni, navíc jsme neměli vhodné mokré pneumatiky. Rally Teplice byly celkově smutnou soutěží, neboť při ní smrtelně havarovala Věra Filipová a soutěž byla předčasně ukončena.“

Na svém kontě máš několik závodů na místě spolujezdce i řidiče. Kterých výsledků si nejvíce ceníš?

„Více závodů jsem odseděl na pravé straně auta, kdy jsem četl noty pouze Zdeňkovi Němcovi. Společně máme několik vítězství ve třídě, ale nejvíce si vážím roku 2007. Tehdy jsme společně dokázali vyhrát dvě soutěže Volného poháru, a to Rally Posázaví a Rally Světlá nad Sázavou. Tohoto výsledku si cením o to víc, že jsme dokázali porazit několik čtyřkolek, navíc v té době se vůbec neřešila otázka restriktorů. Za volantem toho zatím moc odjetého nemám a tady bych zařadil výsledky z loňského a letošního roku z GPD rally cupu. Pokud bych měl mluvit o konkrétních výsledcích, tak se Seatem si hodně cením Mikuláš GPD rally 2015 v Kopřivnici, kdy jsem dojel ve dvoukolkách druhý. V tomto závodě jsem se naháněl s Martinem Vopatřilem, ale jeho vyježděnost slavila vítězství. V dubnu letošního roku jsem si pro změnu dobře zazávodil s Jankem Kundlákem a i tady jsem dojel v kategorii F2 druhý. A do třetice pěkný výsledek, opět z letošního roku, kdy jsem usedl do opravdového áčka VW Golf. S autem, které disponuje sekvenční převodovkou, jsem se nádherně svezl a navíc jsem měl možnost porovnat se s aktivními jezdci z české rally. Trošku mne zamrzelo odstoupení Martina Vlčka, který v Kopřivnici startoval s Peugeotem. Martina považuji za TOP jezdce a porovnání s ním bylo pro mne velmi lákavé. V Kopřivnici ale jeli i Marcel Svačina a Adam Fabrika, a jejich skalpů si vážím. Krom vítězství ve dvoukolkách jsem sám sobě dokázal, že bych zvládl kočírovat áčko. Stojím ale nohama na zemi a je mi jasné, že na klasické přírodní erzetě bych asi dostal naloženo od „velkých kluků“ já, neboť tady mi chybí mnoho zkušeností.“

Do závodů nastupuješ se Seatem, což u nás není zrovna značka, která by v rally dominovala, proč právě španělský vůz?

„K tomuto vozu jsem se dostal tak trošku náhodu, kdy jsem jej zakoupil havarovaný ze Švýcarska. Bylo to v době, kdy jsem dělal mitfáru a v hlavě měl plán udělat z Ibizy soutěžní auto. V garáži začala přestavba a já byl myšlenkou dostat se za volant tak posedlý, že mi bylo jedno, jestli usednu do fordu, fiatu nebo jiné značky. Zvítězil Seat a do přestavby se vrazily nemalé finanční prostředky. Vydal jsem se ale špatnou cestou, neboť jsem se neohlížel na předpisy pro stavbu závodního vozu. Chtěl jsem mít zkrátka mermomocí své auto a to jsem si postavil dle sebe dobře, ale dle nějakých předpisů a homologací špatně.“

Říkáš špatná cesta, jak by měla vypadat ta správná? Respektive, co bys poradil těm, kteří uvažují nad stavbou závodničky?

„Zde bych poradil jednoznačně jít od základu. To znamená nejprve se svézt v nějakém enku, které je možné si za dobrý peníz zapůjčit a pokud se člověk cítí na stavbu svého vozu, tak se dívat na předpisy. Taková stavba dle platných předpisů stojí velké peníze. Pokud tedy stavět, tak i myslet dopředu, kde s ním člověk bude závodit. Závodů totiž u nás pomalu ubývá, a aby měl někdo doma v garáži vůz, který nemůže přihlásit na start, pak je to zbytečnost. Jak jsem říkal, já zvolil špatně. Postavil jsem si auto, které se mi zamlouvalo, které jsem vypiplal z dětských nemocí, ale které zároveň neodpovídalo předpisům. Nyní pokud bych chtěl s tímto vozem jet třeba jen v kategorii V, tak musí přijít velká přestavba, což bude dost nákladné.“

Na posledním GPD podniku ses objevil za volantem VW Golf, je to náznak změny?

„Golfa jsem si vyzkoušel z důvodu, abych poznal, jaký se v něm skrývá motor. Právě agregát a několik dalších komponentů chci po sezoně přestavět do Ibizy. Tyto věci mohu použít na autě, které bude následně zařazeno mezi véčka na Rallysprint sérii. S Golfem ale plánuji ještě svezení na další soutěži GPD rally cupu. Je to nehorázně krásný vůz a jízdu jsem si velmi užíval.“

Kam dál budou směřovat tvé kroky v soutěžích?

„Samozřejmě, že bych se rád posunul a dalším krůčkem by mohl být závod Rallysprint série. S jakým vozem, to v tuto chvíli nedokážu říct. Chci vyzkoušet soutěž, která bude mít klasické přírodní zkoušky s délkou okolo šedesáti kilometrů. Co se týká soutěží GPD rally cupu, tak tento seriál hodnotím velmi dobře. Tyto závody jsou finančně dobře dostupné a člověk se na nich taky pěkně vyblbne.“