V přehledu vítězů tříd se tentokráte zaměříme na kategorii „čmoudíků“, nebo-li dieselové vozy. V rallysprintové sérii se stal vítězem Denis Novák. Jak hodnotí letošní sezonu, z čeho je zklamaný a jaký má cíl tento sedmadvacetiletý jezdec se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Denisi, upřímně, nejenom pro mne jsi tak trochu neznámou osobností. Představ se nám prosím…

„Ahoj, jmenuji se Denis Novák a je mi 27 let. Jsem svobodný, pocházím z městečka Kamenice nad Lipou na pomezí Vysočiny a jižních Čech a v civilu jsem automechanik. Tolik asi k mým základním osobním datům. Letošní sezóna v RSS byla mojí první mezi „velkými kluky“, takže možná proto se o mně zase tak mnoho neví. Ale do loňska jsem jezdil v seriálech Volného poháru a ČMPR, a to celkem v pěti ročnících, takže tam jsem si své místo na slunci vydobyl.“

Začínal jsi na soutěžích Volného poháru, jaká je úroveň těchto závodů a dají se nějak porovnat s RSS?

„Je to přesně tak, moje první zkušenosti z opravdových závodů jsem sbíral ve Volném poháru a pak i v ČMPR. Nevím, jestli jde tyto soutěže úplně srovnat s podniky Rallysprint série. Můj pocit po první sezóně v RSS je v tomto ohledu smíšený. Sprinty jsou profesionální, a to se vším, co tento pojem zahrnuje. Je zde tlak na výbornou připravenost posádek, souhru pilota s co-pilotem i mimo rychlostní zkoušky. Každá soutěž je po organizační stránce skvěle připravena a vše výborně funguje. To vše je ale vykoupeno poněkud neosobním prostředím, kde si každý hledí sám sebe. Naopak Volný pohár nebo ČMPR je pokud jde o organizaci někdy trochu méně exaktní, ale posádky jsou zde spíše kamarádi a vše se odehrává v „rodinné“ atmosféře.“

Doporučoval bys tyto závody pro takzvané začátečníky rally, nebo bys je přímo poslal do RSS?

„Myslím si, alespoň podle mých zkušeností, že správné a pro nové závodníky ve všech směrech výhodné je začínat v nižších soutěžích. Nasbírají zkušenosti v prostředí, které jim to umožní bez zbytečných stresů. V RSS se omyly způsobené nezkušeností neodpouští ani v nejmenším a jediné, k čemu by to u začínajícího závodníka vedlo, je frustrace. A to asi nikdo z nás nechce.“

Tvé začátky v rally jsou spojené s legendární suzukou, dnes jezdíš dieselovou fabií, kde se zrodil tento přechod?

„Je to pravda. V předchozích ročnících jsem jezdil se Swiftem GTi, kterého jsem si sám postavil a strávil na něm stovky hodin práce. Byla to moje srdeční záležitost. Ale každý se nějak vyvíjí, a pokud chcete uspět v profesionálních soutěžích, je nutné přesedlat na silnější vůz. U mě to byla souhra náhod, naskytla se příležitost jezdit v týmu Martina Bílá – Zasilatelství, a tak jsem ji využil a zrodila se spolupráce. V tomto týmu jsem střídavě usedal do dvou škodovek, konkrétně do dieselové fabie a octavie. Zde patří dík i Pavlu Musilovi, který mi tuhle příležitost dal.“

U nás je kategorie „čmoudících“ aut poněkud v ústraní, není ti to líto?

„Líto asi ne, je to kategorie, která si teprve hledá své jezdce i fanoušky. Naopak, jsem rád, že mám možnost tuto kategorii alespoň trochu propagovat a rozvíjet.“

Pojďme na letošní sezonu, jaká byla? Jsi s ní spokojený?

„Jistě, spokojený jsem. První sezónu jsem uzavřel vítězstvím, takže spokojenost je na místě. Ale samozřejmě nehodlám usnout na vavřínech, vím, že je přede mnou ještě pořádný kus práce a rozhodně je co zlepšovat. Výsledky z tohoto ročníku jsou pro mě hodně zavazující. Nejtěžší soutěží pro mne asi byla hned ta úvodní, tedy Valašská rally. Jednak to byla první rally v letošní sezoně a potom jsem startoval na pro mne zcela neznámých tratích. Upřímně, byly to velké nervy, protože jsem poprvé startoval mezi „velkými kluky“. Trošku mi pomohlo, že jsem roky zpět dělal mechanika Pavlu Musilovi, takže spoustu věcí jsem měl okoukaných. Hodně mi taky pomohla Daniela, která už má se sprinty víc zkušeností než já. Přesto to bylo o učení a poznávání. Svou roli sehrála i specifická erzeta na kopřivnickém polygonu, která se mi líbila. A pokud si odvezete z nového prostředí vítězství ve třídě, kromě radosti z výsledku zavládne v týmu pohoda a v tomto duchu se nesla i celá letošní sezona. O tuto pohodu v rámci rallysprintové série nás nepřipravil ani výpadek ve Vyškově kvůli poškozené poloose.“

Když se vrátím na úvod tvé kariéry, měl jsi stálého spolujezdce, ale letos už se ti to na pravé sedačce lehce měnilo, proč?

„Je pravda, že celou dosavadní kariéru jsem spolujezdce skoro neměnil a jezdil s Martinem Němečkem. Seděli jsme si a fungovalo nám to výborně. Martin se ale rozhodl, že do sprintů se mnou nepůjde, a tak jsem musel hledat nového mitfáru. Všechny soutěže letošního ročníku RSS vedle mě seděla Daniela Smolová. Velmi rychle jsme se sehráli a letošní úspěch je samozřejmě z velké části i její zásluha. Daniela měla zkušenosti z profesionálních soutěží, takže těmi začátky nás provedla hlavně ona. Střídání na sedadle spolujezdce proběhlo jen v případě ČMPR, kdy jsme jeli s Františkem Kubů, kamarádem a spolujezdcem Pavla Musila, druhé posádky týmu.“

Jak strávíš vánoční svátky a zimní přestávku celkově? Co plánuješ do příští sezony?

„Na Vánoce se samozřejmě moc těším. Letošní rok byl hodně hektický a těším se, že si užiju rodiny a přiznávám, že na chvilku hodím závodění za hlavu a budu koukat na pohádky. Hned po svátcích ale začínám s přípravou na další sezónu a lenošení bude konec. A plány do příští sezony? Pravděpodobně nepojedu kompletní seriál sprintů, ale pouze vybrané podniky. Svůj program bych rád zaměřil na splnění mého velkého snu, kterým je účast na zlínské Barum rally.

Rád bych ještě využil tuto příležitost a poděkoval celému týmu, hlavně našim mechanikům Patriku Frühbauerovi, Petru Kargerovi a Emanuelu Bauerovi. Bez jejich výborné práce by úspěch určitě nepřišel.“