Martin Kučera, který je příznivcem snad všech historických vozů, startoval na Historic Vltava rally podruhé. Vloni se mu nepodařilo závod dokončit a o to větší měl letos motivaci. Do BMW 318 IS k němu přisedla pravděpodobně naposledy Silvie Hlavičková a oba si závod velice užili. A protože byl Martin nabitý mnoha dojmy, zde vám je přinášíme den po dni.

Přípravy na šumavskou soutěž

„Přípravy na Vltavu začaly už v listopadu, kdy proběhla kompletní repase motoru a vlastně celého auta, ostatně tak, jako pokaždé po sezoně. Hledali jsme ještě nějaké možnosti, jak auto vylepšit v rámci homologace. Moc jsme toho nevymysleli, ale přesto se našly nějaké drobnosti na podvozku. Ještě v říjnu se nám podařilo u našich západních sousedů zakoupit tu správnou převodovku, ale na Vltavu se nám nepodařilo ji implantovat do auta. Příště už to klapne J. Také doprovodné auto - naše Máňa - dostala část nového kabátu a prodělala nutné opravy. Snad nám ještě chvíli vydrží.“

Tréninky a kvapík Silvie na buzeráku

„Na seznamovačky jsem se docela i těšil, neboť jsem zakoupil auto přímo pro tyto účely - samozřejmě BMW, jak jinak J. Těsně před odjezdem však vypověděla cvička službu. Výraz z těšení se rychlo proměnil ve výraz obrácené podkovy ve tváři. Je však dobré mít dobré přátelé a tady nám vypomohl náš partner Autoservis Franek, který zapůjčil náhradní vůz.

Ve středu jsem se potkal konečně i se Silvou a to na buzeráku v Janovicích. Silva jako vždy v kmitu, ale s úsměvem. Na tu holku se nedá zlobit, ale jednou určitě pozná proč má buzerák takové pojmenování JJJ. Také nás tam čekal Jarda Petrásek, kterému jsem přivezl jeho mitfáru Ottu Slezáka. A když už jsme byly kompletní, tak hurá vstříc šumavským erzetám. Všichni vyhrožovali sněhem a ledem. O to příjemnější bylo zjištění, že šlo jen o mediální obraz. Na cestách byla snad jen dvě místa se sněhem.

Čtvrtek byl od rána ve znamení diktátu, který zpříjemnil oběd kde jinde, než U vypíchnutého vočka. Tato restaurace už je mezi jezdci profláknutá a má být proč. Nemá to tam chybu. Vřele doporučuji, ale prosím jezděte tam až po naší návštěvě, aby pro nás ještě něco zbylo JJJ. V podvečer dorazil zbytek týmu a vše bylo přichystáno k pátečním přejímkám. Ty proběhly v naprostém klidu a bez problémů. Tím bylo vše připraveno k našemu startu.“

Pátek – jde se na věc

„Start na Klatovském náměstí je jiný oproti ostatním soutěžím. Tím, jak startují Evropani před námi, tak navodí perfektní atmosféru. Navíc je znát, že Klatovští mají historiky rádi a nejsou jen na zalepení díry v rozpočtu.

1. RZ byla na rozjetí perfektně zvolená. Já mám vždy delší vstup do tempa. Bylo to znát na časech, ale při té konkurenci to nebylo tak špatné. Kluci s elerama letí neskutečnou střelbu. Těšil jsem se na první noční erzety. Do té doby jsme nevytvořili žádnou větší chybu, ale já v sobě cítil nějaký blok. Nebyl jsem se svým výkonem vůbec spokojený a do dnešního dne ten pocit přetrvává. První metry nočního Korábu mi daly najevo, že se mám co učit. Ještě to utvrdila i špatně seřízená světelná rampa. Jediné, co fungovalo naprosto perfektně, bylo auto, Silva a celý tým. No, přesto jsem byl rád, že je konec etapy.“

Sobota – chyby – jízda na jistotu a loučení

„Už od samého začátku bylo jasné, na základě předpovědi počasí, že to bude pneumatiková loterie. A jak jsem již napsal dříve, nám se celkem dařilo sázet na dobrou kartu. Především opět díky našim partnerům společnosti MK racing. Jsou to profíci připraveni na vše. Vsadil jsem na jistotu a dal přechodné pneu.

Strážovská RZ byla o učení na nových pneu. Bylo ještě sucho, ale celkem chladno. Čas nebyl nejhorší a já byl spokojený. Byl to ale klid před bouří.

Strašínká RZ je opravdu plná strašidel. V loňském roce jsme hned v úvodu vylítli ven a přestal fungovat intercom. Letos jsem měl v autě intercomy dva a osudnou zatáčku jsem měl důrazně nadiktovanou. Projel jsem ji opatrně a začínal si věřit. Lehce jsem začal zrychlovat. První šok přišel na pravém odbočení v diváckém místě. Šel jsem na brzdy ve vytočené pětce, odřazoval dolů, ale rychlost se snižovala daleko pomaleji, než jsem čekal. Na poslední chvíli se mi podařilo auto rozhopnout a poslat do únikové zóny. To byla první chvíle, kdy bych potřeboval ruční brzdu. Bohužel tuto nesmíme mít. Podotýkám, že v našem autě můžeme mít parkovací mechanickou brzdu s pakničkama jak z Pionýra. No, naštěstí to dobře dopadlo a já vycouval zpět na trať. Ovšem psychika zapracovala a já byl úplně v pr.... Naštěstí to Silva zvládla a celou situaci uklidnila. Další závažná chyba přišla v pravé kose, která byla naprosto nesmyslně utažena balíkem. I pro diváky pokažená zatáčka. Podruhé jsem potřeboval zatáhnout za ruční, ale tu nemám. Blbě jsem si najel a přehoupnul se přes hranu cesty čumákem do příkopu. Vypomoct museli až diváci. Tímto jim děkuji a mají u mě panáka (ale jenom ti, co nás tlačili, nejsem přece žádný lihový magnátJJJ). Dál už jsme jen jeli na jistotu. Bylo jasné, že tyto chyby nás připravily o dobrý výsledek.

Hoslovická RZ byla zrušena a my jsme se zrychleným přesunem vydali přes tankovací zónu na RZ Tedražickou. Tato zkouška nám sedla jako prdel na hrnec. Také výsledek stál za to. Městská RZ byla o opatrnosti. Myslím si, že prostě ne všude lze udělat rychlostku ve městě a není dobré ji dělat za každou cenu.

Servis proběhl v naprostém klidu. Počasí vytáhlo trumf v podobě trvalého deště a já použil mokré pneu. Prvně jsem jel v takových podmínkách a měl strach z pověstného černého ledu. Se Silvou jsme si řekli, že pojedeme na jistotu a také to tak bylo.

Následující opakované kolo RZ jsme jeli opravdu opatrně. Při pohledech na časy musím říct, že se mám opravdu co učit. Mám ale pocit, že největší hrdinové jsou diváci. Vydržet v tom marastu u trati chtělo velké rallyové srdce. V poslední RZ bylo vše jasné. Honza Michálek nechyboval, Břeťa Enge také ne a já se smířil i s tak pěkným pátým místem.

Po příjezdu do servisní zóny jsem hledal Břeťu s Luckou a až od ostatních jsem se dozvěděl o technické závadě. Bylo mi jich moc líto. Vím dobře jaké to je, když odstoupíte na přejezdu do cíle, a hlavně z pódiového umístění. Břeťo s Luckou, klobouk dolů před Vámi, jak jste v tom počasí letěli.

Byla to pěkná rally. Jelo se rychle a v nelehkých podmínkách. Honzové Frei a Krejča jedou strašnou palbu a Standa Budil s nimi. Jarda Petrásek také nebezpečně zrychluje a jeho Porsche se také zdokonaluje. Již zmíněný Enge s Michálkem jsou letci.

Nás teď čeká až Bohemka. Nepodařilo se mi zajistit dostatečný rozpočet, abych mohl odjet celý mistrák HA, a tak musím Krumlov vynechat. O to víc si ho ale hodlám užít v roli mechanika u Jardy Petráska. Moc se na to těším. Jarda s Ottou jsou super borci a kamarádi. Velké poděkování patří Silvě. Byla to super spolupráce a já jsem moc rád, že jsem s ní mohl spolupracovat. Snad se spolu ještě někde svezeme. Silvo, moc ti děkuji a to i za celý team. Již nyní prozradím, že Silvu zastoupí Eva Žaludková, a já vím, že ji zastoupí perfektně. Na závěr musím poděkovat těm, díky kterým se můžeme účastnit MČR HA. Díky moc celému teamu, který mně ještě nezabil, AUTOSERVISU FRANEK, METAL WASHERS spol. s r.o., PK autodíly Malenovice, CUBESPACE, MK racing, Motorsvět, Radku Pavlíčkovi, Petru Kulhánkovi a celé rodině za podporu.“