Víc už s tímto autem zajet neumím, oddechl si v cíli letošní Bohemia rally Mirek Jakeš. Společně se svým spolujezdcem Petrem Machů zvládli pátý podnik domácího mistrovství podruhé v sezoně v rámci první desítky české klasifikace. Přání skončit mezi elitní desítkou také v absolutním pořadí se jim nezdařilo i díky ne příliš obvyklé situaci. Jen málokdy se totiž stane, že cíl spatří kompletní první patnáctka posádek z čela startovní listiny.

„Svůj úvodní závod s časem perfektně zvládli mechanici týmu, kterým tak patří velké poděkování. Po odstoupení na Hustopečích se pracovalo především na motoru, podařilo se jej odbrzdit ve středu před závody. Na pátečním shakedownu jsme se tak mohli s autem poprvé svézt a musím říct, že technika opět fungovala celý závod k naší maximální spokojenosti. Trochu horší to pro nás bylo s letošní skladbou trati. Vím, že pořadatelé to mají s povolováním trati stále těžší, každopádně perly dřívějších Bohemií v podobě úseků u Tanvaldu či Navarova nám chyběly,“ hodnotí trať spolujezdec Petr Machů. „Místo toho se jela RZ Ještěd, která svým charakterem připomínala spíše závod do vrchu a následně z kopce dolů. Sice jsem začínal závodit na kopcích, na soutěžích mám ale radši právě techničtější tratě, kde se nemusí jet tak často v omezovači,“ vzpomněl Mirek Jakeš počátky své jezdecké kariéry.

Letos poprvé v domácím mistrovství si mohli Mirek s Petrem zazávodit proti stejným vozům Fabia S2000 a hlavně v případě Věrka Cvrčka, který jel na svých domácích tratích, se jednalo o zajímavé porovnání. Když však místní pilot odpadl, nezbylo než se soustředit na tradiční souboje s výkonnějšími vozy R5. Ještě po sobotě chybělo na rakouského multišampióna ´Mundla´ Baumschlagera jen necelé čtvrt minuty, v neděli už ale přišel útok od jejich letos tradičního soupeře Karla Trojana s další fabií R5. Na úvodních dvou podnicích s ním Mirek s Petrem prohráli o pět, resp. šest sekund, na Bohemii pak činil rozestup v cíli jen nepatrné tři desetiny sekundy.

„Asi rozhodující zlom přišel při druhém průjezdu RZ Lobeč, kde jsme jedinkrát za celou soutěž zachybovali a na cca 10-12 sekund si odskočili na louku. Na následujícím polookruhovém Cetně jsme se snažili z fabie vymáčknout maximum. Nakonec po prostudování dat jsme zjistili, že z celé erzety jsme přesně minutu a 28 sekund jeli v omezovači. Z tohoto pohledu ztráta necelé půlminuty (resp. 1,2 s/km) na nejrychlejšího Honzu Kopeckého není nijak velká,“ poukazuje Mirek na limity atmosférické fabie.

Přes toto nasazení se podařilo z Trojanova náskoku umazat jen šest desetin sekund, ani v tuto chvíli to ale Mirek s Petrem nezabalili a ´zmáčkli´ se i na poslední zkoušce. Devátý absolutní čas však přesto znamenal, že v cíli jim na pozici jejich soupeře chyběly pořád ještě tři desetiny sekundy. „Ale mohlo to vyjít, v pravém vracáku do úzkého odbočení se nám malinko přetočil zadek, rozjezd do kopce tak byl o něco pomalejší. Tu půlsekundu jsme tam určitě nechali. Každopádně prohru s Karlem nebereme nijak tragicky, parádně jsme si zazávodili a už se těšíme na další závod. I když se ze mne na cílové rampě snažil komentátor vypáčit nějaké informace, zatím nechceme být nijak sdílnější. Snad jen, že na domácí Barum rally bychom rádi nechali naši atmosférickou ´královnu´ konečně si odpočinout po šesti náročných závodech letošní sezóny,“ usmívá se Petr.