Lukáši Krupičkovi se splnil sen, o kterém sní spousta malých i velkých kluků. V šestnácti letech se postavil na start skutečné rally. V letošní sezóně však absolvoval pouze tři starty. Plány do sezóny 2019 jsou velké. Nejenom o nich je následující rozhovor.

Lukáši, jako šestnáctiletému se ti splnil klukovský sen a posadil ses do závodního vozu při rallye. Jak jsi vnímal tento krok?

„Ano, sen to pro mě byl. Už jako úplně malý jsem se jezdil s tátou koukat na závody a později jsem se jezdil koukat na dědu. Josef Kukelka měl po svém boku několik spolujezdců, ale hlavně Pavla Ryšánka. A právě děda mě k motoristickému sportu přivedl a dnes vede tým Kukelka Motorsport. Jsem hrozně rád, že se povedlo něco, co jsem donedávna znal jen z diváckých míst. V šestnácti letech se mi splnil sen a mohl jsem odstartovat do skutečné rally.“

Když se ohlédneš za svými starty, vůz specifikace R2, nebyl to na tebe trošku silný vůz?

„Ne, silný vůz bych tomu asi neříkal. Je to jen trochu víc závoďák než to, co máme doma. Když nejedeme rally s peugeotem, tak máme fiestu postavenou podobně jako je právě specifikace R2 a spousta parametrů tomu také odpovídá. Jedná se o auto z Fiesta Cupu z roku 2005, které je rovněž vybaveno sekvencí, a už máme ověřené, že je to konkurenceschopná zbraň. Takže třeba právě výkonem jsem nějak zaskočen nebyl, ale nové auto je nové auto…“

Ale tým a prostředí okolo tebe bylo na profesionální úrovni…

„Tým byl super, kluci odváděli parádní práci. Bohužel po Pačejově se naše cesty rozešly, neboť jsme se nedohodli na další spolupráci. To byl i důvod předčasného ukončení mé sezóny.“

Pojďme k tvým startům v sezóně 2018. Byly pouze tři, takový byl plán nebo jsi uvažoval o více závodech?

„Domluva byla taková, že když vše půjde a budou finanční prostředky, tak bychom chtěli absolvovat celou rallysprintovou sezónu. Díky minimu zkušeností jsem v Pačejově na roztátém asfaltu vycestoval do zídky. Auto moc poškozené nebylo, ale od dalších startů jsme po neshodách s vedením týmu odstoupili. To byl důvod, proč jsme se rozhodli pošetřit finance na příští sezónu.“

Premiéru sis odbyl na Kopné, sprintu, který je považován za nejtěžší u nás. Jak ses vypořádal s uskákanými a rozbitými erzetami?

„Paradoxně, i když se považuje za nejtěžší sprint, mně se líbil asi nejvíce. Možná i z toho důvodu, že jsem spíše na členitější úseky, než na erzety typu “letecký den”. Všechny ostatní sprinty, co jsem jel i viděl, jsou krásné, ale připadají mi podobné. Kopná je prostě kapitola sama pro sebe. To, co jsme zažili tam, tak už asi nikde jinde nezažijeme… Na shakedownu Kopné jsem se také poprvé posadil za volant a s podsedáky pod zadkem jsem se závoďákem jel první metry. Jedna z nejdivočejších rychlostních zkoušek, co si pamatuju, byl asi Kameňák, ale i tam si z toho podvozek R2 nedělal těžkou hlavu.“

Pak přišel závod ve Vyškově a s ním i divoký skok na Podivické zkoušce…

„Ano, ten skok byl zatím asi náš největší zážitek z rally, a i když to bylo dost na hraně, tak se na záběry moc rádi díváme alespoň v sestřihu od JNK. Každopádně Vyškov byl také moc pěkný závod v krásném prostředí, kde jsem si poprvé s autem zkusil i šotolinu a výměnu kola po defektu.“

A do třetice sprint, tentokráte v Pačejově, který ovšem nedopadl dobře…

„Bohužel je to tak. Závod se jel v těch největších vedrech a už na shakedownu jsem zaregistroval, jak roztátý asfalt nalepený na všem, co se dotklo silnice, hrozně klouže… S tím jsem se do té doby nesetkal. První rychlostky se jely ještě relativně brzy, ale před cílem čtvrté erzety, která se jela před třináctou hodinou asfalt zase povolil a kousek před cílem jsem se nechal vynést do zídky. Tam byl konec a lidi z diváckého místa u hospody se o nás “kluky momentálně bez peněz” perfektně postarali.“

Jak tedy hodnotíš sezónu 2018?

„I přes fakt, že jsme ji nedokončili, tak musím hodnotit kladně. Už z toho důvodu, že se mi přece tuhle sezónu splnil již zmiňovaný klukovský sen…“

Už spřádáš plány pro rok 2019? Kde, v čem a s kým tě uvidíme?

„Po nepříjemných zkušenostech z letošního roku se určitě chceme osamostatnit a mít svůj vlastní tým Kukelka Motorsport, který už rozjíždíme. Další důležitou částí je mít svoje vlastní auto, kterým by měl být právě Peugeot 208 R2, ale začínáme jednat i o Fordu Fiesta R2, tak uvidíme na začátku roku. Posádka zůstane v osvědčené sestavě. Jak fungovala sestava Josef Kukelka - Pavel Ryšánek, tak vedle mě bude usedat opět Jan Ryšánek a už se na to moc těším. Bohužel všechny tyhle plány také závisí na sponzorech, kterých není momentálně dostatek a bez sponzorů se na přední příčky dostává velmi těžko.“

Co bys vzkázal příznivcům rallye?

„Tak ještě před tím, než začnu přát, tak bych rád poděkoval dědovi za to, že proběhla další skvělá sezóna. Děkuji rodičům, celému týmu, nějakým těm sponzorům a velmi blízkým kamarádům, kteří mě podporují. Přání by mělo být pro závodníky… Proto přeji mnoho vzorných fanoušků, fárům přeji rychlá kola, těžkou nohu, spoustu srandy a zážitků za volantem, stejně tak jako mitfárům přeji dobrou tužku a co nejméně nervů v horkém křesle spolujezdce, a to nejen v příští sezóně 2019.“