Čtvrtá etapa Africa Eco Race se zase jela v pořádném kvapíku. Tomáš Tomeček do ní startoval zezadu, a tak si aspoň hezky zapředjížděl. V cíli byl druhý, celkově už zase kamiony vede.

Podruhé za sebou se startovalo rovnou z bivaku. Vlastně potřetí, vždyť přejezd na start druhé etapy měl jen nicotné dva kilometry. To je přesně tolik, kolik měl přejezd z cíle dnešní etapy do bivaku ve Fort Chacal. Pořadatelé staví náročné závodní etapy. Ne přejezdové, což oceňují všichni účastníci včetně doprovodů a posádek sběrných Tataer balai.

Na trati čtvrté etapy bylo asi vše, co Maroko nabízí. Rychlé hlinité pisty, rozbité kamenité úseky, písek a v závěru i menší duny. A zase se jelo ohromně rychle. „Letos je to takový fičák, že se nestíhám dívat kolem,“ přibližuje Tomáš Tomeček a pokračuje: „Jede se ukrutně rychle, a k tomu si musím hlídat roadbook a navigaci, všemožné tlaky v pérování, pneumatikách, všechny uzávěrky a spoustu dalších věcí. Jestli vy na Iritracku vidíte, že za mnou někdo nějakou dobu jede, tak to já většinou nevím. Na sledování zrcátek vůbec nemám čas.“

My ten čas máme, a zrovna dnes se sledování aktuálního pohybu závodníkůvyplatilo. Na trati se hodně prášilo, přesto se pořád předjíždělo. Motorky, auta, kamiony. Tomeček navíc startoval až jako šestý kamion a celý den se dral dopředu. „Dneska to bylo velmi živé,“ přikyvuje pilot stoprocentní Tatry, a vypráví: „Neustále jsme sentinelovali a s někým se předjížděli. Například jsem se dostal přes Ginafa, Gaze, pak i přes Elfrinkův Mercedes, a on na mě za chvíli zezadu houkal. Tak jsem zastavil, a pustil ho. Jenže on nehoukal na mě, ale na motorku. Takže jsem ho za chvíli předjížděl zase. Pak jsme dojeli Elisabete Jacinto, a předjížděli se ve třech.“

Jelo se na rychlostním limitu 140 až 145 km/h, což právě Tomeček nemá moc rád. „Ale dneska mě to zrovna docela bavilo,“ upozorňuje český pilot. „Pořád se něco dělo, přitom jsme se pouštěli, bylo to dobré. Měl jsem i štěstí, hodně jsem potrhal pravou zadní pneumatiku, ale vydržela do cíle, kde jsme ji vyměnili,“ uzavírá už zase vedoucí muž průběžné klasifikace kamionů a sedmý ve společném hodnocení s osobními auty. Dnes nestačil jen na Belgičana Bouwense, který stále dohání ztrátu z druhé etapy. Už se ale blíží na dostřel svému krajanu Essersovi, zatím třetímu. Na druhé místo klesla Jacinto, jež na Tomečka ztrácí sedm a půl minuty.

V závodě stále pokračují všichni tři motorkáři startující pod českou nebo slovenskou vlajkou. Lukáš Kvapil dnes obsadil 37. místo, celkově je 33. Mrzely ho hlavně dvě chyby. Nejprve asi 30 kilometrů bloudil, a následně si při tankování zapomněl přepnout nádrže ze zadních na přední, a postupem času si tak vyrobil těžce ovladatelný stroj s těžkou přední a lehkou zadní částí.

Martin Benko dojel už potřetí v řadě na čtvrtém místě, a protože průběžně třetí Agazzi ztratil, na stupně vítězů už mu chybí jen čtyři minuty. Ján Zaťko si také zapředjížděl, po cestě řešil opravu odlepené podrážky na botě a v cíli celkem spokojeně bral 16. příčku v etapě i 14. celkově.

Zmínku si zaslouží také sběrné Tatry balai, které do závodu chystá Tomáš Tomeček. Každý den mají práci, také dnes na trati sbírali mimo jiné jeden rozbitý Optimus, ale zatím to ještě není tak vyčerpávající. Posádky v čele s piloty Petrem Foltýnem a Leopoldem Paďourem byly dokonce viděny na snídani i večeři, což se jim za pár dní v Mauritánii nejspíš mockrát nepodaří.

Do páté etapy sebude startovat po ranním pětikilometrovém přejezdu. Speciálbude měřit 419 kilometrů a povede pouští. Navigačně by to mělo být náročné. Z cíle se bude třeba dopravit do přibližně 200 kilometrů vzdáleného bivaku u města Dakhla, kde závodníci stráví volný den.