Barum rally Zlín 2006 – tradiční podnik českého mistrovství a pro mnohé pomyslný vrchol sezóny. Přípravu na Barum rally jsme u kita vzali velice důkladně a pečlivě. Mezi Bohemkou a Barumkou byla spousta času, a tak byla provedena kompletní repase podvozku a převodovky. Na cestu do Zlína jsme se s Davidem vydali v úterý po čtvrté hodině, ale cesta se z komplikovala již na 50. km dálnice D1, kde havaroval kamion a ucpal dálnici v obou směrech. Vzhledem k nutnosti být ve Zlíně do 21 hod. k vyzvednutí itineráře jsme okamžitě z dálnice sjeli, se snahou se na co nejbližším místě znovu napojit. Bohužel jsme nebyli jediní, koho to napadlo, a tak se malá okresní silnice po pár minutách také skoro ucpala. Do Zlína jsme proto zavolali omluvu a s půlhodinovým zpožděním dorazili. Ubytovali jsme se v Otrokovicích nedaleko servisní zóny.

Ve středu ráno jsme vstávali v 7:30, čekala nás snídaně a přesun na RZ Slušovice, ale to jsme se ještě museli zastavit na ředitelství a požádat a výkaz seznamovacích jízd, který nám v dokumentech přebraných v úterý večer chyběl. Pak jsme již začali RZ Slušovice, kde po umělém skoku zůstal stát Roman Kresta. Pokračovali jsme Pindulou a zašli na oběd, poté následoval Troják. Počasí bylo optimální, teplota kolem 20 ºC, polojasno a sucho. Na hotel, kde nás čekala večeře, jsme se dostali kolem 20. hod. Já jsem ještě maličko upravoval rozpis a provedl přípravu na další den. David si četl, ale po chvilce usnul. Ve čtvrtek začínal trénink o hodinu dříve, stejně tak i budíček a snídaně. RZ Halenkovice byla nedaleko od hotelu. Pokračovali jsme RZ Kudlovice, se zastávkou na obědě v restauraci, kde dělají výborná kolena. Oběd se vzhledem k časové rezervě (nejeli jsme shakedown), slunečnému počasí a dalším přítomným posádkám protáhl na více jak dvouhodinové sezení. Nejprve jsme po příjezdu potkali Frantu Pokladníka, později dorazil Emil Triner s Vaškem Arazimem, Zdeněk Janda alias Mr. Cimbu, a také Jirka Vlček se svoji skupinou. Dotrénovali jsme ještě krátký Komárov.

Od 18 hod. bylo značení mechanických částí, kde jsme si nechali zaplombovat náhradní převodovku. Přesunuli jsme se na hotel, kde jsme odpočívali a čekali na večerní (22:45–00:15) čas tréninku městské RZ. Z domova kolem půlnoci vyrážel na cestu do Zlína celý tým a servisní zajištění spolu s kitem. V pátek jsme vstávali až po osmé hodině, jen abychom stihli snídani a v 10:12 a 11:12 nás čekaly administrativní a technická přejímka. To již velmi silně pršelo, déšť ustal až v odpoledních hodinách. V 17 hod. odjíždíme od hotelu s kitem na slavnostní start. Pak se přesouváme zpět a čekáme na večerní start městské RZ. Vzhledem k délce městské RZ a vlhkosti silnice obouváme Michelin TA, což se později projevuje na dosaženém čase, který je oproti soupeřům pomalejší. Jeli jsme však i dostatečně opatrně, abychom předešli zbytečným problémům v pokračování soutěže. V sobotu ráno celý tým vstával v 6:00 a všichni se vydali do servisní zóny. Silnice byly suché, ale po vydatném dešti se dalo předpokládat, že bude během závodu velké množství vytahaného bláta na trati a v lese mokro. Volili jsme tak obutí 00-00. V 8:34 startujeme a čekají nás Slušovice. RZ známá z letošní Kopné. Ve třetí zatáčce RZ již však jdeme lehce mimo trať. Jednalo se o mokrý úsek po horizontu, kde se musí brzdit. Časová ztráta je však minimální a pokračujeme.

V půlce RZ však přichází další chyba. Po dobrždění do pravého vracáku a odbočení pomocí ruční brzdy nás stahuje škarpa a končíme na skoro dvě minuty v příkopu, než se mi podařilo usměrnit diváky a s jejich pomocí vyndat kita zpět na silnici. To je hned na začátek velká ztráta, ale při tak dlouhé a náročné soutěži neznamená úplný konec nadějím. Následuje Pindula, kde se myšlenky o naději potvrzují při pohledu na velký počet posádek končících po příkopech.

Pindula sama o sobě je těžká RZ, ale počasí a množství bláta to jen umocnilo. Po 2. RZ je servis, volba pneumatik zůstává, dělá se jen preventivní kontrola a vyrážíme na Troják. Tempo a rytmus, kterým jsme začali a je důležité ho udržet je slibné, ale asi v půlce RZ na úzké silnici v lese trefujeme levým předním kolem železný kolík uvnitř zatáčky, který byl skrytý keříkem nebo vysokou trávou. Nešlo však o zkracování zatáčky, kolík byl hned u kraje asfaltu a navíc ještě vyhnutý do silnice. Myslíme na defekt, ale to se nepotvrzuje, pokračujeme proto v tempu dál, ale David zjišťuje, že se mu do pravých zatáček těžko zatáčí. Asi po pěti kilometrech, když se z hlavní silnici sjíždí na vedlejší (obec Držková, start Podhoranu) a hned nato na úzký mostek, na který se skoro nevejdeme, už víme, že je zle. Naštěstí neovladatelný kit míří po asfaltu k vratům domu, což dává prostor pro brždění. Jdeme ven a kontrolujeme, co se stalo. Zjišťujeme ohnutou vzpěrnou tyč na levém ramenu.

Proto pokračujeme do cíle RZ, kde hned za stanovištěm STOP sundáváme kolo a kladivem se snažíme alespoň trochu tyč srovnat. Následuje přejezd na druhý průjezd Slušovicemi, ale řízení jde stále více z tuha a je to čím dál horší. Navíc nám do vnitřního prostoru auta proniká zápach a kouř spáleného oleje. Před startem zjišťujeme další vážnou závadu prasklý obal servořízení.

Rozhodujeme se však pokračovat, proto připravuji hasící přístroj, protože olej ze serva teče rovnou na svody výfuku. Při průjezdu Slušovicemi potkáváme stojícího Tondu Tlusťáka s uraženým kolem, stejně tak postávají o kus dále naši starší kamarádi Diego Gonzo a Paolo Pissani (od Jänneru a Šumavy, kde jsme po vzájemné domluvě zjistili, že Diego byl v roce 1994 soupeřem posádky Raichl-Škaloud (otec) na Rally San Marino, máme velmi přátelský vztah).

Absolvujeme s největší opatrností a vědomím o poškozeném řízení ještě Pindulu, a pak směřujeme konečně do servisu. Vše je připraveno a následuje výměna řízení a levého ramena. Výměna se protahuje, časovku stíháme jen tak tak o dvě minuty před vyloučením, a proto dostáváme penalizaci. Aby bylo všeho dost, tak po výjezdu ze servisu, hned po asi 300 metrech, se ozve z převodovky podezřelý zvuk – nevydržel diferenciál, auto se zastavuje a pro dnešek končíme. Na laně se vracíme zpět a mechanici okamžitě začínají s výměnou převodovky, abychom auto mohli odevzdat do UP a v neděli mohli díky SuperRally pokračovat.

Výměna proběhla bez problémů a vyrážíme s Davidem na krátký test kousek za Otrokovice. Aby smůly nebylo málo, pravým předním kolem najíždíme na nějaký předmět skrytý v trávě a děláme defekt. Kita se nám však podařilo odevzdat do UP a v neděli budeme se ztrátou 2× 5 minut za neprojeté 2 RZ +2:10 min. penalizace pokračovat. Startujeme až v 9:18 mezi posledními vozy Barum rally.

Nejsme však v SuperRally sami, stejně tak jedou i Tlusťák, Brynda, Gonzo, Honda, Achs, Veselý. Na nedělní 3. RZ volíme obutí 20-00. Na RZ Halenkovice dojíždíme a předjíždíme 3 auta, na Kudlovicích 2 auta a Komárově jedno auto, kde ještě těsně před koncem musíme couvat, což ale nejde vzhledem k dalšímu novému problému – nedaří se zařadit zpátečku, a tak nám musejí pomoc diváci a ztrácíme asi 12 sekund! Předjíždění na RZ pokaždé znamenalo ztrátu, zvlášť když auto dojedete na úzkém úseku a i kdyby jezdec chtěl, tak nemá vůz za ním jedoucí kde pustit, a nebo ještě horší varianta, že jste na širokém úseku, ale jezdec vás prostě pustit nechce!

V servisu začíná značně pršet a vody je mnoho, místní tvrdí, že pršet už bude celý den, proto volíme mokré Michelin TE. Záhy zjišťujeme ale značnou chybu, protože po výjezdu ze servisu a ujetí asi 5 km je zcela sucho. Doufáme však alespoň v mokré RZ, ale není to pravda a Halenkovice a Kudlovice jsou zcela suché. Doufali jsme ve zlepšení výsledku, když přední část startovního pole mají slick a prší , ale nebylo tomu tak a pomalejší časy jsme zajížděli my. Navíc se opět opakuje předjíždění. Gumy se velice rychle zahřály a začaly klouzat, čemuž odpovídala i jízda a hlavně časy. Na Kudlovicích jsme udělali další chybu. Při vyjetí z tratě a vracení se zpět na asfalt jsme ohnuli zadní nápravu. Po sdělení této informace z nás už v servisu museli být mechanici „na prášky“. Na startu poslední RZ soutěže (Komárov) však začíná pršet a alespoň jedna RZ bude na mokru, ale to jsou již kola značně sjetá. Opět zajíždíme pomalejší čas, protože nám prší a většina posádek měla sucho.

Soutěž jsme dokončili a obsadili 4. místo v Junior 2000, 7. místo v A6, 14. místo mezi Áčky a 47. místo absolutně. Soutěž to byla náročná, umocněna počasím a deštěm v pátek. Pro nás to byla na rozdíl od Bohemky soutěž s velkým množstvím vlastních chyb, hlavně na trati, ale i v servisu při volbě pneumatik. Přesto jsme rádi, že jsme se zúčastnili a soutěž dokončili. Byly to pro nás cenné kilometry. Děkujeme sponzorům a fanouškům. Nejvíce však tentokrát mechanikům a celému týmu, kteří pracovali opět výborně, a já s Davidem jsme jim to nevrátili v podobě dobrého výsledku, který je vždy potěší a dodá další impuls nám pomáhat. Takto jsme je mohli v servisu potěšit pouze dobrou „plzničkou“. Děkujeme.