www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 26. listopadu 2020, Svátek má Artur, zítra Xénie

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Rallysprint Série 2019

Jan Pilař – sezona za volantem Adama a R2 na palci nohy

13. prosince 2019 • 09:00

V kolotoči české rally se pohybuje spousta jezdců. Rozhovory zvládá někdo lépe, jiný hůře. Když ale spustí Honza Pilař, tak nejen že vás nepustí ke slovu, ale po jeho dialogu odcházíte s obličejovými svaly stále ještě v křeči od smíchu. Nevěříte? Věřte!

Honzo, od roku 2016 až po ten letošní jsi startoval jen sporadicky. Co bylo důvodem?

Jan Pilař - Roman Švec (Opel Adam Cup) - Rallysprint Kopná 2019

„To je pravda, startů nebylo moc, a jak to tak v životě bývá, důvod nebyl jen jeden. V roce 2015, kdy jsme si s Romanem Švecem dojeli s hondou v devítkách pro druhé místo celkově, jsem si řekl, že bych chtěl zkusit i něco jiného než je honda. Pokukoval jsem po R2, kterou pořídil Petr Kolář, v jehož týmu jsem dlouhodobě závodil. Byl to Citroën C2 R2 a byl boží. Bohužel nejen boží, ale i cena pronájmu byla jiná diskotéka. A tak jsem si tenkrát řekl, že peníze, co se mi podařilo sehnat od partnerů, využiji namísto pár startů s hondou na jeden start s R2, a to na mém milovaném Pačejově. Dalším důvodem byl inzerát Ctirada Hájka, že dává na trh svůj Opel Adam po Pepovi Petákovi. Koupil jsem jej za našetřené peníze a lidově řečeno jsem se vydojil ze všeho, a to ta finanční strastiplná cesta teprve začala. Dodnes se se souhlasným pokyvováním hlavy pousmívám nad větou Lukáše Nekvapila, který mi říkal „Hele, s vlastním autem poznáš, že jednotka peněz je jeden desetitisíc.“ Tím chtěl říct, že levnější to závodění fakt nebude. A měl pravdu, jako vždy. A díky tomu rozbití mého prasátka a následnému drobnému rozbití Adámka (Uweho) na Rally Příbram se odvíjely ty další sporadické starty v roce 2017. Rok na to už jsem chtěl jet plnohodnotnou sezonu Opel Adam Cupu. Kopná pro nás začala krásně, až na ten prsteníček zlomený o ruční brzdu, který způsobil, že jsem nemohl jet Rally Vyškov a musel jsem jet do Hustopečí, které jsem fakt jet nechtěl. No a tam jsem Uwemu rozbil čenich, doslova. Uklouzlo mi to na štěrku, pleskli jsme sebou o třešeň a skončili na boku v plamenech. Uwe nebyl pojištěný, takže opět peníze, avšak tentokrát na opravu, byly ten poslední důvod sporadických startů.“

Kde chudinka Adámek přišel k přejmenování na Uweho?

„Jaká chudinka? Uwe se jmenuje od začátku, co jej mám. Je to z toho důvodu, že ono je to takové zvláštní závodní auto, ani Áčko, ani eNko, takové ANko. No, a protože je z Německa a Adolfa má zabraného David (Štefan), tak mi přišlo dobré dát zvláštnímu autu zvláštní jméno. Tak jsem vybral Uweho a už mu tak říkají všichni. Pan Dolejš o tom jednou mluvil i na Motorsport Revue v reportáži z Kopné 2018.“

Pro letošní rok už to byla skoro kompletní sezona v Opel Adam Cupu… Jaká podle tebe byla?

„Sezona Cupu jako taková byla podle mě krásná a každý jsme si odnesli svou porci příběhu, kterou jsme si více či méně zasloužili a pro kterou jsme si přišli. V Adámcích se nás vystřídalo hodně a osobně mě mrzí, že například Honza Dvořák nestartoval častěji, protože na něj jsme se docela těšili. Všichni jsme se chtěli poměřit s talentem autoklubu, který má za sebou sezonu v R2. Kapitolou samou o sobě je jméno Dominik Stříteský. Ukázal nám, že se s tím autem dá jet o třídu jinak. Ano, bylo trochu frustrující, když na erzetě, kde měl člověk pocit, že jede fakt pěkně, i když věděl, kde ještě přidat, byl to třeba 90% výkon, tak on vám nasekal 35 vteřin a vy jen nechápete. Na stranu druhou, co by to bylo za svět, kdyby 37letého gentlemana (mě) neporážel devatenáctiletý nadějný mladík, který má tituly z motokár? To ale neznamená, že jsme se nesnažili, ale sportovně je nutno přiznat, že byl prostě lepší.

A pro mě osobně to byla sezona plná učení, poznávání a trochu optimalizace auta. Ono se toho na Adamovi sice moc vymyslet (dle pravidel) nedá, ale třeba můžete ho rozvážit a hrát si s geometrií. Díky Davidu Štefanovi a jeho týmu Ralex-Sport, který se o auto technicky stará, jsme Uweho dostali na úroveň, kdy se chová krásně neutrálně a čitelně. Pro mě osobně to byla sezona hodně dobrá, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem nechtěl více. Sám od sebe. A tak musím zamakat na sezoně 2020, nic jiného nezbývá, chci-li být alespoň v TOP3. A to chci.

Pro tuto sezonu (a další budou následovat) jsem si udělal licenci časoměřiče, abych tento krásný sport poznal i z jiné stránky, a hlavně se něco nového přiučil. Svou časoměřičskou kariéru jsem si odbyl na Krumlově s Luckou Sallerovou, které tímto moc děkuji za úvod do tajů času, a pak jsem si dal Bohemku. Z té jsem si odnesl zatím nejzábavnější časoměřičskou historku a to, když jsem s hůlkou v ruce přiváděl na startovní čáru Rendu Dohnala. Tak jsem si svědomitě hlídal nos jeho peugeotu, až jsem si neohlídal fakt, že Renda si najíždí víc ze strany než úplně všichni. A šup, už jsem měl 208 R2 na své levé noze. AU! Já na ně mával, ať couvnou a uleví mému namáhanému chodidlu, a oni mi oplátkou mávali na pozdrav.“

Rallysprint Kopná na rozjezd do sezony byla asi hodně dobrá. Na jejím konci jsi byl na nepopulární čtvrté příčce…

„To záleží, jak to s tím dobrem myslíš. Jestli jako náročností, tak Kopná určitě krásný start do sezony byla, a pokud se týče mého výkonu, tak bych úplně neřekl, že dobrá. Mně osobně se na Kopné paradoxně docela dařilo už s hondou a vloni s Adamem jsme zajeli druhé místo. Ale tempo, které letos nastolil Dominik a sekundoval mu David, bylo brutální. My jsme chybovali jednou v místě, kde jsem stejnou chybu udělal v roce 2013 s hondou. Sjezd ze Všeminy dolů končí brzdami do levé. Kdysi s hondou se mi to v kaluži v brzdném bodu utrhlo na brzdách, a museli jsme couvat. Letos bylo taky hnusně a jak tak projíždím poslední zatáčku k tomuto místu, tak si ještě říkám: „hlavně brzdi včas“. No, co myslíte, závodník je samozřejmě tvor vypatlaný, když ho odstartují. Uwe se utrhl na brzdách, otočil, zdechnul a po nastartování nešlo vyřadit a pak ani zařadit zpátečka. K mé smůle v tom místě stál Renda Dohnal, takže jsem byl za ultranemehlo, protože po chvíli dorazila spolujezdci Romanovi na mobil otázka: „On neumí brzdit?“. Nakonec to umístění bylo tak nějak plus mínus „za tři dobrý“, jak se říká. Co bylo ale skvělé, že se na závody poprvé od doby, co jezdím, přijela podívat moje mamka a za to jí patří velký dík. Ona to má jak indiáni s fotkami, ti si myslí, že jim fotka ukradne duši. A mamka si zase myslela, že když přijede na závody, tak zemřu někde ve škarpě trýznivou smrtí. Ke smůle mnohých, pořád kvokám, pořád kvokám.“

S vyškovskou rally asi moc spokojený nebudeš…

„Proč? Kvůli té pokutě za parkování, kterou jsem tam v pondělí jel zpět řešit? :-) Vlastně je to naopak. Já vím, že to umístění zní blbě, páté místo člověk zrovna neoslavuje stříkáním šampusu a skákáním do davu rozvášněných fanoušků. Ale když nepočítám ten defekt, tak se nám vlastně docela dařilo. Beru to spíš podle toho pocitu, který ve vás je, když jedete. Pro mě bylo důležité, že jsem si zase začal troufat a začal být trochu jezdecky drzý. Myslím to s ohledem na nemalou ránu v roce 2018. U mě ten zisk sebedůvěry trochu trvá. To znamená, že jsem třeba podržel skok přes křižovatku, i když mě za to přítelkyně Veronika zrovna dvakrát nepochválila, konkrétně hned na místě před všemi přihlížejícími prohlásila: „Já ho zabiju!“. A vážně mi v seskupení poskytla zpětnou vazbu a koučink na téma „Jak se (ne)jezdí bezpečně“. Její maminka, též přítomna (čehož si moc vážím), už nebyla tak přísná.“

Na startu jedné z nejkrásnějších rally u nás jsi ale chyběl. Tobě se nelíbí cestičky mezi vinicemi?

„Ne. Nelíbí :-). A to neberte nikdo jako urážku, ale jako upřímný a hlavně osobní názor. Já naprosto chápu a vnímám tu atmosféru tam a vidím i originalitu té soutěže, která třeba dle mého názoru nemá takovou sportovní hodnotu jako Krumlov nebo Bohemka, tak prostě je to jedinečný originál a osobně bych byl nerad, kdyby se soutěž někdy nejela. Koukám na ni rád. Nicméně mi ta soutěž přijde hrozně rychlá, na šotolině, mezi stromy a ve tmě. Což může znít skvěle a pro mnohé určitě je, já jen upřímně říkám, že pro mě ne. A víte, jak je to s dětmi, co si spálí ruku o plotnu? Tak já jsem si tam rozbil a spálil hračku. Takže prostě zatím vztah k místním luhům a hájům nenalezen, ale třeba se to časem ještě změní. Mimochodem jedna k dobru. Když jsme tenkrát odtáhli Uweho na boční cestu, abychom neblokovali erzetu, tak se tam sešel hlouček lidí a jeden pán, posilněn zcela jistě kvalitním révovým nápojem, ihned započal okem odborníka diagnostikovat šrámy mého samochodu rajdoweho řka: „To je nádherně rozbité, tomu skoro nic není, fakt dobře trefený, hele nic si z toho nedělej, kdybych to vopravoval já, tak za třicítku to dám, v pohodě“. Já v tu chvíli si říkám, že jen ližina pod motorem, která aktuálně vykazuje tvary všemožných křivek a patvarů jen ne rovnou ližinu, stojí asi deset tisíc. No drahý pane kolego, skoro jste se trefil. Jen si k tomu číslu přidejte jednu nulu na konec. Ale třeba myslel euro.“

V Pačejově opět „brambora“…

„No jo, to bylo hodně nepovedené. S hondou se mi na „Pačívu“ vždy dařilo a ani s R2 jsme tenkrát nezajeli vlastně špatně. Takže očekávání nebyla nejmenší, ale letos to byla bída. Z toho pátého místa na Vyškově jsem se radoval víc. Nejdřív jsem zachrápal na muničáku a dostali jsme. Když jsme dojeli na moje milované Čečelovice, tak se Romanovi deset vteřin před startem rozbil konektor v helmě a mně to velmi hlasitě pískalo do uší. Tak jsme museli vypnout interkom a jet na oči. Patnáct kilometrů ostrých a vám je s každým metrem trati jasné, jak moc v háji jste a pořád ještě jste nenarazili na dno toho průšvihu. Pak nás ještě potkala radostná událost v podobě prasklé olejové vany a už by to celkem na jeden závod stačilo. Poslední dvě rychlostní zkoušky jsem už dojel v TOP3 a porazil „žraloka“, tak aspoň nějaký pozitivní fakt tam byl.“

Na Kopné i v Pačejově ti bronz vyfoukl Szymon Žarlok… To asi trochu naštve…

„No jo, no. Je sportovní říci, že byli prostě rychlejší, i když jak už jsem říkal, na Pačejově se nám už v dílčích časech podařilo je přeskočit. Oni jsou pro mě výzvou, stejně jako David Štefan, na kterého je to pořad okolo jedné vteřiny na kilometr ztráty, což je prostě moc. Třeba z Vyškova jsme si udělali analýzu onboardů a Podivickou jsme si prohráli na té šotolině v JZD. Než jsme na ni najeli, tak jsme na Davida naopak měli náskok. Ale zpět k Szymonovi. Přeji jim, že jsou tu rychlí a jsem rád, že zůstanou v Cupu i v příštím roce. Oni jsou to primárně hrozní pohodáři a vždy je sranda se s nimi bavit. Už jen proto, že oni na vás mluví polsky, vy na ně česky a pravda je někde uprostřed. Oni jsou pro mě každopádně motivací a příští rok jim nechci dát zadarmo ani metr.“

Na Barumce to už ale konečně cinklo. Jak jsi prožíval evropský závod?

„Barumka byla nádherná. I přes fakt, že je to jednoznačně nejdražší soutěž v Cupu (ale i v mistráku) a za ty náklady, co necháte tam, byste odjeli pomalu tři sprinty. Ale stálo to za to. Atmosféra, kterou vám tam nachystají místní, je neskutečná. A nemyslím jen fanoušky rally, ale vážně místní babky a dědečky, kteří na vás mávají ze zahrad či návsí na přejezdových úsecích všude, úplně všude. I v jedenáct v noci byli na návsi lidi a chtěli podpis. Asi už tam nějaký kalíšek proběhl, že chtěli podpis i od takových jitrnic jako my. Soutěž mě moc bavila, znal jsem třeba Semetín, ale jen tu krátkou vsetínskou verzi. Plná verze je fakt plná. Nebo Březovická polookruhovka, kde jsem znal ten úsek, co se na Kopné jezdil jako RZ Hvozdná, fakt paráda. No a na závěr z toho byl třetí flek. To prostě bylo boží. Dojeli jsme do posledního servisu, unavení, neuvěřitelně unavení, ale šťastní. Když se podíváte na reportáž na Sport5, tak je vidět, jak mi únavou mrká každé oko jinak. Vypadá to fakt komicky. Ve Zlíně u UP na nás čekala Verunka se svojí mamkou, dali jsme si drink na oslavu v místním baru a šli umřít do postele.“

Na závěr sis vybral jednu ze dvou německých soutěží, ale byť jsi byl v průběhu závodu „na bedně“, technika byla proti…

„Takhle, já jsem si ji nevybral, okolnosti za mě rozhodly. Já jsem v rámci zaměstnání změnil ve firmě pozici a musel jsem odletět do USA přesně v tom termínu, na který se Zdeněk rozhodl domluvit Rally Erzgebirge. Hodně mi to vadilo, ale co máte dělat? Letenka koupená, konference povinná a hlavně je to ta práce, která celý ten mejdan zvaný já v rally financuje. Tedy z mé výplaty, ne sponzorsky. Sponzorsky se pro mě z nepochopitelných důvodů domluvili s nějakým Tommim Mäkinenem a lepí si samolepky na jakýsi Yaris WRC nebo co. Chápete to? Přitom jakou by Uwe nadělal parádu, panečku. Nicméně, Erzgebirge jsem tedy jet nemohl a naopak 3 Staedte musel, protože to je soutěž povinná pro ty posádky, které chtějí zůstat v celkové klasifikaci. Já o tom třetím místě průběžně nevěděl, protože jsme se na něj dostali kvůli zlomené poloose Szymona. Mnohem více by mě však mrzelo přenechání čtvrtého místa v Cupu Michalu Kolářovi. O to mi šlo nejvíce. Stačilo nám dojet a nebýt za ním. Když nám na šotolině praskla poloosa, plazili jsme se po trati a nakonec zaparkovali na příjezdové cestě k RZ mezi diváky, bylo mi fakt smutno. Verča nám nakonec dovezla kávu a dala pusu na čelíčko. Bylo zas na světě dobře.“

V průběhu roku ti četl noty Roman Švec a Michal Cibulka…

„Je tomu tak. S Romčou jsme byli domluvení na celou sezonu v Cupu, ale tam, kde se závody kryjí s programem Rendy Dohnala, tak jsme domluvení, že přednost má samozřejmě Renda. Protože jsem nejel Hustopeče, tak to mělo původně vyjít jen na Barumku, ale nakonec jsme s Michalem jeli i v Německu, protože Renda s Romčou jeli na Rallye du Valais. Spolupráce s Michalem byla super, hodně jsme se nasmáli a závody byly prostě na pohodu.“

Už střádáš plány na příští rok?

„Jasně, to už od začátku letošního roku :-). Příští rok bych rád jel co možná nejvíce závodů v Opel Adam Cup 2020. Auto je moje vlastní a na R2 nemám, respektive by to zase bylo jen pár závodů v R2 nebo celá sezona v mém Uwem. A já si osobně nemyslím (ostatně Dominik Stříteský to ukázal nám všem), že bych uměl vyčerpat potenciál Adama, tak proč se hnát do R2. Je ale fakt, že bych si někdy někde chtěl moc vyzkoušet Peugeot 208 R2. Mají být nové soutěže v rámci sprintů, takže to vypadá, že by se po letech paběrkování celé Rallysprint série mohlo blýsknut na lepší časy a zavítáme do nových míst. Za to bych byl moc rád, aby to vyšlo. Mým hlavním plánem ale je se na příští rok fakt připravit, což znamená se zase hodit do fyzické kondice a sehnat i nějaké jiné peníze než svoje vlastní :-).“

Vzkaz fanouškům a poděkování…

„Nevím, jestli mám úplně fanoušky v tom množném čísle, ale rád bych poděkoval za přízeň a zmínil zde pány Kalisty od Stříbra, se kterými jsem v kontaktu od svého prvního závodu, kterou byla právě Rallye show Stříbro, a oni za námi přišli do servisu si popovídat, čehož si dodnes velmi cením. Chtěl bych taky moc poděkovat rodině, ono to je takové klišé, ale letos za mnou dorazila moje mamka, tátovi to bohužel nevyšlo. A pak na co nejvíce závodech se snažila býti mi oporou má partnerka Verunka, což je nádherné. Na dvou soutěžích ji doplnila její maminka. Jestli se pojede příští rok Kopná, tak musím provést mou ségru, protože ta dorazila na Barumku a dá se říci, že ji atmosféra úplně pohltila a městskou erzetu si užila.

Chtěl bych vyjádřit velké díky každému, kdo za námi kamkoliv přijde, kdo mi okomentuje blog nebo lajkne status na facebooku. Já si toho vážně cením a jsem za to rád.

Vzkázal bych však hlavně, choďte na rally! Choďte, dokud nám tu jezdí krásné plnobenzínové (ale tak i na tu ropu se dá koukat, já vím) vozy, užívejte si to, nebude to navěky. Nedržkujte na pořadatele, že nemůžete stát zrovna tam, kde jste chtěli, oni to nemyslí zle, prostě je nutno stát ve vyznačených prostorách, nehudrujte, že někdo jede pomalu, já se polepším :-).

Hlavně se mějte všichni co nejlépe a ať jste zdraví, zbytek se dá koupit.“

Miroslav Vebr ; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist