Toyota má již odedávna nos na talentované jezdce rallye. Přijetí Carlose Sainze do týmu bylo přínosné pro obě strany. Kariéra Španěla získala nový rozměr a japonská značka jistou pozici v elitě WRC. Díky titulům vybojovaným na počátku 90. let 20. století se ze Sainze stala legenda, tři dekády bojoval na mistrovstvích světa, jezdil pro všechny největší producenty a potom sklízel úspěchy v Rallye Dakar.

Slovo legenda v jeho případě rozhodně není náhodné. Vnímají ho tak všude na světě. Sainze, dvojnásobného mistra světa za volantem Toyoty Celicy, si zvolili fanoušci rallye nejlepším jezdcem všech dob v této disciplíně.Ve finálním zápolení porazil devítinásobného mistra světa Sebastiena Loeba a získal téměř 60 procent všech hlasů.

Sainz již jako malý miloval sport. Dostal se do výběru Realu Madrid a ve svých 16 letech se stal mistrem Španělska ve squashi. V automobilovém sportu začínal Formulí Ford, ale stále se aktivně věnoval fotbalu a squashi. Závodil a současně studoval práva. Ještě v roce 1983 získával tituly na národní úrovni jakv rallye, tak v silničních závodech. Už o čtyři roky později se objevil na mistrovství světa v rallye.

Toyota sáhla po španělském talentu

Sainz debutoval na mistrovstvích světa díky Fordu, naději na titul s touto značkou však neměl. Sierra, těžká a s náhonem na zadní kola neměla v souboji s rivaly, kteří používali auta s oběma poháněnými nápravami, sebemenší šanci. V roce 1989 Španěl přijal nabídku Toyoty a jeho týmovým kolegou se stal dvojnásobný mistr světa Juha Kankkunen.

Začátky v novém týmu byly těžké, Celica GT-Four ST165 ještě bojovala s dětskými nemocemi. Čtyři Sainzovy závody v řadě skončily havárií, potom se ale Španěl hned třikrát dostal na pódium. V rallye RAC si jel pro vítězství, první ve WRC v jeho kariéře, ale kvůli problému s autem spadl na druhou pozici.

Dva tituly za tři roky

Kankkunen opustil tým a stále mladý Španěl převzal roli lídra. V roce 1990 vyhrál Rallye Akropolis, Nový Zéland, jako první jezdec nepocházející ze Skandinávie triumfoval v Rallye 1000 jezer a přidal i vítězství v Rallye RAC. Svůj první titul stvrdil ještě rekordním počtem získaných bodů(143).Přerušil tak dominanci Lancie, které kralovala v mistrovstvích světa od roku 1987.

V roce 1991 svedl Sainz s Kankkunenem úžasnou bitvu o mistrovský titul. Před posledním kolem sezóny měl Španěl jednobodový náskok, RAC však vyhrál Fin a radoval se z titulu. Sainzovi titul utekl už dřív – v Austrálii měl vážnou nehodu a ze závodů v Keni a Španělsku si body rovněž nepřivezl.

Na sezónu 1992 Toyota měla připravené nové auto - Celicu GT-Four ST185. Sainz si v ní zajel pro památné vítězství v Rallye Safari a vyhrál i domácí kolo ve Španělsku, před závěrečnou Rallye RAC však kromě něj měli šanci na titul ještě dva jezdci: Kankkunen, jenž na něj ztrácel dva body, a Didier Auriol s tříbodovou ztrátou, a to i přesto, že během sezóny zvítězil v šesti závodech. Sainz si s napjaté situaci vedl nejlépe, ve Velké Británii vyhrál a stal se podruhé mistrem světa.

Sainzova Celica

Toyota krátce před debutem závodní Celiky GT-Four ST185 předvedla civilní variantu ve speciální verzi Carlos Sainz. Automobilů se vyrobilo pět tisíc a tři tisíce z nich se dostaly do Evropy. Auto mělo dvoulitrový přeplňovaný motor o výkonu až 225 koní,širší karosérii, přídavné vstupy vzduchu, modifikovanou rychlostní skříň se zkrácenými převody, účinnější brzdy a 15palcová hliníková kola.

V interiéru byla ve středové konzoli nad řadicí pákou umístěna tabulka se sériovým číslem a podpisem “El Matadora”. Rozsah tachometru rychloměru byl nastaven do 260 km/h, ve standardu byl ukazatel tlaku turba. Limitovaná edice se nabízela s centrálním zamykáním, elektricky spouštěnými skly a elektrickým nastavováním zrcátka, audiosystémem a soustavou 10 reproduktorů. Dostupná byla i elektricky ovládaná střecha a kožené čalounění. Sainz má prý svůj exemplář Celicy dodnes.

Návrat do Toyoty

Po druhém titulu se Sainz rozhodl změnit prostředí. Závodil za Lancii, Ford i Subaru, v roce 1998 ale přijal znovu nabídku Toyoty, která se po odmlce vracela do závodů s novým autem – Corollou WRC. Sainzse znovu zapojil do bitvy o titul. Před posledním závodem – Rallye Velké Británie – ztrácel na Tommiho Makinena pouze dva body.

Jeho finský rival vypadl ze soutěže již po prvním dnu. Španěl potřeboval pouhé tři body, jel na bezpečném,čtvrtém místě, když se Corolla WRC 300 metrů před cílem poslední rychlostní zkoušky zastavila. Obrázky zoufalého Sainze a jeho navigátora Carlose Moyi, který zlostí rozbil přilbou zadní sklo závodního auta, obletěly celý svět.

Sezónu 1999 Toyota završila jako mistr světa, pro Sainze to však vydařený rok nebyl. Ani jedno vítězství a až páté místo v mistrovství – Španěl se cítil na mnohem víc. Je to přece jedna z legend WRC.

Během své kariéry absolvoval 196 závodů, 97krát stanul na stupních vítězů, 26krát vyhrál. Získal dva mistrovské tituly v kategorii jezdců, přičinil se k pěti mistrovským titulům v kategorii výrobců, včetně toho v roce 1999 s Toyotou. Za volantem závodních Celic a Coroll vyhrál celkem 13 závodů mistrovství světa. Když s rallye skončil, vsadil na cross-country, kde také nemá o úspěchy nouzi: v kultovním Rallye Dakar dojel třikrát jako první.

Ve stopách otce se vydal i Carlos Sainz jr. Již pět let závodí ve Formuli 1. Jezdil pro Toro Rosso, Red Bull, Renault, nyní pilotuje McLaren, a od roku 2021 bude reprezentovat stáj Ferrari. Naváže svými úspěchy svého otce?