Sezóna 2019 se Martinu Březíkovi náramně povedla. Na jejím konci obsadil v absolutní klasifikaci MČR v rally šestou příčku. Plány do letošního roku významně zkřížila pandemie koronaviru a Martin ve zbytku sezóny, pokud nějaký bude, bude na startu chybět.

Pojďme se na úvod ještě vrátit do loňské sezóny. Jaká podle tebe byla?

„Byl to určitě nejlepší rok za celou mou kariéru. Velký podíl na tom měl tým, za který jsem startoval, vůz Škoda Fabia R5 a také fakt, že jsem absolvoval kompletní sezónu ve velkém mistráku. Na konci roku po součtu bodů jsem dosáhl na nejlepší výsledek v celkovém hodnocení. Měl jsem ale i kousek onoho štěstí. V týmu jsem měl za parťáka Mirka Jakeše, což je rychlejší jezdec než jsem já, ale mně to hrálo víc do karet. Vše se prostě sešlo a já mohu být s rokem 2019 maximálně spokojený.“

Který závod se ti nejvíce povedl?

„Všechny závody byly v loňském roce pěkné. Ale pokud bych měl přece jen vybrat jednu soutěž, tak bych volil domácí Barum rally. Paradoxně výsledek není zrovna nejlepší, neboť na Trnavě (RZ Kašava 1) jsem udělal defekt, za který si mohu sám. Díky němu jsem se v tu chvíli propadl ve výsledcích o šest míst, což mne hodně mrzelo. Byla to velká škoda, ale to je prostě sport. Když se ale podívám na rychlost na erzetách a na celkový dojem, tak pocitově bych volil právě zlínskou rally.“

Co se týká celkového umístění, tak jsi dosáhl na konečnou šestou příčku, což je tvůj nejlepší výsledek. Tady jsi patrně spokojený…

„To určitě! Pro mne to byl opravdu velmi úspěšný rok. V minulosti jsem získal dvakrát titul nejrychlejšího jezdce s produkčním Mitsubishi Lancer EVO IX ve velkém mistráku, jednou ve sprintech a jednou jsem se stal vicemistrem třídy 3 v MČR, tak to vše bylo super. Ale umístění v absolutním pořadí se přece jen bere jinak. Zkrátka pokud se jezdec dostane do TOP 10, tak je to dobrý výsledek.“

Přesto se jeden závod z loňské sezóny nepovedl. Mám na mysli Bohemia rally, co se přihodilo?

„Na 11. rychlostní zkoušce krátce po startu jsem katl zatáčku, kterou katovala i auta přede mnou… S touto zatáčkou mělo problémy více posádek z přední části startovní listiny. Při seznamovacích jízdách jsem si tento úsek neprošlápl, neboť byl hodně zarostlý a mne ani v duchu nenapadlo, že by se mohla tudy katnout zatáčka. A když jsem přijel do tohoto místa, tak jsem viděl, že se zde vesele katuje a poslal jsem to tam i já. Jenže já poslal fabii asi o dva centimetry víc než soupeři. A ejhle, on tam byl skrytý betonový mostek, o který jsem prorazil gumu, poškodil ráfek a ulomil těhlici.“

Ty jsi během své kariéry všeobecně moc neboural. Kde hledat návod na rychlou jízdu bez nehod?

(smích) „Těžko říct, ale asi se bojím a nejedu už tak rychle (smích). Možná i proto jsem nebýval výš ve výsledkových listinách. Já jsem celkově začínal později se závoděním a taky jsem u toho asi více přemýšlel, než by bylo zdrávo. Ale nemohu říct, že nebourám – taky jsem několikrát boural. Když třeba vezmu první dva starty s fabii R5, tak oba skončily havárií. V roce 2018 při Barum rally na domácí trati, na erzetě Kašava, kterou jsem jel v zimě snad „tisíckrát“, jsem to poslal do stromu. Prostě to se stane. A když už jsem vzpomněl dva starty s R5 a dvě havárky, tak ta první se datuje do sezóny 2016 a ke vsetínskému sprintu. Tehdy jsem si zapůjčil od Romana Kresty fabii R5. Problém byl v tom, že já si v tu chvíli neuvědomil šířku škodovky. Posez v mitsubishi, se kterým jsem v té sezóně startoval, a Romanovy R5 byl přece jen rozdílný. Před sprintem jsem najel pouze třicet kilometrů, ale vše proběhlo v klidu a opatrnosti. Z enka jsem byl zvyklý, že do zatáček se muselo víc zatočit a lancer se tam i lehce svezl. Sprint začínal erzetou Semetín – Hošťálková a já do druhé zatáčky najel, zatočil a auto zatočilo… Nečekaně (smích). Pro mne to bylo nečekaně, neboť fabie zatočila přesně tak, jak jsem ji poslal. Smůla byla v tom, že tam byl betonový mostek, já jej lízl a vylomil kolo.“

Tvůj syn Adam loni získal titul mistra RSS, jak jeho výkon hodnotíš?

„Podle mě jel velice pěkně. Na to, že Adam nesedí v závodním autě často a že prakticky netestuje, tak byl výkon suprovní. Rozhodně má velký cit pro auto. K tomu není co víc dodat. Chtělo by to ale nějakou finanční injekci, aby mohl pokračovat a dál se rozvíjet. V kvalitním jezdci se pozná talent, ale aby šel dál, tak je potřeba skloubit víc věcí.“

Předpokládám, že jsi na něj hodně pyšný…

„Samozřejmě. Každého rodiče těší, když je jeho potomek vepředu. A když navíc vyhraje, pak to nemá chybu.“

Nenahlodává tě pomyšlení, že Adam bude přece jen rychlejší než ty?

„Adam už je v tuto chvíli rychlejší než já, takže mne nic nenahlodává. Já jsem se s tím smířil, s tím jsem neměl problém. Člověk sám zjistí, že mladí jezdci jdou dopředu a začnou ty starší porážet. Podle mne je to tak ale dobře. Bylo by špatně, kdyby staří mazáci stále vítězili. Je pravdou, že před třemi roky mě docela bolelo, když mne Adam začínal porážet, ale už jsem si zvykl.“

Chtěl by sis vyzkoušet vůz kategorie R2?

„Nové zkušenosti bych se rozhodně nebránil. Byla by to pro mne velká změna, neboť prakticky celou svou kariéru jsem seděl za volantem čtyřkolky. Ale pokud by byla příležitost, proč ji nevyužít?!“

Vím, že jste proti sobě stáli ve stejných vozech při závodech Traiva rally cupu, ale jak by dopadlo rodinné měření při opravdové rally? Kdo by byl lepší?

„Tady by byl určitě lepší Adam. Ale hodně by záleželo, kde by se jelo. Pokud by to byla soutěž, kterou Adam zná a kde již v minulosti startoval, tak tady by byl rychlejší. Ale možná kdybychom startovali na rally, kde doposud nejel, bylo by to patrně těsné. Inu dravé mládí jde vpřed.“

Neuvažujete o takovém dvojstartu rodinného klanu Březíků?

„Podle mě je to špatná otázka v současné době. Kdyby byla jiná doba a byla by příležitost, tak bychom to rádi zkusili. Myslím si, že k tomu ale asi nikdy nedojde. Klidně bych pro tento zážitek usedl i do vozu specifikace R2. A to i přesto, že už nyní vím, že bych z tohoto duelu vyšel poražen.“

Nebyl by třeba váš duel ozdobou jubilejního ročníku Barum rally?

„Těžko říct. Určitě by to ale bylo zajímavé. Je ale otázkou, jak moc by tento souboj byl vyhecovaný a zda by to nebylo až za hranou…“

Ve vaší rodině závodíš ty i Adam, co na to říká nejbližší okolí?

„Manželka se s našimi závody už tak nějak srovnala. Doma mám ještě jednoho syna, který ovšem nemá takové ambice do motoristického sportu a je jinak založený. Oba nám ale velmi fandí a podporují nás. Manželka samozřejmě brblá, ale která žena je jiná!? Když jsou závody, tak sleduje výsledky on line. Samozřejmě má mateřský strach, což je pochopitelné.“

Jaká bývá atmosféra před závody, po vydařeném/nepodařeném závodě? Dochází k hecování?

„Doma to bývá v klidu. Za ty roky závodění jsme si na vše už zvykli. Závody jsou součásti našeho života a tak to prostě bereme. Po závodech se vracíváme domů unaveni a není moc času na sáhodlouhé rozebírání, jak kdo jel. Moc se nehecujeme. Spíše to je o popichování. Když se něco nepovede mně, tak slýchávám od Adama poznámky ve stylu „už bys toho mohl nechat“. No a já mu to vracím, ale vždy je to míněno v dobrém a s humorem. To prostě musí být.“

Dovedeš si představit posádku Březík – Březík? Jak by to dopadlo?

„No ty vole! (smích) My už jsme jeden takový závod spolu absolvovali, tehdy to bylo Ve stopě Valašské zimy. Často bývá velkým problémem, že pokud jezdec drží volant, tak nechce sedat vedle na místo spolujezdce. Já osobně obdivuji Juhu Hanninena, když četl noty letos ve Švédsku Jari Matti Latvalovi. Spolujezdec musí bezmezně důvěřovat jezdci. A pro řidiče, který usedne na místo spolujezdce, to musí být dvojnásobně těžké. Každý jezdec má svůj styl a přece jen z té pravé sedačky auto nijak neovlivní. Samozřejmě, že já bych chtěl řídit. Zatím jsem se s Adamem svezl výjimečně, ale číst bych mu asi nedokázal. Za volant by patrně sedl ten, kdo by k němu dřív doběhl a ten druhý by nakvašeně seděl vedle (smích).“

Mimo rally hraješ také golf? Který sport ti přináší větší potěšení, rally nebo golf?

(smích) „Nedá se říct, který sport mi přináší větší potěšení, neboť každý sport je zcela jiný. Oba sporty jsou o maximálním soustředění. Rally je totální adrenalin a úlet, kdy jedeš po úzké lesní cestě na vytočenou pětku. Golf je naopak odpočinkový sport, kdy s kamarády hrajeme o nějakou tu korunu. Je to o odreagování.“

Na golfu tedy můžeš vydělat na pokrytí sezóny?

(smích) „My hrajeme řádově o desetikoruny, takže na pokrytí sezóny to jaksi není. Ale taky se stává, že platím výhru soupeři.“

Postavil ses na start již téměř 100 závodů, ale pouze dva byly v zahraničí, neláká tě startovat někde jinde, než v České republice?

„Zahraniční starty mne pochopitelně lákaly a stále lákají. Nikdy k tomu ale nebyly patřičné podmínky a ani sponzoři nebyli těmto startům nějak nakloněni. Já ve své kariéře startoval na dvou zahraničních soutěžích. Jednou to bylo na Lausitz rally v Německu a pak na Waldviertel rally v Rakousku. Oba starty jsme si zaplatili ze svého, protože jsme se na těchto soutěžích prostě chtěli svézt. Zatímco v Rakousku jsem lehce poškodil auto a krapet amputoval zadní kolo u lanceru, v Německu jsem dokončil rally na 9. místě v absolutní klasifikaci. V každém případě to byl vždy krásný zážitek svézt se na šotolině. Pokud bych měl možnost, tak bych opět volil nějaký šotolinový závod.“

Nahráváš na otázku – jaký závod by byl ten tvůj vysněný a v jakém autě?

„Určitě by mne lákaly soutěže stylu Finska nebo Estonska, kde jsou pěkné a nerozbité cesty, bez kolejí a děr. A pokud bych na takovéto soutěži mohl startovat s vozem specifikace R5, tak to by byla pecka. To by mne opravdu hodně lákalo.“

Letošní sezóna je z pohledu rally hodně chudá, jak ji vnímáš ty? A jak by podle tebe mohl zbytek roku vypadat?

„Je otázkou, jestli letošní sezóna má ještě nějaký smysl. Pokud se rozjede, tak to bude jen pár závodů. Já osobně bych to viděl jako tréninkovou sezónu a přípravu na další rok, který bude plnohodnotný. Letos s nastavenými opatřeními si nedovedu představit, jak taková sezóna bude fungovat. Otázkou bude, jak dopadne přesouvání závodů na jiné termíny. Nevím ani, jak bude znít konečné hodnocení z těch málo podniků, které se odjedou. Je to jeden velký otazník a sám jsem zvědavý, jak to vše dopadne. Možná se někdo bude na mne zlobit, ale já bych tento rok pojal jako testovací, bez konečné klasifikace.“

Už jsi naznačoval, že do letošní sezóny nenastoupíš…

„Letošní sezónu jsem bohužel uzavřel, aniž bych ji otevřel. Největší vliv na to mají události, které jsou spojené s koronavirem a které nás jako firmu stály spousty peněz. Proto si nedovedu představit, že bych ještě letos šel závodit. To samé platí i pro Adama.“

Jaké máš tedy plány do příštího roku?

„To, že letos nepojedeme, neznamená, že jdeme pověsit kombinézy na hřebík. Budeme se snažit bojovat o to, abychom se oba vrátili zpět na rychlostní zkoušky. V tuto chvíli nedokážu víc říct k sezóně 2021. Určitě se chci ještě svézt, ale ne za každou cenu.“

Ty si dokážeš představit svůj život bez rally?

(dlouhá pauza přemýšlení před odpovědí) „Dovedu si představit život bez rally, ale… Dovedu si představit, že nebudu aktivním účastníkem, tedy stát na startu rally. Nedovedu si ale představit, že by třeba zanikla Barumka a já se nemohl jít dívat na závody. Chyběly by mi zvuky závodních aut, které ve mně evokují pocity, jež mi dodávají energii. Hlavně si ale nechci připustit, že někdy v budoucnu budou jezdit rally elektrické vozy. To bude konec všeho.“

Vzkaz fanouškům…

„Děkuji i za Adama všem fanouškům za přízeň, kterou nám věnovali. Doufám, že jsme je našimi průjezdy občas i pobavili. Hlavně jim přeji, aby zůstali u tohoto krásného sportu a užívali si ho.“

Poděkování…

„Mé velké poděkování patří celému týmu. Mohl bych zde jmenovat spoustu jmen, ale je to zbytečné a každý se zde najde. Díky patří také všem, kteří se točí kolem nás, ale i celkově okolo rally. Je tady spousta lidí, kteří tvoří závody a nejsou tolik vidět. Všem patří mé díky.“