www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 28. března 2024, Svátek má Soňa, zítra Taťána

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Ostatní soutěže 2020

Do třetice zdolaná Jänner Rallye - poslední předkoronavirové dobrodružství

17. července 2020 • 12:00

Naše posádka Aleš Holakovský – Martin Vinopal v lednu již potřetí v řadě úspěšně absolvovala novoroční Jänner Rallye. Letos se to ukázalo jako mimořádně chytrý počin, protože kromě tradičního zdroje silných rallyových zážitků šlo také zároveň o jednu posledních příležitostí, jak se ještě před koronavirovou pandemií v první polovině roku někde svézt. Jakožto pilot modré Felicie jsem proto tradičně sám sebe vyzpovídal v samorozhovoru, který má zároveň tu výhodou, že je epidemiologicky zcela bezpečný.

Aleši, do třetice jste s „Víňákem“ zdárně stanuli v cíli Jänner Rallye, nestala se Vám z toho už tak trochu všední rutina?

Náš cíl pro letošní ročník v podobě cílového „hattricku“ byl sice splněn, ale rutina to nebyla v žádném případě. Právě naopak, každý z našich třech dosavadních ročníků byl zcela odlišný. V roce 2018 se na RZ1 vytvořil brutální led, na který doplatilo snad dvacet posádek, ale pak už zůstaly podmínky poměrně konstantní jako tréninku. Loni zase byla monumentální, snad padesátiletá, sněhová kalamita, kdy jsme po celou maximálně punkovou soutěž neujeli ani metr po asfaltu, a to ani na přejezdech. Tlačili jsme se se soupeři navzájem v závějích, na přejezdech se muselo jezdit v podobném tempu jako na RZ (takže časovky byly v průběhu druhé etapy zrušené), a vítězstvím bylo už jenom dorazit nějak včas ke startu RZ a roztlačit/vytlačit na něj petráškovsko-královskouAsconu, aby se člověk vůbec dostal na startovní čáru.No a zároveň to byla neuvěřitelná jezdecká/spolujezdecká pohádka, ale místy také nefalšované soutěžácké ledové peklo, hlavně, když nám na noční RZ v hustém sněžení namrzlo přední okno.

Jako vzpomínky dobré, no ale co tedy, Aleši, letos?

Letos nás dali před soutěží na oficiálním webu Jänner Rallye jako titulní fotku ke článku představujícím 2WD účastníky, takže to začalo dobře J Ale vážně - letos byl Jänner pro změnu nefalšované Monte Carlo, kdy se po celé dva dny měnily podmínky z hodiny na hodinu a z kilometru na kilometr. Vyzkoušeli jsme si úplně všechno od suchého asfaltu přes mokro, bláto, ujetý sníh, čerstvou mokrou břečku, čerstvý prašan až po led. Někdy i to vše na jedné rychlostní zkoušce. Navíc se nám dařilo jezdit pěkné časy, od té doby co začalo sněžit, tak pravidelně třetí i jeden druhý ze šesti českých posádek. Těch sériových 45 kW v naší Feldě na Jänneru prostě dokáže divy!

Dokonce už jste během soutěže prý i přezouvali gumy…

Ano, to byla v našem týmu letos velká revoluce. Před dvěma lety jsme gumy nepřezuli ani nepřehodili ani jednou, protože jsme stejně měli rozumně použitelné jenom čtyři Vraníky, co byly na autě, z toho dva výrazně horší. Loni už jsme měli navíc i čtyři staré Vraníky s pár hroty, které opět zůstaly na autě po celou dobu, ale mezi etapama se alespoň přehodily podle počtu hrotů zezadu dopředu. No a letos jsme už vezli 14 gum a pozor, všechny jsme skutečně použili! To vypovídá o proměnlivosti a náročnosti podmínek. No a po velkém úspěchu na Barumce jsme na Jänneru poprvé měli i světelnou rampu, která se zde využije po oba dva dlouhé závodní večery.

Tedy tedy, takového materiálu. Naštěstí jste však měli esa i mezi mechaniky!

Je to tak, náš tradiční (nejenom) jännerovský „šéfmechanik“ Radek Zdrubecký se letos poprvé může pyšnit oficiálním titulem úřadujícího mistra ČR v Automobilových orientačních soutěžích za rok 2019 (více na www.aoscz.info a také na https://www.autoklub.cz/motorsport/komise-automobilovych-orientacnich-soutezi/). „Zástupce šéfmechanika“, Tomáš Zdrubecký, je zase úspěšným „revivalistou“ a slalomářem na různých typech hezkých starých škodovek. No, nechceme se chlubit, ale kdo z vás to má?;-)

Slyšel jsem však, že účast Vašich mechaniků byla ohrožena.

No jo, loni zde částečně přišli o svůj rodinný stan, který propůjčili do týmových služeb a jeho střešní konstrukce nevydržela kalamitní nápor sněhu. Na Barumku jsem tedy dovezl stan z našich rodinných zdrojů, jenže se na místě ukázalo, že je po jedné vichřici nekompletní a je použitelná jenom půlka. Takže jsem dostal nůž na krk, že jestli nebude na Jänner pořádný stan a bude jim dva dny sněžit za krk, tak nikam nejedou. Rallyový Ježíšek naštěstí stan naježil pod vánoční stromeček a mohli jsme vyrazit.

Výborně tak se snad konečně pořádně dostaneme k letošnímu ročníku v závodění. Tak povídej.

Už v průběhu minulého roku vyšlo ve známost, že letošní ročník bude zkrácen z dosavadních 220 km na 160-165 km, aby to měli posádky levnější. Takže jsme (společně s velvyslancem Jänner Rallye pro českou část Rakouska-Uherska Pepou Králem) zamáčkli slzu. Je možné, že někdo, kdo si pronajímá R5ku, z toho má radost, ale mě ta ušetřená pětistovka za benzín z Tank ONO z Dolního Dvořiště fakt moc nepotěšila. Náš sériový vůz neplývající výkonem ani amortizací, ale zato oplývající výdrží, potřebuje jezdit co nejdelší soutěže. O jezdeckých zážitcích ani nemluvě. Kromě toho zkrácení kilometráže RZ výrazněji vychýlilo poměr přejezdových a ostrých km ve prospěch těch přejezdových, takže jsme si na přejezdech museli vyprávět i o sexu a o dráždění přední strany pochvy, abychom se nenudili, což se nám normálně fakt nestává. Na druhou stranu rozmanitost počasí a proměnlivost povrchů úbytek kilometrů zdárně vykompenzovala, takže dobrodružství bylo v obvyklém množství a intenzitě.

Dobře dobře. My ale chceme vědět, jak se Vám letos závodilo a jak se to vyvíjelo.

Seznamovací jízdy pro nás byly letos výrazně jednodušší, než vlastní soutěž, což na Jänneru nemusí být vždy úplným pravidlem. Kromě znalosti erzet z minulých ročníků a zkrácení kilometráže nám seznamovací jízdy zpříjemnil zapůjčený předváděcí vůz DS 7 Crossback. Tohle vetší SUV je designově fakt zajímavé, jak zvenku, tak hlavně zevnitř v interiéru a na palubní desce, kde se pořád něco děje, ať už funkčně nebo vizuálně. Po přesednutí do jiných podobných aut pak člověk pociťuje až nudu. Navíc jsme DS sedmičku jej zneužili i pro dopravu servisního vybavení včetně stanu, pneumatik či světelné rampy, takže jsme ocenili, že se tam toho i hodně vejde. Auto má i hodně pokročilých funkcí a asistentů, které člověku utrmácenému po celodenních seznamovacích jízdách nebo závodění rozhodně přijdou vhod. Takže v kombinaci s rozpisem napsaným z minulých let a kulisou zdejších hradních zřícenin jsme si letos už místy připadali spíše jako na rodinném výletě. Jenom místo „geokešek“ jsme se snažili najít všechny ledové plotny a naopak proškrtat ty, co přes léto roztály.

To zní jako nedělní výlet na zahrádku, nicméně stále jde s přehledem o nejtěžší středoevropskou zimní rallye.

Zdejší horská a podhorská krajina, to je JE zahrádka. Při seznamovacích jízdách převažoval asfalt, ovšem se zbytky ledu či sněhu v pasážích v lese nebo ve stínu. Výjimečně výživná byla v tomto směru zejména poslední třetina letos nejdelší RZ, našeho oblíbeného nočního Schönau. Nicméně předpověď počasí na závodní víkend již dávala tušit, že bude všechno jinak.

Řadu Tvých kolegů závodníků na různých úrovních zajímalo, jak se vám letos jelo na různých typech pneumatik. Prozradíš?

Tak určitě. Na shakedownu jsme se jali poprvé v životě vyzkoušet jaké je to s hroty na asfaltu, konkrétně s novými Nokiany Hakkapeliitta. Nefunkčnost překonala všechna moje očekávání. Bylo to jako na šotolině, na každý pohyb volantem Felda reagovala příjemně plynulým, ale i tak docela rychlým smykem do boku a na brzdách se to šoupalo jako po železe a né a né zastavit. Čili sranda maximální, ale jet na tom celou převážně asfaltovou etapu, jenom kvůli pár hypotetickým kilometrům ledu, to teda člověk fakt nechce. Takže jsme po shakedownu nasadili ohrotované letité Vraníky z loňska, které mají hrotů tak 4x-5x méně než nové Nokiany, a vyrazili otestovat jejich chování. To připomínalo běžnou pneumatiku bez hrotů, jak částečně na brzdách, tak hlavně v zatáčkách, kdy to zdaleka nemělo tendenci chodit tak bokem jako na Nokianech. Padlo tedy rozhodnutí, že do první etapy, která věštila po ránu i přes den asfalt se zbytky ledu, se vyrazí právě na starých Vraníkách. To se po absolvování slavnostního shromáždění na freistadtském náměstí a tradičně parádního ceremoniálního startu v Messehalle také stalo.

Výborně, už závodíme. Tak jak tedy probíhala první etapa, která čítala osm rychlostních zkoušek?

Až do večera docela v klidu. Na Pierbachu a Aréně Konigwiesen ledy roztály, takže i těch pár hrotů jsme vezli zbytečně, ale hlavně Pierbach je dopředu naprosto nevyzpytatelný.Také jsme na něm zapomněli sklopit zrcátka, tak jsem v každé druhé zatáčce čekal nepříjemnou ránu, jak se urazí o sněhové tyčky. Když jsme je pak před Arénou sklopili, hned se mi jelo lépe Už v prvních průjezdech bylo hodně vykatováno, takže v druhých to bylo o to výživnější. Na Pierbachu už jsme zvyklý z minulých let, že se postupně mění v šotolinu, ale tentokrát to bylo i na Aréně Königwiesen, kde na louce před nájezdem do druhého kola pod nánosem bláta zcela zmizela silnice minimálně na padesáti metrech. No, to jsme ještě nevěděli, jak to bude vypadat zítra na Unterweissenbachu… Na druhou rundu jsme tedy sundali hřeby a dozadu jsem experimentálně nechal dát Protektory Praha, které už odjely předloňský Pražský Rallysprint (co také jiného by měly jezdit :-) )a částečně slušovického Mikuláše, protože mají super měkkou směs. Nicméně absence hran olítaných na minulých soutěžích ve zdejším blátě zapříčinila, že to nebyla ideální volba (teda, né že by to někomu moc vadilo, zase to šlo hezky bokem).

Nicméně pneu bez hrotů se na autě dlouho neohřály…

To ne, protože pak už přišlo zdejší brzké šero a tma a předpoklad zmrazků. Kratší RZ 5 St. Oswald byla lehce protrpěná, protože se vymyká zdejším zvyklostem - je hodně rychlá a na vysokých Vraníkách na 14" kolech už má naše Felda vážný problém utáhnout rovinky se zrychlením větším než limitně se blížícím nule.Pocitově to fakt nejelo, i když dosažený čas kupodivu nebyl špatný. No, ale my jsme se stejně těšili na něco jiného, tím byla královská RZ Schönau – St. Leonhard, tradičně za tmy i v prvním průjezdu. Na této RZ jsme na vlastní kůži zažili pro dlouhé Schönau typické dvojité předjíždění, když my jsme o minutu předjížděli auto před námi a nás zároveň auto za námi. Tyhle „vláčky“ třech aut za sebou jsem zde dříve zažíval pravidelně jako divák. K tomu se nám zde podařilo zajet pěkný čas a posunout se ve výsledcích nahoru, až nám chodily do auta pochvalné zprávy. Takže zábavy bylo dost, ani nevadilo, že i zde prakticky roztál led i sníh přítomný v tréninku, i když během RZ lehce sněžilo. Prostě já říkám, kdo si nezajel noční Schönau, tak neví, co je to pravá rallye! Tady příroda fakt nedá člověku ten průjezd zadarmo a naznačuje mu, že v lednu má sedět v křesle s nohama v teple a nehonit se v noci po lesích a údolích.

Což se záhy potvrdilo v druhé večerní rundě, kdy teprve začala ta pravá Jänner Rallye, že?!

Přesně tak, do teď to byla jenom rozcvička. Krátce před startem druhého St. Oswaldu začalo při teplotě kolem nuly velmi intenzivně sněžit, takže jsme RZ odjeli komplet na čerstvém, mokrém zcela nekonzistentním sněhu. Nebrzdilo to, nezatáčelo to, a nebylo nic vidět, protože padal hustý sníh. Své by o tom mohl vyprávět Miloš Sekyra, kterého jsme míjeli na trati, který neměl vhodnou volbu pneu pro tyto podmínky. Jeho zadohrab od BMW se dobelhal do cíle jen tak tak. Ale my to tak máme rádi, tak se nám to líbí! Takže jsme zde zajeli 48. čas ze 63 aut a posunuli se o další dvě příčky nahoru. Nebylo to ale jen tak, v lese nad hlavním diváckým místem v nejvyšším bodě RZ jsme prožili první ze dvou velkých krizovek závodu, když se to v zatáčce z kopce za horizontem spakovalo bokem do lesa. Nebylo to sice v závratné rychlosti, ale v dostatečné na to, abychom v lese ulámali z auta všechno možné. Naštěstí jsme zůstali na trati a plynule pokračovali dále. Takové štěstí bohužel neměli někteří soupeři na druhém Schönau, kde panovaly podobné podmínky. Závěrečná RZ první etapy byla tedy po dvou haváriích zrušena - a to je co říct, protože na Jänneru se erzety normálně neruší. Tato situace pro nás měla ještě jednu dohru – jak jsme byli zároveň nadšení tím, že začalo sněžit, a zároveň smutní z toho, že nám zrušili naší oblíbenou RZ, tak jsme si zapomněli v dlouhé koloně před zrušenou RZ „píchnout“ časovku a byla z toho poctivá 50 sekundová penalizace.Naštěstí, minuta sem, minuta tam, na téhle soutěži nic neznamená, což se následně i potvrdilo a do konečných výsledků to nijak nezasáhlo.

Dá se tedy říci, že do druhé etapy jste vzhlíželi s nadšením?

Ano, vzhledem k předpovědi sněžení a dopoledním horským RZ velmi. Když jsme se ráno před nedělní etapou probudili, tak bylo poctivě bílo i v Rožmberku, takže jsme v horách v okolí RZ Liebenau a Unterweissenbachu očekávali slušný masakr a gratulovali si k večernímu rozhodnutí nasadit opět Vraníky, které jsou v hlubokém sněhu „hrabky“ jak se patří. Nakonec na horách sice nenapadlo tolik sněhu, kolik by se dalo čekat, ale bohatě to stačilo to na 100%ní zimní jezdeckou idylku. Na Liebenau jsem se rozdováděl tak, že jsme ve sjezdu v hodinách vycestovali na louku, přímo před očima našich mechaniků bratrů Zdrubeckých. Pak dostali trochu vynadáno, protože nějaký divák doběhl k autu a vytlačil nás dříve než oni. Ale na jejich obhajobu je třeba říci, že to měli fakt daleko a fakt běželiJ V tomhle místě jsme to honili už loni, ale to bylo hlubokém sněhu vše takové pomalejší a dalo se to chytit. Teď se zadek spakoval tak rychle, že jsem se s tím při pohledu na rychle blížící se příkop v údolí radši ani nesnažil bojovat. Za pořízení fotodokumentace z tohoto výletu děkujeme Dušanovi Rybkovi z Rally Klubu Mštěnovice. Pak následoval malebný Unterweissenbach, další sněhová idylka, nicméně už při prvním průjezdu zde vznikly šokující „katy“, když ve dvou místech na louce (z toho v jednom na maximálku) se začalo místo po silnici jezdit rovně přes louku z druhé strany sněhových tyčí, přičemž na vjezdu a výjezdu na louku jich bylo vždy několik vykácených. Přestali jsme si býti jistí, jestli ještě jedeme rallye nebo jsme se ocitli na nějakém freestyle-autokrosu. O českém mistráku se sice říká, že se zde jezdí nesmyslné katy (s čímž bych si dovolil souhlasit), ale to co vzniklo zde, to jsem tedy ještě nikde u nás zdaleka neviděl. Nicméně takové podmínky plné sněhu a bláta nám sedí, navíc tyhle RZ se jezdí více z kopce než do kopce, takže i naše zajeté časy se posunuly (i přes tahání ruček pro potěchu vlastní i diváků)oproti sobotě nahoru.

No a pak se to stalo! Poprvé jste na Jänneru jeli jiné pneu, než protektory Vraníky! Jak je to možné?

Už při prvních průjezdech bylo zřejmé, že při slunečném počasí sníh na trati dlouho nevydrží a stane se z toho mix ledu, sněhu a asfaltu, o blátě nemluvě. Takže jsme na druhé průjezdy dvojice horských RZ konečně vsadili na naše nově zakoupené Nokiany Hakapellitaa. A byla to do těchto skvostných s*aček výborná volba, hlavně pocitově. Zatímco na vysokých Vraníkách se dá auto kormidlovat jenom orientačně, na Nokianech měl člověk pocit, že to auto i docela řídí, a hrabáky už potřeba opravdu nebyly.Příjemným bonusem bylo to, že na RZ Untereissenbach jsme se „naučili“ sklápět obě zrcátka za jízdy o sněhové tyče tak, že se ani nerozbila:-D Jinak druhá horská runda už proběhla bez zvláštních incidentů, tedy pokud nepočítám jednu menší krizive sjezdu v zatáčce v lese na ledu, kde už předtím skončil jeden Peugeot a jedno Mitsubishi. Ale zde se těžko určuje, co už je krize, a co je ještě standardní pohyb vozidla po zledovatělé vozovce.

Pak už vás čekal jenom dvojí průjezd závěrečnou příměstskou RZ Lasberg. Ta vám přinesla jak radost z dosažených časů, tak zde vaše cesta letošním Jännerem na poslední chvíli málem předčasně skončila…co se tam dělo?

RZ Lasberg je oproti ostatním RZ poměrně odlišná – je poměrně nízko položená, rychlejší, a je to takový zrádný mix všeho možného. Letos to platilo trojnásobně, protože vzhledem ke slunečnému počasí odtával sníh a střídalo se tu úplně všechno od suchého asfaltu přes šotolinu a sníh až po hodně ledu v lesních úsecích. Jednou nám to na ledu na brzdách dokonce chcíplo, hroty nehroty.Jako dobrý indikátor průserových a zledovatělých míst zde sloužily české vlajky - českou vlajku viděti = průser tušiti. Je vidět, že na Jänner jezdí z Čech a Moravy z řad fanoušků a diváků zejména odborníci, kteří dobře vědí, kam stojí za to se postavit. Do těchto podmínek byly jasnou volbou opět Nokiany,a zřejmě také volbou dobrou, protože i přes jistou (asi nutnou) obezřetnost jsme zde se sériovou Feldou obsadili dokonce druhé místo ze šesti českých posádek. Před námi byli jenom Milan Gregor/Vladimír Štindls Mitsubishi Lancer Evo VI (kteří zde, mimochodem, při své premiéře ve velkých soutěžích sklidili velký úspěch v podobě 17. místa absolutně). Při druhém průjezdu (za tmy) ale už tak veselo nebylo, protože po západu slunce v lesních úsecích zase nutně přituhlo. A to dokonce tak, že hned v prvním sjezdu jsme na ledu v levé 5 málem vypochodovali po čumáku do lesa, když auto né a né zatočit. Dokonce už i „Víňák“ se viděl, vyprošťujeme auto z příkopu, a to je co říct. Naštěstí, na poslední chvíli to ještě nějak zachránila ruční brzda a Felda se stočila zpět na cestu. Tato příhoda mě odrovnala tolik, jako za tříletou rally-kariéru snad ještě žádná. Takže celý zbytek sjezdu jsem ve tmě jen tak nějak provrkal s myšlenkou dostat se do cíle. Navíc jsem dostal iracionální strach, že nás dojede aut za námi (přestože k tomu nebyl důvod), takže jsem pořád koukal do zrcátka, jestli za námi svítí auta pořadatelů, nebo závoďák. Pak jsem se zase dostal nějak do tempa, takže zbytek RZ už jsme si zase užili, ale přece jenom nejkrásnější zážitek z této RZ byl pohled na noční osvětlený historický Freistadt (s Messehalle a cílovou rampu uprostřed), který se nám naskytl na kopci těsně za cílem této RZ.

Tak a je to, jste v cíli. Nechtěl bys dát na závěr slovo také svému odvěkému spolujezdci, Martinovi „Víňákovi“ Vinopalovi?

Byl vyzván, ale prý mi naprosto důvěřuje, že vše popíšu maximálně popisně, zábavně a objektivně, takže nepovažuje za nutné do textu zasahovat nebo jej recenzovat. Zkrátka, jako v každé správné posádce, mezi námi panuje absolutní důvěra. Pro mě je však výhodou to, že ať sem napíšu cokoliv, tak je to jedno, zatímco když on si něco špatně zapíše do rozpisu, tak z toho může být průser. Naštěstí zpravidla jenom opravuje chyby po mně – občas se mi ještě splete levá a pravá, ale už jsem se to skoro naučil.

Dobrá, tak nám na závěr shrň letošní „předkoronavirový“ Jänner alespoň Ty.

Dojeli jsme na 44. místě z 53 dokončivších a 70 startujících. Díky společnosti Market Vision (www.marketvision.cz) za podporu, klukům Zdrubeckých za celovíkendový náročný servis, značce DS Automobiles za půjčení luxusního „najížďáku“ a všem fanouškům za fandění, nejvíce těm u trati. Organizačně bylo ve druhé etapě přece jenom znát, že ta kilometráž RZ byla letos menší a časový harmonogram byl volnější. Nicméně, jak je snad patrné i z odstavců výše, dobrodružství to bylo stejné, jako vždy. Takže mé poselství čtenářům z řad jezdců i diváků se nemění: „Jeďte všichni na Jänner, protože tahle soutěž Vám pokaždé dá zážitků na půl rok roku dopředu!“ (takže pak Vám ani tolik nevadí, že je koronavirus)

Aleš Holakovský
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist