Vzpomínek mají na rozdávání, však toho taky společně tolik zažily. Dagmar Opálková a Marie Morávková jsou sestry-dvojčata, které pamatují nejstarší ročníky Barum rally opravdu hodně zblízka. Už na historicky první barumce v roce 1971 totiž společně měřily soutěžním posádkám čas. V září obě paní oslaví kulaté 90. narozeniny.

„Jezdily jsme měřit tam, kde nás zrovna bylo potřeba – motokros, ploché dráhy nebo jízdy do vrchu. Dělaly jsme na Valašské zimě, dělaly jsme v Březolupech…“ vysvětluje Marie, že se spolu se sestrou pohybovaly v prostředí silných motorů dlouhodobě. Není proto divu, že když se v dubnu roku 1971 uskutečnila první barumka, obě sestry byly u toho.

„Bývaly jsme u rychlostních zkoušek. Když řidič dorazil na start, podal nám závodní kartu. Zapsaly jsme do ní i do našich papírů čas, v cíli to fungovalo stejně. A pak už jen praporem odmávnout start. To často dělávala sestra. Pět, čtyři, tři, dva, jedna… a šup! Vlajka šla nahoru, auto odjelo,“ popisuje Marie.

A co když při závodech pršelo? „No, tak jsme tam musely stát pod deštníkem,“ směje se bývalá časoměřička, která stejně jako její sestra Dagmar dění kolem Barum rally dodnes s nadšením sleduje. Teď už hlavně v televizi, ale není to tak dávno, co se byly podívat třeba na slavnostní start v centru Zlína.

„My jsme byli taková sportovní rodina. Znali jsme se s Regnery, kteří se už tehdy kolem barumky pohybovali,“ přibližuje Dagmar, jak se obě paní do prostředí motosportu dostaly. „A náš otec František Elšík byl také časoměřičem. Na soutěžích dělával i sportovního komisaře,“ doplňuje s tím, že s ostatními tvořily partu a na soutěžích panovala dobrá nálada.

Už první barumka zkraje sedmdesátých let se podle pamětnic těšila velkému zájmu diváků. A jak Marie, tak Dagmar mají z prvních ročníků dodnes schované upomínkové předměty jako šátky, odznáčky nebo různé praktické drobnosti. „Dostávaly jsme například takové čepičky, kloboučky nebo ručníky,“ přemýšlí nahlas Dagmar.

Přestože role obou časoměřiček bývala hlavně u trati, tu a tam obě paní využily příležitosti, aby si samy sedly do automobilu a trochu si zazávodily. „Jednou jsme dokonce společně vyhrály, to bylo ještě ve staré pragovce. Zimní orientační soutěž se ten závod jmenoval a končil, myslím, ve Valašském Meziříčí. Tatínkovi jsme řekly, že jsme jely osmdesátkou. Ale ve skutečnosti to mohla být tak stovka,“ usmívá se Marie.

Dalši informace naleznete na www.czechrally.com a nezapomeňte barumku sledovat také na oficiálních profilech facebooku, instagramu a twitteru.