Zařazení zahraničních automobilových soutěží do českého šampionátu není žádnou novinkou. V minulosti tak jeho součástí byly například Jänner Rallye, Rallye Matador Tatry či 3-Städte Rallye. Potřebuje ale český šampionát zahraniční soutěže? Není jejich zařazení spíše kontraproduktivní?

Důvody, proč v minulosti takové soutěže do českého šampionátu zařazeny, jsou různé. U Rallye Matador Tatry šlo čistě o ekonomickou záležitost, v případě Jänner Rallye to bylo minimálně v prvních letech také o velkém finančním příspěvku ze strany Rakušanů, zároveň šlo ale v kombinaci s tuzemskou Rallye Šumava dříve konanou v první části roku o druhý zimní závod, takže se týmům mělo vyplatit pořídit si i zimní podvozky a pneumatiky. Německá 3-Städte Rallye byla kdysi zařazena do českého šampionátu jako reciprocita za hostování německého šampionátu na Rallye Šumava, ovšem v letošním roce byla do MČR dosazena z čistě politických důvodů směřujících ke společné soutěži MS v sezoně 2023. O zařazení soutěže konané v hybridním formátu sdílené organizace a tratí na území Německa, Rakouska a ČR do našeho domácího šampionátu se před zveřejněním letošního kalendáře nevedla žádná debata, zkátka byla na sílu dosazena bez jakýchkoliv ohledů na situaci rallysportu u nás. Původně měla být součástí i rakouského šampionátu, u jižních sousedů však informace o jejím zařazení pronikla na veřejnost dřív, takže se týmy a ostatní organizátoři dokázali zavčasu vzepřít.

Podívejme se ale na tématiku zahraničních soutěží obecněji. Jaká jsou pozitiva zahraničních soutěží v národních šampionátech? Je to možnost svézt se na nových tratích, častokrát jiného charakteru. Je to také příležitost porovnat se se špičkou jiného národního seriálu, a mnohdy je to také záchrana, jak doplnit množství závodů na rozumný počet v mistrovstvích, kde je z různých důvodů málo organizátorů. To je aktuálně důvod zařazení Valašské rally a Hustopečí do mistrovství Slovenska. Podobné kroky se dějí i v jiných zemích, není to ale problém českých šampionátů, kde máme (zatím) závodů dostatek. Jistě, doby, kdy v Česku fungovalo tolik pořadatelských týmů, že to vydalo dokonce na tři samostatné série, jsou dávno pryč, přesto byly formát a skladba podniků „velkého“ mistráku i jednodenní rallysprintsérie v posledních letech víceméně stabilní a vyhovující. V letošním roce se v ČR odjelo sedm velkých soutěží a sedm rallysprintů, vzhledem k aktuální ekonomické situaci by jich možná stačilo i šest.

Počet soutěží v seriálu, jakési „vytyčení hřiště“, je základním prvkem, na němž se následně tvoří sportovní hodnota celého šampionátu. Když se totiž zvolí rozumný počet závodů, motivuje to soutěžící k pravidelnější účasti. Čím více bude posádek absolvujících celý seriál, tím lépe - jak pro posádky a jejich vzájemnou konkurenci během celé sezony, tak i pro diváky, kteří uvidí napínavější a vyrovnanější souboje, a stejně tak i pro pořadatele. Protože ať chceme nebo ne, v současné turbulentní době mají pořadatelé klasických sponzorských peněz čím dál tím méně, a kvůli tomu jsou čím dál tím více závislí na finančních prostředcích získaných ze startovného. Je to jednoduchý koloběh, kdy se pořadatelé, soutěžící a diváci potřebují navzájem.

Jenže v situaci, kdy domácí mistrovství plně pokryjí domácí organizátoři, se navyšováním počtu závodů v šampionátu a jeho vyváděním za hranice ubírá nejen sportovní hodnota, ale škodní jsou i pořadatelé. Zařazení zahraničních soutěží může činit i problémy posádkám, které se zaměřují na domácí šampionát, ale mají partnery, jejichž aktivity nemají zahraniční přesah. Pokud se společnost rozhodne podpořit posádku v domácím šampionátu, tak má zájem na propagaci svých výrobků nebo služeb výhradně na tomto trhu. A při výjezdu za hranice pak nezřídka přichází i dotazy od finančního úřadu, proč ta která firma sponzoruje posádce start v zahraničí, když sama operuje jen v ČR. Nehledě na nadnárodní firmy, které mají v rámci země či regionu jiná marketingová oddělení a sponzoring na soutěži v „konkurenční“ zemi je téměř nemožný. Nesmíme zapomenout ani na zvýšené logistické náklady pro jednotlivé týmy.

U zahraničních soutěží navíc může být – a v případě uplynulé 3-Städte také byl – velký problém nejen v podobě jiných sportovních předpisů, ale také určitých zvyklostí v oblasti organizace, zaběhlých procedur nebo rozhodování činovníků. Pryč jsou doby, kdy se předpisy FIA bez výraznějších změn používaly ve většině národních šampionátů. Nepochopitelné kroky ze strany FIA bohužel vedly k tomu, že řada národních federací raději implementovala své vlastní národní předpisy a úpravy, které pak nemusí být kompatibilní s těmi z okolních zemí. Zde se můžeme bavit o bezpečnostních prvcích, penalizacích za retardéry, jinak vypsaných třídách, různě povolených či nepovolených vozech, jiných způsobech řízení rally např. v otázce rušení rychlostních zkoušek, odlišných metodách přidělování časů atd. Z těchto odlišností pak mohou vznikat třecí plochy, které ve finále mohou poškodit průběh celého šampionátu.

Celkově shrnuto - podle mého názoru je zařazení zahraničních soutěží, pokud to není nezbytně nutné kvůli nedostatku jiných organizátorů, naprosto zbytečné a kontraproduktivní. Prioritou zastřešující federace by měla být snaha o co nejvyšší sportovní hodnotu v rámci jednotlivých šampionátů a o maximální podporu tuzemských organizátorů a soutěžících. Pokud se však takto nebudeme chovat, půjde úroveň jen dolů a postupně začneme pořadatele i soutěžící ztrácet. Ostatně již viditelný rapidní pokles startujících vozů na všech českých soutěžích letošní sezony budiž zdviženým varovným prstem.