Naposledy jsme si s Vladimírem Příborským jun. povídali před třemi roky, tedy ještě „před covidem“. Za tři poslední roky se však rodinná posádky syna a otce Vladimírů Příborských může pochlubit velmi zajímavou statistkou – vždy buď vyhráli ve své třídě, nebo nedojeli pro technickou závadu. Nic mezitím!

Vláďo, za poslední tři roky jste při vašich sedmi startech získali čtyři vítězství ve třídě, z toho třikrát v MČR v rallye, a třikrát jste nedojeli kvůli technice. To je statistika svědčící o vaší velké rychlosti a nasazení. Jak to celkově vidíš ty zpoza volantu, případně zpoza pracovního ponku v dílně?

„Na začátek by se slušelo pozdravit. Takže tímto zdravím všechny fanoušky, fanynky motorsportu a rally obzvláště! K tvé otázce. Zpoza volantu to vidím asi stále stejně. Vždy se snažím jet tak, abych z toho měl dobrý pocit, abych já byl se svoji jízdou spokojený (před každou soutěží si na sebe vytvářím tlak jen já sám, popřípadě táta, protože jedeme pro svoji vlastní zábavu a pouze neucelený program). Ale určitě, něco už jsme s tátou odjeli, tak se snažíme auto využívat více a to souvisí s druhou částí otázky, „jak to vidím zpoza ponku“. Já bych to spíše formuloval „jak to vidím ze země, když se válím pod autem na kozách.“ Tam už to není úplně stejné, jako na začátku naší rallyové kariéry. Naše felda je ročník 97, takže už to není žádná rallyová mladice, ale stále objevujeme nové a nové nedostatky a slabá místa, která musíme opečovávat, měnit. Čím víc jedu „hranu“(stále mám rezervy, ale někdy už tu hranu alespoň vidím), tak o to víc auto trpí a my s tátou pod autem také. Ale nejenom my, ale i kluci z Frei racingu, že si pro ně zase něco vymyslíme, s čím potřebujeme pomoci.“

Jelikož shrnujeme tři sezóny, pojďme postupně retrospektivně. Loňský rok 2022 Vám přinesl ještě poměrně čerstvé vítězství ve třídě jak na vaší oblíbené Rally Pačejov, tak i na Podbrdském setkání legend. Můžeš shrnout cestu k těmto dvěma zlatým pohárům?

„Cesta to byla dlouhá, protože jsme Šumavu na jaře nedojeli a auto jsme složili až na konci září.Na Podbrdském setkání legend jsme ještě řešili v průběhu závodů nějaké malé nedostatky na autě, pravděpodobně způsobené hektickým skládáním těsně před závodem (např. volné řízení a vadný startér, který málem způsobil odstoupení v ranním servisu), ale jinak jsme byli mile překvapeni, že jsme jeli vcelku vepředu mezi Š 130 LR z Českomoravského poháru. Nebýt dojetí soupeře na druhé RZ, kdy o nás nevěděl a nepustil nás, a prospané poobědové RZ 4, tak z toho mohla být i bedna celkově.

A Pačejov 2022. Takové soutěže chci jezdit a zažívat pokaždé! Vše šlapalo, auto bez jediného problému, počasí nám sedělo (máme už více mokrých gum než suchých) a soutěž byla jako obvykle skvělá. Celkově 31. místo a 1.místo ve třídě je toho důkazem. A na druhé erzetě táta přiznal, že už se v některých pasážích i„bál“ (a to on nepřiznává).“

Naopak při vašem druhém vystoupení na vaší domácí Rallye Šumava jste se do cíle nedostali. Co se přihodilo?

„Loňská Šumava pro nás skončila 500m před cílem předposlední RZ Koráb na panelce nad Úsilovem. Bohužel nám praskl spodní čep v ramenu a vylomilo se kolo. Toto se nám stalo už podruhé, když poprvé to bylo na Vsetíne v roce 2019. Víme, čím to bylo způsobené a snad už to máme už vyřešené. Nicméně do té doby se nám dařilo, odstupovali jsme z prvního místa ve třídě s celkem pěkným náskokem. Více o celém průběhu této soutěže jsem sepsal na facebooku a onboard z pátečního Čínova, kde proběhlo „sladění“ posádky, najdete na youtube kanálu (je to náš nejsledovanější onboard a i ty se k němu dále v rozhovoru vracíš) ;-) “

Předloňský rok 2021 pro vás znamenal dva starty a dopadlo to přesně opačně, než pak v roce 2022 – tedy vítězstvím na domácí Šumavě a naopak odstoupením v Pačejově. Můžeš zavzpomínat na tuto sezonu a slavilo se u vás po Šumavě hodně?

„V roce 2021 se nám splnil jeden velký sen, a to postavit se na start a dokončit naši domácí Rallye Šumava. Sice jsme málem mohli skončit už hned po startu RZ 2 (Mlázovská), kde se na prvních větších brzdách utrhly studené gumy a já se to snažil zachraňovat ruční brzdou a přetočením, abychom neskončili pod mezí v keřích. A podařilo se to!Ale v průběhu zbylé části RZ jsem poslouchal místo diktátu „kázání“.Tento onboard měl i ohlasy na live streamech při Šumavě 2022. Nicméně toto menší extempore bylo zapomenuté hned na další RZ (nová RZ Keply), kde se nám to povedlo, tam jsme se chytili a zbytek soutěže už proběhl v pohodové atmosféře. Výsledek byl nad očekávání…cílová rampa a vítězství. A doma pak nějaké pivko na oslavu taky padlo. Po vítězné šumavě ale přišlo vcelku vystřízlivění a to v podobě nedobrého stavu motoru. Proto jsme se rozhodli přes léto zainvestovat a nechali zrepasovat motor u - pro vozy naší třídy a vozy značky Škoda nejznámějšího motoráře - Luboše Picka. Auto jsme poskládali těsně před Pačejovem. Byli jsme natěšeni a plni očekávání jak nám to pojede. RZ 1Muničák dobrá, RZ 2 zrušená a RZ 3 už protrápená – auto se nám začalo přehřívat…třetí RZ jsme nějak projeli a dojeli do servisu, abychom z něj už neodjeli. Příčinu jsme odhalili, ale až po odevzdání jízdního výkazu, takže jsme nastoupili do2. etapy v rámci super-rally. Ale hned od rána se opět nedařilo. Zabouchl jsem klíče od servisního auta, kde jsme měli helmy a rukavice, takže boční okýnko rozbít a vyrazit na první nedělní RZ. A hned po pěti kilometrech v Mečichově na návsi se rozpadla převodovka (resp. stálý převod). Hned vedle nás pak skončil i Honza Dostál pro poruchu spojky (ti také nově nastoupili v rámci super-rally po sobotních problémech se servem). Jak jsem psal o Pačejově, že takové souže chci zažívat pořád, tak Pačejov 2021 je přesný opak. Doufám, že už nikdy více. Dvakrát odstoupit a ještě rozbíjet boční sklo na civilním autě. Ale rally je tak velká závislost, že nás to samozřejmě stejně neodradilo od dalších startů.“

No a dostali jsme se až ke „covidové“ sezoně 2020, která byla zkrácena na polovic. Startovali jste na Rally Příbram a Rally Pačejov. Pačejov byl tehdy poprvé dvoudenní jakožto „velký mistrák“, ale vy jste tam vyhráli již podruhé. Jak to tehdy šlo? A co ta Příbram?

„Začal bych Příbramí. Velké teplo, obnovená soutěž po pár letech a pro nás po covidové pauze první svezení. Poprvé jsme jeli ve třídě 7, tudíž s nutností mít HANS, tak jsme nevěděli, jaký to bude mít vliv na pohodlí, komfort a pozici v závodním autě. Musím přiznat, že mě HANS mile překvapil, že neobtěžuje, ba naopak, cítím se více „upnut“ v sedačce, takže za mě dobrá věc. Bohužel na Příbrami jsme odstoupili vyloženě na dohled cíle. Půl kilometru před cílem poslední RZ jsme odstoupili pro poruchu převodovky z 1. místa ve třídě…Nicméně cíl pro sezonu 2020 bylo postavit se na start dvoudenní soutěže a tím se měl stát Pačejov. A stalo se! A hned při premiéře z toho bylo vítězství ve třídě. To jsme opravdu nečekali, protože to bylo poprvé, kdy jsme se potkali na soutěži s ostřílenýma borci z velkého mistráku. Ještě teď si vybavuji pocity v průběhu poslední RZ Čečelovice, kdy jsem byl fakt nervózní, aby se nepřihodilo něco podobného jako na Příbrami, aby auto dojelo až do cíle a já abych to někde „nevyklopil“. Celá nedělní etapa byla totiž komplet mokrá a bylo vytaháno hodně bláta.“

Jakožto posádka VP Motorsport již dlouhá léta tvoříte nerozlučnou dvojici se tvým tátou. Troufám si říci, že některé zajímavé hlášky z necenzurované komunikace z vašich onboardů se již staly komunitě dost populárními. Tak jak vám to s tátou v kokpitu pořád šlape, a jak si rozumí dravost v kombinaci s rozvahou? ;-)

„Ano, máš pravdu. Naše onboardy jsou více „populární“ asi právě kvůli té naší komunikaci, než kvůli výkonu na trati. Podle některých onboardů by se mohlo zdát, že nám to s tátou moc nefunguje, ale opak je pravdou. Já bych si velmi těžko zvykal na někoho jiného (a doufám, že táta to má stejně) a vím moc dobře, že on přesně pozná, jestli už jedu „moc“ a nebo naopak, že jedu „tužku“. On mě naučil jezdit, takže to prostě vycítí. Slovní přestřelky pramení z nervozity před závodem. Já si tu svoji nervozitu „vyvětrám“ za volantem, fyzickou prací při řízení, ale on čte rozpis, takže ta nervozita se vypouští hůře, proto to holt někdy skončí peprnější rozpravou, jako například na loňském Čínově. Co se týče rozvahy a dravosti. Já už taky nejsem nejdravější (přece jenom už mi letos bude 39) a tátova rozvaha taky není „absolutní“, i on mě umí nahecovat, abych přidal, ať už v cíli, kdy se nevině zeptá: „Ono to nejelo?“ a nebo přímo v průběhu RZ –„Jeď nebo drž.“

Nová sezona už začíná klepat na dveře a vzhledem k výše rozebraným úspěchům máte na co navazovat. Jistě tedy už tušíš, že nemůže přijít jiná otázka, než co máte v plánu v letošním roce?

„Nejdříve úspěšně projít předsezonním testováním v Praze. Pak se zavčas přihlásit na Šumavu, postavit se na start a dojet do cíle. A pak bude záležet na tom, jak ta samotná Šumava dopadne s ohledem na auto. Když by šlo vše hladce, tak pak Plzeň, v září Pačejov a na konci října MS CentralEuropeanrally- bohužel tam už jenom jako diváci :-D).Možná ještě nějaký další závod, ale to vše dle peněz (takové závodnické klišé), času a stavu závoďáka. Také bych letos rád dokončil stavbu garáže (dílny), abych si veškeré věci a auto samotné převezl blíže k Třebíči. Přece jenom cestovat 300km do dílny je dosti časově a finančně náročné.“

A v jaké fázi je aktuálně příprava techniky?

„Teď v neděli večer, necelé 2 týdny před testováním sportovních vozidel v Praze, motor poprvé po zimní pauze zavrčel. Takže už je to trochu veselejší. Sice stále zbývá spousta práce, ale na testování budeme připraveni – tedy pevně v to věříme) ;-) Holt je to hektické jako vždy, ale co bychom pro ten náš sport, motorsport, neudělali. Láska na celý život, pro tu se něco musí obětovat.“

Dostali jsme se ke konci rozhovoru – máte nějaké závěrečné vzkazy nebo poděkování závěr?

„V mých odpovědích často píšu jako že já, ale jsme to MY. S tátou, s našimi rodinami (nejbližší ivzdálenější), které to musí „trpět“ a podporovat nás(nebo alespoň tolerovat)J. Jsou to kluci z Freiracingu, Tomáš Urban, Hansa-Flexspols.r.o (to nás podporuje sestřenice), Michal Rajnoha a další. Všem patří velké poděkování za morální či finanční podporu.

Vyslovil bych zde i jedno přání. Přál bych si,aby závodníci z „konce pole“ dostali více uznání u pořadatelů, komisařů i fanoušků – ti aby vydrželi až do konce, zafandili i nám a přidali se k těm, kteří už to tak dělají, a kterým tímto děkujeme! J). A aby se jim/nám věnoval větší prostor v reportážích z jednotlivých závodů, což by mohlo pomoci ve shánění partnerů, či sponzorů.

A děkuji Ti za rozhovor.