Letošní Rally Bohemia jednoznačně potvrdila pověst jednoho z vrcholů soutěžácké sezony. Co se týče obtížnosti, byl to bezpochyby vrchol nejvyšší, tolika dlouhými a technicky náročnými úseky se nemůže pochlubit žádná jiná česká rallye. Cizinců se tentokrát sešlo na startu velmi málo, přesto neměli zrovna malé ambice. Na posledního zahraničního vítěze Enrica Bertoneho z roku 1995 však nedokázal zatím nikdo navázat, i letos byla u jména nejrychlejšího jezdce česká vlaječka.

Jestli něco připravilo fanouškům smutnější chvilky, bylo to mírné zklamání nad startovní listinou. Bohemka se mohla pochlubit jen minimální účastí zahraničních posádek, celkový počet 69 převzatých posádek bylo hluboko za očekáváním, na druhou stranu plně v souladu s rozdrobením soutěžících do tří mistrovství. Kvalitativně ale nebyla startovní listina nijak chudá. Kompletní sestavu „tradiční“ české špičky doplnil nejen Roman Kresta, ale hlavně dva silní cizinci – Patrik Flodin s produkčním subaru, kterého pasoval do role černého koně loňský výkon a devatenáctiletý mladík Eyvind Brynildsen. Ten představil na české půdě premiérově vůz specifikace Super 2000 a i přes jeho mládí a minimum zkušeností se s ním muselo vážně počítat.

Jak jsem zmínil v úvodu, letošní Rally Bohemia se zapíše do historie jako jeden z nejnáročnějších závodů v novodobé historii. Pořadatelé opustili moderní systém více krátkých úseků a šli cestou návratu k soutěžácké klasice a světové obtížnosti. Vše začalo obligátní Sosnovou a „diváckou“ rychlostní zkouškou v Mladé Boleslavi, pak ovšem už přišly orgie na tratích kolem Liberce. Sychrov a Smržovka se blížily kilometráží třiceti kilometrům a jediným kratším úsekem v první etapě tak byl téměř sedmnáctikilometrový Šumburk. V souladu s minulými léty, i tentokrát měla neděle jen čtyři rychlostní testy, jejich náročnost byla ovšem enormní. Rozehřát se měli piloti na novém sedmikilometrovém Chloudově, brutální závěr obstarala čtyřicetikilometrová varianta RZ Návarov. Dostatečně tím bylo zajištěno drama až do úplného konce.

Páteční prolog v Sosnové příkladně rozehřál diváky i soutěžící, ač v samém závěru přišla tolik obávaná přeháňka. Jedinou nevýhodou bylo tradičně vysoké vstupné a přeci jen jistá „sterilnost“ stále stejného okruhu, pořadatelé ale přišli s velkým lákadlem v podobě slosovatelných vstupenek. Tři výherci pak měli možnost usednout do fabie WRC po bok Jana Kopeckého.

Samotné soutěžní klání vrcholilo v samém závěru. Dlouho se na špici výsledků držel Zdeněk Vlček, lepších ale nakonec bylo hned osm soupeřů. Výsledky Votavy, Arazima či dvoukolek Prokopa a Petáka nebyly překvapením, to, že Brynildsen už na RZ1 porazí i Pecha s Krestou, ovšem čekal málokdo. O to větší bylo očekávání fanoušků, jak dopadne jeho konfrontace s protřelými českými jezdci na klasických vložkách.

Zrádné počasí ve vršcích kolem Liberce bylo krupiérem v pneumatikové ruletě. Před startem se na trať snášel mírný déšť a i při jeho absenci silnice hodně klouzaly. První vložkou byla krátká „přejezdová“ RZ u Mladé Boleslavi. I tato pětikilometrová předehra míchala kartami, hned v úvodu se největší havárií soutěže prezentoval „ranař“ Vlček, o před pár týdny novou EVO IX se poté mohly zajímat kovošroty. Brinyldsen pro potíže s intercomem ztratil drahocenných pět vteřin, čtvrtým časem se naopak blýsknul Sýkora, který spolu se svým „skorokrajanem“ Fialou předváděli pěkný sport už v Sosnové. Oba si ovšem vybrali kopec smůly, Fiala dostal penalizaci už za Sosnovou, pro potíže s převodovkou totiž nestihnul předat auto do UP. Sýkora pro změnu laboroval s elektronikou a soutěž opustil po RZ3. Ta mnohé napověděla o výsledku soutěže.

Z trojboje o vítězství se zde stal totiž dvojboj, když Brinyldsen přehnal svou snahu a pocuchal pěkné punto. Návrat na trať jej stál přes dvě minuty a byl tak z boje o přední příčky vyřazen. Pech s Krestou se naopak o vedení rvali, čas po první sobotní sekci zatím hovořil ve prospěch Moravana se zkušenostmi z mistrovství světa. Třetí příčku si hlídal lišák Arazim, pozitivním překvapením byl výkon a výsledek Votavy a také Hozáka, mezi které se vklínil Prokop zatím marně hledající mistrovskou formu. „Nebylo to úplně podle představ, na můj vkus jsem udělal trochu moc chyb. Jednou jsem nedobrzdil, pak jsem udělal i hodiny a musel jsem startovat. Musím se do toho na vodě dostat, bude to chvíli trvat. Ztratil jsem zbytečně moc času,“ zpytoval svědomí junior Prokop.

„Pořád se něco děje,“ tvrdí ve svém vystoupení Miroslav Donutil a totéž platilo i o vývoji v Rally Bohemia. Ani druhá sobotní sekce čítající dvě dlouhé rychlostní zkoušky totiž nepostrádala napětí. Nejdramatičtější souboj samozřejmě hořel na čele celkového pořadí. Trochu překvapivě dokázal díky lepší volbě pneumatik obě vložky projet nejrychleji Václav Pech a dotáhnul se tím na bojový kontakt se soupeřem. Po RZ6 byl mezi nimi rozdíl pouhých 1,3 sekundy. „Jelo se dobře, protože jsme asi lépe zvolili pneumatiky a dotáhli Romana na rozdíl nula, nula, nic. Ale myslím, že je to to jediné, co se nám povedlo, protože tuším, že jestli teď Roman zvolí dobré gumy, tak zásadně zrychlí a my už to tempo asi už moc nezvýšíme,“ přemítal Pech. Nasazené tempo naopak nevydržel Václav Arazim a chyboval, stejně jako on odstoupil s uraženým kolem i Brinyldsen. Diváci tak nejen přišly o vůz S2000, ale i o celou RZ, nepojízdné punto totiž zablokovalo trať a zbytku pole musel být přidělován náhradní čas.

Václavu Pechovi se jeho předpověď nakonec příliš nepovedla. Roman Kresta sice byl na obou zbývajících úsecích rychlejší, vždy to bylo ale o mizivých několik sekund. I do druhého dne tak mohl jít Plzeňan spát s nadějí na vítězství od kterého jej dělilo 3,7 sekund. Částečně radovat se mohl i Martin Prokop, který se po nevýrazném začátku dostal do tempa a díky hodinám Jana Votavy postoupil už na bronzový stupínek. Pátý Vojtěch Štajf zatím nestíhal tempu soupeřů, ostatní konkurenci si ale držel od těla. Šestá příčka byla příjemným výsledkem pro Slováka Gavláka, který zatím držel v šachu obě rychlé dvoukolky Tarabuse a Petáka. Ze souboje generací vycházel zatím lépe mladší pilot, i když úplný začátek soutěže zastihnul v lepší formě Petáka.

„Vůbec jsme nedokázali správně odhadnout obutí vozu a ztráceli jsme jedno místo za druhým. Ke konci jsem konečně začal zrychlovat, ale přišel předčasný start. Byla to moje hloupá chyba, kterou jsem si vyčítal hodně dlouho,“ popsal dění Peták, který za ulitý start obdržel desetivteřinovou penalizaci. Ta byla, jak se později ukázalo v závěrečném pořadí, velmi podstatnou. Velké překvapení první sekce Petr Hozák se také postupně propadal pořadím, sám to ale přičítal především nedostatku zkušeností, únavě a také taktickému zvolnění. Papíroví favorité Flodin, Trojan či Barvík se obrovsky trápili nejen s formou, ale u českých jezdců i s technikou a do pořadí v první desítce zatím nepromluvili. Podobně na tom byl Semerád, který zvolil taktickou klidnou jízdu, i tak musel ale po úniku oleje na RZ8 vzdát. Desátou pozici tak po první etapě držel Lubomír Minařík. Spíše sprintový specialista si s plzeňským puntem už začíná rozumět a nenechal se mezi zkušenějšími kolegy zahanbit.

Z neděle byl nakonec krásný den, dešťové mraky tentokrát ohrozily jen malý počet posádek ve středu pole. Krátký, ale vydatný déšť se totiž snesl na trať při druhém průjezdu čtyřicetikilometrového Návarova. Boj o první desítku tím ale nebyl nijak zasažen. Podle očekávání vlétnul do rozhodujících kilometrů nejrychleji Roman Kresta a tentokrát na rozdíl od šumavského extempore nechyboval. Po první dvojici RZ zvýšil podstatně svůj náskok na 13 sekund. Václav Pech tak mohl jen doufat v zásah štěstěny či v Krestovu minelu. Ani jedno se ale nestalo, Roman Kresta si zkušeně pohlídal vedení a v cíli jej zdobil devatenáctisekundový náskok. I přesto zaslouží „poražený“ Ášín absolutorium, málokdo před soutěží by tipoval tak těsný souboj trvající do posledních okamžiků.

„Byl to souboj do posledního kilometru, Venca ještě zkoušel, jestli náhodou nezvolním. Hlídali jsme si to už od rána a neudělali jsme žádnou chybu, o to je to cennější. Byla to velmi zajímavá, pěkná Bohemka, na české poměry až extrémně náročná,“ přiznal v cíli vítěz. „Ještě jsme zkusili jet naplno, kdyby Roman zvolnil, nebo udělal chybu. I tak je to pro nás veliký úspěch, odjeli jsme to celé na Matadorech, které jsou schopny zvládnout tak náročnou soutěž a vyrovnají se Michelinám. Z jezdeckého hlediska to byla asi nejnáročnější soutěž, kterou jsem kdy jel, proto opakuji, že 20 sekund na Romana beru jako veliký úspěch,“ potvrzoval Pech, který si tak pojistil první příčku v šampionátu. Protože Kresta nemá v plánu Třebíč a Příbram, má zatím Plzeňan cestu k titulu otevřenou, navíc titul v evropském poháru střed už mu vůbec nikdo nevezme.

Do správné provozní teploty se ve druhé etapě dostal i junior Prokop, který jezdil s Krestou a Pechem vyrovnané časy. Od ostatních soupeřů se tím podstatně vzdálil, na lepší než třetí místo to ale už nestačilo. Mohl tak jen litovat úvodu soutěže, kdy nepotvrdil roli jednoho z černých koní. „Bylo sucho až do konce, to nám vyšlo. Chtěli jsme jet ještě rychleji, ale neměl jsem nikoho ani před sebou ani za sebou, s kým bych mohl závodit, takže jsem ze sebe nevydal maximum. Tratě byly nádherné, cesty opravené, takže to bylo parádní pro moje auto,“ pochvaloval si nedělní den bronzový Prokop.

K senzačnímu úspěchu měl našlápnuto Votava. Čtvrté místo specialisty na závěrečné závody sezony od něj snad nikdo před soutěží nečekal, o to větším překvapením byl jeho sobotní výkon. V neděli si udržoval zdravý odstup od Štajfa, na poslední RZ jej ale dostihla smůla v podobě defektu a Votava se propadnul až na deváté místo. Rallysport mu nastavil tu nejnepřívětivější tvář. „Na desátém kilometru přišel pomalý defekt, na kterém jsme ještě tři kilometry jeli. Pak jsme ještě pokračovali na ráfku, bohužel šest kilometrů před cílem upadl celý ráfek. Nebyla to ničí chyba, žádná rána, ničemu jsme se nevyhýbali, zkrátka jenom osud. Alespoň jsem si ověřil, že vpředu jet jde a tak jsem spokojený,“ našel pozitiva Votava. Z jeho defektu nejvíce vytěžil Štajf, který si čtvrtým místem spravil chuť po diskvalifikaci v Krumlově.

Velké věci se děly za Štajfovými zády, kde se dostal Gavlák do křížku s nejrychlejšími dvoukolkami. Rychlé tratě zuřivým šestnáctistovkám seděly, Gavlák se ale nedal zahanbit. První Tarabusův atak ještě odrazil, pravým „majstrštikem“ ale byla v podání Tarabuse a zejména Petáka závěrečná zkouška. Gavlák zde ztratil deset vteřin a s oběma soupeři prohrál, Petákův výkon ale nakonec na první příčku ve skupině nestačil. O jedinou desetinu se v cíli radoval Jaromír Tarabus. „Snažili jsme se hodně, řekli jsme si, že bychom to mohli Petákovi nandat, ale nakonec rozhodla jeho včerejší penalizace,“ připomněl Petákův sobotní ulitý start Tarabus. „Sekce probíhala skvěle, měli jsme našlápnuto, ale jeli jsme chvíli strouhou a nechali jsme tam dvě vteřiny. Netrefil jsem se na bohemce do gum ani za mokra ani za sucha. Štěstí jsme si vybrali v Krumlově, dnes se přiklonilo k Mírovi Tarabusovi,“ přiznal Peták.

Postup na osmé místo si díky vzpomínanému Votavovu defektu vychutnal Petr Hozák. Ten už v Krumlově dokázal, že s novou EVO IX může být velmi rychlý a přidává k tomu i důležitou spolehlivost. Lubomír Minařík se z držení sympatického desátého místa neradoval dlouho, Karel Trojan jej přespurtoval už na první nedělní vložce. Ani v neděli ale nebyl schopen zajíždět špičkové časy a kvůli trápení s mezinápravovým diferenciálem pro něj skončil závod na nepříliš lichotivé desáté příčce.

Průběžné pořadí MMČR