Ani týden po tragedii, která se odehrála na Barum rallye, neopustil Jiřího Strosse smutek, rozladění a zklamání z událostí, které se odehrály na Pindule, ale i později. Přitom začátek soutěže sliboval skvělé závody s nádhernou diváckou kulisou.

Spolujezdec loňské mistrovské posádky ve skupině N Jiří Stross, se spolu se svým pilotem Václavem Dunovským letos soustředí na starty v „prostředním“ šampionátu MČR-R, kde vedou svou třídu N2. Nechtěli si však nechat ujít svezení na dvou vrcholech letošní sezony, za které považují Rally Bohemia a Barum rally. Bohemii ozdobili skvělým soubojem s Jan Šlehoferem a Zbyňkem Soběhartem o vítězství ve třídě N2. Na Barumce se těšili nejen na měření sil s Josefem Sedláčkem, ale i na vyhlášené rychlostní zkoušky i neméně skvělou diváckou kulisu. Řízením osudu museli na čtvrté rychlostní zkoušce odstoupit. To již měli za sebou rozčarování z událostí na předcházející Pindule.

„Začátek byl parádní. Seznamovací jízdy mě nadchly. Vše bylo srozumitelné a pěkně připravené a označené. Divácká kulisa byla již při tréninku fantastická. Něco podobného jsem dosud nezažil. Také městská erzeta byla super. Úplnou spokojenost kazil jen náš problém s odlitým benzínem. Spokojenost panovala i s dosaženým časem na Slušovicích.“

„Pindula, třetí rychlostní zkouška, byla ještě před naším příjezdem pozastavena. Stáli jsme v koloně a do časové kontroly jsem došel pěšky. Poté, co se vše opět rozjelo a nám zbývaly do startu dvě minuty, byla erzeta zastavena znovu. Tentokrát kvůli havárii posádky Pavel Karlík – Luděk Kocman.“

„Po chvilkovém pobíhání pořadatelů, vyrazily na zásah ABA, sanitka, za nimi komisař z FASu a vedoucí rychlostní zkoušky. Za dalších zhruba deset minut bylo oznámeno zrušení erzety. V tu chvíli začal neskutečný chaos, jaký zatím na soutěžích nepamatuji. Případ neprůjezdné vložky řeší řády objízdnou trasou. Časoměřič zapíše čas startu a posádka pokračuje po objízdné trase uvedené v itineráři do další časové kontroly. Na Pindule bylo vše jinak. Posádky si chodily na svůj čas do časové kontroly, kde pobíhal pořadatel s telefonem a hovořil se spolujezdci. Zejména místní jezdci dávali návrhy na pokračování po trati erzety a pak kdesi odbočit a dojet na hlavní silnici. Nakonec si prosadili svou. Časoměřič u startu zachoval klid, zapisoval časy a vysílal posádky po v itineráři blíže nespecifikované trati. Krátce před tím, než nám byl zapsán čas, nás objelo jiné soutěžní auto s vyšším startovním číslem a bez zastavení v časové kontrole pokračovalo dál.“

„Když na nás přišla řada, vydali jsme se i my do neznáma. Na cestu a správný směr jsme se vyptávali v radiobodech, ale ani tam nám směr nikdo neporadil, protože ho neznal. Teprve asi po deseti kilometrech nám pomohl jeden policista. Cestou jsme potkávali jiné bloudící posádky a to i v protisměru. Byly mezi nimi i místní jezdci, kteří rovněž hledali správný směr.“

„Do seskupení jsme nakonec přijeli včas. I zde vládl chaos. Nevíme co si máme myslet o práci činovníka pro styk s jezdci, který na naše dotazy neřekl ani slovo. Nechci mu křivdit, třeba to také nevěděl, ale pak je tu otázka, k čemu se tato funkce zřizuje a jaké mu vedení soutěže poskytuje informace.“

„V časové kontrole před servisem jsme zahlédli onen vůz, který nás na startu Pinduly objel, jak již servis opouští a korunu všemu nasadil časoměřič. Přestože náš čas měl přijít až za deset minut, oznámil nám, že se na čas nejede, abych mu dal výkaz a bude nám přidělen nový čas. To jsem již opravdu nevěděl co se děje, protože penalizace žádné udělovány nebyly a startovní pořadí se pěkně pomíchalo.“

„Jsem toho názoru, že na soutěži ME, IRC, s ambicemi dostat se do světového šampionátu a startovným ve výši 24 000,- Kč, by takový organizační chaos neměl nastat,“ neskrýval údiv Jiří Stross.

Následující rychlostní zkouškou pro posádku Dunovský Stross Barum rally skončila, ale neskončily Jiřího rozpaky. „I dnes jsem přesvědčen, že po zveřejnění zprávy o smrti Luďka Kocmana mělo dojít k ukončení soutěže. Jejím pokračováním dostal přednost byznys před úctou k jednomu z nás závodníků. Nemile mě překvapilo i to, že jezdci z čela startovního pole se nezachovali podobně jako v Pelhřimově 2005 po úmrtí Tomáše Vojtěcha. Tehdy sami odevzdávali jízdní výkazy a odstupovali ze soutěže, aniž by čekali na rozhodnutí ředitele. Při tak smutných událostech se soutěž končí i ve Volném poháru. Budí to ve mě dojem, jako kdyby závodník s vyšším číslem byl někdo jiný, než ten s číslem nižším. To mne mrzí snad ještě více, než přístup pořadatelů,“ uzavřel své neradostné povídání Jiří Stross.