Manželé Ladislav a Helena Kopelentovi si čtvrtým místem ve třídě A5 na zlínské Barum Rally zajistili mistrovský titul v MMČR v této prestižní kategorii. Nejen o cestě za titulem hovoří plzeňský pilot ve svém povídání.

Předchozí ročníky Barum Rally

V loňském roce jsme na Barumce ve třídě A5 skončili na čtvrtém místě. Na úvodní erzetě nám prasknul unášeč poloosy, vyfasovali jsme pět minut penalizaci a začínali jsme stíhací jízdu z posledního místa. Následně nám na Trojáku vinou prasklé hadice od serva hořelo auto. Po uhašení požáru jsme nabrali ztrátu dalších 2,5 minuty. Na třetí místo nám v cíli chybělo 1,49 min a na druhé 2,37 min.

V roce 2005 jsme startovali s pohárovou fabií. Na Trojáku nám praskla poloosa a soutěž jsme dokončili v rámci SuperRally.

Úvod

Soutěž byla zařazena do seriálu IRC a proto byla velmi solidně obsazena zahraničními jezdci. Někteří z nich představili vozidla S2000. Šestý podnik MMČR přilákal přes 120 posádek. Ve třídě A5 se nás sešlo jedenáct. Ze špičky třídy chyběl původně přihlášený Sláva Ducháček.

Proti minulému ročníku zařadil pořadatel dvě staronové rychlostní zkoušky. Jednalo se o letiště okolo Zádveřic se dvěma pěknými sjezdy a překrásnou erzetu z kopce a v lese Janišov.

Do Zlína jsme přijeli s cílem dojet na bedně. Na první místo jsme nepomýšleli. Bylo nám jasné, že Míra Březík dokonale využije domácího prostředí, což ukázal už na předchozím závodě na Kopné. Barumka byla rozdělena do tří dnů. Začínala v pátek městskou erzetou a pokračovala sobotní etapou okolo Zlína a v neděli se mělo rozhodovat na nejtěžších rychlostkách okolo Vsetína.

RZ 1 Zlín městská

Tato zkouška se jede za tmy po obslužných komunikacích a přes autobusové nádraží v centru Zlína. Startujeme do ní v obráceném pořadí a se špatnou vzpomínkou na loňský rok. Tomu přizpůsobujeme rytmus jízdy a zbytečně neriskujeme mezi obrubníky, vytrhanými dlažebními kostkami a jízdou přes vlakové koleje. Výsledkem je druhý čas ve třídě šestnáct vteřin za Mírou Březíkem a deset před Mr.Cimbu. V čele se usazují tři kitové felicie. První fabie Pavla Miky na nás ztrácí 22 vteřin. Vzhledem k opatrnému začátku to je chvalitebné. Problém s autem má Petr Brynda, kterého předjíždíme téměř stojícího. Je to škoda. Mohl ještě zamíchat celkovým pořadím a tak by se rozhodovalo až v Příbrami.

RZ 2 Slušovice I.

Na slušovické erzetě je přidáno několik retardérů, kterými se dostáváme až k dostihové dráze. Jinak je stejná jako loni. Nabízí dost vracáků na ruční brzdu. Snažím se za ručku tahat. Před sjezdem ze širokého asfaltu na umělý skok se kouří od zadních kol tak, až mám obavy, jestli ten kouř nejde z motoru. Naštěstí ne. Motor jede dobře. Na skoku nechám auto lehce nadechnout. Je již staré a obávám se, aby z něj něco neupadlo. Před cílem erzety dojíždím subaru startující před námi. Hoši mi potom vysvětlují, že mají sériové auto a že moc nejede. Než nám ve stopce napíší čas, ještě znovu kontroluji teplotu vody. Má báječných 80 stupňů. Je to obrovský pokrok proti Třebíči, kdy teplota šplhala až ke stovce. Zajíždíme druhý čas sedmnáct vteřin za Mírou Březíkem a devět před Mr.Cimbu. Průběžně jsme druzí. Dozvídáme se, že odstupuje Petr Brynda. Praskla mu poloosa. Mám za to, že mu zde praskla i loni. To je smůla.

RZ 3 Pindula I.

Je to velmi pěkná, ale zároveň nevyzpytatelná vložka plná nástrah v podobě měnících se povrchů asfaltu, šířky tratě, otevřených plání a jízdy lesem na mnohdy neproschlé trati po předchozím dešti. Hodně se zde mění rytmus jízdy. V klesáních na rovných úsecích je hrbatá vozovka a místy dost nakopává. První průjezd bude třeba jet opatrně. Možná ani všechno nemáme v rozpise podchycené. Subaru jedoucí před námi sice nedojíždíme, ale diváci nám před auto vytlačují z příkopu Mitsubishi Lancer Evo IX Radka Nešpora. Zpomaluji na základě mávající žluté vlajky již tři zatáčky dopředu. Radek mě sice pouští na úzké trati před sebe, ale nějakou ztrátu nabíráme. Zajíždíme až čtvrtý čas vteřinu za Mirkem Levorou, patnáct sekund za Mr. Cimbu a 47 za Mírou Březíkem. Po rychlostce jedeme přes startovní rampu do prostor uzavřeného parkoviště, kde je seskupení. Probírám výsledky se Zdeňkem Jandou, který se nám přiblížil na pět sekund. Horší je, že Míra Březík již má náskok 1,20 min. Oba svorně konstatujeme, že s tím již nepůjde nic dělat a tak budeme bojovat o to druhé místo spolu. Máme se Zdeňkem skoro stejná auta. On má auto o něco lehčí, my máme zase o něco lepší motor (to se týče lepšího průběhu kroutícího momentu). Oba jezdíme s rozvahou a soupeříme spolu řadu let a tak vzhůru do souboje o druhé místo, které momentálně držíme a nemáme ho vůbec jisté.

RZ 4 Halenkovice I.

Tato vložka je stejná jako loni. Rychlé úseky na širokém asfaltu střídají úzké členité lesní cesty. Je i dost dlouhá, má 24 kilometrů. Při výjezdu na téčko z úzkého lesního, uklouzaného úseku jdu o něco déle do brzd. Vlivem neklidného auta v plné šestce na nerovnostech lesní cesty a se zastavenými předními koly se křečovitě za pomoci ruční brzdy trefuji na široký asfalt. Ujíždím z tohoto místa co to jede a nejraději bych se hanbou propadl. Kouknu do zpětného zrcátka, co na to diváci. Podle gest se jim to líbilo. Mě vůbec, nemohu takhle kazit, to ten zajetý čas dobrý nebude. Dosažený čas nás řadí na druhé místo dvacet vteřin za Míru Březíka a 0,2 vteřiny před Mr.Cimbu.

RZ 5 Kudlovice I.

Opět stejná rychlostní zkouška jako loni. Technická i na širokých asfaltech v lese, je samá zatáčka. Zajíždíme druhý čas deset vteřin za Mírou Březíkem a sekundu před Mr.Cimbu. Další auto je za námi třicet vteřin. Následuje servis a při pohledu na výsledky vidím, že opravdu jedeme se Zdeňkem celkem vyrovnaný závod. Pokusím se v druhých dnešních průjezdech od Zdeňka Jandy odpoutat.

RZ 6 Slušovice II.

Divácky atraktivní průjezd druhými Slušovicemi jedeme po objízdné trase z důvodu havárie Daniela Běhálka. Zkouška byla zastavena a byl nám přidělen náhradní čas.

RZ 7 Pindula II.

Druhý průjezd Pindulou opět na výsledcích ve třídě nic nemění. Zajíždíme sice 36. čas celkově a daří se nám vklínit mezi pomalejší mitsubishi, ale jsme jedenáct sekund za Mírou Březíkem a tři před Mr.Cimbu. Pavel Mika za Zdeňkem Jandou zaostává čtyřicet vteřin.

Po této vložce následuje další přeskupení a trocha času na podrobnější zkoumání dosavadních výsledků. Tvára (Ivan Hrubý, mitfára Mr.Cimbu) má již kalkulaci jasnou. Sděluje nám, že v dalších testech zrychlí a zaútočí na naše druhé místo. Oni svoji chuť útočit stejně ukazují již celý dnešní den, nyní jsou za námi na dostřel deset sekund. Horší je, že na první místo ztrácíme již dvě minuty. Ten Míra Březík si prostě jede svůj vlastní domácí závod.

RZ 8 Halenkovice II.

Hned od prvních metrů se snažím jet rychle a držet rytmus na úzkých i širokých asfaltech, v lesích i proti zapadajícímu slunci, díky kterému není vůbec vidět, kam se jede. Výsledkem je první čas devět sekund před Mírou Březíkem, který má však najeto a nikam nespěchá. Mr.Cimbu zaostává o šestnáct vteřin a máme na něj náskok již 26 sekund. Pavel Mika na této erzetě ztrácí na dalším místě čtyřicet vteřin. Tak snad ještě něco najedeme na Zdeňka na následující kudlovické erzetě. V celkovém pořadí jsme již na dostřel 6,5 sekundy za Skoupilovým Fiatem Punto S 1600. To ještě netušíme, že mu na prvním zádveřickém průjezdu opět odejde motor. On má asi pan Svoboda z Rota pravdu, bavili jsme se o tom, že se s tím musí umět jezdit a hlavně seřazovat rychlosti, on je sice motor točivý i 9000 otáček, ale 11000 už také neumí.

RZ 9 Kudlovice II.

Jedeme ve vysokém tempu z úzkých pasáží na široký asfalt se samými zatáčkami, kousek šotoliny, najíždíme ve vsi přes můstek na kostky a cítím spálený olej. Dívám se do zrcátka a za námi je dým. Musím brzdit do levého vracáku za kapličku, nohy mi kloužou na pedálech, jsou od oleje. Babi odepíná hasičák a křičí hoříme. Krkolomně projíždím kosu, za ní již s odpojeným hlavním odpojovačem a zhasnutým motorem zastavuji. Babi je již z auta, já se ještě musím odpoutat a odpojit intercom. To činím již s jednou nohou z auta a nedaří se mi to, protože mě tahá ven pořadatel a tím mi znemožňuje odpojit se rychle od intercomu. Teď pootevřít kapotu a hasit. Pořadatel je jiného názoru a táhne mě od auta, tak mu jednu natřu loktem a on mě pouští. Nějaký starší pán tohoto člověka umravňuje slovy nechte je být, když už sám nevíte, co máte dělat, oni ví dobře co s tím. Hasíme. Je to dobré, jedná se jen o prasklou hadici od serva. Projíždí Janda. Nasedám do auta a to už jede Březík. Odjíždíme a po několika kilometrech zastavuji znova. Opět hasíme, babi celou dobu nečte a sleduje až do cíle dírou v podlaze, kdy to zase chytne. Tam nám slečna u stolku s rozvahou svoji vlastní ležérně zapisuje čas a nám to zase hoří. Slečnu to ovšem k rychlejšímu zápisu do karty nepřimělo.

Servis po první etapě

Oblékám si pracovní oděv a řeším běžnou údržbu na autě. Martin bojuje s opravou hadice od serva. Nedaří se to vyřešit. Hadice a spojovací materiál jsou pro nás svoji cenou nedostupné, abychom vozili každou hadici jako náhradní sebou. Máme čtyři minuty do časovky a je třeba vyrazit k hodinám. Startuji, Martin kontroluje opravenou hadici od serva, zkouším na prázdno plné rejdy a slyším vypni to, teče ještě jedna hadice a stříká to z ní přímo na pedály okolo sloupku řízení. Není čas se zase převlékat a tak v kombinéze s Martinem opravujeme další hadici. Vnuk se dožaduje přítomnosti babi, stále volá babi, babi, musím ho okřiknout, když v takto vypjaté chvíli tak nečiní jeho matka. Ona totiž ta nádhera okřikne spíš našeho Martina, když kluka umravňuje. Ten mi někdy přijde jako náš vlčák, který když zlobí a křiknu na něho, zaleze s ocasem mezi nohama do boudy. V servisu nabíráme ztrátu jedenáct minut, na vložce skoro pět minut. To už by bylo lepší dát auto do uzavřeného parkoviště v rámci SuperRally a ani tu poslední erzetu nedokončovat. To ale víme až teď, v té době bylo prioritní auto uhasit a pokračovat dál s co nejmenší časovou ztrátou.

Požár auta jsme zažili již pátý. Prvně se nám vytrhnul vstřik z lišty. Stalo se to v plné rychlosti a tak rychle jsem auto již víckrát nezastavil a neopustil. Z šestky to složit do jedničky, odpásat se, ven z auta a hasit, to bylo rychlejší než nyní napsat tuto větu. Po druhé nám vyletěla ojnice blokem a benzín se dostal dírou v bloku na výfuk. To se hasilo hůř, protože je za motor špatný přístup. Třetí požár jsem zažil na kitu 1600. Bylo to v cíli vložky, kde asistovali i přítomní hasiči. Čtvrtý požár byl loni na Trojáku, také prasklá hadice na servu. Letos pátý.

RZ 10 Zádveřice

Z pěkně rozjetého závodu je drama a stíhací jízda na třetí místo. Nemám rád takové to vyčkávání na chybu soupeře, nebo až mu z auta něco upadne. Férovější je porazit ho v přímém souboji na trati erzety, kdy jede bez problémů a jak nejlépe umí. To mě potom těší víc. První nedělní vložka je taková rozporuplná. Jsou na ní asi tak tři pěkné technické úseky, jinak letiště, kde se jede s dotočeným motorem a zbytečně se dlouhou dobu v plné šest trápí. Vyřešil by to nějaký retardér.

Na třetí místo ztrácíme včetně penalizace 2,37 min a to je dost. Ke všemu před cílem erzety děláme pravé přední kolo, nějaký pomalý defekt a tak kolo na přejezdu do další vložky měníme. Zajíždíme třetí čas dvacet vteřin za Mírou Březíkem a osm sekund za Petrem Bryndou, který se do závodu vrátil v rámci SupeRally. Na Pavla Miku stahujeme jedenáct vteřin a na Mr. Cimbu dvacet.

RZ 11 Janišov

Na tuto zkoušku jsem se celkem těšil. Je v lese, místy písek na trati, úzká silnička a kromě jednoho stoupání je celá z kopce. Startuje se přes hranu do pravého víc než vinklu. Následují dva takové padáky, úplné střechy, že jsem měl na nich žaludek až v krku. Před závodem jsme tuto krásnou erzetu diskutovali se Zdeňkem Jandou. Celkem jsme se shodli, že výkon motoru na tomto profilu nebude rozhodující. Jede se dobře až do místa, kde se z dotočené šestky řadí do trojky. Lesní cesta je zde vyjetá dvěmi kolejemi v písku s kamínky. Při dobrždění se na ní nemohu nějak vejít a zadek auta mi utíká až do lopuchů v příkopu. Už se vidím v lese a vybaví se mi tragická událost ze třetí erzety. Je to dobré, jsem zase ve stopě, babi ani nic nekomentuje a čte další pravou utaženou zatáčku. Je to již za závod druhá chyba. Co se děje ? Nějak ten tlak ze mě vzápětí spadne a až do cíle rychlostky to jde dobře.

Zajímá mě zde i absolutní pořadí a pod námi EVO IX, nad námi EVO IX. Tak nevím, jestli uvažovat o nabídce Radka Nešpora na prodej jeho IX. I kdyby to auto sponzor od něj koupil, jako, že asi ne, tak nevím jestli bych s tím uměl jezdit. Je to dost rozměrově velké auto, jede to přes dvě stě a ten pocit rychlosti tam není. To naše Felície jede maximálně tak 165, to už od 120 je to znát podle hluku a jízdního projevu. Ta velká enka mi vůbec jako soutěžní speciály nepřijdou. Mají sice výkon, rychlost, asi moc nebrzdí s ohledem na váhu, ale jsou moc tichá.

Krátkou vložku, má necelých deset kilometrů, vyhráváme o třináct vteřin před Mírou Březíkem, devatenáct před Mr.Cimbu, o 25 před Pavlem Mikou, na něhož však stále ztrácíme dvě minuty. Petr Brynda odstupuje podruhé v závodě. Praskla mu opět poloosa.

Na příští sezónu jsme uvažovali o Fabii 16 V se sekvencí, ale když to i po roce nedojíždí a tento typ fabie má nedohomologovaný mezikus mezi sekvenci a motor a nebude síly ho dohomologovat, tak tudy cesta zřejmě nepovede. Sekvence je sice zajímavá, výkon 16 V motoru také, ale zásadní negativa ve spolehlivosti a nemožnosti použít Sadev převažují.

RZ 12 Troják

Po letech je zařazen příjezd na Troják z Hošťálkové po hřebenu. Krásná členitá technická trať, od Trojáku do cíle je erzeta stejná jako loni, kde široký asfalt střídá lesní cestičky. Snad přibylo trochu víc výtluků v asfaltu proti loňskému roku.

Je to vložka dlouhá skoro třicet kiometrů. Asi po dvaceti kilometrech se mi zdá, že auto nějak klouže v zatáčkách, hlavně do pravých. Je zde celkem dost drsný asfalt, tak co se to děje. V servisu již vím, proč auto tak šíleně klouzalo. Levá přední guma je ojetá až na dráty, tím se vše vysvětluje. Je to škoda. Dosažený čas mohl být výrazně lepší. Před startem jsem smlouval s prodejci pneumatik cenu za dvě gumy, ale i tak jsem na ně bohužel neměl. Na druhou stranu jsem rád, že mi v minulosti Franta Markvart přenechal pro něj již nepotřebné pneumatiky, která jsem na Barumce dojížděl. Byly využity opravdu na sto procent.

Druhým časem na Trojáku se zásadně přibližujeme Pavlu Mikovi a to na 47 sekund. Na Míru Březíka jsme ztratily neskutečných 53 vteřin, Mr.Cimbu byl za námi o 38 sekund a Pavel Mika o minutu 18 vteřin.

RZ 13 Zádveřice II.

Nedá se nic dělat. Letiště, neletiště musíme jet hned od startu na plno, což se daří. Kromě prvního vracáku po startu ubírám pouze do esíčka v kopci, do vinklu za horizontem, možná půl kilometru jedu v kontrolce a konečně motoru ulevuji. To se opakuje ještě jednou, několik horizontů proti kopci a konečně vracák. Zde se byl dívat Míra Levora st. a líčí, jak to pěkně jede Březíkovi, méně již Mr.Cimbu. Nám to jede prý docela dobře, tak jsem rád, že snad konečně máme problémy s motorem za sebou.

K cíli letím až se mi to vůbec mezi těmi křovisky nelíbí, ale ještě nám na to třetí místo dost chybí najet. Rychlostku vyhráváme, Míra Březík je za námi čtyři sekundy. Ten již nemá kam spěchat. Mr. Cimbu o osm a také nikam nespěchá. Jediný kdo určitě spěchá je Pavel Mika, ale je za námi deset sekund, což znamená, že ještě na něj ztrácíme 37 sekund.

RZ 14 Janišov II.

Vím, že zde musím jet na maximum a to chci i bez ohledu na výsledky, protože tak pěkná rychlostka se málokdy jezdí. Vložku vyhráváme o deset sekund před Mírou Březíkem, o dvanáct před Pavlem Mikou a o devatenáct před Mr.Cimbu. Jak je vidět, boj ve třídě se zúžil na ten o třetí místo, které urputně hájí moderní fabie před dosluhující felicií. Náš dosažený rychlostní průměr 105,78 km/h mě vyráží dech a nechápu, že se v tom lese dá jet tak rychle. Ono se ale dá ještě rychleji a o tom mě přesvědčuje Roman Kresta časem o 37 vteřin rychlejším a mimo něj dalších 28 aut N4 včetně S2000 a pár vozů S1600 před námi. Následuje celkem krátký přejezd na poslední erzetu Troják a babi rychle počítá odstup na třetí místo. Ten je necelých 25 vteřin. Tak snad to vyjde.

RZ 15 Troják II.

Před startem kontroluji gumy. Moc vzorku sice nemají. Snad to vydrží, smůly bylo tento závod již dost. Startujeme. Nejhezčí část Trojáku je sice do kopce, ale zase tak špatně to nejede. Babi při průjezdu okolo hospody na Trojáku kouká na stopky a hlásí, je to o dost lepší než předtím. To mě uklidňuje a letíme širokým asfaltem vstříc technickým úsekům na lesní cestu. Stoupáme lesem na vrchol a následuje pěkný technický úsek z kopce. Auto nějak nezatáčí, kloužou mi nohy na pedálech, zase rupla hadice od serva. Tak ještě kdy to začne hořet. Naštěstí nic nehoří, olej stříká na pedály okolo volantové tyče a jedeme sice s problémy, ale dál. Před Držkovou dojíždíme Martina Radu. Excelentně uhýbá, přesto se dostávám mimo ideální stopu a bez serva se s tím hodně peru, abych jel vůbec po cestě a ne lesem. V Držkové málem trefuji při pravém odbočení zídku. Už víc bojuji s autem než s časem, rve mi to volant z ruky, servo je už úplně bez oleje. Ještě výjezd do kopce, potom z kopce do Vlčkové, při nájezdu do vsi netrefit hradbu. On ji již někdo trefil před námi. Potom ten obrubník minout, průjezd vsí, už myslím, že volant neudržím v ruce. Řadím šestku a teď co s tím levým vracákem. Bere mi to volant z ruky, na ruční brzdu nesáhnu, to bych jednou rukou neurejdoval. Pochopitelně je to komedie pro lidi s rozevlátým autem, což můžu teď nejmíň potřebovat. Ještě lesem z kopce do cíle, pět, šest, ubírám, nemohu to udržet ve stopě na tom úzkém asfaltu, strašně mě bolí ruce, ještě poslední levá a cíl.

Babi sleduje tabuli a když dostáváme kartu, tak mi říká, nevím jak ty desetiny, ale Mika dostal jen 24,8 vteřiny, to asi nestačí. Sice jsme zajeli druhý čas 27 vteřin za Mírou Březíkem, Mr.Cimbu, který nespěchal byl zpět 33 sekund, ale o neuvěřitelnou jednu desetinu vteřiny to na třetí místo nevyšlo.

Tak a zbývá nám poslední servis, provizorní oprava hadice, doplnění oleje do serva a dojezd z Otrokovic do Zlína na cílovou rampu. Po několika kilometrech zase teče olej z hadice od serva. Náhradním hasičákem hasíme další požár. Olej již raději nedoplňuji, servo kňučí jak jde na prázdno, ruce bolí víc a víc. Konečně rampa a cíl.

Výsledky soutěže

Ze čtvrtého místa v cíli jsme byli řádně rozladěni. Dvakrát jsme uhasili požár na erzetě, sjeli i skoro dvě minuty penalizace, nabranou ztrátu hašením pomalu pět minut a prohráli o desetinu vteřiny. Celkově jsme obsadili 36. místo, ve skupině A 11.místo.

Jediné pozitivum je, že jsme se stali již po Barum rallye vítězi třídy A5. Neznamená to ale, že Příbram nepojedeme. Jednak máme závazky vůči sponzorům a také máme spolu se Zdeňkem Jandou otevřený účet s Janem Dohnalem a jeho polem, které je mimochodem na prodej. Dle inzerátu se pyšní výkonem 165 koní, což je proti našim 147 na Krumlově o osmnáct koní víc, takže ta minuta, o kterou byl Jan Dohnal v Krumlově v cíli před námi, není zase tak moc. Chtěli bychom se Zdeňkem Jandou dokázat, že i dožívající felicie ve správných rukou mohou zajíždět dobré časy a jsem rád, že se Zdeněk rozhodl dodatečně po Barumce, že Příbram pojede, protože si zase zazávodíme. Je pro nás oba prestiží, když toho druhého porazíme. Méně nás mrzí, když nás pozávodí někdo z mladých, nadějných a perspektivních závodníků.

Navzdory problémům s nedostatkem financí, které mají pochopitelně logické vyústění do technických problémů, jsme od prvního letošního závodu v Rakousku vedli průběžně tabulku třídy A5. Vedli jsme ji několik i závodů loni, ale tam technické problémy zvítězily nad naší vůlí dovézt auto vítězně do cíle sezóny.

Co do budoucna

To je zejména otázka pro naše partnery a jejich možnosti, protože bez nich se tento sport dělat nedá, natož na solidní úrovni na předních místech. Pro nás to znamená hodně práce a úsilí, jak při přípravě soutěžního auta, tak při vlastních závodech.

Možná se dočkám i toho, že třeba nadcházející Příbram odjedeme relativně bez problémů. Na Barumce to do požáru vypadalo velmi nadějně. Po Příbrami musíme mít jasno v tom, co bude příští rok. Je zde několik variant až po tu nejhorší, že Příbram bude posledním závodem, který pojedeme. Jsou prostě věci, které neumím vyřešit bez dostatku peněz. Škoda Motosport byla schopna určitě bez problému vyměnit hadice na servu na každý závod. Ta hadice stojí tak 1500, možná 2000 korun kus. Pro ně to byl spotřební materiál, já na ně nemám, abych je takto často měnil. S pneumatikami je to podobné, po třech erzetách je továrna mohla zahodit. Já je jedu několik let staré a až na dráty. Jenže na ojetých gumách se nechá závodit, ale bez motoru se nedá ani vyjet. Ten mě letos stál už také dost peněz.

Závěrem

Tento závod se nám vůbec nevydařil, ale taková už je rallye. Jsem nějak rozladěn i z vlastního průběhu. Ne, že by organizátor udělal něco špatně, i to dokončení závodu po tragické události byla správná volba, i když v náš neprospěch. Mohli jsme být druzí. Ale nejlépe jsme uctili památku Luďka Kocmana, jednoho z nás nejen minutou ticha, ale i dokončením soutěže na jeho počest. Já jsem o tom přemýšlel, ale ani já bych nechtěl, kdybych byl na jeho místě, aby závod ukončili. To, co se stalo, se může stát každému z nás, s tím do toho jdeme. Rodině zesnulého Luďka Kocmana vyjadřujeme upřímnou soustrast s přáním mnoha sil do dalšího života. Pavlu Karlíkovi přejeme, aby se s tím velmi brzo vyrovnal. Vím o čem mluvím. Zažil jsem osobně jako jezdec několik podobných událostí, i když ne s takto tragickým koncem. Ze „stotřicítkou“ jsem na Šumavě najel na ledovou plotnu a přerazil strom. Auto mi končilo před předním oknem, ženu jsem nemohl vyprostit z auta a potom v metrovém sněhu jsem jí nesl v náručí k sanitě půl kilometru na start erzety. Nikdo nezastavil.