Dlouhou dobu propíraná otázka ohledně konce kariéry v současnosti vedoucího muže letošního mistrovství světa je vyřešena. Po ukončení letošní sezóny se devětatřicetiletý rodák z Kauniainenu vydá společně se svým stálým spolujezdcem Timo Rautiainenem do soutěžáckého důchodu.

„Dvacet let v kolotoči automobilových soutěží mi dalo hodně. Vždy jsem snil, že skončím na vrcholu a letos k tomu mám ideální příležitost. Nehledejte za tím nic dramatického, chtěl bych tím dát příležitost mladým jezdcům splnit jejich sny - tak jak se to podařilo mě,“ řekl Marcus Grönholm.

„Nedovedu si představit, že bych měl v kariéře pokračovat po boku někoho jiného, než byl Marcus. Měl jsem možnost s ním prožít veškeré jeho vzestupy a pády vyšperkované ziskem dvou titulů mistra světa. Teď už mu zbývá poslední krok a i na něm jej doprovodím. Krok do společnosti 'vysloužilích létajících Finů', jako jsou Tommi Mäkinen, Juha Kankkunen, Markku Alen, Hannu Mikkola či Ari Vatanen,“ doplnil Timo Rautiainen.

Kořeny Grönholmova zájmu o automobilové soutěže zasel otec Ulf, vynikající pilot sedmé dekády dvacátého století. Marcus se k rally dostal oklikou přes motokros. Po pěti letech na dvou kolech si poranil kolena, což se ukázalo klíčovým pro přechod za volant automobilu. V sezoně 1987 získal závodnickou licenci a vzápětí si odbyl i debut v domácím šampionátu s vozem Opel Ascona skupiny B. O rok později si se stejným autem vyjel titul finského juniorského mistra, a v roce 1989 pak s vozem Lancia Delta HF Integrale skupiny N získal titul v soutěži Nordic Championship i zóně Severní Evropy.

Titul mistra severoevropské zóny ve skupině N, už s vozem Toyota Celica ST 165, dokázal Grönholm zopakovat i v sezoně následující a v roce 1991 se poprvé v kariéře radoval rovněž z titulu finského šampiona ve skupině N. Roku 1992 Marcus přešel k identické Toyotě skupiny A a ve finském mistrovství finišoval absolutně třetí. Totéž umístění zopakoval také v příštím roce a v sezoně 1994 poprvé finskému mistrovství absolutně dominoval.

Titul finského mistra dokázal Marcus Grönholm třikrát obhájit: v letech 1996, 1997 a 1998. V deváté sezoně za volantem Toyoty si poprvé vyzkoušel i Corollu WRC. Ještě předtím, roku 1995, dokázal na finské Rally 1000 jezer v MS dojet na absolutním druhém místě. S Toyotou se rozloučil pátým místem ve Švédsku a pro rok 1999 získal statut továrního jezdce Peugeotu, jenž mu nabídl dvouletou smlouvu na vůz 206 WRC. V premiérovém roce za volantem francouzského auta Grönholm absolvoval jen vybrané podniky, kdy jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo absolutně na domácích tratích ve Finsku a páté v Austrálii.

Do roku 2000 však vtrhl jako uragán. Triumfoval ve Švédsku, Finsku, Austrálii a na Novém Zélandu, přidal druhá místa v Portugalsku, Argentině a Británii a v celkovém hodnocení to znamenalo jediné - titul mistra světa. Zároveň se nemalou měrou podílel také na titulu Peugeotu v MS značek.

O rok později Grönholm doplatil na špatný úvod sezony. Nefungující vodní pumpa ho vyřadila na Monte Carlu už po druhé zkoušce. Následně sice dokázal dominovat ve Finsku, Austrálii i Velké Británii, v celkovém hodnocení MS jezdců se však jako obhájce musel spokojit pouze se čtvrtým místem. Na druhou stranu se dařilo alespoň týmu, který titul v MS značek nakonec obhájil.

Po příchodu Burnse k Peugeotu dostal Grönholm novou motivaci. Úvod v Monte Carlu mu nevyšel zcela dle představ, když dojel až jako pátý. Vzápětí však dominoval Švédské rally a vybojoval stříbro na Korsice, kde jej pokořil pouze jeho týmový kolega a asfaltový král Gilles Panizzi, a probojoval se do čela průběžné klasifikace MS jezdců. Na pomyslný trůn už poté nikoho dalšího ani na chvíli nepustil.

Jeho výsledky o rok později snesou nejpřísnější měřítka. Posuďte sami: čtvrté místo ve Španělsku, výhra na Kypru a v Argentině (v cíli však byl diskvalifikován, protože přijal nepovolenou servisní pomoc, což posléze sám uznal), další druhé místo v Řecku, smolné odstoupení v Keni kvůli technickým problémům, výhra ve Finsku, třetí místo v novém podniku MS v Německu, druhé místo v Itálii, výhry v Austrálii, kde si definitivně zajistil titul, a na Novém Zélandu a konečně havárie ve Velké Británii.

V konečné klasifikaci MS jezdců 2002 získal Marcus Grönholm 77 bodů a před druhým Petterem Solbergem měl obrovský náskok čtyřiceti bodů. Zároveň drtivou měrou pomohl Peugeotu k zisku třetího titulu v MS značek v jedné řadě. Takovou roční bilancí se v dlouhé historii mistrovství světa může pochlubit jen málokdo.

Zato sezóna 2003 se příliš nevydařila. Na Monte Carlu od úvodních metrů kraloval, na devátém rychlostním testu však trefil skálu. S poškozeným vozem sice dojel až do servisu a po opravě i do cíle, výsledek však na body nestačil. Přesto je možné považovat první třetinu šampionátu za vydařenou, díky vítězstvím ve Švédsku, Novém Zélandu a Argentině se držel v popředí šampionátu. V následujících šesti soutěžích však dokázal získat pouze 8 bodů za druhé místo v Německu, což bylo žalostně málo. Na extrémně rozbitých tratích v Řecku a Kypru ho zradilo auto, na dalších pak chyboval on sám. Zbytek roku již dojížděl jen z povinnosti, ve finále to stačilo jen na šesté místo, nejhorší v celé kariéře.

Následující dvě sezóny se nesly ve znamení nasazení modelu 307 WRC. Tento speciál se francouzské automobilce příliš nevydařil a i přes Marcusovu enormní snahu se mu nepodařilo dosáhnout na úplně nejvyšší mety. Mohl za to hlavně Sébastien Loeb, který v těchto letech kraloval seriálu. Marcus neměl proti mladému francouzskému talentu v hbité Xsaře WRC příliš šancí a utápěl se v jezdeckých chybách, když se snažil dohnat 'nekvality' auta nasazením. V šampionátech to stačilo na páté i třetí místo, Marcus chtěl ale víc.

Po ukončení sportovního programu Peugeotu se Marcus rozhodl přestoupit před loňskou sezónou k Fordu. A s novým nářadím začal opravdu skvostně - vítězstvím na Rallye Monte Carlo a ve Švédsku. Poté přišla slabší část s mizivým bodovým ziskem v Mexiku, Argentině či Sardínii, která jej stála reálnou šanci na titul. V závěru sezóny se při Loebově zranění a tedy absenci v posledních čtyřech podnicích mohutně dotahoval, nakonec však skončil o pouhý bod druhý.

Letošní sezóna je o mnoho vyrovnanější než ta předchozí. Sébastien Loeb s novým sportovním náčiním už není tak nedostižný, přesto je Marcus jediným, kdo s ním dokáže držet krok. A nejen, že dokáže, ale častokrát ho i porazí. Pět soutěží před koncem své závěrečné sezóny má finský pilot na svého největšího soupeře náskok desíti bodů. Bude to stačit?