Velmi pěkným druhým místem v početně obsazené třídě A5 zakončili na příbramské soutěži sezónu plzeňští manželé Ladislav a Helena Kopelentovi. Již po barumce byli jistými vítězi třídy a tak nyní nemuseli závodit pod velkým tlakem.

Ohlédnutí za předchozími ročníky

V loňském roce jsme odstoupili v první etapě pro poruchu potenciometru škrtících klapek. Druhou etapu jsme dokončili v rámci SupeRally a vyjma úvodní erzety jsme ve všech zbývajících vyhráli třídu. Pětadvacetiminutovou penalizaci jsme ale pochopitelně dohnat nemohli.

V roce 2005 jsme jeli s pohárovou fabií a skončili jsme druzí ve Fabia Cupu. Současně jsme byli v rámci poháru poslední, protože nikdo další do cíle nedorazil.

V minulosti se Škodou 130 při mistrovství ČSSR jsem na tréninku rozmlouval s Láďou Myslíkem. Dotazoval se mě, jak pojedu dva horizonty končící skokem na hráz rybníka. Trénovali jsme se „stopětkou“ a neměl jsem představu, jak rychle pojede „stotřicítka“. On mi jako zkušený soutěžák doporučil jet naplno, tak to jezdí i on. Při vlastním závodě jsem se držel jeho rady. První horizont na plnou pět a to jsem již viděl, že je to moc. Při dopadu brzda do čtyřky a druhý horizont nás katapultoval na hráz rybníka vysoko nad silnicí. Okolo se nacházely vzrostlé stromy. Odhadoval jsem, kam to po dopadu půjde. Naštěstí jsme přistáli ve směru a na všechna čtyři kola. Ta „stotřicítka“ byla celkem dobře vyvážené auto.

Úvod

Soutěž se jela jako letošní poslední podnik MMČR a byla obohacena o historická vozidla. Sešlo se zde 74 soudobých aut. V naší třídě A5 startovalo dvanáct posádek. Ze špičky třídy chyběl přihlášený Sláva Ducháček, který nejel ani ve Zlíně a auto již prodal.

Rychlostní zkoušky byly totožně jako loni s minimálními změnami, pouze se přeházelo jejich pořadí. Příbram je v poslední době velmi rovinatá na širokých asfaltech, což nevyhovuje našemu soutěžnímu autu. Jedinou pěknou erzetou je Vystrkov v lesích okolo přehrady.

Do Příbrami jsme odjížděli jako vítězové třídy. Našim cílem bylo dojet před Mr.Cimbu a pokusit se poprat s technicky vyspělejšími auty Jana Dohnala a Petra Bryndy, který jako místní jezdec má určitě výhodu domácího prostředí. Soutěž se jela ve dvou etapách za krásného slunečného počasí. První etapa končila Sádeckou rychlostkou již za tmy a druhá etapa měla vyvrcholit třemi průjezdy Vystrkovské vložky.

RZ 1 Velcí – Ohrazenice I.

Krátká erzeta na rozjetí a oťukání si soupeřů a také nespočet příležitostí širokých průjezdů zatáčkou na ruční brzdu. Rychlostní zkouška se odehrává na úzkém, hrubém asfaltu, je poměrně členitá a končí rychlou pasáží, kde zatáčka navazuje na zatáčku. Někde i ubírám. Ani nevím proč, snad proto, že již o nic nejde. Výsledkem je pátý čas ve třídě, dvanáct vteřin za Petrem Bryndou, který má vložku za barákem, a čtyři sekundy za Liborem Šaškem. Mile mě překvapilo, že další felicie v Liborových rukách drží krok s modernější technikou. Dvě sekundy jsme ztratili na Jana Dohnala a Mr. Cimbu. Za námi následují se ztrátou 0,3 Mirek Levora a pět sekund Robert Achs. Vlasta Hodaň na stejné technice jako my již ztrácí dvanáct vteřin a Robert Vodička devatenáct atd. Mám vždy opatrný začátek ve snaze sžít se s momentální kondicí techniky a spolujezdce a zejména sám se sebou. Z pohledu dosaženého času to je bohužel nedostatečné. Cestou na další erzetu diskutujeme s babi, jak pojmout naše další účinkování v soutěži. Docházíme k závěru jet bez rizika, dovézt auto do cíle celé, nejet silově, aby z něj nic neupadlo a nemyslet na to, že již o nic nejde. Jde přece o výsledek v daném závodě. Proto jsme přijeli a motivace je jasná. Být třetí za lepší technikou a před rovnocenným autem Mr.Cimbu.

RZ 2 Komárov – Neřešín I.

Komárovská, či spíše Zaječovská erzeta, se od loňska téměř nezměnila. Jen byl vynechán průjezd mezi baráky na začátku obce Zaječov. Rychlostku tvoří převážně širší asfalt. Nebýt úvodu za Komárovem a průjezdem Zaječova, kde je několik pomalejších zatáček, jde o rovinatou a velmi rychlou erzetu. Technický průjezd je od obce Kvaň až do Malé Vísky na rozskákaném asfaltu. Pěkný je sjezd do obce Chaloupky, kde se brzdí za horizontem z plné rychlosti do vinklu. Velmi hezký je průjezd obcí Neřešín před cílem, ovšem z vracáku z Neřešína do cíle je ze soutěžáckého hlediska nic neříkající sedm set metrů dlouhá rovina proti kopci. Jede se zde naplno až do cíle.

Na autě mám obuté starší pneumatiky Michelin. Minule jsem jel Pirelli, které držely lépe. Současné kloužou. Asi je to stářím gumy. Jirka Benda se v servisu chlubil, že opatřil Zdeňkovi Jandovi (Mr.Cimbu) nové pneumatiky. Prohlížel jsem si je a tak trochu jsem mu jeho lepší podmínky záviděl.

Tak a jede se. Před Zaječovem brzdím do retardéru a vida, gumy jsou již ohřáté a fungují dobře. U retardéru stojí fabie Roberta Achse s poruchou diferenciálu. Nejhorší je, že se odstraní příčina jedné závady a následně se objeví jiný technický problém. Ze sezóny se stává maratón nedojetých podniků.

Průjezd Zaječovem se mi málem stává osudným. Jdu do brzd s pocitem, že gumy jsou již OK. V levé utažené zatáčce za roh se mi zastavuje pravé přední kolo. Ani nevím, jak jsem to zlomil za ten barák a netrefil plot. Babi mi po vložce říká, že soudě podle stop už domorodec nějakou návštěvu na zahradě měl. Nadále využívám každé příležitosti tahat za ruční brzdu. Ještě několik závodů a celkem mi to půjde. Čas sice trpí, ale snad ne tolik. Možná oko diváka to ohodnotí.

Zajíždíme druhý čas 21 vteřin za Petrem Bryndou. V průběžném pořadí se posouváme na druhé místo. V naprosto ucpaném servisu na silnici u obce Drahlín montujeme přídavná světla. Poslední rychlostka se pojede za tmy. Dozvídáme se, že Mr.Cimbu měl problém s vypadlým zapalovacím kabelem a tak jel část erzety na tři válce. Ztratil na nás 47 vteřin. To na nás již nesjede i kdyby auto roztrhnul, jedině kdyby nám zase něco z auta upadlo. To je jeho strategie, kterou mi sám doporučoval, vyčkávat.

RZ 3 Velcí – Ohrazenice II.

Erzeta se jede po druhé. Loni jsem ji nejrychleji zajel za 4:01 min. Uvidím, jak se bude dařit teď. Není to nic moc a to jsem se snažil. Babi také říká, že se jí to zdálo rychlejší. Je to o pocitu, i když v kopci se 120 km/h a 135 km/h nepozná. Nebo že by ta přídavná světla měla takový odpor. Mají je však nasazené všichni. V servisu se díváme na svíčky, ty jsem po Barumce neměnil. Asi to nebude v technice, ale ve mně. Je to až čtvrtý čas, osm sekund za Petrem Bryndou. Mr.Cimbu vyrovnává můj loňský čas, ztrácíme na něj šest vteřin. Honza Dohnal je před námi 1,5 vteřiny. Jak je vidět, asi mu to také nejede úplně dobře. Něco ladili v servisu na motoru. Uvidíme, další vložka ukáže víc.

RZ 4 Komárov – Neřešín II.

Tak a vzhůru do dalších sportovních soubojů. Jedu bez chyby a technických problémů. Je z toho třetí čas a stává se to, co jsem čekal. Klesáme na průběžné třetí místo za Honzu Dohnala, který se přes nás přehnal vítězstvím na této erzetě. Nadělil nám čtrnáct sekund, dvanáct jsme inkasovali od Petra Bryndy. Mr.Cimbu jel vložku o desetinu vteřiny pomaleji než my. Připomnělo mi to Barumku nejen našim dosaženým časem, ale i problémem se servem. Nevzdali jsme to a bojovali dál. Je mi i na Zdeňkovi Jandovi sympatické, že bojuje dál a tlačí na pilu. V průběžném pořadí se dostává před Vlastu Hodaně. Mám pouze obavy z té poslední noční Sádecké rychlostky, která následuje. Na ní se Zdeněk těšil. Říkal, že v noci vidí jak ostříž, zatímco já nevidím skoro nic, i kdybych měl deset přídavných světel.

RZ 5 Sádek – Bohutín I.

Opět stejná rychlostka jako loni. Spíše rovinatá, na motor. Od startu jsou tři nebo čtyři zatáčky na plno, než přijde těžší levá a spadne se esíčky z kopce do Lhoty. Následuje vracák na ručku, průjezd vsí, rovina, vinkl, rovina, vinkl, rovina, vinkl, rovina, retardér a to již je Staré Podlesí. Vesnice jsou vždy technické, horší jsou ty spojovací úseky mezi nimi. Většinou široký asfalt a mnohdy jízda na dotočenou šestku v omezovači. Pro tento typ tratě by to chtělo vyšší maximální rychlost a také výkonnější motor.

Zajíždíme třetí čas sedmnáct sekund za Petrem Bryndou a patnáct za Honzou Dohnalem. Mr.Cimbu za námi zaostal 2,5 vteřiny a to mě velmi těší zejména proto, že se jelo po tmě. Mnohdy jsem nevěděl, jestli ještě jedu po silnici nebo již krajnicí. Vracák ve Lhotě jsem instinktivně zatočil za pomoci ruční brzdy, ale o nějaký metr dříve a sešoupl jsem se s autem přes hranu ani nevím jak. Hlavně, že to bylo do směru a raději hned pryč. Připadal jsem si jako v autoškole.

V následném servisu měníme svíčky. Moc pěkné již opravdu nejsou. Brzdové destičky po části bohemky a barumce také moc síly nemají. Také je měníme za úplně nové, nezabržděné. Nevím, jak ten Sádek ráno přečkáme. Ty budou smrdět ještě v Tochovicích na erzetě. Při pohledu na výsledky vidím, že jedeme se Zdeňkem celkem vyrovnaný závod. Ztrácí na nás 42 vteřin, což zhruba odpovídá tomu vypadlému kabelu od svíčky. Horší je, že ze závodu s šestnáctiventilovkami se sekvencí nic nebude. Ti dva si totiž jedou závod sami mezi sebou. Pojedeme si také své a za využití metody Mr.Cimbu budeme očekávat, až auta uštvou nebo jim z nich něco upadne. Jinak před nimi být nemůžeme.

Jdeme spát na třetím místě před Mr.Cimbu. Náš předstartovní cíl tak důsledně plníme.

RZ 6 Sádek – Bohutín II.

Druhá etapa začíná Sádeckou erzetou, která se jela jako předchozí noční. Dosažené časy by měly být o něco lepší. Zdá se, že motor po výměně svíček ožil. Brzdy moc nebrzdí. Víc smrdí a kouří, což se ovšem dalo čekat, když nejsou zabržděné. Čas máme čtvrtý a to 21 sekund za Honzou Dohnalem. Ten musel letět, ale je to přece jenom rovnější trať. Druhý čas zaznamenal Petr Brynda o osm sekund před námi. Na Mr.Cimbu jsme ztratili rovnou vteřinu. Za námi o 0,6 sekundy dojel Vlasta Hodaň. Oba dva se tak posunuli před Mirka Levoru a jsou v závěsu za námi na čtvrtém a pátém místě.

RZ 7 Tochovice – Nestrašovice I.

Rychlostka se jede bez změn stejně jako loni. Nebýt tří rovných úseků, byla by pěkná. Nejdelší z nich za obcí Tušovičky je sice předělen retardérem, ale má 1100 metrů. Potom motor jede zbytečně dlouho v omezovači. Úvod je pěkný. Myší dírou pod tratí, potom na úzkém mezi pole, první rovina, vinkl a potom vesničkou samá zatáčka, dřevěný můstek – hop, protahováky až k pile, vinkl na široký asfalt, rovina, technický průjezd Hořejany, mezi poli až do Tušoviček, dlouhá rovina a k cíli pěkný úsek částečně lesem na uskákaném asfaltu s mnoha zatáčkami a nečistotami na trati. Po Vystrkově druhá nejhezčí vložka.

Zajíždíme třetí čas třináct sekund za Petrem Bryndou a jedenáct za Honzou Dohnalem a pět před Vlastou Hodaněm, vida jak mu to jde, a sedm před Mr.Cimbu. Na průběžném pořadí se nic nemění.

RZ 8 Vystrkov – Brodce I.

To je nejlepší rychlostka na Příbrami. Start je v lese na úzkém hrubém asfaltu. Někde dost klouže a nedá se snadno zapamatovat. Musí se zde jet jednoznačně na rozpis. Les nabízí několik podobných úseků, ale každý má svoji specifikaci a obtížnost průjezdu. Kde to loni šlo naplno, letos je bláto od lesáků. Po výjezdu z lesa je to trochu širší a rovnější, ale bez dotočení šestky do omezovače, takže OK. Krásný je průjezd Bohosticemi, zatáčkovité stoupání s následným klesáním na šíleně rozskákaném asfaltu do Kamenné a pěkný kousek s horizontem před Cetyní. Za ní následuje rovina a zase omezovač. No dobře, taky se nějak musíme dostat do esíček z kopce před Bohostice. Dvakrát doleva na širokou silnici, doprava na užší cestu lesem, ze zatáčky do zatáčky, bohužel dost prudký kopec téměř celý naplno. Každé ubrání se potom špatně rozjíždí. Krásné klesání s nakopávacími zatáčkami do Smololet, něco pro diváky na návsi na ručku a pět rychlých zatáček s jedním retardérem, než nás trať přivede do lesního úseku místy po šotolině. Ten je nádherný. Z lesa na širokou silnici, esíčky z kopce a dlouhou rovinou do cíle. Kdyby alespoň ten cíl byl pod těmi esíčky.

Rychlostní zkouška byla zrušena pro havárii Jaromíra Tomaštíka, který uklouzl na blátě. Na pořadí se tak nic nemění.

RZ 9 Luhy – Velká I.

Zase stejná vložka jako loni. Široké hladké asfalty dobré i pro závody do vrchu. V úvodu se projíždí vsí Luhy. Je zde několik obtížných zatáček před stoupáním za obcí, rovina proti kopci, následují dvě esíčka a už se frčí z kopce k retardéru. Ten je tam asi proto, aby někdo netrefil svodidla. Vyštejn je stejně nahoře na kopci trefil s jeho EVO IX. Po průjezdu těžkou pravou zatáčkou začíná peklo pro motor. Jede se naplno celou vsí Třtí až do táhlého levého vinklu za obcí. Tipuji tak 1300 metrů naplno, z toho možná 1000 v omezovači. To je šílenost. Kdyby byl ve vsi alespoň další retardér. On je ale za vinklem. Následuje levý táhlý vinkl do pravého, rovina jak blázen, předělená retardérem, sjezd vracečkami do Velké, výjezd do kopce vsí na plno, esíčko, retardér, esíčko a cíl.

Tak na tuto trať opravdu auto nemáme. Je totiž stavěno na soutěže a ne na okruhy. Vyhrává zde Honza Dohnal o třináct vteřin, Petr Brynda je o devět rychlejší a Mr.Cimbu o 0,5 vteřiny než my. Také on má výše nastavený omezovač otáček a já na to nemám odvahu točit kilometr motor v omezovači. Vlasta Hodaň je za námi na dostřel tři sekundy. Na průběžných výsledcích se nic nemění.

RZ 10 Sádek – Bohutín III.

Po servisu vyrážíme již s vyčištěnými kotouči od napálených destiček na třetí pokus pořádně zajet ten Sádek.

Snažím se hned od prvních metrů jet ve vysokém tempu a držet rytmus na úzkých i širokých asfaltech. Dvakrát mi nevyšla plně podle představ odbočka na kostkách v Podlesí. Vždy jsem musel po úkonu s ruční brzdou seřadit do jedničky. Nějak to neodjíždělo, tak teď to je o něco lepší. Odjíždím na dvojku a připadá mi to jako když se rozjíždí trolejbus. Výsledkem je třetí čas a to, že nám zase duo sekvenčních šestnáctiventilů odjíždí o další vteřiny. Honza Dohnal o osmnáct a Petr Brynda o devět. Naopak se vzdalujeme Mr.Cimbu o osm sekund. Odstupuje Vlasta Hodaň pro poruchu převodovky. Je to škoda, zajížděl pěkné časy.

RZ 11 Tochovice – Nestrašovice II.

Už při příjezdu k erzetě v duchu přemýšlím, jak projet tu dlouhou rovinu. Až se mi v 7300 rozsvítí kontrolka na řazení, tak uberu a pojedu v ní. Před Mr.Cimbu máme náskok, tak není proč točit motor v omezovači. Pokusím se zrychlit v zatáčkách a potom před cílem, kde jsem to v předchozím průjezdu trošku prodal, dvakrát jsem odvrknul a to bylo znát.

Jedu podle plánu schváleného od spolujezdkyně. Ona totiž nemá moc ráda jízdu po dvou kolech a pátými dveřmi napřed, což se někdy může stát, tak žádná palba za hranou. Trochu se mi to vymyká z plánu u pily v Podtochovicích. Vynáší mě to až k levému příkopu. K cíli to druhé odvrknutí v předchozím průjezdu bylo na místě. Zjišťuji to, když auto odskakuje a vlní se jako had. Ale co, vždyť jsme na závodech. V servisu jsem vyslechl různé zážitky z tratí rychlostek a určitě občas i ostatní to auto loví někde, kde ho mít nechtějí a nejedou profesorsky jako po kolejích. Hlavně když se jede dál.

Zajetý čas nás řadí na třetí místo dvanáct vteřin za Honzu Dohnala a devět za Petra Bryndu. Za námi je čtyři sekundy Mr.Cimbu. Na průběžných výsledcích se nic nemění, jen Honza Dohnal se blíží Petrovi Bryndovi a ztrácí na něj pouhých dvacet vteřin. My pro změnu rovné dvě minuty. Nemám pocit, že bych jel nějakou vláhu.

RZ 12 Vystrkov – Brodce II.

Konečně jedeme na čas. Bláta je více než dost. Sice o něm víme, ale není úplně jasné, jak se na něm auto ve vyšší rychlosti zachová. Raději obezřetně a s určitou reservou. Kdyby náhodou, aby byl prostor pro případnou korekci auta klouzajícího ven z trati. Krásná vložka. Kde to jde, tak se do toho opírám. Až nájezd do lesa před cílem na blátě, které si nezadá s ledem, mě zase varuje před větším nasazením. Auto mi klouže mimo trať na konci levé zatáčky do vyjeté koleje od čtyřhrabů jedoucích před námi. Naštěstí měly dost síly a trakce, že kolej změnily ven z lesa zpět na lesní cestu. Dvojkolka by byla v lese a co hůř, ve čtyřicetikilometrové rychlosti. Drama po najetí zpět na trať pokračuje při dobrždění do následující těžké zatáčky. Tahám za ruční brzdu. Ne, že bych byl takový střelec, ale není zbytí. Auto klouže z leva do prava, nebrzdí a nezatáčí. Přední kola hrabou. Tak ještě tu následující levou. Je boj udržet auto na silnici. Následuje suchý asfalt, ale nabalená kola bahnem nevedou auto kam je třeba. Zatáčí to až po opadnutí bláta. Projíždím zbytek lesní pasáže jak s dlouhým dřívím, co se týče nájezdů do zatáček.

Čas je sice druhý za Honzou Dohnalem, ale ztratili jsme na něj 36 vteřin. Za námi následují Míra Levora se ztrátou dvanáct sekund, Mr.Cimbu dvacet, Petr Brynda dvaadvacet. Tak nevím, jestli fabie Petrovi Bryndovi opět nestávkuje. Letos skoro nic nedojela a kromě vítězné bohemky končil několikrát v SupeRally.

RZ 13 Luhy – Velká II.

Tak Petrovi Bryndovi to soudě podle jeho času opravdu nejede. Zajíždíme druhý čas osm vteřin za Honzou Dohnalem, Mr.Cimbu to jistí sekundu za námi. V průběžném pořadí vede již po Vystrkově Honza Dohnal, následovaný Petrem Bryndou, na kterého nyní ztrácíme 55 vteřin. Je otázkou, co tým DPD z Hluboše v následném servisu s neposlušným autem vymyslí.

RZ 14 Vystrkov – Brodce III.

Je to sice třetí průjezd touto vložkou, ale druhý ostrý. Problém byl se vůbec na start erzety dostat přes kolonu aut na strakonické silnici. Na opravované vozovce byl osazen semafor a tvořily se dlouhé kolony aut. Zřejmě proto dostal Honza Dohnal penalizaci za pozdní příjezd do časové kontroly.

Zaznamenáváme druhý čas 24 vteřin za Honzou Dohnalem a 23 sekund před Mr.Cimbu. Petr Brynda odstupuje pro poruchu motoru. Posouváme se díky tomu, i když ne vlastním přičiněním, na stříbrnou příčku a Mr.Cimbu na bronzovou. I taková je rallye. Loni jsem odstupoval na motor několikrát já a ostatní se posouvali zespoda nahoru. Soutěže jsou především o spolehlivosti auta. Petr Brynda měl závod rozjetý velmi dobře na vítězství. Jediný Honza Dohnal mu v dosažených časech sekundoval. Tak alespoň dotáhnul tým DPD auto do úpéčka, aby mohl být opět klasifikován v SupeRally a uhájil tak druhou příčku celkově.

RZ 15 Luhy – Velká III.

Poslední erzeta soutěže. Jen zbytečně nechybovat. Odstup dopředu i dozadu je veliký. Točit do kontrolky na řazení a motoru na rovinách ulevit. Vše jde dobře až po nájezd do vracečky do Velké, kde je vytaháno strašně písku od čtyřkolek již z předchozích průjezdů. Najíždím ji mimo stopu hodně zevnitř a až ven do krajnice. Zvedá se oblak prachu, ale světlý, jako kdyby snad zase motor. To ne, jede, tři, čtyři, pět, tak k tomu baráku se již nevejdu. Brzda, místo dořazení pětky seřazuji na tři, míjíme o chlup žlutý barák vlevo před návsí a rovnám auto do levé zpátky z návsi. To bylo o fous. Jak málo stačí. Pohled do zpětného zrcátka a být o kousek mimo stopu, chvilka nesoustředění a může být zle.

Od Jana Dohnala ještě inkasujeme poslední čtyři vteřiny v soutěži, ty také přidělujeme Mr.Cimbu na místě za námi a umístěním v této rychlostní zkoušce potvrzujeme i medailové pozice na stupních vítězů.

Výsledky soutěže

S druhým místem v cíli jsme ani nepočítali. Byli bychom naprosto spokojeni s možným maximem a tím bylo v případě dokončení závodu Petrem Bryndou třetí místo.

Celkově jsme obsadili osmnácté místo a ve skupině A páté místo, které jsme získali i v celkovém pořadí skupiny A.

Tímto výsledkem jsme jen potvrdili, že letos jsme měli medailové ambice na každém závodě. Záleželo jen na momentální kondici naší techniky nebo naopak soupeřů. Vůči Zdeňkovi Jandovi (Mr.Cimbu) jsme prokázali vzájemnou konkurenceschopnost a to, že spolu dokážeme jet velmi vyrovnaný závod o vteřinky. S Janem Dohnalem jsme prohráli. Nezbývá nám, než mu pogratulovat k vítězství. Do budoucna budeme muset počkat na mokrou a nebo techničtější trať, kde vyšší výkon motoru a sekvence nebude pro nás takovým handicapem.

Konec konců, kdo byl u příbramských tratí, tak sám posoudí, jestli jsme s kitovými feliciemi jeli vláhu proti polu Honzy Dohnala, tím myslím i Mr.Cimbu a Vlastu Hodaně, nebo jestli jsme se snažili a prostě stará koncepce motorů a převodovek na modernější nestačí. Také se mi nelíbí, když někdo posuzuje náš výkon na trati podle číselných výsledků, které získá někde na internetu. Ještě pro zajímavost ohledně diskutovaných hmotností aut. Na barumce jsme vážily 966 kg, Zdeňkovo auto 890 kg, Někdo uvedl, že polo má 940 kg. Také nás vážili i s posádkou 1117 kg, vážím 86 kg a babi 64 kg, tj 150 kg a po odečtu tj. 967 kg. Víc bych o váze nespekuloval.

Závěrem

Tento závod se nám vcelku vydařil. Neměli jsme technické problémy s autem, snad proto, že o našem prvenství ve třídě A5 bylo již rozhodnuto po Barum rallye. Užili jsme si pro nás možná poslední závod velmi dobře za pěkného slunečného počasí bez problémů. Snad jen nějaká ta jezdecká chybička nemusela být, ale to by na pěkném výsledku stejně nic nevylepšilo.