K napsání následujících řádků mě přiměla diskuse, která se rozpoutala pod jiným článkem, týkajícím se víceméně jistého vstupu Rajdu Polského do prestižního seriálu mistrovství světa FIA. Vzhledem k tomu, že jsem letos tuto soutěž osobně pracovně navštívil, dovolil bych si přidat několik postřehů k danému tématu.

Už prvotním a to logicky dost podstatným problémem, se kterým se setkají všichni soutěžící, ale také diváci, je možnost ubytování. Teď nemám na mysli velké týmy, které disponují bohatým rozpočtem a pro které není problém zaplatit dvojlůžkový pokoj na gigantickém hotelu Golebiewski, který disponuje vlastním vodním parkem či kluzištěm. Ovšem v ‘lidové’ ceně 120,- Euro za standardní dvoujlůžkový pokoj.

Sehnat ubytování za normální cenu do 40,- Euro je v okolí Mazurských jezer docela problém. Většina ubytovacích kapacit je totiž nabízena na privátech, navíc celá oblast má svou stálou klientelu. V sezóně, která je zde od jara do podzimu, je tak dost velký problém najít ubytování i pro domácí Poláky.

Pokud jde o otázku tratí, Rajd Polski není šotolinovou soutěží. Respektive jí je pouze podle názvu, protože povrchem rychlostních zkoušek je písek. Po průjezdu prvních čtyřkolek byly v písku místy vyryty takové koleje, že se další vozy doslova plazily po břiše, nebo chcete-li, tak se klouzaly po ochranných lyžinách pod motorem.

Kapitolou sama pro sebe byla centrální servisní zóna. Totální chaos, všudypřítomný prach a opět problémy s pískem, když některá auta měla vůbec problém projet do časové kontroly. Některé týmy, které měly prostě smůlu, musely mít svá místa na sypkém písčitém podkladu, což znamenalo další potíže.

V letošním roce teoreticky nebyly problémy s diváky. Říkám teoreticky, protože vedení rally zcela záměrně po celou dobu konání podniku mlčelo o smrtelném zranění jednoho z diváků při havárii jedné z posádek na oficiálním shakedownu před soutěží. Ředitel soutěže se navíc po celou rally vyhýbal dodání přesných podkladů ohledně této mimořádné události pro delegované činovníky FIA. Další problémy s diváky naštěstí nebyly, protože prostě nebyli samotní diváci. Těch bylo na polské poměry na Mazurských jezerech opravdu nezvykle málo, ovšem s ohledem na problémy s ubytováním je to logické.

Nedokáži si představit, že by se do Mikolajek, které jsou z pohledu Polska z ekologického pohledu téměř neposkvrněnou částí, kde ovšem lišky dávají dobrou noc, sjela několikasettisícová návštěva diváků z celé Evropy. Jednak by to znamenalo kolaps z hlediska ubytování a poté i z pohledu přesunů k RZ. Přejezdy po úzkých silničkách za plného provozu, navíc pod dohledem policejních radarů na každých pár kilometrech, byly v letošním roce problémem pro samotné soutěžící i s přihlédnutím k tomu, že diváků bylo opravdu minimum.

Oproti výše uvedeným faktům je skutečnost, že do Mikolajek je to z České republiky zhruba 800 kilometrů, relativně zanedbatelnou skutečností. Vzhledem k tragické dopravní infrastruktuře v Polsku, při absenci dálnic a naprosté přehuštěnosti dopravního provozu, se však tato cesta dokáže mnohdy proměnit v noční můru nejednoho řidiče a rozhodně nepočítejte s tím, že byste například z Brna dokázali tuto vzdálenost urazit dříve než za 12 hodin. Koneckonců, ti z vás, kdo mají zkušenosti s cestami do Varšavy, určitě ví své.

Ve světle výše uvedených vlastních zkušeností by se mohlo zdát, že jsem proti tomu, aby mělo Polsko svou soutěž v mistrovství světa FIA rally. Tak tomu rozhodně není a sám bych rád viděl světovou rally v zemi bývalého východního bloku, navíc v zemi, kde je rallysport dlouhodobě na výsluní zájmu diváků i medií. Tuto soutěž si však dokáži velmi dobře představit v řadě jiných lokalit, nikoliv však v okolí Mikolajek, a zároveň také pod jiným organizačním vedením. To byla ostatně také jedna z podmínek FIA, která už údajně, i když neoficiálně, Polsku konání soutěže MS FIA rally přiřkla.