Tým SVC Náchod Motorsport do Vsetína odjížděl v tradičním složení: Tedy já spolu s Bohoušem (spolujezdec Bohumil Ehl) a v doprovodu tréninkového Mitsubishi Lancer EVO VII. Ve Vsetíně nás čekal nelehký úkol uspět a zvýšit svoje nemalé šance na zisk premiérového titulu mistra ČR v absolutním pořadí.

V průběhu seznamovacích jízd ovšem přišla z počátku neoficiální zpráva, že se naše „domácí“ Labská rally nepojede a že se o titulech rozhodne již ve Vsetíně! Zrušení Labské velmi lituji, protože jsme chtěli prezentovat své sponzory v jejich rodném kraji a také proto, že RZ první etapy vedly nedaleko domova.

Nejasnosti kolem Labské a zejména absence oficiálního potvrzení zrušení vnesly ještě větší nervozitu než by si Vsetínská trať z mé strany zasloužila. Nakonec ale do startu bylo ústy ředitele Labské Libora Pavlaty zrušení potvrzeno a před celým naším realizačním týmem účastnícím se Vsetína (já, Bohouš, táta, máma, jeden z kamarádů a mechanici) jsme řešili matematiku pořadí mistrovství ČR.

Před pátečním startem byla rovnice následující: Vyhraje-li Karel Trněný my pro jistotu zisku titulu můžeme být až třetí. Vyhraje-li Honza Kopecký, my musíme být nejhůře osmí..Samozřejmě, ve hře byla celá množina dalších variant a my jsme na ně byli řádně připraveni. (V ruce průběžnou tabulku šampionátu a spolu s ní tabulku bodového hodnocení jednotlivých příček MČR v rally.)

S tímto vědomím jsme odstartovali do první páteční erzety. Ta se nám vůbec nevyvedla! Po pár stovkách metrů jsem Octávii WRC přetočil a v kopci nad Vsetínem přes mez a příkop upaloval zpět ke Vsetínu!! (Fotografie na všemožných „netech“ jsou důkazem!) Co bylo příčinou?! Kromě přehnané zodpovědnosti nevhodná volba pneumatik! Nevím proč, ale nechal jsem nazout prořezaná média a na trati se nestačil divit!

„Realizační tým“ se mě snažil uklidnit, že nejdůležitější je se udržet na trati. A měli pravdu. Ve druhé páteční sekci mě opět „drželi“ zpět, když na vrcholu Cábu hlásili namrzlo! Nebylo to tak strašné jak tvrdili, ale v sobotním cíli jsem jim dal za pravdu. I když v pátek jsem na ně byl zlý! Mohl jsem jet výrazně rychleji! Nemám ve zvyku takhle trať prodávat.

Sobotní budíček přinesl chumelení jako v lednu a z toho jsem radost neměl. Informace z trati mluvily o kritickém stavu v Kunčicích pod Ondřejníkem a tak jsem byl rád, že se celá první sekce zrušila. Na druhou sekci jsem opět „laboroval“ s volbou pneumatik. Informace mých „špionů“ z trati (táta, kamarád) mluvila o mokrých pneumatikách, ale já spolu s Honzou Kopeckým, Jirkou Volfem a já nevím s kým ještě volili polozimní směs D10 od Michelinu. Opět špatná volba..Byl jsem rád, že jsem doklouzal do servisu a honem přezul na mokré! To jsem měl udělat již v pátek na obě úvodní sekce i první resp. druhou sobotní a nemusel se výsledkově krčit v druhé pětici celkového pořadí.

Přesto jsem musel být spokojen. Karel Trněný, byť nasadil týmovou Fabii WRC, ztrácel výrazněji než já a taky Honza Kopecký již „neokupoval“ první příčku pořadí. (Protože měl taky polozimní pláště..) Do poslední sekce jsem proto nastupoval bez tlaku útočit na vteřinky. Naopak. Tak jako celou soutěž bylo naším jednoznačným cílem dojet a bodovat.

Vše se nakonec podařilo. Na rampě jsme byli klasifikovaní jako sedmí v pořadí a to nám bohatě zaručovalo zisk premiérového titulu. Titulu, kterého se mnoho slavnějších soutěžáků možná nikdy nedočká i když bych jim ho (a nejen já) ze srdce přál.

Všem prokřehlým divákům se za svůj neslaný-nemastný výkon v okolí Vsetína omlouvám a spolu s Bohoušem se vynasnažíme, aby naše příští vystoupení bylo z pohledu diváka výrazně lepší.

Svůj titul bychom rádi věnovali památce Martina Vodehnala. V těchto dnech si připomínáme první výročí jeho tragického úmrtí. Často vzpomínáme na společně prožité okamžiky.

Všechny příznivce rally zdraví Leoš Flídr.