Po několikatýdenním prozkoumávání protestu z řecké Elpa Rally proti Renatu Travagliovi se účastníci mistrovství Evropy konečně dočkali konečné klasifikace – díky definitivnímu vyloučení Itala se evropským mistrem opět stal Simon Jean-Joseph z Martiniku, který letos bojoval proti řadě produkčních vozů a speciálu S2000 s automobily třídy A6. V následujícím rozhovoru mluví o průběhu letošní sezony.

Letos jste zopakoval úspěch z roku 2004, kdy jste se stal poprvé evropským šampiónem – který z těch dvou titulů bylo těžší vybojovat?

Letos to bylo podstatně těžší. Tehdy jsme proti sobě sice měli ještě dvoulitrové kit cary, ale i s vozem kategorie S1600 se jim dalo stíhat. Navíc se jelo kompletně na asfaltu. Letos to bylo jiné. Výkonový rozdíl zejména mezi vozy S1600 a S2000 se výrazně zvětšil, navíc se několikrát jelo i na šotolině, kde jsou vozy s jednou poháněnou nápravou oproti čtyřkolkám v nevýhodě.

Letošní sezona pro vás nezačala zrovna nejlépe…

Hned na italské Mille Miglia nás zastavily technické problémy. Pak přišlo Turecko, kde proti nám stála flotila vozů S2000 bojující hlavně v rámci IRC. Nemohli jsme jim konkurovat, přesto jsme z této soutěže měli dobrý pocit – naše ztráta na dvouiltry činila pouze půl sekundy na kilometr, rychlostní průměry šplhaly přes 100 km/h. Bylo to takové Finsko, akorát bez skoků. Poté jsme se vrátili na asfalt a to hodně úspěšně – v Chorvatsku jsme skončili na stupních vítězů, což naše bodové konto výrazně posílilo. Na následujícím Rajdu Polském jsme poprvé startovali s Citroënem C2 R2, ale i přes naprosto bezproblémový průběh jsme proti vozům S1600 a R3 nevybojovali ani bod. Hodně zklamaný jsem byl z belgické Ypres rally, kde jsem se prostě nemohl dostat do tempa. Začalo to už na shakedownu a moje nejistota z těžkých podmínek pokračovala i během samotné rally. Situace z hlediska celého šampionátu rozhodně nevypadala růžově, ale měli jsme před sebou ještě pět podniků a všechno bylo otevřené.

Zlomový bod přišel v Bulharsku?

Pokud jsem chtěl pomýšlet na evropský titul, potřeboval jsem už konečně dojet na stupních vítězů. Nakonec jsme byli druzí, jen osmnáct sekund za celkovým vítězem, pro něhož to byla domácí soutěž. Konečně nám začaly věci vycházet, navíc jsem cítil, že konečně naplno využívám potenciál Citroënu C2 Super 1600. I na Madeiře jsme hodně tlačili na pilu, podařilo se nám vybojovat bonusové body, když jsme se na poslední vložce první etapy rozdílem dvou sekund dostali na průběžné třetí místo.

Další náročný víkend přišel v České republice.

Ano, ale i přesto mám na Barum Rally jednu z nejlepších vzpomínek z letošní sezony. Problémy s brzdami nás připravily o více než tři minuty, které jsme ztráceli na konci první etapy. Další den jsme ale stále jeli naplno a nakonec z toho bylo páté místo v rámci klasifikace ME. Dalším skvělým momentem byla řecká Elpa Rally. Jelo se nám výtečně zejména první den, který byl na asfaltu. Druhá část se jela na šotolině, což pro nás už nebylo tak ideální, ale přesto jsme si to parádně užili! Byli jsme neustále v kontaktu s vozy S2000 a nakonec z toho bylo další druhé místo. Do francouzského Antibes jsme odjížděli s vidinou zisku titulu, ke kterému jsme ale bezpodmínečně potřebovali dojet na stupních vítězů – nakonec to vyšlo, dojeli jsme opět na druhém místě.

Vedle evropského šampionátu jste se zúčastnil také některých podniků IRC, které jste s týmem Citroënu absolvoval hlavně kvůli propagaci jeho vozů. Jaké jste si z toho odnesl zážitky?

Mým hlavním úkolem bylo ukázat potenciál C2 S1600 a C2 R2 zejména v zemích, kde se nejede seriál mistrovství světa. Pro mě osobně to byla možnost poznat soutěže v nových končinách, v hlavě mi zůstalo zejména Rusko, které jsem do té doby znal pouze z médií. Byly tam zajímavé tratě a také mě překvapilo, kolik lidí se tam o rally zajímalo. Fenomenální byl také slavnostní start v centru Sankt Petěrburku.

Díky za rozhovor!