Fantastický vstup do letošní sezony světového šampionátu v rally prožívá dvojka továrního týmu Ford Jari-Matti Latvala, historicky nejmladší pilot, který dokázal vyhrát podnik mistrovství světa.

22 letá finská naděje světové rally scény dokázala vyhrát Švédskou rally, v Mexiku měl Jarri po první etapě nakročeno ke stejnému výsledku, porucha turbodmychadla ho však srazila až na konečnou třetí příčku. Před nadcházející Argentinskou rally ztrácí Latvala šest bodů na úřadujícího světového šampiona a dosavadního leadera mistrovství Sebastiena Loeba.

V následujícím rozhovoru se dozvíte více o neuvěřitelném začátku sezony z pohledu v současnosti asi největšího překvapení sezony …

Jste překvapen tím, čeho jste doposud v sezoně dosáhl nebo jste tajně doufal, že to takto půjde?

„Ano, jsem překvapený z toho, že jsem dokázal vyhrát ve Švédsku i z toho, jak rychle jsem dokázal jet v Mexiku. Věděl jsem, že bychom mohli ve Švédsku udělat dobrý výsledek, možná zajet pódium, ale vést celé startovní pole po celou dobu soutěže bylo víc, než jsem očekával. V Mexiku jsem si myslel, že bychom mohli být do pátého místa, možná do třetího, což by byl dobrý výsledek, ale po prvním dnu jsme byli zase první.“

Co bylo nejlepší na švédském vítězství?

„Už samotné vítězství byl ohromný moment, ale vůbec nejlepší na tom bylo pokoření rekordu mého idolu Henryho Toivonena z roku 1980 jako nejmladšího vítěze soutěže mistrovství světa. Rekord odolával více než 27 let a pro mě to bylo hodně významné.“

Když se vrátíme k vašemu debutu ve WRC při Rally GB v roce 202, myslíte si, že jste se změnil jako osobnost i jako pilot?

„Jako pilot jsem udělal změn ve svém stylu poměrně hodně. V roce 2002 jsem jezdil ještě starým rozevlátým stylem. Bylo to hodně atraktivní, ale pomalé. Poté jsem si uvědomil, co musím udělat proto, abych byl rychlejší. Jel jsem s různými vozy jako S1600, enkem a také s hodně „wéercéčky“ a začal se učit současnému stylu rovnající se téměř řízení cestovního vozu bez přílišného nadhazování si auta. Samozřejmě v rally někdy musíte jet bokem, divákům se to také líbí, ale musí to být přirozené, ne díky tomu, že jste přinutil auto tak jet. Ohledně vývoje mě samotného, v roce 2002 jsem byl velmi mladý a bez zkušeností. Nechybělo mi ovšem odhodlání zkusit jet rychle. V té době jsme si neuvědomoval, že k tomu, abych se posunul vpřed potřebuji sbírat zkušenosti. Zkoušel jsem to pořád rychleji a samozřejmě to končilo haváriemi. Hodně jsem se tehdy naučil.“

V čem je největší rozdíl mezi starty za tým Stobart a tovární Ford?

„Největší rozdíl vidím v množství testů. Minulý rok jsem testoval pokud se nepletu šest dnů, tři dny čistokrevné testy a tři PR akce, letos to bude kolem dvaceti. Auta jsou také odlišná, samozřejmě není mezi specifikací 2006 a 2007 žádný propastný rozdíl, ale je tu spousta malých věcí, kterých si rychle všimnete. Také úroveň podpory je v továrním týmu neuvěřitelná, mojí prací je zajíždět co nejlepší výsledky a každý se mi to snaží maximálně ulehčit. Auto je také kapitola sama o sobě, absolutně na hranici možností.“

Mezi vložkami jste si v Mexiku povídali se Sebastienem Loebem a zároveň spolu tvrdě bojovali. Mluvíte spolu před každou zkouškou?

„Vlastně ano, povídali jsme si opravdu hodně často. Před první sobotní vložkou jsem mu řekl, že se cítím jako hladový lev připravený k lovu a že bych rád se stejným pocitem jel. Po dojezdu k nám přišel Sebův copilot Daniel a ptal se mě, kde je ten lev. Já mu jen odpověděl, že jsem ho nenašel. Ale většina pilotů spolu ve volných chvílích mluví, hlavně o pneumatikách, nastavení, pocitech a tak. Je to jedna z hezkých věcí na rally.“

V loňském roce jste zajel v Argentině čtvrté místo, tehdy nejlepší výsledek. Jaký je plán pro letošní ročník?

„Loňská čtvrtá příčka pro nás byla velmi dobrá, letos se však samozřejmě pokusíme o ještě lepší výsledek. Stejně jako v Mexiku budu mířit do první trojky, ale bylo by hezké Seba zmáčknout.“