Fuchs Oil Rally Příbram patří k nejoblíbenějším soutěžím zbraslavského pilota Josefa Čermáka. Společně s Annou Maťkovou se zde letos představil i přesto, že musel hodně pospíchat s repasováním svého Renaultu Clio Sport „těžce zraněného“ v Pačejově. Vyplatilo se a posádka s číslem 45 si odvezla stříbrné poháry za druhé místo ve třídě N3.

Divoká jízda pačejovskou šotolinou způsobila Pepovu cliu mnohem větší škody, než se na první pohled zdálo. „Zásadním úkolem bylo sehnat motor. Během tak krátké doby to nebylo lehké, ale na jednom z vrakovišť nedaleko Prahy jsme přeci jen uspěli. Byl jsem odhodlán na krásné příbramské soutěži startovat stůj co stůj. Těšili jsme se nejen my s Aničkou jako posádka, ale úplně celý tým,“ netají se svou touhou zúčastnit se závěrečného podniku MMČR Josef Čermák.

„Ve středu večer jsem měl s pomocí kamarádů nachystáno a slyšel běžet motor. Ve čtvrtek ráno mohlo vše začít. Napsali jsme si s Aničkou většinu testů starým, osvědčeným rozpisem a jeli zpět domů dochystat věci a auto, se kterým jsem od zbytečně smutného pačejovského konce nenajel ani metr. Během tříkilometrového testu jsem pak stihl naštelovat světelnou rampu. V pátek ráno jsme dopsali zbývající dva testy a doladili geometrii,“ pokračuje jezdec.

„Loni jsme s Péťou Vejvodou a hondou odstoupili kousek před cílem pro banální technickou závadu. Vlasta Hodaň s Aničkou shodou okolností předloni na téže erzetě těžce havarovali. O to větší chuť spatřit cíl jsme měli letos,“ zavzpomínal Josef Čermák a přidal krátké srovnání s rallysprinty, které byly letos jeho stěžejním programem: „Musím říct, že velká soutěž je proti sprintům nesrovnatelná. Ten počet ostrých kilometrů je nádherný! Jen délku jednotlivých vložek bych snesl trošku větší, tak okolo dvaceti kilometrů. Umožnilo by to jet jen dva průjezdy. Třeba třetí vystrkovský už byl pro nás v hloubi pole dost tankodromem. Přesto jsme si však závodění krásně užili.“

Malým zklamáním byla pro Čermáka početně slabší konkurence ve třídě N3. „Bohužel se omluvil Zbyněk Novotný. Na bitvu dvou renaultů jsem se přitom moc těšil. Nynější dva lídři jsou hodně vyrovnaní technikou i zkušenostmi. Už před závodem mi byl jasný můj handicap v podobě výrazně horší a slabší techniky a nutnost nedělat divadlo a komedii, pokud se budu chtít držet Egona a Petra. To znamenalo žádné divoké smyky, ale čistou jízdu šetřící každý metr. Pačejovské odstoupení mi zároveň přineslo ponaučení, že důležité je dojet do cíle a to jsem v Příbrami opravdu chtěl. Smykem a dravě jezdím rád, ale v určitých chvílích musí člověk zavřít oči a jet spíše na čas než pro fanoušky.“

Plán dokončit soutěž se podařilo naplnit a vedle druhého místa ve třídě N3 z toho bylo také jednadvacáté v absolutním pořadí. „Zažili jsme krásný závod s prima atmosférou a spoustou dobrých závodníků. Pořadatelé měli vše zmáknuté na jedničku. I diváků jsem přes nepříznivé a chladné počasí postřehl opravdu hodně. Moc mě potěšil závěr u rampy. V tu chvíli jsem se cítil opravdu šťastný a bylo mi fuk, že jsme s Aničkou až jednadvacátí. Zkušenosti nasbírané na Příbramsku jsem pečlivě uložil a už se těším na další velký závod,“ končí své povídání zbraslavský pilot.