www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 29. března 2024, Svátek má Taťána, zítra Arnošt

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Mistrovství světa 2008

Zajímavosti z Walesu od Miry a Dana

20. prosince 2008 • 04:05

Motto: „V okamžiku, kdy ti přestanou fungovat sluchátka v jedné z helem, a do toho na startu noční RZ zjistíš, že ti přestala fungovat lampička, venku prší rovně, a padá mlha, tak poznáš, co je to leitmotiv Walesu. To jsem tak v pátek večer pochopil, že tohle je svět...“ Dan Trunkát.

Když jsem si s Jaromírem Tarabusem a Danielem Trunkátem povídal o jejich nad očekávání úspěšné (5. v PWRC, 21. absolutně) premiéře v mistrovství světa i na šotolině na britské Wales rally GB, dozvěděl jsem se od nich spoustu zajímavostí, které se do hlavní zprávy o průběhu závodu nevešly. Jelikož si myslím, že by byla škoda je nezveřejnit, tak jsem je přepsal a trochu uspořádal. Vždyť kdo ví, kdy se zase nějaké české posádce podaří tak pěkný vstup do nejvyššího světového seriálu, a to ještě za takových obtížných podmínek, jaké panovaly letos ve Walesu…

PODMÍNKY NA TRATI

Jaromír Tarabus: „Co se týče ledových ploten, tak v tréninku na tréninkových měkčích gumách se daly sjíždět paradoxně lépe, než během závodu na předepsaných závodních šotolinových pneumatikách. Na druhou stranu díky mrazu a zimě nebyly zdejší tradiční mlhy, tedy kromě pátečního večera. Vyloženě ledové plotny byly spíše jen v pátek a tyto části RZ se jely převážně jenom jako přejezdové úseky. Ale pak se v dalších etapách hodně vyskytovala zmrzlá uhlazená šotolina, kde to klouzalo tak na padesát procent mezi ledovou plotnou a klasickou šotolinou. Ale už to nebyly takové úseky, jako pátek, kde byl třeba na stopadesátimetrovém úseku čistý led a člověk musel jet na přejezdu i rovinku jenom krokem, a i tak tam nějaké posádky popadaly po příkopech.

V sobotu a v neděli ledová místa v lesích zůstávala a neroztála, i když odpoledne už to někde, kam mohlo slunce, bylo přece jenom roztátější.

V praxi to probíhalo to tak, že ledoví špioni jsou zakázáni, takže jsme dostávali jenom informace do pořadatele, že třeba od té a té pozice v itineráři se nachází led, a je v oblasti 500 metrů. Jenže když jsme na dané místo dojeli, tak se mi zdálo, že klouže skoro stejně, jako celá erzeta - takže jsme si tam sice třeba dávali větší pozor, ale bylo to pod ledem stejně jako celý zbytek erzety...“

PŘEJEZDY

Daniel Trunkát: „Již první den se ukázalo, že člověk si vůbec neodpočine ani na přejezdech, spíš naopak, musíš neustále udržovat koncentraci, protože byly stotřicetikilometrové přejezdy, které se stíhaly v časovém limitu jen tak tak. Přičemž se občas muselo mapovat i v úzkých uličkách a odbočkách, takže jakmile člověk na chvilku polevil v koncentraci, tak vznikl problém, násobený ještě tím, že u tohoto závodního speciálu se musí pochopitelně tankovat v tankovacích zónách, takže pokud by ses na dlouhém přejezdu ztratil a zajel si třeba jen dvacet kilometrů, tak ti zkrátka třeba taky dojde benzín...

Rychlostní průměr mezi RZ se pohybuje kolem šedesátky, jenže do toho započítej, že v provozu jezdí diváci, před četnými kruhovými objezdy se tvoří fronty, takže de fakto lze říci, že bez nějakého porušování rychlostních předpisů by se to stihnout prostě nedalo...

Uspořádání přejezdů byl masakr v tom, že první RZ měřila 19 km a ta byla zrušená, protože byla pod ledem, nějak jsi přes ni doklouzal do cíle, a za dva kilometry startovala druhá RZ, dojel jsi do cíle a za 8 km start třetí RZ a pak přejezd 150 km.“

„Mira“: „Tyto dlouhé stokilometrové přejezdy mi občas zkazily pocity z nějaké krásné RZ, ale tak to ve světě asi prostě je.“

JÍZDA

„Mira“: „Co se týče jízdy, zvolili jsme takové nějaké snad rozumné kompromisní tempo. Sice jsme chtěli především dojet, ale zase by nemělo cenu jezdit do Walesu a jenom to tam nějak opatrně obkroužit, jelikož v takovém případě by si stejně člověk ani nevyzkoušel, jak se ta šotolina asi má jezdit…občas nám nevyšel nějaký skok, jeden jsme docela přehnali (viz. http://www.youtube.com/watch?v=LrYtgvzy7hY), jednou jsme zase skočili na nějaké kameny na krajnici.

Problémy dělalo slunko svítící proti přednímu sklu, a to spíše ráno než večer, to člověk kolikrát ani pořádně neviděl, kam jede.“

Dan: „Komplikací bylo, že nefungovalo sluchátko v Mirově helmě, takže jsme si museli helmy prohodit, aby mě Mira slyšel, ale zase já jsem pořádně neslyšel jeho a nemohl tedy opravovat rozpis.“

PNEUMATIKY

„Mira“: „S defekty problém nebyl, šotolinové pneu co se na nich jezdí MS jsou skutečně pevné, takže přestože jsme na ně občas dali ránu, tak to vydržely. Můžu říci, že si myslím, pokud by se nedávala před každou etapou nová sada, tak že by tyto gumy snad vydržely celou soutěž od pátku až do neděle. I když samozřejmě jim dal zabrat cardiffský stadion, kde se jelo chvíli na asfaltu.“

NÁRAZNÍKY

„Mira“: „Ztratili jsme dva nárazníky, takže třetí už se tam museli přidělat pořádně na pevno, protože další už jsme neměli a bez něj by se ze servisu do UP jet nedalo, auto musí být podle předpisů kompletní. Takže jsme se trochu báli i takovýchto zdánlivých maličkostí.“

PÁTEK – I. etapa

Dan: „Pořád pršelo. Největším problémem byl led po RZ3, cesta byla absolutně nejízdná, tam jsme viděli na nás mávající posádku, které auto vyskočilo mimo cestu a už nebyli schopni dostat se nazpátek. Tříkilometrovou rychlostí jsi se sunul se zablokovanýma kolama z kopce a čekal jsi, jestli ti to zatočí nebo ne... no a do toho ta doprava na silnicích časový limit. Začátek soutěže se jel takto na severu v horách poprvé, tam se ještě nikdy nejelo, což se ukázalo vzhledem k datu konání soutěže jako špatná volba (jinak ale 35 km dlouhou RZ 3 považuji za to nejhezčí, co jsem kdy v životě jel a těším se na příští rok, kdy se jede v říjnu…). Hodně ošklivá nehoda byla na přejezdu před RZ5, kdy se srazila závodka s civilem a posádku závodního vozu museli vystříhávat.“

SOBOTA – II. etapa

Dan: „Sobota byla oproti v pátku v zásadě v pohodě. Navíc pěkným zážitkem soboty byl stadion v Cardiffu, kde jsme díky zařazenému přeskupení před superspeciálkou měli možnost jít se před naším startem podívat v pohodě z tribuny na celou světovou špičku, což nám pořadatelé umožnili.“

NEDĚLE - III. etapa

Dan: „V neděli jsme měli asi nejvíce problému, protože RZ byly opět namrzlé, zejména v lesích se objevovaly ledové plotny, kde auto zase naprosto vůbec nefungovalo, takže se muselo jet hodně opatrně. Muselo se k trati přistupovat s velkou dávkou rozvahy, nešlo jet naplno pořád, jinak bychom skončili v lese jako řada ostatních. Krizovky jsme měli vždy na druhé nedělní RZ Port Talbot – při prvním průjezdu tam Mira podržel naplno onen skok, letěli jsme docela vysoko a dopadli hodně na předek. No a při druhém průjezdu jsme se zde zase trefili kolem hranu nájezdu na mostek, protože tam z Fiatu prostě nebylo vidět, takže jsme pak nevěděli, co je s autem, které se nechovalo dobře. Mysleli jsme, že budeme mít defekt, ale byla poškozená spojovací tyč řízení. Měli jsme štěstí, že nás celou soutěží provedl Filip Schovánek, který už zde startoval čtyřikrát a staral se o nás vším všudy.“

Takže vyplatí se jezdit do světa?

Dan: „No to víš, je to fenomén, fotíš se s Rossim, vedle chodí Loeb a všichni jsou totálně v pohodě. Sice když bych jel ve světě třetí sezonu, tak už mi to asi taky přijde normální, nicméně je tu to vědomí toho, že už tady nic vyššího neexistuje a vědomí té náročnosti – kdyby se i první den nejel z půlky, ale celý, tak si to tady u nás neumíme ani představit. Je to super, jsme za to rádi, jsou to neocenitelné zkušenosti, první šotolina, první svět, takovýto výsledek, až čas nám možná ukáže, co jsme si to teď pro sebe dokázali. Taky to může být poslední Wales, který se nám kdy v životě podaří dojet.“

Aleš Holakovský
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist