Pokračování deníčku ze 77. Rallye Monte Carlo

Po dvou kilometrech je zde technický kousek připomínající úsek z Čech. Horizont z kopce, pravý vingl, krátká vlásenka, opět pravý vingl. Pár lidí zde je, tak s nimi zkoušíme navázat družbu formou průhledné tekutiny :-) No, víno mají asi radši. Při čekání Plhus provádí průzkum dalšího terénu, avšak ozývající se zvuk kačenky z vysílačky (Hampenberg - Duck Toy) značí setrvání na zvoleném místě. Někteří opět pochybují, že se zde bude něco dít (že, Pluto), následující momenty však dokazují opak. Před průjezdem Kopeckého kluci nacvičují fandící manévr. Petr mává vlajkou ve vlásence. Dreky s Plhusem na výjezdu z pravého vinglu. „Kopejda“ přijíždí poměrně ostře a díky fandění vysílá Fábii na výjezdu pořádně bokem. Tahá ven solidně bordelu a je vystaven přimému pohledu mávajícímu Plhusovi. Než Marek stačil dokončit rozmluvu se svým močovým měchýřem, tak zelený drak se zamáváním mizí.

Řízek už si nese svoje sedátko, fandící Dreky s Plhusem

Elita zde opět nezklame a nic neprodává. Což nakonec dokazuje i Nicolas Vouilloz. Je o trochu rychlejší, na záchranu tahá za ručku a vráží levým zadním kolem do břehu. Přitom se dokáže postavit na dvě kola a velmi postrašit Drekyho s Petrem, kteří jsou nuceni udělat „synchronizovaný skok do výšky“ přes plot. Hlavně, že o tom před chvilkou vtipkovali :-) Nedbis vše stíhá natočit a večer v servisu dává video k dispozici Eurosportu (viz Videozáznam havárie Nicolase Vouilloze). Dvěstěsedmička s číslem jedna na skle o dvě zatáčky později zastavuje. Posádka se snaží opravovat, avšak moc toho nezmůže. Jsme svědky, jak místní farmář přinese prvně kupu nářadí a následně i zkouší něco vymyslet :-)

Petr vydatně fandí, aby o chvíli později viděl na vlastní oči chybujícího Vouilloze

Během posledních aut míříme k vozidlům, abychom stihl navštívit servis a sehnat autentické zpovědi aktérů. Bohužel francouzské orgány opět předvádějí, jak to ve Francii chodí, žádné auto ani po otvíracím vozidle nepouštějí pryč. Takhle v šachu drží asi čtyři desítky aut včetně nás. Až po půlhodině je nám dovoleno odjet a to pouze ve směru RZ, ačkoli kousek nad námi je již zmíněná odbočka. Cesta do servisu trvá přes hodinu, navíc kolem servisu je obrovská zácpa a je téměř nemožné zaparkovat. Kolem stánku Škodovky je velký nával, ale i spokojená nálada s premiérou. I tak se ale Pluto s Nedbisem vrhají sehnat interview s továrními jezdci. Jsme svědky překvapujícího vyhození kameramana od Eurosportu, kdežto naši kameramani zůstávají nedotčení :-) Tato lehká drzost a suverenita se projevuje i u dalších stánků, kde se získávají reakce Sarrazina, Vouilloze, Loixe a Marca Van Dalena (viz Video z Rallye Monte Carlo - 2. etapa). Vtipně vypadá stánek Kronosu, kde přes průhlednou plachtu je metr od vás vidět jídelní rituály posádek. Navštěvujeme též české posádky Martina Radu s Petrem Romanem a Milana Lišku s Jaroslavem Jugasem. Bohužel plzenští mechanici nestihli opravit převodovku a Liška tak byl poté ze závodu vyloučen. S dnešním dnem jsme opravdu spokojeni. Na hotelu opakujeme večerní slez s podobným programem jako předešlý den. Jelikož máme informace, že Juho se zítra pokusí dostat znovu do vedení, tak vedou úvahy kolik naše „Hanička“ stáhne na první zkoušce. To se ale dozvíme až zítra.

Pátek 23.1.2009

Tradiční budíček, žádná snídaně a vyrážíme vstříc poslednímu dni. Jedeme na „přejezdovou“ RZ 10, takže kousek po dálnici a zbylé kilometry po normálních cestičkách. Jedeme na místo asi 4 km od cíle ve výšce zhruba 1000 m.n.m., což se projevuje již celkem slušným výskytem sněhu. Cesta dlouhá asi 150 km se tak protahuje téměř na tři hodiny. Navíc díky rozdílným uměním řidičů v jízdě na sněhu se ke konci tvoří vláčky. Nakonec díky jednomu Belgičanovi zůstáváme viset v kopci dva a půl kilometru před diváckým místem. Parkujeme tedy zde a musíme vyšlapat asi 150 výškových metrů, což pro některé členy je docela slušné cvičení, že, Kýtko a Řízku :-) Docházíme akorát před papírovým startem. Na místě leží 10-15 cm sněhu. Takovéto množství slibuje krásnou akci. Navíc posledních osm kilometrů před cílem se klesá o 300 výškových metrů níž. Půlka skupiny zde zůstává, zbytek jde najít jiné místo po trati. Máme totiž v plánu se po 15 autech vydat na 250 km dlouhou štreku ke Col de Turini.

Už je to tu. Kopecký slušně, Wittmannovi čistícímu trať dává téměř tři minuty. Garde ještě o 10 s rychleji, čekáme na Meeka. Nic. Dlouho nic. Hänninen taky nikde! Výpravě začíná docházet, že třešnička na dortu asi nebude :-( Někteří členové dělají konspirační teorie, že Kris to někde rozvěsil a Juho to narval do něj. Bohužel oba své vozy náležitě prověřili po pevnostní stránce. Nakonec přijíždí spolu ještě dvojice Ogier a Loix, ale v opačném pořadí než by měla. Později se dovídáme o Loixových psychických problémech po shlédnutí dvou rozbitých aut a defektu. Nic naplat. Toto místo opouštíme a vydáváme se přes hory na nejlegendárnější zkoušku.

Bez této fotky nešlo odejít

Cesta hlavně z počátku ubývá velmi pomalu, na cestě leží 10 cm sněhu a jede se v obzvláště klikatých cestičkách podél hor. Jediným plusem je nádherná krajina plná tunelů, cest podél skal, vracáků, vymletých koryt řek, vodopádů i měst ve skalách. Díky navigační chybě jednoho z natvrdlých řidičů, kterou odhalil Dreslík, jenž prý tudy jel už na Antibu, se vydáváme ke startu oklikou přes Nice. Jedeme cestou, která u mě nemá obdoby. Široká na 1,5 auta, většinou na kraji zídka, pod ní 300m propast, plná zatáček do kterých není vůbec vidět a občas jsou na ní spadlé kameny.Třetí rychlostní stupeň zde řadíme jen asi dvakrát! Po 5,5 h cesty dorážíme konečně na start legendy - tedy RZ 11 a 13. Tento rok se jede v méně tradiční variantě Col de Braus - La Bollène-Vésubie, protože na původní trasu od Sospelu spadla skála. Na trať nás konečně pouštějí bez problémů a jedeme zjistit v čem spočívá její kouzlo. Plhusova posádka jede závodním tempem, kdežto Mirkova posádka se kochá :-) Taky za 23 km z 3000 km se Plhusovi zvýšila spotřeba o 1,5 l nafty! Prvních sedm kilometrů bylo na velmi uskákané klikaté cestě v lese, poté se dojede k Peira Cava, kde vás čeká neuvěřitelných šestnáct vracáků nad sebou. Následovala poměrně rychlá část na širší silnici, na které bylo prý ráno 10 cm sněhu, ale vše bylo do večera odklizené a rozsolené, takže zbyla pouze velmi oslizlá vozovka s pískem. To už jsme na nejznámějším místě Col de Turini. Ptáme se policisty, který kupodivu umí anglicky, kde můžeme zaparkovat. Je nám ukázáno zaparkovat na původní cestě ze Sospelu, což o 200 m dále uskutečňujeme. Po celé Monte potkáváme poměrně dost fanoušků v karavanech, takže jeden při parkování zablokujeme :-) Fotíme se u známé cedule a jdeme začít tvořit kotel společně s jednou italskou skupinkou. Francouzi se projevují ve fandění jako studení čumáci, takže nebýt nás a Italů, tak tam moc hluku nebude. Celkově je na Col de Turini poměrně málo diváků, což je způsobeno i tím, že policisté hodně lidí vůbec nepustí na RZ řečených pět hodin před startem, takže jich je mnoho nuceno zůstat někde podél trati blízko startu. To je na onboardu možno vidět jako pěkný štrúdl.

Naše výprava s italskými fanoušky

Atmosféra na Turini

Nejrychlejší posádky k nám jedou 16 minut, ale stojí to za to. Atmosféra se dá popsat slovem úžasná (viz Video z Rallye Monte Carlo - 3. etapa). Fandíme, popíjíme a když přijede Kopecký a projede vše na jeden drift, tak mnohým zůstanou brady dole (viz video, čas 1:20 - jsme ve skupině se světlicema, osoba provokující pořadatele je samozřejmě Plhus:-)). Sice bitvu se Sarrazinem později prohrává, ale nikomu to nevadí. Celkově zde jsou obrovské rozdíly v časech. Po tříhodinové pauze na další průjezd zaplníme trochu žaludky a dozvíme se, že následují zkoušku bylo druhé jedno Clio R3, což považujeme původně za kachnu. Někdy v této době je Sloní kýta zavalen vlnou euforie a únavy, a tak si začne tvořit na sněžné kupě svůj malý medvědí brloh :) (sníh o který je opřený promění přímo v led). V druhém průjezdu předvede podobný drift i Ogier. Frantíci ale nic. Lidí kupodivu taky při té zimě ubylo (zato v okolních hospodách přibylo). Zkouška je u konce a trvá přes půl hodiny, než policisté pustí někoho na trať. Odjíždíme v jednu hodinu a na hotel (opět v Mentonu) se dostáváme o půl třetí. Sil už je málo, ale nás čeká zase jen 5 h spánku. Plhusovo auto odjíždí dokonce rovnou do Čech, Řízkova a Mirkova posádka jede domů až další den.

Sobota 24.1.2009

Řízek s Petrem nás opouštějí kolem osmé, my vstáváme až později, jelikož chceme stihnout cílovou rampu. To se nám nedaří. Přijíždíme do Monaka sice relativně včas, ale téměř všechna auta už jsou „v cíli“. Pořadatelé vyhlášení nejspíš posunuli. S odjezdem musíme počkat na Pluta, který zde má ještě jednání s Eurosportem. To se navíc protahuje kvůli zaspání druhé strany, takže nakonec opouštíme luxusní státeček až ve 14 h. Cesta je dlouhá, a tak se s Mírou dvakrát vyměníme v řízení. Do prahy dojíždíme o půl třetí ráno. Provedeme mafiánskou výměnu zavazadel, rozloučíme se s Plutem a Dreslíkem, kteří pokračují hned směr Zlín. Plni únavy uleháme ke spaní a další den jsme nepoužitelní.

Dojmy? Všichni jsme se shodli, že to byl neopakovatelný výlet s nádhernou atmosférou a taky kusem štěstí na pořádné zážitky. Už jen možnost být na Col de Turini za to stála :-) Po dlouhých letech bylo navíc Monte i na sněhu a velmi nevyzpytatelné. Toni Gardemeister tento ročník údajně označil za nejtěžší, co kdy jel. Jinou věcí, která nás ale naopak zrovna nenadchla, je chování místních orgánů, kteří jsou velmi podivní. Působí celkem arogantně, a i když umí anglicky, tak se odmítají bavit (což je celkem známá věc), vypadají že vůbec nepřemýšlejí a plní pouze rozkazy velitele v kanceláři. Také Francouzské publikum není zrovna vášnivé a skoro to vypadá, že jsou už Rally Monte Carlo přesyceni. Též nás taky překvapilo, že Ogier zde není zrovna moc populární. Jsou to ale jen drobné vady na kráse. Pozitiva to naštěstí jednoznačně převážila. Takže i tímto děkuji za skvělý výlet s výbornou partou. Snad se ještě někdy někam vydáme.