Poděbradský Václav Dunovský kraluje již několik sezón třídě N2 v mezinárodním mistrovství České republiky v automobilových soutěžích. Začátek letošní sezóny se nezadržitelně blíží a tak jsme se rozhodli pětadvacetiletého studenta pardubické univerzity vyzpovídat.

Sezona 2009 klepe na dveře, proto by nebylo od věci zhodnotit tu předešlou. Jak se zpětně díváš na její průběh a tvoje výsledky?

Upřímně, asi se na ni nelze koukat jinak, než s naprostou spokojeností. Sedm startů, šest vítězství, jedno třetí místo a titul k tomu. To je fantastická bilance. Je pravdou, že svou roli sehrálo místy i štěstí, ale to ke sportu patří. Kromě Šumavy, která se mi z jezdeckého hlediska nepovedla, a Jirka ji odnesl na zdraví, si spíše cením vyrovnanosti výkonů a konkurenceschopnosti i na soutěžích a rychlostních zkouškách, které jsem jel poprvé. Časy tam padaly všude, i když jsme třeba jezdeckou chybou, nebo vlivem defektu ztratili. Vždy jsme se dokázali prokousat na čelo. Abych se jen nechválil, zbytečných chyb jsem jako každý rok pár udělal. Na tom chci do budoucna zapracovat. Co mě mrzí, je Barum rally. Tam jsme měli nakročeno k výbornému výsledku, ale defekt na druhé Pinduli, která mi oproti původní kritice přirostla k srdci, nás vyřadil ze hry. Každopádně jsme to tam dotáhli k celosezonnímu prvenství, i když úplně na poslední RZ, a to málokdo ví, nám ještě v pomalém na Žlutavách praskla poloosa. Naštěstí v drážkování v náboji, takže auto jelo dál, ale nebylo skoro řiditelné a nebrzdilo. Stát se to v rychlé pasáži, kdo ví, co by se dělo. Další nezapomenutelný zážitek byl Krumlov. To je naprostá soutěžácká nádhera a při každé vzpomínce mi skoro běhá mráz po zádech.

Za 2 týdny startuje první soutěž MMČR v roce 2009. Uvidíme tě tam?

Takhle, někde asi určitě závodit budeme, kolik a jaké soutěže to budou, to ještě nevím. Začneme nejspíš na Valašské Rallye a mým soukromým cílem je jet Krumlov a případně Kopnou. Pro letošek jsou omezujícím faktorem vedle financí i mé závěrečné školní povinnosti.

Chystá se ve vašem týmu změna vozu, nebo zůstaneš věrný Hondě Civic Vti?

Realita je taková, že asi nebude jiná možnost, než opět usednout do osvědčené Hondy. Odsud je kamkoliv velký finanční skok, takže je těžké něco velkého realizovat. Minulý čtvrtek jsem si zkusil díky ing. Pospíšilovi Hondu Civic Type-R R3. Byl to pro mě obrovský zážitek a první seznámení s takovou technikou. Skvělé je všechno, brzdy, podvozek a samozřejmě sekvenční převodovka – to je výzva pro každého. Výsledkem je, že jsem si ověřil, že by mi to určitě šlo. Jen na to mít.

Jak hodnotíš Hondu Civic, přeci jen to auto není nejmladší. Kdy mu končí homologace? Jakou pak vidíš budoucnost třídy N2 ?

Bavíme se s klukama, že je to už skoro veterán (myšleno v dobrém), ale nástupce podobných parametrů do N2 není. V Hondě tím, že vyrobili tento motor, dosáhli prakticky maxima možného, 1.6 VTi je se svými parametry téměř dokonalost sama. Kdy končí homologace po pravdě nevím, ted‘ ji prodloužili a myslím, že ta auta budou jezdit, dokud toho budou schopná.

Koho budeme moci vídat na závodech vedle tebe na horké sedačce?

Určitě to bude David Šmeidler. Jednoho nadějného adepta mám i tady blízko Poděbrad, tak se uvidí, jestli se povede zaplatit nějaký společný start.

Během svoji kariéry si vystřídal několik spolujezdců. Sám sis to v začátcích zkusil. Jak celkově vnímáš práci spolujezdců, myslíš, že bys to zvládal pravidelně?

To nevím, asi mi chybí ta potřebná přesnost a zodpovědnost být všude včas. Nejspíš bych to nezvládal. Spolujezdci mají můj velký obdiv, třeba v TV se to nezdá, ale přečíst 40km Navarova, vést posádku, rozpoznat, jestli je to moc, nebo jestli je třeba přidat, všude to dávat přesně tak, jak je v dané pasáži potřeba - to je umění. Už několikrát jsem psal, že výsledek je v autě 50:50. Beru nás v autě jako tým, takže i úspěch i neúspěch je týmová práce.

Přinesla ti spolupráce s několika spolujezdci nové poznatky do rozpisu, kterých si dokázal využít?

Každý ti dá něco nového. S Honzou Škaloudem jsme začínali, tam byly ty skoky logicky největší. Myslím, že oběma nám to dalo výborný základ a mohli jsme z něj dál těžit. S Jirkou Strossem už jsme tedy dolaďovali a hlavně zjednodušovali, což se pozitivně projevilo v našich úspěších. A s Davidem Šmeidlerem je jednoduše naprosto super závodit, to je pan spolujezdec.

V letošním roce v Českém mistrovství začne platit několik novinek, jak se na ně z pozice závodníka díváš? Je něco, co bys v řádech upravil nebo naopak doplnil?

Bez diskuze je dobře, že se snížil počet podniků. Výsledný kalendář se mi zase tak nelíbí, ale nelze se zavděčit každému, to je taky jasné. Snížení seznamovacích průjezdů v MMČR na 2 má také můj souhlas, na pohonných hmotách to ušetří, navíc na některých soutěžích třeba i den pobytu. Má-li být MMČR vrcholem u nás, ti kdo tam pojedou to musí zvládnout napsat. Hlavním tématem diskuzí je HANS. Já na to mám jasný názor. Jednoznačně s tím souhlasím. Investice to není malá, ale je to prvek bezpečnostní a za to šetřit? Když jsem to minulý týden poprvé vyzkoušel v autě, jen jsem si svůj názor utvrdil. Cítil jsem se naprosto perfektně a nebojím se říct, že ještě lépe než bez toho. Při jízdě mi to absolutně nevadilo a myslím, že v případě nehody to hodně pomůže. Pásy mohou zůstat původní a třeba David vloni jel i v původní sedačce a neměl problém. Navíc hodně lidí má přilbu, kterou je možné pouze doplnit o úchyty pro HANS, takže finance jdou opět rapidně dolů. S FASem ve všem nesouhlasím, ale v HANSu má mou plnou podporu.

V Českém mistrovství se v poslední době objevilo několik kvalitních mladých jezdců. Sleduješ je?

Určitě to sleduji. Kluci jsou šikovní a hlavně mají finanční zázemí pro svůj růst. Jednou můžou udělat díru do světa. Honza Černý a Martin Semerád, ale i třeba Martin Bujáček umějí jet hodně rychle i s velkými auty. Stále ale platí, že pro mě je největší talent Honza Šlehofer v porovnání s prvními třemi. Pokud vezmu v úvahu i sebe, tak je vidět, že nám utíká čas byt‘ Jeníček má s S1600 už velké zkušenosti.

Jak jsi strávil zimu? Trénoval jsi poctivě na sněhu?

Proběhly nějaké lyže na horách. Ale u nás v Polabí spíš sníh není, než je, takže autem na sněhu jsem na uzavřených asi 3 km najezdil jen pár kilometrů, pro radost. O to víc mě to ale bavilo.

Přibliž fanouškům, jak probíhá tvoje příprava na závody. Máš nějaké speciální rituály?

Snažím se nezanedbat fyzickou přípravu, takže s Adamem Eliášem chodíme pravidelně do tělocvičny. K tomu ještě cvičím něco individuálně. Rituály mám, ale nechám si je pro sebe, aby nepřestaly fungovat. Za všechny snad, že si sám připravuji pití a vždy to musí být to stejné, takže dokud ho neseženu, jsem schopný objet celý kraj, kde se závodí.

Jak vzpomínáš na svoje začátky soutěžní kariéry v ČMPR. Je něco co bys rád přenesl do dnešního závodění?

Tak na to budu vzpomínat pořád jen v dobrém. Jak sám dobře víš, tenkrát to byly závody, které neměly chybu. Celý šampionát měl skvělou propagaci na Galaxii sport, střídaly se dvoudenní a jednodenní podniky. Nestálo to tolik peněz a člověk se tam mohl v klidu učit. Nebyly takové rozdíly v technice a ve všech třídách mohl uspět skoro každý. Navíc jsme tam s Honzou Škaloudem a s Hondou vyhráli RZ absolutně, což už asi nerozšířím, ale v té konkurenci si toho o to víc cením. Do dnešní doby bych určitě přesunul právě ty reportáže, které na Galaxii dělal pan Dolejš a šly praktický napříč celým startovním polem, stejně jako kdysi v Auto Moto Revue.

Jak vnímáš divácký zájem o rallysport a jeho medializaci? Líbí se ti práce Eurosportu, při propagaci svého seriálu IRC?

Při Monte Carlu jsem byl nalepený na obrazovku. Přenosy i reportáže byly velký krok kupředu, byt‘ dokonalé to ještě ani náhodou nebylo, zejména ze zvukové stránky z ruchových mikrofonů. A komentář jsem si pustil raději v angličtině. Super byly rozhovory ve stopce. Co se WRC týká, je to tragédie. Ale dokud se budou na FIA snažit myslet ti co ted‘ lepší to nebude. Nevím, co čekat od nového promotéra. U nás je to takový kompromis. První ve třídách jsou v 5 minutovém sestřihu a myslím, že za to ještě můžeme být rádi a zbytek už je jen špička. Ale asi to jinak dělat nejde, nevím, nevidím do toho. Pěkné jsou sestřihy od JNK.

Co bys popřál rallysportu a jeho fanouškům do budoucna?

Aby si na každé soutěži našli to dobré – ten sport. Je jedno, kdo a s čím jede, ale když dává a je tam ta rychlost, tak je jedno jestli to je S1600, N2, S2000, R2 a jiné a jestli jede čistě nebo smykem. Pravý fanoušek by to měl ocenit a bavit se tím. Je super, když je RZ obsypaná lidmi a jsou slyšet až do auta.

Samozřejmě fanouškům také přeji, aby při každém koukání trefili to místo, kam původně mířili, stoupali si do bezpečných míst ,a aby pro ně soutěže byly pořád sportovní číslo jedna.

Další informace o Vaškovi si můžete přečíst na jeho stránkách www.rallyesport-podebrady.com