Mladý bulharský jezdec Todor Slavov se pomalu ale jistě zabydluje na mezinárodní scéně. Po několika letech v domácím šampionátu se letos vydal do mistrovství Evropy, kde využíval svůj tradiční Renault Clio R3. Nabyté zkušenosti ze zahraničních startů se pokusil zúročit při zářijovém Pirelli Star Driver Shootoutu, jehož případná výhra by Slavovovi zajistila starty v MS. Pětadvacetiletý pilot v rakouských rozjížďkách sice nakonec neuspěl, do světového šampionátu se přesto spolu se svým navigátorem Dobromirem Filipovem v příštím roce vydá – Slavovův Bulbet Rally Team dnes totiž odeslal přihlášku do JWRC 2010.

Máte za sebou první mezinárodní program, co vám přinesla účast v letošním mistrovství Evropy?

„Především obrovské množství zkušeností. Bylo to sedm velice odlišných podniků a každý nám pomohl zlepšit se v různých oblastech a zrychlit. Byla to perfektní možnost, jak se jezdecky posunout dopředu.“

Jaké jsou rozdíly mezi bulharskými soutěžemi a těmi v zahraničí?

„Závody ME a IRC mají velice vysokou organizační úroveň. Soutěže ve Francii nebo Itálii mají velice technický charakter, s úzkými a technickými tratěmi. Svým způsobem se to někdy podobá tratím Bulharsku. Naproti tomu třeba česká Barum Rally byla hodně rychlá, uskákaná a celkově těžká, asi vůbec nejtěžší závod v celém mistrovství Evropy. Ale perfektně uspořádaný.“

Během sezony vás několikrát potrápila technika, přesto jste na sebe nejednou upozornili výbornými časy.

„Ano, i nás samotné občas překvapilo naše tempo. Byli jsme schopni držet krok se špičkou, například ve Španělsku, kde jsme měli konkurenci v podobě Aarona Burkarta. Ten již několik let závodí v MS a proti nám startoval se silnějším továrním suzuki kategorie S1600. Přesto jsme za ním zaostávali jen minimálně. Naopak na Elpa Rally do Řecka jsme jeli zejména sbírat zkušenosti se šotolinou, na které toho zatím mnoho odjeto nemáme. O titul v evropských dvoukolkách jsme nakonec bojovat nedokázali, poněvadž náš hlavní soupeř Tlusťák měl mnohem větší rozpočet a body nasbíral díky tomu, že mohl odjet víc soutěží.“

Jaké jsou tedy plány pro rok 2010?

„Máme v plánu seriál JWRC, který se v příštím roce uskuteční na evropském kontinentu. V mistrovství Evropy nemělo cenu pokračovat s dvoukolkou, protože kalendář obsahuje moc podniků a museli bychom vynaložit mnoho prostředků, abychom předešli letošní situaci. V JWRC je povinných pět startů ze šesti. Vynecháme Portugalsko, neboť to je příliš daleko, objevíme se tedy v Turecku, doma v Bulharsku, Německu, ve Francii a Španělsku.“

Na kolik peněz tento program přijde?

„Pro rok 2009 jsme měli k dispozici 100 000 Eur. Tyto peníze měly pokrýt osm až devět startů v ME, přesto to na boj o titul nestačilo. Pro další rok máme zajištěnou podobnou částku, která bude ale i při nižším počtu závodů plně vyčerpána, neboť soutěže MS celkově vyžadují vyšší náklady. Kdyby se podařilo zajistit další prostředky od regionálních sponzorů, zvažovali bychom také účast v domácím šampionátu, ale na to by bylo potřeba dalších zhruba 30 až 50 000 Euro.“

Jak se vám dařilo shánět sponzory?

„Nebylo to samozřejmě snadné, přestože jsme obešli řadu velkých firem z různých odvětví. Největší problém byl v tom, že ne každá společnost stojí o reklamní podporu mimo domácí region. Na druhou stranu zcela vstříc nám vyšli v Renault Sportu. Tam dobře vědí, že patříme mezi nejrychlejší posádky s jejich vozem v Evropě, takže nám poskytli rozšířenou technickou podporu.“

Takže příští rok žádná změna techniky?

„Samozřejmě se každý rok rozmýšlíme, jestli nepřesedneme do něčeho jiného. Už jsme si několikrát řekli, že se s cliem o moc dál posunout nedá, ale na druhou stranu je teď poněkud nejistá doba na změnu techniky. Ve FIA se pořádně neví, co se vlastně bude dít, například jestli se vozy S2000 budou či nebudou rušit apod. Do klasického vozu skupiny N se nám nechce a kategorie S1600 je pro nás finančně náročná. Zatímco s R3 se náklady na kilometr pohybují někde kolem 50 Eur, u S1600 to je mezi 80 až 100 Eury. S1600 je sice na asfaltu rychlejší, ale dnes už ne tak moc. Navíc s naším cliem už máme leccos odjeto a cítíme se v něm velice dobře.“

Letos jste začal sbírat zkušenosti na šotolině, jak vám tento povrch vyhovuje?

„Je to hodně specifické, ale líbí se mi to. Auto jede v jednom kuse ze strany na stranu, na druhou stranu si člověk musí dávat pozor, aby příliš neztrácel třeba v zatáčkách, jízda by měla být co nejplynulejší a nejčistší. To samé pochopitelně platí i na asfaltu, ale tam už víme, jak se auto chová a jak se máme chovat my k němu.“

Díky za rozhovor!