Chris Atkinson poskytl serveru autosport.com exklusivní rozhovor, ve kterém otevřeně promluvil o poměrech v týmu Subaru WRT i o svém vztahu k týmu Monster Ford WRT Kena Blocka.

Dlouho to vypadalo, že pojedeš s druhým autem Monster Ford World Rally Teamu. Co se stalo?

„Samozřejmě jsme měli velký zájem vytvořit tým se dvěma auty a Kenovi se to zamlouvalo také, protože vidí význam toho mít s sebou v týmu někoho jako jsem já. Mohli jsme s Focusem něco dokázat, ale pak po Vánocích se to nějak nepodařilo dotáhnout. Myslím, že teď už se zaměřují na příští rok.“

Jsi součástí těch plánů na příští rok?

„Myslím, že ano. Do příštího roku je pořád hodně daleko a možná je to teď ta poslední věc, na kterou myslí, ale bavili jsme se o tom a myslím, že stále chtějí mít větší tým se dvěma auty, který by mohl dosáhnout na pódiové příčky. Momentálně je jen pár jezdců, kteří to dokážou. Jsem přesvědčený, že toho schopní jsme a že to dokážeme pravidelně.“

Pojedeš letos na nějaké podniky WRC, abys zkusil Kenovi pomoct svými radami?

„Zatím jsem o tom s nimi nemluvil. Myslím, že v tomhle směru mám co nabídnout, ale mým hlavním cílem je letos znovu jezdit. Ken se dokáže dobře učit a naslouchat radám. Dokáže rady vstřebat. Narozdíl od některých mladých jezdců Ken chápe, že se musí učit, což podle mě bude jedna z jeho největších předností. Je spousta mladých kluků, kteří přicházejí do rallysportu ale neakceptují, že by se měli něco naučit.“

Nemyslíš, že ve dvaačtyřiceti je pro Kena už trochu pozdě na vstup do WRC?

„Nemyslím si, že by se ve WRC dalo tak moc bavit o věku. Mně je třicet a myslím, že můžu říct, že se cítím starý, protože tu jsou kluci, kterým je dvacet. Jsem ale přesvědčený, že zkušenosti se prostě počítají. Vím, že jsem rychlejší než když mi bylo dvacet a až mi bude čtyřicet, budu pořád dost rychlý. Není to o tom, že bys už neuměl řídit, ale jestli pořád ještě chceš.“

Které podniky ti chybí?

„Švédsko a Finsko, to je taková velká dvojka.“

Jaké máš šance objevit se ve WRC?

„Hodně malé. Pokud někdo přijde a nabídne mi startovat, tak samozřejmě pojedu, ale určitě za to nebudu platit. Místo toho se připravuju na příští dvě sezony. Nechci vypustit další rok, ale pokud to bude nutné zlo, které mi pomůže být za rok zpět, tak ho musím podstoupit. Nemám žádné peníze, co bych mohl vložit do nějakého letošního programu.“

Co si myslíš o tom, jak si letos poradil Petter Solberg?

„Musím ho pochválit. Myslím, že jestli někdo mohl být schopný dát dohromady všechny potřebné peníze, tak to je právě on. Co se mě týká, nemám moc šancí, aby se mi to podařilo, určitě ne v Austrálii. Potřebuju tovární tým, nemůžu si dovolit koupit auto, truck a všechno si řešit sám. V tomhle jsem na tom hůř. Petter má kontakty, je v Norsku velmi známý a je mistr světa. Smekám klobouk před tím, že se mu to podařilo rozjet. Teď je ale na čase se soustředit na závodění.“

Čeho může letos dosáhnout?

„Opravdu nevím. Pár soutěží potrvá, než se tým zaběhne, ale určitě má šanci na pár soutěžích zazlobit – obvzlášť, když bude mít dobrou startovní pozici. Mikko teď ale práskl do koní a musí do toho takhle jít pokaždé. A pak je tu Sébastien... Nemyslím, že by byli neporazitelní, jsou teď momentálně na vrcholu. Ve svých autech strávili roky na těhle tratích a to se všechno sečte. Stačí jedna zkouška, kde nestíháš a deset sekund je pryč. Pokud neudělají chybu, tak to nedoženeš.“

Dosáhl už Sebastien vrcholu?

„Ne, je jen chytrý, jak jsme viděli ve Švédsku. Řekl prostě: „OK, nebudu víc riskovat. Dostal mě, beru druhé místo a mých osmnáct bodů a příště mu ukážu.“ Někteří jiní jezdci by se snažili dál bojovat a ztratili by všechno.“

Překvapilo tě, jak Mikko vyrostl v jezdce, který je schopný porazit Sebastiena?

„Ano, trochu. Je to fakt působivé, když si vzpomeneš, jak ho Petter roznesl, když spolu jeli v Subaru. A tak jsem tehdy přišel do týmu já a dokázal jsem, že jsem lepší – a teď Mikko bojuje o světový titul. Není jednoduché být Petterovým parťákem v týmu. Abys to nechápal špatně, on je fakt dobrý kluk, ale jako každý špičkový jezdec chce pro sebe vše nejlepší. A tím nechci říct, že bych neměl stejnou techniku. Měl jsem ji s výjimkou situací, kdy šlo o nějaké vývojové komponenty, ale to je tak u druhého jezdce vždycky. Prostě jsem se musel učit jet rychleji než on, protože jen tak tě nikdo jezdit nenechá.“

Byl jsi na konci roku 2008 rychlejší než on?

„Každý jsme měli dny, kdy nám to šlo líp, ale tak to je, když máš v týmu dva rychlé jezdce.“

Takže tě Subaru nechalo s ním bojovat?

„Ano, ale samozřejmě, v situaci, kdy bychom byli oba na bedně, jsme museli jet tak, abychom to celé nepo...“

A co ta situace s tlumiči? Celý svět věděl, kde je problém auta, ale vy jste o tom nesměli mluvit. To muselo být nepříjemné.

„Každý to věděl. Každý, kdo se koukal na auto z venku, viděl, že něco není v pořádku, mohl jsi to vidět i v televizi. Je dost pravděpodobné, že to byl hlavní problém s autem. Když Petter a já jedeme čas ve vteřině a oba víme, jak tvrdě jsme tlačili, prostě všude nadoraz, abychom zajeli nějaký výsledek a pak najednou koukáme, že jsme o minutu pomalejší než všichni ostatní. To prostě nemůže být proto, že bychom zapomněli řídit. Bylo to tak pomalé, že už to ani nebylo vtipné. Tak pomalu jet prostě ani nešlo. A potom vyměníš nějaké komponenty a můžeš zase závodit. Škoda, pracovali jsme na vývoji nových tlumičů pro rok 2009, ale než tým skončil, tak jsem s nimi testoval jen jednou a myslím, že to bylo jediné, co jsme s nimi odjeli.“

Je možné říct, že by to auto změnily?

„Myslím, že jsme udělali hodně práce i s tlumiči, které na autě byly, takže to nebylo nic, o čem by člověk řekl: „Wau“! Ale Ford a Citroën mají hodně dobré tlumiče, stačí když se na jejich auta podíváš za jízdy, vypadají hrozně klidně. A v tom jsou ty časy. Když tlumič nepracuje správně, tak kolo nemá kontakt se zemí, nemáš přilnavost a nic nefunguje. Takže jedeš pořád zadkem ve smyku a časy nejsou.“

Reagoval tým dost rychle?

„Abych tak řekl, pracovala tam spousta dobrých kluků, o tom opravdu nemám pochyb, ale určitě jsme mohli reagovat na naše potíže rychleji, protože to je v motorsportu potřeba. Ve formuli 1 vidíš týmy, jak připraví na druhý den po závodě nové křídlo, tak rychle oni reagují. Musíš to dělat stejně, protože jinak to vždycky najdeš v časech. Nicméně myslím, že s tím přišlo až příliš obviňování, ale možná je to nevyhnutelné, když nemáš výsledky. Jako jezdec začneš pochybovat sám o sobě, co ještě by to mohlo být? Cokoli, prostě se dívej na fakta.“

Jaká byla v týmu atmosféra?

„Já bych se dohodl se svými lidmi a pokusil se udržet věci v chodu. Lidé, co k nám mají blízko, vědí, o co šlo, vědí, že jsem se snažili a že jsme prostě byli zklamaní když výsledky nepřicházely.“

Takže by ses jen snažil zlepšit a ovládat se?

„Já bych prostě jezdil a snažil se předat své dojmy z auta. Když někdo nechce poslouchat, víc toho nenaděláš. Můžeš kvůli tomu třeba poskakovat, ale když to k ničemu nevede, tak jen poskakuješ pro srandu.“

Muselo být hodně frustrující, když jsi věděl, že v dalších oblastech jako třeba v motoru jste byli opravdu silní?

„Motor byl skvělý a hodně dalších věcí na autě bylo dobrých. Je to k vzteku, ale já nejsem inženýr, takže nemůžu říct, co bylo špatně. Všechno, co můžu dělat, je jezdit.“