Ačkoliv Phus a Melmisek vyrazili již v sobotu, oficiálním dnem odjezdu byla neděle ráno. Na seřadišti u Tesca ve Zličíně jsem se sjeli já a Siner. Dusička s Petrem cestovali už od třech rána vlakem z Ostravy, takže měli za sebou již značný kus cesty. Naštěstí jsme se na Hlavním nádraží v Praze potkali hned „z první“, a tak pak zbývalo jen dojet na místo srazu a před tím ještě nakoupit nezbytné zásoby na cestu.

Pak už nic nebránilo vyrazit směr Pisa, která byla první dnešní destinací, aby si nováčci na cestě přišli na své. Vždyť, kdo nebyl Pise, jako by nebyl v Itálii. Pozorný pozorovatel záhy zjistí, že na náměstí není nakloněná jen proslulá šikmá věž, ale všechny stavby. Naneštěstí každá jiným směrem, takže si tam člověk připadá, že mu jdou oči „šejdrem“, a pochybuje, zda nemá trochu upito. Nakonec si řekne, že opilí byli asi stavitelé těchto historických pamětihodností.

Plhus v tomto dnu navštívil se svou posádkou Rally legend v Montalcino. Z Pisy pak už je to skok do Livorna, kde je u trajektu sraz s Plhusem a Melmiskem. My tam dorážíme kolem půl deváté. Projdeme přes check in a krátce po nás přijíždějí i zbývající dvě posádky. Nastávají přípravy k nalodění. Převlékání do nočních úborů, Melmisek si jde ještě zakoupit kajutu. Ostatní se chystají přespat „nadivoko“ v útrobách lodě. Naše společnost se krátce po nalodění usazuje na bazénové palubě u baru, který byl však po celou dobu plavby zavřený. To však českého fanouška nedokáže vyvést z míry a poslouží si z vlastních zásob. Únava dělá své a postupně se rozpadáme. Každý nalézá svůj kout, kam skládá svou tělesnou schránku. Já odpadávám o jedné a zbytek noci znám jen z vyprávění. Zatím co většina si našla „ubytování“ v útrobách lodi, Dreky, Krb a Dusička se rozhodli přespat v baru na bazénové palubě. Jejich příprava na toto noční dobrodružství si vyžadovala dlouhou přípravu, kterou jmenovaní opravdu nezanedbali. Ještě o třetí ráno testovali, co vydrží dětský koutek na lodi, aby pak konečně usnuli spánkem spravedlivých. Prý se jim na „plovoucí podlaze“ spalo skvěle, jen budíček o páté, který vyhlásil palubní personál, přišel jaksi nevhod.

Trajekt přiráží k molu v Olbii krátce před sedmou hodinou ranní. Po vylodění vedou naše kroky na místo ubytování v Golfo Aranci. Bohužel máme slíbeno, že nám apartmány budou předány mezi devátou až jedenáctou hodinou, takže nezbývá než čekat. Někteří dospávají, jiní jdou na procházku a ten zbytek v bdělém stavu očekává příjezd ubytovatelky. O deváté volám ubytovatelce, ale ta je nedostupná. Ozývá se mi však sama a je „překvapena“, že už jsme tady a ona o ničem neví. Samozřejmě věděla, ale hrála klasickou italskou hru. Po desáté se objevuje auto, ze kterého vystupuje její syn a předává nám apartmány, z nichž jsou kupodivu všichni nadšení. Dokonce ani Dusička mi nevynadala, a to už je co říct.

Dalším programem dne byla účast na testování týmu Škoda před nastávající rally. Test probíhal v oblasti Sant Antonio nedaleko pátečního shakedownu, kam jsme přijeli po poledni. To, co se odehrávalo v této oblasti, bylo neuvěřitelné. Hovořím o počasí. Ačkoliv docela teplo, ostrý a silný vítr bičoval Sardinii i nás. Poryvy byly tak silné, že jsme při nich ztráceli občas rovnováhu, a bez ohledu na absolutní teplotu, jsme všichni do jednoho začali brzy „klepat kosu“.

Dlouho čekáme na Juhu Hänninena, kterému právě připravují vůz k dalším testům. Mezitím se s ním pozdravíme a prohodíme pár slov. Juho zažertoval na účet své účasti v Portugalsku slovy: „Měl jsem malý problém s kolem. Viklalo se mi.“ Konečně jsme se dočkali a Juho projel dvakrát tam i zpět měřeným úsekem. Byla to šílená palba, ale ani ta nás nedokázala rozehřát. Na testovacím voze začal tým demontovat převodovku a zadní diferenciál. To už naše profouknutá těla nechtěla snášet a odebrali jsme se k autu. Na místě zůstali skalní sportovci Plhus, Krb, Dreky a Petr. Další část testu tedy jen zprostředkovaně. Po výměně se pak střídali vždy Juho s Honzou po dvou průjezdech až do konce. Fotit v servisu se nesmělo, ale bylo zde přítomno celé vedení Škody Motorsport v čele Michalem Hrabánkem. Ten nás ostatně pozval i na občerstvení do cateringového vozu. Společného testu se zúčastnil též Guy Wilks, který však netestoval se svým vozem Škoda Italia, ale střídal se o tréninkový vůz týmu ŠM s Juhou a Honzou. Na Wilksově voze se intenzívně pracovalo, ale nebylo zřejmé, jaký druh problému se řešil.

Po návratu se společnost sesedá u společného stolu a probíhá velmi duchaplná a podnětná diskuse. Tato je stále v plném proudu, tedy v době, kdy píši tyto řádky. Ja to tedy dopadne, budeme vědět až ráno neboť se jistě protáhne do pozdních hodin.

Zítra je volný den a zatím se plánuje volno na pláži u moře, které takřka omývá zdi našich apartmánů. Jak to všechno zítra dopadne, ale až v deníčku č. 3.

Z Golfo Aranci se loučí