Den blbec se vším všudy. Ráno mi vynadal recepční kvůli zaparkovaným autům, se kterým jsem neměl nic společného. A dokonce mi řekl, že nedostanu snídani, pokud ta auta okamžitě nezmizí. Jednalo se o vozy jiné skupiny českých fandů, kteří je obsadili neoprávněně a oprávnění, kteří si je objednali, se tam tak nedostali.

Než pochopil, že to nejsou naši přátelé, a že s nimi nemáme nic, kromě občanství, společného, musel jsem si vyslechnout hodně invektiv. Nakonec se přestal vztekat a prohlásil, že ta auta už pryč nemusí a mohou tam zůstat, protože ti, kteří měli tato místa objednaná, už nepřijdou, a tedy jsou volná k pronajmutí. Pak jsem se konečně dostal k té snídani.

Ráno jsme prolezli servis, protože program začínal až odpoledne. Po jedenácté pak vyrazili na San Romolo, kde byl cíl shaku a asi prostředek RZ 1, 3. Lucka zůstala na hotelu, Robert a jeho posádka vyrazili asi o půlhodinu dříve. Ve třech tedy míříme vstříc zážitkům. Kluci zamířili asi 5 kilometrů proti RZ do serpentin a se mě tato představa podzimního turistického výšlapu vůbec nelíbila. Uvelebil jsem se tedy pohodlně v pravoúhlé levé, kde se auta loni pěkně smýkala. Už během čekání mi začínalo být blbě a chtělo se mi spát, nicméně jsem vydržel a odkoukal první kolo.Z mezičasů bylo jasné, že Meeke jede nejrychleji a nejhorší průjezd předvedl Honza Kopecký. Auto mu vůbec nezatočilo a nedotáčivým smykem se řítil proti svodidlům. Nakonec ubral a auto přece jen zatočilo. „Něco je špatně“, řekl jsem si. Juho převedl typickou bokovku. Meeke naopak absolutně čisté koleje bez známky smyku. Ostatní se více či méně klouzali.

Po průjezdu hlavního pole jsem pozici opustil a sešel asi 200 metrů k autu. Začínalo mi totiž být zima a druhá runda se jela až za dvě hodiny. V autě se do mě postupně dala zimnice a zachránila mě Lucčina deka, Paralen, ohřívací hrnek, zapnuté topení auta naplno a k tomu ještě vyhřívání sedadla. Když se konečně můj stav stabilizoval, vypnul jsem topení, a přemýšlel, jestli se vrátím na druhou rundu. Za půl hodiny bylo jasno. Další třes, další Paralen, další hrnek horkého čaje a opět zapnuté topení auta. Teprve po této várce se můj stav teprve stabilizoval, ale na rally v té chvíli nebylo ani pomyšlení. Jen online přes internet.

Kluci mezitím samozřejmě stihli RZ 1, 3 a 5 a když jsem je v cíli pětky nabíral, moc pohodově nevypadali. Přece jenom se citelně v dešti silně ochladilo a nahoře v kopcích bylo okolo 14°C.

Po návratu do hotelu jsem okamžitě zalezl do postele, abych pokračoval v léčení, a jsem v ní dosud, zatímco ostatní se šli do města najíst. Já nemám na jídlo ani pomyšlení. Ze dneška nemám ani fotky.

Plhus s Krbem se vypravují na noční RZ 6.

Ze San Rema zdraví léčící se