Čtyřnásobný vítěz a zkušený navigátor Josef Kalina je ve svých 62ti letech nadmíru důležitým členem posádky Tatry pilota Aleše Lopraise. Páteční etapové vítězství v Arice český tým notně povzbudilo do dalších soubojů s ruskými Kamazy a svůj podíl na něm má bezesporu také ostřílený spolujezdec Kalina.

Už od svých prvních startů na dálkových soutěžích měl Aleš Loprais jasný cíl - vítězství na Dakaru. Rodinná tradice a řada zim strávených v bivacích na rally vyústila v jeho momentálně třetí místo průběžné klasifikace kamionů na letošním ročníku nejznámější dálkové rally. Letošní Dakar je však z jeho pohledu přeci jen jiný - doslova na poslední chvíli totiž došlo ke změně na postu navigátora.

Myšlenka vznikla v hlavě Alešova otce Milana, který oslovil Josefa Kalinu, který dovedl ke čtyřem vítězstvím legendu Dakaru Karla Lopraise, Alešova strýce. „Aleše znám od dětských let a jsem pro něj prakticky strýcem, takže mi to přišlo jako dobrý nápad. Cílem je předat mu mé zkušenosti a zatím se to daří, ačkoliv je Aleš trochu divočák,“ říká Josef Kalina.

Po ukončení startů po boku Karla Lopraise se Kalina objevoval v jiných posádkách nebo v roli týmového manažera, ale jeho zařazení do posádky Aleše Lopraise znamená návrat k absolutní špičce, tedy tam, kde byl naposledy s Karlem Lopraisem při jeho vítězství v roce 2001. Je nutno přiznat, že pro dvaašedesátiletého muže tento návrat nebyl zcela jednoduchý. „Jízda s náklaďákem v takovém tempu není zábava pro staříky. Po několika hodinách jízdy jste úplně vytřepaní a je to i psychicky vyčerpávající. Hrával jsem hokej a po každé speciálce si připadám jako po odehraném zápase. Ale na druhou stranu jsou auta pro chlapy jako hračky,“ vysvětluje. Navzdory své skromnosti je Kalinův přínos posádce Lopraisovy Tatry významný. „Je neuvěřitelné, čeho je ve svém věku schopen. Jeho precizní precizní prací na rychlostních zkouškách by se mohl těžko někdo vyrovnat,“ přiznává Aleš.

Jaké je to být na nejvyšším stupínku pro vítěze si Kalina poprvé na vlastní kůži vyzkoušel před 17. lety a tato vzpomínka patří stále k jeho nejmilejším: „V roce 1994 jsme při rally Paříž - Dakar - Paříž vyhráli ve své kategorii a skončili šestí absolutně mezi všemi auty.“ Nejstarší člen posádky vozu se startovním číslem 504 si tedy velmi dobře pamatuje jaké to bylo, když značka Tatra nechávala zbytek startovního pole za sebou. Nadvládu českých kamionů dnes vystřídaly vozy týmu Kamaz, který na Dakaru dokázal vyhrát 24 rychlostních testů po sobě. Tuto sérii však pátečním vítězstvím v Arice ukončil právě Aleš Loprais, který tak byl odměněn za svoji houževnatost druhým etapovým vítězstvím, čtyři roky po jeho historicky prvním triumfu v Tambakundě.

Toto dílčí vítězství bude mít asi těžko vliv na další vývoj závodu, Josef Kalina se však rozhodně nevzdává. „Stále závodíme kvůli tomu, abychom vítězili, i když je mi třeba 62. Kamaz je naprosto profesionální tým, o hodně víc než ten náš, protože každý z nás má své civilní zaměstnání. Oni mají maximální podporu ze strany silné továrny a díky tomu také mají v rukou všechny trumfy. Ale byli jsme to my, kdo dokázal zastavit jejich vítěznou sérii. Kdyby nebylo defektu, mohli jsme zvítězit již v Iquique a v Arice jsme se dokázali dostat na úplný vrchol. Fakt, že jsme zvítězili, by je mohl rozhodit, protože to může být jistá psychická slabina ruského temperamentu,“ uzavírá zkušený navigátor po šesté etapě letošní Rally Dakar.