Zajímá vás, co prožila parta českých fanoušků na Rally Sardinia. Vloni se společně vydali na Katalánskou rally a letos to pro změnu bylo na Sardinii. Také proto jsme je požádali, aby napsali, co prožili nejen během samotné rally, ale také jaké měli zažitky při cestě tam i zpět. Zde přinášíme první díl zajímavého čtení. Další pak budou následovat v úterý a poslední ve středu.

Je leden Fans For Kresta se pomalu přeměňuje na Czech Rally Fans a já brouzdám internetem. Napadá mě, že bych se mohl poohlédnout po ubytování a trajektech na Sardinii. S překvapením zjišťuji, že v květnovém termínu jede z Livorna do Golfo Aranci jen jeden trajekt denně. Obcházejí mě hrůzné představy davů českých fanoušků, kteří se všichni snaží natlačit do téhož trajektu a já zůstanu na nesprávném břehu. Kontaktuji potenciální účastníky a rozjíždím akci. Zajištění lodních lístků na trajekt se ujímá Hicks. Dáváme rychle dohromady 11 lidí a padá rozhodnutí použít k přepravě čtyři auta. Prý aby bylo dost místa a jistota náhradního vozu. Lodní lístky získáváme na začátku února a máme z poloviny vyhráno...

MEGA EXPRESS III (popis parníku)

Rok výroby: 2004

Délka: 212 m

Rychlost: 30,50 uzlů

Počet osob: 2100

Počet aut: 650

Počet kabin: 370

Počet lůžek: 1450

Postupně se rozrůstáme, takže k 1. březnu 2006, kdy dostáváme potvrzené smlouvy na zaplacené apartmány, je nás už 14. Apartmány jsem pro změnu zase opatřil já (Řízek).

Ke tvrdému jádru Hicks, Dan, Gti, Filip, já a Breaky se přidávají další. Chachin, Tomík, Věra, David, Eliška a máme základní jedenáctku. Posléze se přidává VEA, Jirka V, Jarlo a na samý konec Jitka s Lexou. Tím se rozrůstáme na číslo šestnáct. Největší výprava v historii Czech Rally Fans. Hm, ona taky zatím žádná jiná nebyla :-) S lítostí konstatuji, že letos nás nepodpoří Tom s Dominikou. Domča odcestovala na Nový Zéland za vzděláním a dobrodružstvím a Tom se chystá na několik měsíců za ní.

54 dnů do odjezdu

Je konec března a věci se začínají trochu komplikovat. Ve Vyškově začíná boj o to, jak přesvědčit Petase, aby se k výpravě přidal. To by však znamenalo, že se počet členů výpravy rozšíří na 17 a někdo bude muset jet jako pátý v některém z aut „na bidýlku“, tj. sedět vzadu uprostřed. Fuj! Příšerná představa trávit na tomto místě cca 12 hodin. Do role auta, které to odnese byla jednohlasně Hicksem odhlasována moje Octa, jakožto největší auto v koloně. Role mučedníka se předběžně ujímá hrdina Breaky. Má k tomu ostatně pádný důvod. Představa, že by Jarlo seděl vedle jeho přítelkyně, pokud by seděla uprostřed, ho děsí. Na zpáteční cestě z Vyškova dávám Breakymu pokyn, aby si sezení vzadu uprostřed předběžně vyzkoušel během dvouhodinové jízdy do Prahy. Jedna věc je říct a chtít a druhá uskutečnit. Ukazuje se, že Breaky se do prostředku jednoduše nenasouká, a tak se pomalu smiřuje s představou, že tam bude sedět jeho Jituš. Ach jo...

Uplyne několik dnů a přichází první rána. Republiku začínají ohrožovat velké vody a Breaky mi volá a oznamuje, že pravděpodobně přijde o práci. To by pro něho s největší pravděpodobností znamenalo konec nadějí na zájezd.

45 dnů do odjezdu

Druhá rána na sebe nenechá dlouho čekat. Je 1. dubna, povodně nabírají na síle, a do toho mi Chachin telefonicky oznamuje, že ho jeho americký zaměstnavatel poslal na ulici a v novém zaměstnání nastupuje se tří měsíční zkušební lhůtou. Ta mu znemožňuje opustit firmu na týdenní dovolenou. Je prvním, který opravdu opouští naše řady. Doufám, že takový funus nebude teď častým jevem. Do odjezdu zbývá jeden a půl měsíce a nás už je jen 15. Stále doufám, že si to Breaky nějak zařídí a nebude dalším odpadlíkem. Víc možná napoví další setkání CRF v Jihlavě 8. dubna.

39 dnů do odjezdu

Setkání CRF v Jihlavě se neuskuteční. Nenašlo se dost duší ochotných se ho zúčastnit, a tak ho po dohodě s Breakym v pátek ráno rušíme. Škoda. Breaky předběžně avizoval, že by tam mohl dovést naše nová klubová trička, která jsme si již dříve po odsouhlasení designu objednali.

Našim barvám se na Korsice nijak zvlášť nedařilo. Valda to v 8. RZ poslal mimo trať, Prokop ho následoval o 4 RZ později, když vypadl 3 km před cílem poslední RZ z 15. místa absolutně.

Čest našich barev tak hájil jen Honza Kopecký, který ve dvou závěrečných RZ zaútočil na Solberga a získal tak zpět před tím ztracenou 10. pozici. Opět škoda. Na body to nestačilo. Scházelo 51 vteřin. Komické bylo, že dvanáctý Rovanperä a sedmnáctý Aigner brali 3 body pro tým Red Bull.

12 dnů do odjezdu

Přichází další rána. J58 alias Jarlo hlásí „Sardinie v ohrožení“. Jak to asi dopadne?

8 dnů do odjezdu

Další, kdo pochybuje o své účasti je Hicks. Tím by se situace značně zkomplikovala, protože by vypadlo jedno auto. Pochybuji, že Dan a Jirka by bez Hickse jeli. Zahrnuji ho sérií výčitek a nutím ho zamyslet se nad sebou. Slibuje, že se rozhodne do dvou dnů. Středa 10. května tedy rozhodne. Ke stejnému datu se slíbil rozhodnout i Jarlo.

6 dnů do odjezdu

Potvrzeno. Jarlo svou účast vzdává a počet účastníků klesá na 14. Obávám se ale, že toto číslo není konečné a ještě se bude měnit, a sice směrem dolů.

CK Azzurro oznamuje odeslání voucherů na ubytování a již není cesty zpět k odhlášení apartmánů. Čekám na zprávu o čtvrté posádce.

5 dnů do odjezdu

Konečně se vyjasňuje nad Prahou. Hicks ohlašuje odstoupení a zbývající pražští borci Dan s Jirkou začínají shánět povoz, který by je na Sardinii dopravil. Díky bohu se rozhodli užít si to a pojedou. Padá rozhodnutí, že Dan se přidá k Jirkovi GTI a jeho moravským ogarům a Jirka poputuje na jih se mnou. Jestli pojede s námi celou cestu, se dohodneme až na místě srazu.

Zároveň se dovídám, kde že budu nakládat své ovečky. Breakyho s Jitkou na Plzeňské a potom hupky dupky jako Horymír se Šemíkem do Radotína pro Jirku. Budu si připadat jako sběrná služba. Trochu podobně na tom bude i Jirka GTI, který z Čáslavi jede posbírat kluky na Moravu. Vidím to na úterní vstávání ve 3:00 ráno. Uf, hrozná představa.

4 dny do odjezdu

Dnes přicházejí poštou vouchery na ubytování společně s instrukcemi. Potvrzuje se, že check in je až po 17:00, takže budeme trávit první den společně s našimi věcmi. Hicks začíná řešit lodní lístky pro ostatní, kteří je dosud nemají. Na jiném místě instrukcí se dočítám, že je vhodné navštívit agenturu Velamar hned ráno a optat se, zda již nemají klíče od apartmánů po předchozích obyvatelích. Pokud ano, pak je naděje, že bychom je mohli dostat už ráno. Otevírají ráno v 9:00, tak to určitě zkusíme.

3 dny do odjezdu

Posílám e-mail na Sardinii s dotazem, zda se budeme moci ubytovat už ráno. Jsem zvědav, jestli mi odpovědí. Nakoupil jsem minerálku a také 24 Staropramenů to jistí. Jak mi telefonoval Breaky, je plně zaměstnaný nákupní horečkou.

2 dny do odjezdu

Probouzím se v půl osmé a hned si uvědomím, že pozítří to bude o 5 hodin dříve. Žádné Jobovy zvěsti nepřicházejí. Mailová aktivita účastníků je na nule. Asi se všichni v potu tváře chystají na cestu a na maily nemají čas.

1 den do odjezdu

Fasuji Breakyho věci a nálepky na auta. Ještě téhož dne se pouštím do jejich nalepení, ale díky přítomnosti pouze dvou rukou to dopadá všelijak, a tak mi jména skáčí po oknech, jak se jim zlíbí.

Den D odjezd - (úterý ráno)

Je jedna hodina v noci, zvoní telefon a přichází zpráva:

„Vezmi s sebou nálepky.“

„Děkuji Breaky, právě jsi mi udělal budíček a už nezaberu.“

Převaluji se až do dvou a pak to vzdávám. Vstávám a začínám se chystat se na cestu.

O půl čtvrté se vydáváme na cestu do Prahy vyzvednout Breakyho a Jitku a pak do Radotína pro Jirku. V dohodnutý čas parkuji na Plzeňské a vyzvedávám první pasažéry. Očekává mě první překvapení. Jirka nejede! Nejede? Jede, ale v jiné posádce. Světe zboř se, největší překvapení dne, Hicks jede a bere si auto. Co anebo kdo ho donutil jet, ponechávám bez komentáře. Pravdou je, že na seznamu se objevuje nové jméno Erika.

Na „trefpunkt“ v Dolním Dvořišti se dostavují předem dohodnuté posádky moje, Gti a Jandyse. Hicks jede samozřejmě jinou trasou přes Rozvadov. Nastává akce polepování aut a po cca 1,5 hodině se vydáváme přes státní hranici směr Livorno.

Cesta probíhá bez problémů s občasnými „čůracími“ zastávkami až do Boloně, kde se mi podařilo úspěšně „zakufrovat.“ Skončili jsme namísto pokračováním po dálnici A1 ve městě. Tam se bohužel trháme a já s Jandysem tankujeme. Jirka Gti bere dráhu dál zpět na dálnici. Naštěstí inteligence lidská vítězí nad mou hloupostí a pomalu nacházíme cestu zpět na hledanou dálnici a po půl hodině se opět setkáváme s Gti-ho GTIčkem a dál cesta pokračuje až do Livorna bez komplikací. Návštěvu Pisy jsme vynechali s tím, že už není dost času a jeho zbytek věnujeme hledání příslušného portu, kde parkuje náš trajekt.

Po více či méně dobrodružném hledání jsme na místě. Náš trajekt, žlutý obr stojí připoután k molu s otevřeným břichem očekávající svou „večeři“. Před osmou večer začíná „loading“ a my jsme mezi prvními. Paluba 4A je naše. Ubytováváme se v sektoru Emerald deck Pulman seats, kde jsou letecká sklopná sedadla. Po zabydlení si hledáme místo na nejvrchnější palubě, kde CRF okupuje část prostoru. Po dvou pivech mě přepadá únava a odebírám se na „lože“. Mnozí ostatní pokračují v prevenci proti mořské nemoci, zejména Jandys slavící 36. narozeniny. Po jedné končí i všichni zbylí neboť všechny bary zavřely. Nastala noc na moři.